35 Co 116/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. jméno FO ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 31 C 298/2025-32 ze dne 13. 2. 2026

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II o nákladech řízení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 1 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem ze dne 13. 2. 2026 okresní soud výrokem I uložil žalovanému, aby do tří dnů od jeho doručení zaplatil žalobkyni 12 082 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 21. 5. 2025 do zaplacení a výrokem II žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 400 Kč. Z odůvodnění rozsudku se podává, že okresní soud vyhověl v celém rozsahu žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 082 Kč představující náhradu nákladů na hrazené služby ve smyslu § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, které žalobkyně vynaložila na léčení zranění poškozené jméno FO, jež žalovaný způsobil dne datum tím, že poškozenou udeřil do obličeje. Náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v plné výši dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v částce 1 400 Kč s tím, že náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a paušální náhrady výdajů advokátem nezastoupeného účastníka spojených s vyhotovením předžalobní výzvy a návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši celkem 600 Kč (po 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

2. Výlučně proti výroku II o nákladech řízení se odvolala včas žalobkyně namítajíc, že kromě náhrady za zaplacený soudní poplatek 800 Kč by žalobkyni měla být přiznána paušální náhrada za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, výzvě k plnění a návrhu ve věci samé, a nikoli ve výši 300 Kč za úkon, nýbrž ve výši 450 Kč, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025. Dle žalobkyně za úkon příprava a převzetí věci náleží náhrada, neboť na vypracování podkladů k žalobě činěném právě v rámci převzetí a přípravy věci se podílejí zaměstnanci z dalších úseků žalobkyně, přičemž je třeba taktéž přihlédnout k nutnosti přezkumu revizním lékařem, který musí po odborné stránce zjistit, zejména nahlédnutím do zdravotnické dokumentace, zda zdravotní péče je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Shodně judikoval v rozhodnutí sp. zn. 21 Co 489/2017 ze dne 28. 12. 2017 Krajský soud v Praze, který dospěl k závěru, že také přípravu, tedy studium dokumentace, lze považovat za úkon ve smyslu demonstrativního výčtu úkonů dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. V petitu odvolání navrhuje změnu nákladového výroku rozsudku tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 2 150 Kč.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném nákladovém výroku II bez nařízení jednání dle § 214 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že je třeba napadený výrok změnit.

4. Okresní soud správně posoudil, že žalobkyně měla ve věci samé plný úspěch, a přísluší jí proto náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Správně taktéž vyšel z toho, že žalobkyně nebyla v řízení zastoupena advokátem, a proto jí za situace, kdy nedoložila výši hotových výdajů, náleží náhrada výdajů v paušální výši (§ 151 odst. 3 o. s. ř.).

5. Neshledal odvolací soud pochybení ani v počtu úkonů, za které žalobkyni náleží náhrada, tedy v daném případě za úkony spočívající v předžalobní výzvě k plnění a návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jež jsou uvedeny v demonstrativním výčtu úkonů nezastoupeného účastníka v § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále jen „vyhláška“). Činnosti, které žalobkyně spojuje s úkonem „převzetí a příprava věci“, tedy vypracování podkladů k žalobě, je třeba nahlížet jako na součást úkonu spočívajícího ve vypracování sepisu návrhu ve věci samé, za který byla žalobkyni náhrada přiznána. Jestliže žalobkyně v souvislosti s tímto úkonem vynaložila výdaje přesahující paušální částku, jak naznačuje ve svém odvolání, mohla jejich výši doložit a uplatnit jejich náhradu.

6. Na uvedeném nemůže ničeho změnit žalobkyní poukazované rozhodnutí Krajského soudu v Praze, neboť odvolací soud není právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí vázán. Shodný závěr, že nezastoupenému účastníku nenáleží paušální náhrada za úkon převzetí a přípravy věci, dovodil například Krajský soud v Českých Budějovicích (srov. usnesení sp. zn. 8 Co 897/2019 ze dne 21. 6. 2019, dostupné v systému CODEXIS).

7. Odvolání je však důvodné co do výše paušální náhrady za dva uznané úkony. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025 dovodil, že po zvýšení paušální náhrady hotových výdajů advokáta na 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy od 1. 1. 2025, je § 2 odst. 3 vyhlášky, stanovující výši paušální náhrady 300 Kč, pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod neaplikovatelný. Nezastoupenému účastníku proto náleží za každý úkon paušální náhrada 450 Kč analogicky podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

8. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobkyni vedle soudního poplatku 800 Kč náleží paušální náhrada za předžalobní výzvu a návrh ve věci samé v celkové výši 900 Kč. Náklady řízení před okresním soudem činí celkem 1 700 Kč.

9. Odvolací soud proto napadený výrok II rozsudku o nákladech řízení dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 700 Kč, a to v obecné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení stanovené v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

10. V odvolacím řízení byl převážně úspěšný žalovaný, neboť žalobkyně požadovala zvýšení náhrady nákladů řízení o 750 Kč, avšak uspěla pouze co do 300 Kč. Žalovanému by proto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náležela poměrná náhrada nákladů odvolacího řízení. Jelikož mu však žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.