35 CO 128/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Heleny Bláhové a Mgr. Michala Marka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa, zastoupená advokátem jméno příjmení, sídlem ulice a číslo obec, proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa, zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa, o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 160/2021-36 ze dne 18. 3. 2022

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. určil, že je neoprávněnou výpověď z nájmu bytu o velikosti anonymizováno v anonymizováno patře domu adresa, anonymizována dvě slova, obec, daná žalobkyni přípisem z datum, a výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši částka. Z odůvodnění nákladového výroku se podává, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada všech v řízení vynaložených nákladů spočívajících v odměně za tři úkony právní služby po částka za jeden úkon, třech režijních paušálech po částka, náhradě daně z přidané hodnoty z těchto částek a náhradě soudního poplatku ve výši částka.

2. Proti tomuto rozsudku, výslovně jen proti výroku II o nákladech řízení, se odvolala žalobkyně a navrhla, aby napadený výrok byl změněn tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši částka. Namítá totiž, že výše odměny za jeden úkon právní služby nečiní částka, jak uvažoval okresní soud, nýbrž v souladu s ust. § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu částka, neboť v řízení šlo o určení neplatnosti právního jednání týkajícího se vztahu k nemovité věci.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení v rozsahu napadeném odvoláním, tedy ve výroku II o nákladech řízení, a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Ve výroku I o věci samé nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, zůstal nedotčen a již nabyl právní moci (§ 159, § 167 odst. 2 o.s.ř.).

5. Protože bylo žalobě žalobkyně zcela vyhověno, má v souladu se zásadou procesního úspěchu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu všech v řízení vynaložených nákladů. Vysvětlil již okresní soud správně, že ty v dané věci spočívající vedle náhrady za soudní poplatek zaplacený ve výši částka dále v náhradě nákladů za právní zastoupení žalobkyně, konkrétně za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání soudu) po částka dle § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), hotové výdaje v paušální částce částka za každý z úkonů dle § 13 odst. 1, 3 AT a náhradě daně z přidané hodnoty z těchto částek dle § 137 odst. 3 o.s.ř., a činí celkem přiznaných částka.

6. Nelze přisvědčit námitce žalobkyně, že odměna by měla být počítána podle § 9 odst. 4 písm. b) AT z tarifní hodnoty částka. V řízení o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu se totiž za tarifní hodnotu pro určení mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby považuje částka částka dle § 9 odst. 1 AT, neboť nejde v řízení o určení neplatnosti výpovědi jako právního jednání, nýbrž posouzení naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 15. 4. 2021 pod sp. zn. 26 Cdo 345/2021).

7. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

8. V odvolacím řízení byla žalovaná zcela úspěšná, proto by podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. měla právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V něm jí však žádné náklady nevznikly, čemuž odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.