35 Co 139/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně , nar. Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalované , zastoupené advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A , proti žalované Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , bytem Adresa žalobkyně , zastoupené advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B , o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 24 C 130/2021-289 ze dne 16. 12. 2024, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 050 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vyklizení žalované z domu č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území Machnín, v obci , adresa, (výrok I). Okresní soud opřel své rozhodnutí o zjištění, že žalobkyně je společně se svým bratrem , jméno FO, rovnodílným spoluvlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, s budovou č. p. , Anonymizováno, , přičemž nemovitost nabyli darem dle „Darovací smlouvy“ z 21. 7. 2010 od svého otce , jméno FO, . V darovací smlouvě si dárce vymínil ve prospěch svůj a žalované jako své manželky a matky žalobkyně věcné břemeno odpovídající právu doživotního bezplatného užívání darovaných nemovitostí. Věcné břemeno však nebylo vloženo do katastru nemovitostí a „Dohodou“ ze dne 22. 9. 2011 se , právnická osoba, a žalovaná práva doživotního užívání nemovitostí vzdali, a to (dle žalobkyně) „pro potřeby banky“, která hypotečním úvěrem poskytla peníze na rekonstrukci domu. Rodiče přesto dál v domě (rozděleném stavebně na byt v , Anonymizováno, . podlaží a , Anonymizováno, byty ve , Anonymizováno, . podlaží) bydleli. Po smrti , jméno FO, (, datum, ) užívá byt v prvním podlaží žalovaná, jeden z bytů ve druhém podlaží žalobkyně s manželem a druhý , právnická osoba, . Při společném užíváním domu dochází mezi účastníky ke konfliktům a žalobkyně s , jméno FO, žádají žalovanou, aby se z domu vystěhovala. Dne 14. 6. 2021 pak společně podávají předmětnou žalobu. K úvaze o tom, zda se požadavek žalobkyně na vyklizení žalované nedostává do kolize s dobrými mravy, objasnil okresní soud, veden závěry přijatými v usnesení odvolacího soudu sp. zn. 35 Co 263/2022, že žalovaná aktuálně přispívá částkou 3 500 Kč (placenou , jméno FO, ) na ceny spotřebovaných energií. Nebylo v řízení prokázáno tvrzení žalobkyně, že by žalovaná užívala byt závadným způsobem, neposkytovala žalobkyni součinnost potřebnou k údržbě domu či fyzicky napadla manžela žalobkyně. Žalované nebylo ze strany žalobkyně zajištěno ani nabídnuto konkrétní náhradní bydlení. Na základě svých zjištění pak okresní soudu uzavřel, že žalované sice nesvědčí právní titul užívání nemovitosti a žalobkyně jako spoluvlastník nemovitosti proto podle § 1040 občanského zákoníku může žádat její vyklizení, avšak v daném případě se výkon vlastnického práva žalobkyně dostává ve smyslu § 2 odst. 3 občanského zákoníku do rozporu s dobrými mravy. Okresní soud zdůrazňuje, že žalovaná je matkou žalobkyně, osobou relativně vysokého věku s podlomeným zdravím, bez možnosti jiného bydlení a bez finančních rezerv. Žalobkyně od nabytí vlastnictví darem byla srozuměna s tím, že v domě rodiče dožijí. Nebylo přitom v řízení objasněno, že by žalovaná při užívání bytu poškozovala nemovitost či jiný majetek žalobkyně a žalobkyni nebo členy její rodiny soustavně napadala. Pro kolizi s dobrými mravy je žaloba zamítnuta a neúspěšné žalobkyni uloženo nahradit žalované náklady řízení ve výši 26 150 Kč (výrok II). Ty dle okresního soudu sestávají z odměny a paušalizovaných hotových výdajů zástupce spojených s celkem 10 úkony právní služby a ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání.

2. Proti rozsudku se včas odvolala žalobkyně. Okresnímu soudu vytýká, že nedostatečně zjistil skutkový stav, nesprávně jej právně posoudil a opomenul podstatu žaloby. Podle odvolatelky soud chybně dovodil, že výkon jejího vlastnického práva je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně poukazuje na závěry přijaté ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 6/2009, podle nichž zamítnutí žaloby vyklizení z důvodu rozporu s dobrými mravy má být až krajním řešením, kterému by měla předcházet úvaha o delší lhůtě k vyklizení či vázání vyklizení na zajištění bytové náhrady. Okresní soud podle žalobkyně nezhodnotil zejména skutečnost, že žalovaná dlouhodobě užívá nemovitosti bez právního titulu, nereagovala na výzvy k úhradě a neprojevila snahu řešit sporné vztahy. Odvolatelka odmítá, že by její jednání vůči žalované bylo šikanózní. Nemůže být vykládáno jako šikana, jestliže k opakovanému přivolání policie byla nucena chováním žalované. Je to žalovaná, kdo svým chováním vyvolává četné konflikty, které znemožňují soužití účastníků v domě. Žalobkyně vytýká okresnímu soudu, že dostatečně neobjasnil její tvrzení o chování žalované. Důkazy byly dle žalobkyně hodnoceny jednostranně, neboť zatímco svědectvím navrženým žalovanou soud váhu přikládal, důkazy předložené odvolatelkou (např. videonahrávky) opomenul. Okresní soud také nezohlednil, že výpověď (dříve žalobce) , jméno FO, byla tendenční, ovlivněná konfliktem s žalobkyní. Odvolatelka dále uvádí, že žalovaná nadále udržuje protiprávní stav, brání žalobkyni ve vstupu do části nemovitostí, což znemožňuje mimo jiné revizi spalinových cest, kontrolní odběry z čističky odpadních vod a ve svém důsledku provedení kolaudace domu. Na nedostatek kolaudace v zákonné lhůtě by přitom podle žalobkyně mohl reagovat poskytovatel hypotečního úvěru „zesplatněním“ úvěru či realizací zástavního práva. Žalobkyně dále zmiňuje, že kromě zásahů, které popisovala již před okresním soudem, odstranila žalovaná neoprávněně v roce 2024 z budovy štítek „stavba povolena“, čímž žalobkyni vystavila možné sankci ze strany stavebního úřadu. Dne 3. 10. 2025 pak musela být manželem žalobkyně přivolána policie té, co mu a žalovaná odmítala umožnit přístup do sklepa k části topného sytému. Žalovaná navrhovala, aby rozsudek okresního soudu byl buď zrušen nebo změněn tak, že žalobě bude vyhověno, přičemž případný konflikt vyklizení s dobrými mravy, nechť je odstraněn poskytnutím delší lhůty k plnění či podmíněním vyklizení zajištěním bytové náhrady.

3. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku. Poukázala na to, že předmětný dům, který nabyl její manžel dědictvím v roce 1996, byl v havarijním stavu. Jeho rekonstrukci prováděli s manželem svépomocí a za peníze získané (v roce 2007) převodem společného družstevního bytu. S manželem užívali již částečně zrekonstruovaný dům od roku 2007. V darovací smlouvě, kterou manžel žalované daroval nemovitosti jejich společným dětem, pak bylo vymíněno, že v domě zůstanou bezplatně bydlet. Byť darovací smlouvou zřizované věcné břemeno nebylo vloženo do katastru nemovitostí, děti zpočátku respektovaly, že rodiče v domě dožijí. Nedostatek titulu pro bezplatné užívání nemovitostí měl být nahrazen nájemní smlouvu uzavíranou (bez souhlasu žalobkyně) mezi žalovanou a , jméno FO, . I podle této smlouvy měla žalovaná byt v domě „zdarma“. Žalovaná přisvědčuje závěru okresního soudu, že nebylo v řízení prokázáno žádné z tvrzení žalující strany o závadném chování žalované. Naopak jako lživá byla při ohledání vyvrácena tvrzení o nepořádku v bytě žalované. Původně žalující , právnická osoba, vzal svou žalobu zpět a z jeho vyjádření vyplynulo, že je to především žalobkyně, kdo se snaží žalovanou „vyštípat“. Nebyla dle žalované prokázána tvrzení žalobkyně o agresivitě žalované, o bránění vstupu do sklepa, o bránění v provedení revize komínů a elektřiny, o bránění v obsluze čističky, o užívání plynu k vaření či o napadení manžela žalobkyně a o zapálení popelnice. Žalovaná poukazuje na stavební řešení domu, které umožňuje téměř oddělené užívání nemovitosti. Žalovaná proto nijak nezasahuje do užívání domu žalobkyní. Žalovaná hradí spotřebovanou elektřinu (dle elektroměru v jejím bytě) a částkou 500 Kč přispívá na vodné. Byt žalované je jako celý dům vytápěn kotlem na pevná paliva. Vytápění zajišťuje , právnická osoba, , který prohlásil, že po žalované jako své matce náhradu nepožaduje. Žalovaná tvrdí řádné užívání bytu a popírá, že by se vůči žalobkyni dopouštěla závadného jednání. K incidentu, který se měl odehrát 3. 10. 2025 a při němž odpírala manželu žalobkyně přístup do sklepa k provedení servisního zásahu na topném systému, vysvětlila, že toliko hájila zájmy , jméno FO, , který jako spoluvlastník nedal k takovému zásahu souhlas. Poukazuje žalovaná rovněž na skutečnost, že žalobkyně v paralelně probíhajícím soudním řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem nežádá jejich přikázání do výlučného vlastnictví, nýbrž usiluje o peněžitou náhradu.

4. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení, přičemž dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 o. s. ř.

5. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a natolik dostatečně, že bylo možné (v intencích právních závěrů přijatých odvolacím soudem již v usnesení č. j. 35 Co 263/2022-83 ze dne 15. 2. 2023) posoudit nejen to, zda žalobkyni jako spoluvlastníku nemovitosti svědčí proti žalované právo na ochranu před neoprávněnými zásahy do vlastnictví ve smyslu § 1040 a 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), nýbrž i to, zda výkon tohoto práva (vtěleného do požadavku žalobkyně na vyklizení žalované) nedostává se v daném případě do rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z.

6. Ve shodě s okresním soudem má i odvolací soud za zjištěné, že žalovaná spolu se svým manželem , jméno FO, , od rok 2007 užívala k bydlení rodinný dům č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , Anonymizováno, , jehož výlučným vlastníkem byl , právnická osoba, . Poté, co manželé smlouvou z 23. 5. 2007 převedli svá práva k družstevnímu bytu, představuje bydlení v rodinném domě jedinou možnost uspokojení jejich bytových potřeb. Dne 21. 7. 2010 uzavřel , právnická osoba, jako dárce a žalobkyně a , právnická osoba, jako obdarovaní písemnou „Darovací smlouvu“, kterou daruje rodinný dům č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , hodnota, , včetně pozemku parc. č. , hodnota, a přilehlých pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v katastrálním území Machnín žalobcům – dětem , jméno FO, a žalované. Podle čl. VII smlouvy si dárce a žalovaná „vymiňují právo užívat“ darované nemovitosti „po dobu svého života v plném rozsahu“. Proto se „smlouvou zakládá věcné břemeno, tedy, že rodiče obdarovaných mohou užívat výše uvedené nemovitosti po dobu trvání jejich života“. Ačkoli darovací smlouva je vložena do katastru nemovitostí jako spoluvlastníci nemovitostí (každý s podílem v rozsahu ½) jsou evidováni žalobci, věcné břemeno bydlení ve prospěch rodičů žalobců do katastru nemovitostí vloženo není. Dne 22. 9. 2011 rodiče žalobců (, právnická osoba, a žalovaná) jako „poživatelé věcného břemene“ a žalobci jako vlastníci nemovitostí uzavírají písemnou „Dohodu o vzdání se věcného břemen“. Text Dohody deklaruje, že rodiče žalobců mají na základě darovací smlouvy „nárok užívat nemovitosti doživotně“ a že se „tohoto práva vzdávají“. Vyplývá z tvrzení žalobců, že požadavek na oproštění nemovitostí (jako zástavy) od zatížení právem třetích osob vznesla spol. , právnická osoba, ., která měla žalobcům poskytnout hypotečním úvěrem peníze použité následně k rekonstrukci domu. Přes podpis Dohody rodiče žalobců nadále dům se souhlasem žalobců k bydlení společně užívali. Po smrti , jméno FO, , dne 30. 11. 2017, užívala část domu - byt v prvním nadzemním podlaží domu pouze žalovaná. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že zejména v této době (po smrti , jméno FO, ) dochází při společném užíváním domu mezi účastníky k častým konfliktům. Žalobci žádají žalovanou, aby dům vyklidila. Písemně vyzývají žalovanou k vyklizení prostřednictvím svého zástupce v dopise z 21. 5. 2021. Žalovaná v dopise zástupce z 14. 6. 2021 vyklizení odmítá poukazujíc na právo dožití v nemovitosti založené darovací smlouvou i právo bezplatného bydlení, které mělo být sjednáno „Nájemní smlouvou“ z 1. 7. 2019.

7. Odvolací soud již v usnesení č. j. 35 Co 263/2022-83 ze dne 15. 2. 2023 přisvědčil právnímu závěru okresního soudu, že po výzvě žalobkyně a , jméno FO, k vyklizení obsažené v dopise jejich zástupce z 21. 2. 2021 užívá žalovaná dům a pozemky bez právního důvodu a zasahuje tak do vlastnického práva žalobkyně. Zároveň však v daném případě platí, že žalobou vymezený požadavek ochrany vlastnického práva za užití § 1040 odst. 1 o. z., jeví se bez dalšího jako rozporný s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z., neboť je (v kolizi s obecně přijímaným mravním pravidlem vzájemné úcty, respektování a pomoci mezi dětmi a rodiči) žádáno vyklizení matky žalobkyně, která užívá dům minimálně od roku 2007, nejprve na základě práva odvozeného od vlastnictví nemovitosti manželem, následně po darování domu dětem (žalobcům) od roku 2010 do 2011 na základě práva „doživotního užívání“ založeného ujednání obsaženým v darovací smlouvě a po vzdání se tohoto práva dohodou z 22. 9. 2011 již pouze na základě výprosy. Svědčí žalované významně rovněž to, že i podle tvrzení žalobců se darovací smlouvou založeného užívacího práva vzdala společně se svým manželem, nikoli v úmyslu upustit od dalšího užívání nemovitosti, nýbrž v zájmu žalobců na získání peněz úvěrem. Z objasněných okolností staví se na stranu žalované rovněž její relativně vysoký věk, ztráta manžela (byť k ní došlo již v roce 2017), nízký příjem (daný pouze vypláceným starobním důchodem) a nedostatek jiného bydlení.

8. Odvolací soud také již vyslovil, a na tomto závěru setrvává, že kolize požadavku na vyklizení s dobrými mravy nemusela by být dána v případě prokázání žalobních tvrzení o závadném užívání nemovitosti žalovanou, odmítání jakýchkoli úhrad provozních nákladů či společensky neakceptovatelnému narušování jiných práv žalobkyně, jakož i v případě zajištění náhradního bydlení.

9. Okresní soud v souladu s pokyny soudu odvolacího objasňoval tvrzení žalující strany o závadném chování žalované a k prokázání těchto tvrzení poskytl žalobkyni dostatečný prostor. Okresní soud pak v odůvodnění napadeného rozsudku zevrubně vysvětlil, že bylo ohledáním bytu žalované vyvráceno tvrzení žalobkyně o poškozování bytu či nepořádku, který by svým rozsahem vytvářel předpoklady např. pro vznik požáru. Zcela přiléhavě výsledkům šetření správních orgánů, které zmiňuje v odst. 20 až 30 odůvodnění, uzavírá okresní soud, že pro nedostatek důkazů nelze žalované přičítat, že způsobila dne 13. 2. 2022 požár popelnice a že 14. 2. 2022 verbálně napadla a vyhrožovala ostatním uživatelům domu a že dne 29. 9. 2023 nejprve verbálně a pak fyzicky (hozením truhlíku s květinami) napadla , jméno FO, Drbohava (v současnosti manžela žalobkyně). Správně, s poukazem na zájem svědka na výsledku řízení jakož i četnost konfliktů mezi ním a žalovanou, okresní soud vysvětluje, že v daném případě nemůže být výpověď , jméno FO, o události z 29. 9. 2023 hodnocena jako zcela věrohodná, pročež je třeba při nedostatku jiných důkazů uzavřít, že tvrzení žalobkyně v tomto směru nebyla prokázána.

10. Nemá odvolací soud výhrady ani ke skutkovým závěrům, jež se podávají v odst. 47 až 49 odůvodnění rozsudku a z nichž plyne, že žalovaná trvale nebrání žalobkyni v přístupu do „společných“ částí domu a v zajištění údržby či oprav zde umístěných zařízení sloužících nikoli jen žalované (komínů, čističky odpadních vod). Doloženo bylo i tvrzení, že platbami druhému ze spoluvlastníků hradí žalovaná spotřebované energie. K uvedenému je pak třeba dodat, že případné bránění v provedení kontrolního odběru z čističky odpadních vod či revize komína, jenž prochází bytem užívaným žalovanou, samo o osobě nepředstavuje natolik výrazný zásah do práv žalobkyně, aby toto jednání žalované mohlo zvrátit úvahy o „nemravnosti“ požadavku žalobkyně na vyklizení žalované. Tvrzení, že nemožnost těchto úkonů objektivně brání v provedení kolaudace domu, není doloženo žádným z provedených důkazů, a jako novota (§ 205a o. s. ř.) objevuje se teprve v odvolání, podobně jako tvrzení o tom, že žalovaná v roce 2024 svévolně odstranila na domě umístěný štítek o povolení stavby (§ 152 zákona č. 183/2006 Sb., § 160 zákona č. 283/2021 Sb.).

11. Odklon od závěru o rozporu vyklizení žalované z dobrými mravy nemůže přinést ani okolnost, že žalovaná 3. 10. 2025 bránila manželu žalobkyně a dalším osobám v přístupu do sklepa za účelem opravy či úpravy topného sytému, neboť jak objasněno ze shodných tvrzení před odvolacím soudem, bylo jednání žalované pouze vyústěním sporu mezi žalobkyní a , jméno FO, , který provedení zásahu do topného systému odmítal.

12. Konečně, jak uvádí i okresní soud, nebylo ani v době rozhodování odvolacího soudu doloženo či i jen žalobkyní tvrzeno, že by žalované zajistila a nabízela žalované konkrétní náhradní bydlení. Naopak jeví se v době rozhodování odvolacího soudu vyklizení žalované ještě méně přijatelným v situaci, kdy žalobkyně v paralelně probíhajícím řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem vyjadřuje neochotu převít nemovitosti do výlučného vlastnictví, zatímco druhý ze spoluvlastníků – , právnická osoba, , který přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví připouští, s bezúplatným užíváním bytu žalovanou souhlasí.

13. Odvolací soud na základě shora uvedeného proto ve shodě s okresním soudem uzavírá, že výkon práva vlastníka dle § 1040 o. z. dostává se v posuzovaném případě do rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. pročež předmětné žalobě nelze vyhovět.

14. Negativní dopad uložení povinnosti vyklizení do práv a zájmů žalované jakož zájmu společnosti na dodržování nejen psaného práva, nýbrž i pravidel morálních, nebyl by v daném případě dostatečně mírněn uložením delší lhůty k plnění a ani tím, že by soud svým výrokem podmínil vyklízení povinností žalobkyně k zajištění bytové náhrady (jak naznačeno v žalobkyní zmiňovaném stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn. 6/2009 ze dne 14. 10. 2009, uveřejněného pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nad to, přiklání se odvolací soud (ve shodě s již převažující judikaturou) k výkladu, podle kterého, užívá-li někdo nemovitost (její část) bez právního důvodu, nelze mu v souvislosti s jeho vyklizovací povinností přiznat právo na zajištění bytové náhrady, a to ani za použití analogie zákona. Judikaturu, která byla za účinnosti obč. zák. přijata k otázce vázanosti vyklizení na bytovou náhradu, nelze v poměrech občanského zákoníku aplikovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3745/2019 ze dne 21. 1. 2020, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2296/2021 ze dne 14. 9. 2021 nebo sp. zn. 26 Cdo 2760/2022 ze dne 22. 11. 2022).

15. Je bez významu, zda okresní soud, nad rámec závěru o rozporu žalobou požadovaného výkonu vlastnického práva žalobkyně s dobrými mravy, ve svých úvahách o jednání žalobkyně vůči žalované naznačuje (v odst. 57 odůvodnění) i závěr o „šikaně“ ze strany žalobkyně, tj. jednání, jehož cílem je především poškodit adresáta a které, je-li po právu, představuje zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Lze však v tomto směru přisvědčit odvolatelce, že takové závěry přesahují žalobou vymezený předmět řízení, a proto by v zásadě neměly být soudem přijímány ani v rámci odůvodnění, neboť se k nim dokazování primárně nevede.

16. Protože odvoláním napadený rozsudek okresního soudu je věcně správným, byl dle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně výroku o nákladech řízení, který se opírá o správné užití § 142 odst. 1 o. s. ř. a úplný výčet výdajů vynaložených žalovanou v řízení před okresním soudem.

17. V odvolacím řízení byla žalobkyně zcela neúspěšná, a proto má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalované povinnost k náhradě všech žalovanou účelně vynaložených nákladů. Těmito náklady jsou odměna zástupce žalované za písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 13. 11. 2025 a při vyhlášení rozhodnutí dne 21. 11. 2025 ve výši celkem 5 700 Kč [podle § 9 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d), g), odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („AT“) ve znění účinném od 1. 1. 2025] a paušální náhrada hotových výdajů zástupce v celkové výši 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 AT), celkem 7 050 Kč.