35 Co 14/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 35 C 149/2025-29 ze dne 29. 9. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, kterou bylo žalovanému uloženo vyklidit a předat označený byt, potvrzuje. V části výroku I o lhůtě k plnění této povinnosti se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen byt vyklidit a předat žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve výroku II o nákladech řízení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 18 031 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 468 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I žalovanému uložil do tří měsíců od právní moci rozsudku vyklidit „byt č. , hodnota, o velikosti , Anonymizováno, s příslušenstvím, ve , Anonymizováno, . nadzemním podlaží domu č.p. , Anonymizováno, ve , adresa, , a vyklizený jej předat žalobci do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku“ a výrokem II uložil žalovanému zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 19 631,60 Kč. Dle odůvodnění vyšel okresní soud z tvrzení, že žalovaný užíval byt č. , hodnota, ve , Anonymizováno, nadzemním podlaží domu č.p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, , ve znění dodatku ze dne , datum, . Po skončení nájemní doby byt nevyklidil a nadále jej užívá, a to přesto, že byl dopisem ze dne 8. 4. 2025 vyzván žalobcem k vyklizení bytu. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žalobce je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník domu č.p. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , v němž se nachází předmětný byt, a žalovaný byl nájemcem bytu na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, , a to do , datum, . Žalovaný užíval byt i po skončení nájmu, a proto byl žalobcem vyzván dopisy ze dne 8. 4. 2025 a ze dne 23. 5. 2025 k vyklizení bytu a jeho předání žalobci, což však žalovaný neučinil. Proto okresní soud s odkazem na § 1040 občanského zákoníku uzavřel, že pokud žalovaný užívá byt, ačkoli mu nesvědčí k užívání žádné právo, je třeba žalobě vyhovět. Vzhledem k nepříznivé zdravotní a rodinné situaci určil lhůtu k vyklizení tři měsíce od právní moci rozsudku. Procesně úspěšnému žalobci přiznal s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný. Namítá, že nebyli vyslechnuti svědci, kteří bydlí v domě, a členové rady města , adresa, . Manželka starosty při podpisu dodatku nájemní smlouvy, dle které byla doba nájmu prodloužena o 3 měsíce, tvrdila, že poté se smlouva automaticky „prodlouží“ do konce roku 2025, což mohou dosvědčit tři svědci. Dne , datum, podala manželka žalovaného žádost „na byt“ v souladu s tím, co jim bylo řečeno na schůzce u starosty a místostarostky města , adresa, , avšak žádná odpověď manželce nepřišla. Žalovaný dále upozornil na svůj nepříznivý zdravotní stav, který doložil záznamy o vysokém tlaku, s tím, že se z jednání u okresního soudu omluvil. Má za to, že pokud okresní soud jednání neodročil, zneužil zdravotní indispozice žalovaného a znemožnil mu účastnit se soudního jednání. Dle žalovaného by mělo být přihlédnuto také ke skutečnosti, že „nájemné“ nadále řádně hradí a že nebyla vrácena kauce 5 000 Kč. Zcela popírá, že by měl napadat lidi. Požaduje „audit na byty“.

3. Žalobce vyjádřil nesouhlas s odvoláním žalovaného. Považuje odvolání za nedůvodné, protože nájemní vztah skončil ke dni 31. 3. 2025 a žalovaný byt užívá bez právního důvodu. Za takové situace je správný závěr okresního soudu o povinnosti žalovaného byt vyklidit a předat jej žalobci. Žalobce nemá ani za to, že by se okresní soud dopustil v průběhu řízení jakéhokoli pochybení. Žalovaný se z jednání sice omluvil, avšak nepožádal o jeho odročení, a proto soud mohl jednat v nepřítomnosti žalovaného. Skutečnost, že žalovaný i po skončení nájemní doby hradí žalobci měsíčně částky odpovídající výši nájemného, je v daném případě irelevantní, neboť nemůže založit vznik nového nájemného vztahu. Dále upozornil na to, že nepříznivá zdravotní a sociální situace žalovaného nemá vliv na existenci nájemného vztahu a nadto ji okresní soud zohlednil ve stanovení nadstandardní tříměsíční lhůty k vyklizení bytu. Žalobce proto navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. V souladu s § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř., dle něhož „nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů“, bylo jednání odvolacího soudu konáno bez přítomnosti žalovaného.

5. Předně je třeba uvést, že okresní soud nepochybil, jestliže jednal dne , datum, bez přítomnosti žalovaného. Ze spisu vyplývá, že okresní soud jednání nařízené na den , datum, k žádosti žalovaného odročil na den , datum, . Z jednání nařízeného na tento den se však žalovaný pouze omluvil, aniž současně požádal o odročení jednání. Za takové situace okresní soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.

6. Pokud jde o skutkový základ žalobou uplatněného nároku, objasnil jej okresní soud na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů správně a zcela dostatečně. V řízení bylo zjištěno, že žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník bytového domu č.p. , Anonymizováno, (v , adresa, ) stojícího na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Žalovaný se stal nájemcem bytu č. , hodnota, umístěného ve, Anonymizováno, 3. nadzemním podlaží domu č.p. , Anonymizováno, (dále jen „byt“) na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Nájem byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2024 a dodatkem k nájemní smlouvě ze dne , datum, byl prodloužen do 31. 3. 2025. V nájemní smlouvě bylo dále sjednáno, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem skončit, a pronajímatel ho v této době nevyzve, aby byt opustil, platí, že nájem je znovu sjednán na dobu 6 měsíců od konce nájmu předchozího (článek 6 smlouvy). Dopisem ze dne 8. 4. 2025 byl žalovaný vyzván k opuštění bytu, přičemž tuto výzvu obdržel dne 8. 4. 2025, jak dokládá doručenka osobně podepsaná žalovaným.

7. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

8. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

9. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

10. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

11. Správně okresní soud dospěl k závěru, že žalobce přenechal žalovanému k užívání do individuálního nájmu byt na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, uzavřené dle § 2201 a násl. o. z. Nevyplývá totiž z objasněných skutečností, že by existovalo společné nájemní právo žalovaného a jeho manželky dle § 745 o. z. Jde k tíži žalovaného, že svou neúčastí při jednání znemožnil soudu poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů k prokázání společného bydlení. Správně okresní soud taktéž zjistil, že nájem byl sjednán na dobu určitou do , datum, a byl prodloužen dodatkem pouze do , datum, , neboť na prodloužení nájmu po tomto datu se účastníci již nedohodli. Obnovení nájmu (sjednané v článku 6 smlouvy v souladu s § 2285 větou první, částí za středníkem, o. z.) žalobce zabránil výzvou doručenou žalovanému dne , datum, . Proto také správně okresní soud nevyslýchal svědky k prokázání tvrzení žalovaného, že při podpisu dodatku nájemní smlouvy bylo pronajímatelem přislíbeno, že po uplynutí doby nájmu dojde k „automatickému“ prodloužení. Jestliže tedy nájem skončil dne , datum, , téhož dne vznikla žalovanému povinnost dle § 2292 o. z. předmět nájmu vyklidit a předat žalobci.

12. Nerozhodným přitom je, zda žalovaný po datu , datum, nadále hradí částky odpovídající dosavadní výši měsíčního nájemného. Poskytování takových plateb bez dalšího obnovení nájmu nezpůsobuje. Ve smyslu § 2285 o. z. k obnovení dochází, nevyzve-li pronajímatel nájemce k opuštění bytu.

13. Jelikož žalovaný byt nevyklidil, přičemž řádné vyklizení předpokládá i jeho odevzdání pronajímateli (například odevzdáním klíčů), neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobce. V takovém případě okresní soud dospěl ke správnému závěru, že žalobci náleží právo se domáhat vlastnickou (reivindikační) žalobou ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. vydání neprávem zadržené věci (v případě nemovité věci jejího vyklizení).

14. Lze proto ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalovaný je povinen byt vyklidit.

15. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I v části, jíž byla žalovanému uložena povinnost byt vyklidit, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Protože však z objasněných skutečností nevyplývá, že by existovaly takové okolnosti, jež by odůvodňovaly určení delší lhůty k vyklizení bytu než zákonem stanovená patnáctidenní lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I o lhůtě k plnění tak, že žalovaný je povinen byt vyklidit a předat jej žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

16. Nákladový výrok okresní soud správně odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože v posuzovaném případě bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, stíhá žalovaného povinnost nahradit žalobci všechny účelně vynaložené náklady řízení, které mu vznikly.

17. Nesprávně však zahrnul do těchto nákladů odměnu za účast zástupce žalobce na jednání u okresního soudu dne , datum, a s tím související náhradu hotových výdajů. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že jednání nařízené na den , datum, bylo na žádost žalovaného odročeno z důvodu jeho zdravotní indispozice. Žalobci proto nenáleží odměna za právní úkon spočívající v účasti na jednání a s tím související náhrada hotových výdajů, nýbrž pouze náhrada za promeškaný čas v souvislosti s dostavením se k jednání, které se nekonalo, dle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“).

18. Náleží tak žalobci na náhradě nákladů řízení před okresním soudem náhrada odměny zástupce spojená se čtyřmi úkony právní služby (převzetím zastoupení, výzvou před podáním žaloby, podáním žaloby a účastí na jednání , datum, ) ve výši celkem 9 200 Kč [při tarifní hodnotě 30 000 Kč jde o 2 300 Kč za úkon, dle § 7 bod 5., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT], náhrada hotových výdajů v paušální výši celkem 1 800 Kč (§ 13 odst. 4 AT), náhrada za promeškaný čas za dostavení se dne 18. 8. 2025 k jednání, které se nekonalo, ve výši 1 150 Kč (§ 14 odst. 2 AT), náhrada za cestovné za cestu dne 18. 8. 2025 z , Anonymizováno, k okresnímu soudu a zpět ve vyúčtované výši 440,50 Kč (vypočtené z celkové délky cesty 76 km a sazby základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,8 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), náhrada za cestovné ve shodné výši 440,50 Kč za cestu dne , datum, a náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, tedy celkem 18 031 Kč.

19. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil v závislém nákladovém výroku II tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení před okresním soudem 18 031 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř.).

20. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalobce, a proto má dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 468 Kč. Těmito náklady jsou odměna zástupce za 2 úkony právní služby ve výši po 2 300 Kč (při tarifní hodnotě 30 000 Kč dle § 9 odst. 1 AT) za vyjádření k odvolání ze dne 26. 2. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. k) AT a účast na jednání odvolacího soudu dne 26. 5. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, celkem 4 600 Kč, paušalizované hotové výdaje zástupce spojené se 2 úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), celkem 900 Kč, náhrada za promeškaný čas 12 půlhodin strávených při cestě zástupce (sídlem v Litoměřicích) na jednání odvolacího soudu a zpět dne , datum, , které se nekonalo, a na jednání odvolacího soudu a zpět dne , datum, [dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT], celkem , částka, , náhrada za promeškaný čas za dostavení se k jednání, které se nekonalo, ve výši 1 150 Kč [dle § 14 odst. 2 AT], náhrada za cestovné za cestu dne , datum, z Litoměřic k odvolacímu soudu a zpět v nárokované výši , částka, (vypočtené z celkové délky cesty 174 km a náhrady ve vyúčtované výši 5,8 Kč/km, jež nepřesahuje sazbu základní náhrady stanovenou vyhláškou č. 573/2025 Sb.) a náhrada za cestovné ve shodné výši 1 009 Kč za cestu dne , datum, , tedy celkem částku 10 468 Kč, kterou je žalovaný povinen nahradit žalobci v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).