35 Co 142/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalované Jméno žalované ., IČO IČO žalované , sídlem Adresa žalované , zastoupené advokátem JUDr. Michalem Morawskim, sídlem Praha, Rybná 678/9, o zaplacení 81 860 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 17 C 207/2023-121 ze dne 15. 1. 2024, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I žalobě vyhovujícím potvrzuje.

II. Ve výroku II o nákladech řízení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zcela vyhověl žalobě a žalované uložil zaplatit , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení a částku , částka, (výrok , právnická osoba, odůvodnění vysvětlil, že jde o vrácení části záloh zaplacených žalobkyní za vratné obaly, v nichž žalovaná dodávala žalobkyni pivo na základě „Rámcové odběratelské smlouvy“ uzavřené mezi účastníky , datum, . V řízení bylo dle okresního soudu objasněno, že žalobkyně , datum, vrátila žalované 60 ks sudů („50 l KEG“) a 4 palety a žalovaná měla vrátit žalobkyni celkem , částka, (při , datum, povinnost zaplatit , částka, do , datum, . Žalobkyně pak sama v žalobě redukuje svůj nárok na zaplacení , částka, tím, že tuto svou pohledávku započítává proti nároku žalované na zaplacení ceny za dodané pivo ve výši , částka, vyúčtované fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, . Okresní soud dovozuje, že nárok žalobkyně na vrácení záloh za vratné obaly má oporu v ujednání „Rámcové smlouvy“ a požadavek na zaplacení , částka, je po právu. K námitce započtení uplatněné žalovanou v podání z , datum, okresní soud uzavírá, že žalobou uplatněná pohledávka jednostranným započtením zaniknout nemohla. Poukazuje na to, že v kompenzačním prohlášení (obsaženém v podání z , datum, ) žalovaná proti pohledávce žalobkyně ve výši , částka, započítává celkem , hodnota, pohledávek za žalobkyní, jejichž souhrnná výše činí , částka, a které měly být podle žalované založeny „zavezením“ zboží v 26 případech na její náklady, aniž by na přepravu měla žalobkyně nárok. Dle okresního soudu jde o pohledávky z bezdůvodného obohacení, které pro absenci předchozí výzvy žalované jako věřitele nemohly být v době kompenzace splatné. Připouští přitom zákon započtení pouze pohledávek splatných. Vedle toho hodnotí okresní soud kompenzační prohlášení žalované jako neurčité pro nedostatek ve vymezení toho, které z celkem , hodnota, údajných pohledávek žalované za žalobkyní a v jakém rozsahu mají v důsledku započtení proti pohledávce zaniknout. Vedle nároku na , částka, přiznává okresní soud žalobkyni s poukazem na § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i nárok na úroky z prodlení a paušalizovanou náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky mezi podnikateli. V řízení zcela úspěšné žalobkyni pak je přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši , částka, (výrok II).

2. Proti rozsudku se včas odvolala žalovaná. V odvolání namítá, že okresní soud přijal závěr o nesplatnosti pohledávky žalované za žalobkyní, aniž by žalovanou dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučil vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů, a tak jí umožnil prokázat, že šlo o pohledávku splatnou. Nedostatek poučení podle žalované zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud by totiž byla žalovaná soudem vyzvána k doplnění tvrzení, doložila by, že žalobkyni vyzvala k zaplacení pohledávek z bezdůvodného obohacení vzniklých prováděním dopravy zboží na náklady žalované, a to fakturou č. , hodnota, vystavenou , datum, , v níž náklady na dopravu žalobkyni vyúčtovala částkou celkem , částka, . Nesprávný je podle žalované i závěr okresního soudu o neurčitosti započtení, neboť soud přehlíží, že žalovaná v podání z dne , datum, uplatnila ze svých pohledávek v souhrnné výši , částka, k započtení jako procesní obranu pouze „částku ve výši , částka, “. Měl se proto podle žalované okresní soud zabývat oprávněností pohledávek uplatněných k započtení a pro zánik započtením žalobu zamítnout. V petitu odvolání navrhuje žalovaná, aby odvolací soud napadený rozsudek buď zrušil nebo změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Žalobkyně navrhovala, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Má za to, že se žalované náležitého poučení ze strany okresního soudu dostalo při jednání , datum, . Důkaz žalovanou označený v odvolání je podle žalobkyně důkazem nepřípustným, nadto jde pouze o tzv. proformofakturu, která nepředstavuje ani pro účetní účely doklad o poskytnutí služeb. Žalobkyně zpočátku v souladu s „Rámcovou smlouvou“ nesla náklady na přepravu piva ze sídla žalované. Teprve poté, co žalovaná zřídila externí sklad v Praze, dohodly se strany, že přepravu z tohoto skladu bude provádět žalovaná (prostřednictvím , jméno FO, ). Podle dohody také byly náklady na tuto přepravu kalkulovány ve (zvýšené) ceně dodávaného piva. Doplnila pak žalobkyně při jednání odvolacího soudu, že při neexistenci dohody představovala by přeprava ze strany žalované nevyžádané plnění, za které by jí nenáležela náhrada. Pohledávky žalovanou uplatněné k započtení měly by být nahlíženy jako nejisté, a proto ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku k započtení nezpůsobilé.

4. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), v rozsahu vymezeném odvoláními přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení, přičemž dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 o. s. ř.

5. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a zcela dostatečně.

6. Ve shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že dne , datum, uzavřely žalobkyně jako odběratel a žalovaná jako dodavatel „Rámcovou odběratelskou smlouvu“, ve které se žalovaná zavázala žalobkyni dodávat pivo ve vratných zálohovaných obalech – sudech a paletách. Podle čl. 5 smlouvy zůstávaly obaly ve vlastnictví dodavatele, který při jejich vrácení měl vystavit písemné potvrzení a odběrateli vrátit zaplacenou zálohu. Výše záloh byla stanovena „Ceníkem Dodavatele“. Dokládají vyúčtování vystavená žalovanou, že záloha za sud (tzv. keg o objemu 50 l) činila , částka, , za paletu , částka, . Nárok odběratele na vrácení zálohy při vrácení obalů byl dodavatelem vyúčtováván (započítáván) proti nároku dodavatele na zaplacení ceny dodaného piva a záloh na nové obaly. Tak žalovaná fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, oproti nároku žalované na zaplacení , částka, za dodaných 17 sudů 11° ležáku započítává nárok žalobkyně na zaplacení , částka, za vrácení 17 sudů a po žalobkyni požaduje zaplacení , částka, .

7. Prokázáno dále bylo, že , datum, vrátila žalobkyně žalované 60 sudů a 4 palety, aniž by od žalované ten den či následně odebrala pivo. Dopisem z , datum, proto žalobkyně vyzvala žalovanou k vyúčtování a vrácení záloh ve výši celkem , částka, (60 x 1500 + 4 x 400). Žalovaná reagovala tím, že dne , datum, vystavila pro žalobkyni fakturu č. , hodnota, – „dobropis“, v němž deklaruje nárok žalobkyně na zaplacení , částka, za vrácení 60 sudů a 4 palet, a to do , datum, . Žalobkyně pak s ohledem na svůj dluh vůči žalované ve výši , částka, dovozuje, že proti žalované má nárok na zaplacení , částka, a k zaplacení této částky žalovanou marně vyzývá nejprve v e-mailech, dne , datum, pak v dopise prostřednictvím zástupce - advokáta.

8. Teprve v průběhu řízení (zahájeného podáním žaloby dne , datum, ) žalovaná v podání došlém soudu , datum, popisuje, že během trvání smluvního vztahu, ač k tomu nebyla dle „Rámcové smlouvy“ povinna, na své náklady zavážela v období od , datum, do , datum, pivo do provozovny žalobkyně. V důsledku toho mělo na straně žalobkyně dojít k bezdůvodnému obohacení na úkor žalované. Dovozuje žalovaná, že při nákladech , částka, resp. , částka, za každý z 26 provedených „závozů“, má nárok na náhradu ve výši celkem , částka, . Žalovaná zároveň v podání z , datum, (odst. 10) „uplatňuje z uvedené pohledávky částku ve výši , částka, proti žalobkyni jako procesní obranu“ s odkazem na § 98 o. s. ř. a dovozuje, že tím uplatněný nárok žalované „v plném rozsahu konzumuje nárok žalobkyně“. V odvolacím řízení pak předkládá soudu „proformo fakturu č. , hodnota, “, která měla být žalovanou pro žalobkyni vystavena , datum, a která obsahuje výzvu k úhradě celkem , částka, ve lhůtě do , datum, , za „závoz piva“ z pivovaru ve , adresa, .

9. Pokud jde o právní hodnocení žalobou uplatněného nároku, uzavírá okresní soud správně, že minimálně od , datum, (jak uvedeno v „dobropise“ vystaveném žalovanou) měla žalobkyně v souladu s ujednáním čl. 5 „Rámcové odběratelské smlouvy“, které má povahu smlouvy tzv. nepojmenované ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), proti žalované nárok na vrácení záloh ve výši , částka, za vrácení obalů, k němuž došlo dne , datum, .

10. Správně a souladně s ustálenou judikaturou vyšších soudů rovněž okresní soud uzavírá, že tento nárok v žalobou uplatněném rozsahu , částka, nezanikl započtením ve smyslu § 1982 o. z. provedeným dle tvrzení žalované jednostranně prohlášením žalované obsaženým v rámci podání z , datum, . Je tomu tak proto, že žalovaná ve svém prohlášení (kompenzačním úkonu) k započtení proti pohledávce žalobkyně vymezené žalobou uplatňuje celkem , hodnota, skutkově a právně samostatných pohledávek, jejichž výše v součtu převyšuje pohledávku žalobkyně, avšak z kompenzačního úkonu není patrné, které z těchto pohledávek žalované za žalobkyní mají v důsledku započtení zcela či z části zaniknout. Bez takového vymezení je daný kompenzační úkon neurčitým a tudíž nicotným (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , uveřejněný pod číslem 56/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům přihlásil se Nejvyšší soud např. v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

11. Protože kompenzačního prohlášení žalované z , datum, vykazuje popsanou vadu a z objasněných skutečností ani z tvrzení žalované nevyplývá, že by zde ke dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) bylo jiné kompenzační prohlášení, nelze dovozovat, že mohlo dojít ve smyslu § 1982 odst. 2 o. z. ke zrušení žalobou uplatněné pohledávek v rozsahu, ve kterém se kryje s údajnými pohledávkami žalované. Je v takové případě nadbytečné objasňovat, zda žalovaná má za žalobkyní pohledávky, které jsou pro své kvality (v to čítaje i jejich splatnost) k započtení způsobilé.

12. Za daného stavu je žalobou uplatněný nárok na zaplacení , částka, žalobkyni správně okresním soudem přiznán. V souladu s § 1970 o. z. a § 1972 o. z. a ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jsou žalobkyni přiznány rovněž úroky z prodlení a náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Byl proto napadený rozsudek okresního soudu v meritorním výroku I dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

13. Neobstojí pouze výrok o nákladech řízení. Okresní soud sice v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. dovodil, že v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu všech nákladů v řízení vynaložených, avšak do výčtu těchto nákladů zahrnul nesprávně odměnu a hotové výdaje zástupce žalobkyně, které nelze posoudit jako úkony samostatné, provedené k uplatnění práva účelně. Mohly totiž a při hospodárném postupu také měly být učiněny buď v rámci předchozích podání, nebo v rámci ústních jednání. Jako nikoli samostatný úkon případně jako úkon neúčelný nahlíží odvolací soud v daném případě okresním soudem zmiňovanou „další poradu“ s klientem dne , datum, , vyjádření se k odporu, vyjádření s k návrhu na přerušení řízení a „další poradu“ s klientem dne , datum, . Tvrzená porada s klientem dne , datum, prováděna je v situaci, kdy nevyvstává v řízení nová skutečnost, která by vyžadovala nepředpokládané doplnění žalobních tvrzení či provedení určitého procesního úkonu a k tomu poradu advokáta s klientem v délce více než hodinu. Není takovou skutečností, že byl proti žalované dne , datum, podán insolvenční návrh. Vyjádření k odporu ani vyjádření se k návrhu na přerušení řízení pak neobsahují takové procesní úkony ani tvrzení, které by byly nezbytné k úspěšnému prosazení žalobou uplatněného nároku. Jde z tohoto pohledu o úkony nadbytečné. Poradu s klientem z , datum, pak je třeba vnímat jako část činnosti zástupce, která vyústila v podání žalobkyně dne , datum, obsahující relevantní doplnění tvrzení o údajných pohledávkách žalované v reakci na námitku započtení vznesenou ze strany žalované. Toto podání žalobkyně směřuje do věci samé a narozdíl od soudu okresního nahlíží jej odvolací soud jako samostatný účelně provedený úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“).

14. Náleží tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení před okresním soudem náhrada odměny zástupce spojená se šesti úkony právní služby (převzetím zastoupení, výzvou před podáním žaloby, podáním žaloby, účastí u jednání , datum, , podáním z , datum, a účastí u jednání , datum, ) ve výši celkem , částka, [při tarifní hodnotě , částka, jde o , částka, za úkon, dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT] , náhrada hotových výdajů v paušální výši celkem , částka, (§ 13 odst. 4 AT), výdaje zástupce na cestu ze sídla zástupce k okresnímu soudu (v délce 232 km vozidlem o spotřebě 0,067 l nafty na 1 km) dne , datum, ve výši , částka, (dle § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a dne , datum, ve výši , částka, (vyhláška č. 398/2023 Sb.), náhrada za ztrátu 17 půlhodin strávených zástupcem na cestě ve výši , částka, (§ 14 odst. 1 písm. a), AT), náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši , částka, (21 % z , částka, , dle § 137 odst. 3 o. s. ř.) a zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , celkem , částka, .

15. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil v závislém nákladovém výroku II tak, že žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení před okresním soudem , částka, , a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř.).

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým odvoláním zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Těmito náklady jsou odměna zástupce spojená s podáním vyjádření k odvolání a účastí u jednání ve výši , částka, [dle § 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. e) AT], hotové výdaje zástupce v paušální výši , částka, (§ 13 odst. 4 AT), výdaje zástupce na cestu ze sídla zástupce k odvolacímu soudu (v délce 220 km vozidlem o spotřebě 0,081 l benzínu na 1 km) dne , datum, ve výši , částka, (dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) náhrada za ztrátu 6 půlhodin strávených zástupcem na cestě ve výši , částka, [§ 14 odst. 1 písm. a), AT] a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést ve výši , částka, (21 % z , částka, , § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem , částka, .