35 Co 148/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jan Uhlíře ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 103 050 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 123/2024-47 ze dne 4. 9. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I o zamítnutí žaloby v požadavku na zaplacení pokuty ve výši 53 050 Kč mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 53 050 Kč.

II. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I o požadavku na zaplacení pokuty ve výši 50 000 Kč, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 50 Kč, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 50 Kč.

III. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I o požadavku na zaplacení pokuty ve výši částka, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 49 950 Kč, potvrzuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o zaplacení 103 050 Kč a výrokem II uložil žalobci povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 16 680 Kč.

2. Žalobou uplatněná částka má představovat dvě pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zák. č. 67/2013 Sb.“), a to jednak pokutu ve výši 53 050 Kč za prodlení žalovaného s povinností doručit žalobci řádné vyúčtování služeb za rok 2020 (za 1 061 dní prodlení po 50 Kč v období od 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024), jednak pokutu ve výši 50 000 Kč za prodlení žalovaného s vypořádáním se s námitkami žalobce proti témuž vyúčtování (za 1 000 dní prodlení po 50 Kč v období od 1. 7. 2021 do 27. 3. 2024). Žalobce tvrdí, že vyúčtování, které od žalovaného obdržel za rok 2020, je nesprávné. Proto je žalovaný s jeho provedením v prodlení. Z téhož důvodu neobstojí ani vypořádání námitek podaných proti vyúčtování žalobcem, a i s touto povinností je tudíž žalovaný v prodlení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. Anonymizováno na adrese adresa a je členem Anonymizováno, adresa. Vyúčtování plnění spojených s užíváním bytu bylo žalobci doručeno 21. 5. 2021 a dle okresního soudu splňuje zákonné požadavky stanovené § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., který ukládá poskytovateli služeb uvést ve vyúčtování skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi a celkovou výši přijatých měsíčních záloh za služby. Není zde dle okresního soudu obsažen požadavek, aby ve vyúčtování byly zaplacené zálohy uvedeny podle jednotlivých služeb. Předmětné vyúčtování obsahuje skutečnou výši nákladů, skutečně zaplacené zálohy a výsledek vyúčtování. Je v něm uvedeno, kolik činí celková spotřeba domu a kolik připadá v daném období na žalobce. Skutečná výše nákladů je uvedena v členění podle služeb, proti tomu jsou uváděny celkové skutečně zaplacené zálohy. Konečná výše rozdílu mezi skutečně uhrazenými zálohami a náklady za jednotlivé služby je ve výsledku stejná, proto je vyúčtování řádné a správné, s veškerými náležitostmi. Námitky žalobce proti tomuto vyúčtování uplatněné žalobcem v dopise z 22. 6. 2021 doručeném dne 28. 6. 2021 žalovaný zodpověděl dopisem odeslaným 27. 7. 2021. V něm vypořádal veškeré námitky žalobcem uplatněné a reklamaci neuznal. Vyřízení reklamace je tudíž formálně správné, neboť se zabývalo veškerými námitkami žalobce a tyto vypořádalo. Podle soudu je správné i obsahově. Nedůvodnou je proto žaloba v obou požadavcích na pokutu. Zcela úspěšnému žalovanému potom okresní soud přiznal náhradu nákladů řízení související se třemi úkony právní služby.

3. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalobce. Konstantně zastává názor, že mu žalovaný nesprávně předepisuje zálohové platby, proto si tyto určuje sice dle svého uvážení, žalovanému to ale oznámí. Zálohy placené v určité výši by měly být vždy započítány na jednotlivé služby. Nepostačí, že jsou uvedeny náklady v členění na jednotlivé služby, musí být patrný výsledek vyúčtování u každé z jednotlivých služeb. Takto to plyne ze zákona i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2198/2024. Nesprávný je proto názor okresního soudu, že postačí přijaté zálohy uvést ve vyúčtování pouze v souhrnné výši, nikoli v členění dle jednotlivých služeb. Protože se k vyúčtování používají skutečně zaplacené platby, nikoli (předepsané) zálohy, nehraje při vyúčtování roli, zda jsou platby na služby placeny měsíčně nebo jednou ročně. Jestliže tomu žalovaný nedostál, nesplnil svoji povinnost provést vyúčtování služeb za rok 2020, a má proto nárok žalobce na pokutu za toto prodlení žalovaného. Současně je i částka nedoplatku plynoucí z předmětného vyúčtování nesprávnou, a i proto nelze uvažovat o řádně provedeném vyúčtování ze strany žalovaného. To pak žalobce rozvádí po položkách. Na námitky proti vyúčtování neodpověděl žalovaný jako společenství, nýbrž Anonymizováno. Nemůže jít z tohoto důvodu o řádné vyřízení námitek. Jménem žalovaného žádné vypořádání námitek žalobce neobdržel. Nemůže jít o řádné vyřízení námitek i z toho důvodu, že v něm nejsou vysvětleny a opraveny všechny žalobcem namítané nesprávnosti. Ze všech těchto důvodů navrhoval žalobce, aby byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žalobě bude zcela vyhověno v obou nárocích.

4. Žalovaný navrhl, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen. Námitky proti vyúčtování byly vypořádány dostatečně, po jednotlivých bodech je v dopise rozvedeno, proč je žalovaným vypracované vyúčtování správným. Nedůvodnou je námitka vyřízení námitek jinou osobou. Vyjádření k námitkám sice podepsal tituly před jménem jméno FO, avšak jako osoba jednající za předsedu žalovaného společenství, kterým je Anonymizováno. Správnost vyúčtování ze všech 594 jednotlivých vlastníků bytových jednotek zpochybňuje jediný žalobce. Vytýkán je přitom jen formální nedostatek vyúčtování, a sice absence položkového rozpisu skutečně zaplacených záloh. Ten však není podle žalovaného podstatnou náležitostí vyúčtování podle zákona. Předmětné vyúčtování z hlediska zákona obstojí. Představuje souhrnné vypořádání všech služeb a výsledná částky je rozdílem mezi všemi přijatými zálohami a reálnými náklady, nikoli dílčími zůstatky u konkrétních položek. Vyúčtování je určením celkové bilance služeb, kdy přeplatek či nedoplatek vzniká až jako rozdíl mezi úhrnem všech zaplacených záloh a celkovými náklady za veškeré služby za dané období. Je v tomto směru vyúčtování věcně správné, matematicky kontrolovatelné a přezkoumatelné. Neplní žalobce své základní povinnosti příjemce služeb a vlastníka jednotky/člena společenství, když žalovaný u žalobce eviduje dluh vůči společenství ve výši 159 000 Kč. Zváženo by mělo být rovněž, že žalobce svévolně jednostranným určením mění strukturu a výši schváleného předpisu záloh, k čemuž není dle zákona oprávněn. Jednání, kdy požaduje sankce v extrémní výši, ač sám porušuje povinnost hradit náklady spojené s užíváním jednotky je zneužitím práva dle § 8 o. z. a představuje nepoctivé jednání ve smyslu § 6 o. z. Pokud by soud dospěl k oprávněnosti nároku žalobce na pokutu, nechť je pokuta moderována a z prezentovaných důvodů snížena na nulu či symbolickou částku. Nebyla žalobci rovněž způsobena žádná reálná škoda a výše pokuty neodpovídá závažnosti údajného pochybení.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání ohledně nároku na pokutu za prodlení s vystavením řádného vyúčtování je důvodné, odvolání ohledně nároku na pokutu za prodlení s vyřízením námitek žalobce naopak, až na nepatrnou část co do částka, důvodné není.

6. V řízení žalobce vůči žalovanému uplatnil dva (relativně skutkově samostatné) nároky na zaplacení pokuty za prodlení s nepeněžitým plněním podle § 13 zák. č. 67/2013 Sb., jednak z důvodu nesprávného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky č. Anonymizováno v adresa, za rok 2020, jednak z důvodu nesplnění povinností spojených s vypořádáním námitek žalobce proti tomuto vyúčtování. V případě prvého nároku žalovanou částku 53 050 Kč vyčíslil za období od 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024 (tj. za 1 061 dní prodlení po 50 Kč), v případě druhého nároku pak částku 50 000 Kč vyčíslil za období od 1. 7. 2021 do 27. 3. 2024 (tj. za 1 000 dní prodlení po 50 Kč).

7. Vyšel odvolací soud předně ze skutkových zjištění objasněných již okresním soudem. Ohledně vlastnictví bytové jednotky žalobcem a jeho členství ve společenství vlastníků – žalovaném, jenž jako osoba odpovědná za správu domu s bytovým spoluvlastnictvím (srovnej § 1190 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“) je poskytovatelem „služeb“ (legislativní zkratka pro plnění spojená s užíváním bytů v domě s byty) ve smyslu § 2 písm. a) zák. č. 67/2013 Sb., nebylo mezi účastníky sporu. Žalobce dopisem z 15. 1. 2020 (jímž zopakoval odvolací soud dokazování) žalovanému sdělil, že z důvodu nečinnosti statutárního orgánu společenství si stanovuje roční zálohy na služby pro rok 2020 sám, a to na studenou vodu 2 500 Kč, na teplou užitkovou vodu 3 500 Kč a na teplo 7 000 Kč, a dále zasílá na účet žalovaného vedle součtu uvedených záloh ve výši 13 000 Kč i částku 1 100 Kč, kterou považuje za zálohu na správu domu (nikoli na služby) s tím, že 1 000 Kč platí na provoz výtahů a 100 Kč na elektřinu ve společných částech domu. Celkem zasílá žalovanému 14 100 Kč. V odvolacím řízení žalobce k výzvě soudu doložil, že částku v této výši žalovanému zaplatil 17. 1. 2020 převodem na jeho účet.

8. Nejpozději 21. 5. 2021 žalovaný žalobci doručil „Vyúčtování zálohových plateb za rok 2020“ ze dne 21. 4. 2021. Objasnil dále okresní soud, že obsahuje vyúčtování část týkající se nákladů na dům, a to studené vody, studené vody pro teplou, ohřev pro TV, teplo, topné náklady, výtahy provoz, výtahy elektřina, elektřina společné prostory, úklid, a poštovné. Dále obsahuje část týkající se vyúčtování bytu obsahující vyúčtování studené vody, studené vody pro teplou, ohřev pro TV, teplo, výtahy provoz, výtahy elektřina, elektřina společných prostor a úklid společných prostor. U jednotlivých položek je uvedena ve sloupcích spotřeba, cena za měrnou jednotku, náklady, předepsané zálohy a rozdíl (rozdíl mezi předepsanými zálohami a náklady). Pod těmito údaji je v řádku označeném „celkem za vyúčtování záloh“ uveden součet všech nákladů 18 436 Kč, součet předepsaných záloh 16 386 Kč a rozdíl – 2 050 Kč (odpovídající rozdílu mezi předepsanými zálohami a náklady). Pod touto částí vyúčtování se nachází řádek s údajem „předepsané zálohy“ 16 386 Kč, údajem „skutečně zaplacené zálohy“ 13 000 Kč a údaj „dluh na nezaplacených zálohách“ - 3 386 Kč, jenž po součtu s rozdílem mezi předepsanými zálohami a náklady ve výši - 2 050 Kč představuje na následujícím řádku uvedený „výsledek vyúčtování podle skutečně uhrazených záloh“ ve výši - 5 436 Kč.

9. Ohledně reklamace vyúčtování plnění spojených s užíváním bytu bylo objasněno, že žalobce svoje námitky vůči způsobu a obsahu vyúčtování uplatnil dopisem z 22. 6. 2021. Ten byl žalovanému doručen podle dodejky 29. 6., kdy jej převzal za předsedu společenství (právnická osoba) za něj jednající předseda představenstva tituly před jménem adresa. K dřívějšímu doručení nemohlo s ohledem na označení adresáta (kterým nebylo společenství, popřípadě s dovětkem k rukám tituly před jménem jméno FO, nýbrž nesprávně právě tituly před jménem jméno FO uvedený na prvním místě) dojít. Dopis z 23. 7. 2021 s podrobným vypořádáním všech žalobcem uplatněných námitek potom žalovaný předal k poštovní přepravě 27. 7. 2021, přičemž kdy došlo k jeho převzetí žalobcem objasněno nebylo. Odeslání vyjádření k námitkám žalovaný doložil potvrzením o předání dopisu k poštovní přepravě na adresu bydliště žalobce. Žádnou z žalobcem uplatněných námitek neshledal žalovaný relevantní, proto setrval na správnosti původního vyúčtování služeb. Jednotlivými námitkami se zabýval věcně a po bodech svůj postup při vyúčtování vysvětlil. Stanovisko k námitkám bylo podle listiny samotné vypracováno a podepsáno tituly před jménem adresa v pozici předsedy představenstva Anonymizováno, za předsedu žalovaného společenství. Z výpisu obchodního rejstříku přitom vyplývá, že v předmětné době bylo předsedou společenství vlastníků – žalovaného právě právnická osoba, které při výkonu funkce zastupuje jeho předseda představenstva tituly před jménem adresa.

10. V právním hodnocení okresní soud správně vychází z toho, že na daný právní vztah účastníků týkající se vyúčtování služeb za rok 2020 je třeba aplikovat zák. č. 67/2013 Sb., a to ve znění účinném do datum (tj. před novelou zák. č. 424/2022 Sb.), a příslušná ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

12. Záležitosti úhrady cen služeb, placení záloh na úhradu cen služeb, rozúčtování cen jednotlivých druhů služeb spolu s lhůtami k vyúčtování a vypořádání přeplatků a nedoplatků, spolu s dalšími s tím souvisejícími záležitostmi, jako je i pokuta za prodlení s nepeněžitým plněním, jsou předmětem úpravy zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Vyúčtování a splatnost přeplatků a nedoplatků upravuje § 7 tohoto zákona, možnost podání námitek proti vyúčtování a jejich vyřízení potom jeho § 8 odst. 2.

13. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odst. 2 citovaného ustanovení výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

14. Z povinností poskytovatele služeb k úhradě pokuty dle naposled citovaného ustanovení žalobce uplatnil vedle nároku na pokutu za prodlení žalovaného v doručení vyúčtování (o němž bude pojednáno níže) i nárok na pokutu za prodlení s vyřízením námitek proti vyúčtování.

15. Podle § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.

16. Byť odpověď na uplatněné námitky proti vyúčtování byla žalobci zaslána, prodlení žalovaného s jejich vyřízením dovozuje z toho, že i nadále podle něj není vyúčtování správné a řádné. Argumentuje, že pokud vytýkané vady vyúčtování žalovaný k reklamaci nenapravil, nýbrž setrval na správnosti a úplnosti svého vyúčtování, nevypořádal se řádně s námitkami žalobce proti vyúčtování, a i s touto povinností (vypořádat námitky proti vyúčtování) je v prodlení, za jehož každý den žalobci náleží pokuta ve výši 50 Kč.

17. Přehlíží však žalobce, že soudní praxe (reprezentovaná např. rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 773/2022 z 17. 5. 2022) se již kumulací pokut dle daného ustanovení, respektive odlišnými předpoklady jejich vzniku, zabývala se závěrem, že „výsledek námitkového řízení, ať již je jakýkoli, nemá objektivně vzato žádný vliv na úsudek, zda reklamované vyúčtování bylo provedeno řádně či nikoli“. Z toho plyne, že pokud poskytovatel služeb na námitky ve lhůtě dle § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., reaguje tak, že příjemce vyrozumí o výsledku (námitky vypořádá), pak není v prodlení s povinností vypořádat námitky dle tohoto ustanovení, i kdyby se následně ukázalo (nebo už bylo zřejmé), že vyúčtování řádné není. Podle označeného rozhodnutí totiž „vyřízení“ námitek uplatněných příjemcem ke způsobu a obsahu vyúčtování nastává okamžikem, kdy poskytovatel služeb jejich příjemce vyrozumí (písemně nebo ústně) o tom, jakým způsobem byly námitky vyřízeny (zda jim vyhověl, či nikoli a že se jimi již nebude zabývat). „Způsob, jakým byly námitky vyřízeny, i kdyby byl nesprávný, nemůže nepříznivě zasáhnout do právního postavení příjemce služeb. Případnou újmu, jež mu mohla být způsobena tím, že „reklamované“ vyúčtování služeb nebylo provedeno řádně a včas a že poskytovatel svoje pochybení v tomto směru nenapravil ani z podnětu důvodně vznesených námitek, příjemci dostatečně kompenzuje již pokuta za prodlení se splněním povinností, jež ukládají poskytovateli služeb ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zák. č. 67/2013 Sb.“ Na rozdíl od posledně uvedené pokuty, kdy předpokladem včasného doručení vyúčtování je i to, že je správné a řádné (jak bude dále rozvedeno), u vypořádání námitek se pro potřeby posouzení splnění povinnosti uvažuje jen jeho včasnost, tj. zda se o vyřízení námitek příjemce služeb dozví ve lhůtě dle § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. I námitka, že se žalovaný v daném případě nevypořádal se všemi žalobcem uplatňovanými nesprávnostmi, ve skutečnosti směřuje k tomu, že žalovaný neshledal výtky žalobce oprávněnými (a tento postoj vysvětlil) a setrval (dle žalobce chybně) na správnosti svého původního vyúčtování.

18. Neobstojí námitka, že reklamaci vyřídila třetí osoba, od žalovaného odlišná. Explicitně z dopisu z 23. 7. 2021 plyne, že vypořádání námitek žalobce je činěno za žalovaného (společenství vlastníků), a to jeho předsedou (statutárním orgánem), kterým bylo a je právnická osoba, prostřednictvím za družstvo jednající osoby, tedy předsedy představenstva družstva tituly před jménem adresa.

19. Zabýval se proto soud dále jen tím, zda žalovaný námitky žalobce ve lhůtě dle § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., vypořádal. Jestliže námitky žalobce byly doručeny žalovanému 29. 6. 2021, 30denní lhůta počala běžet dnem následujícím, 30. 6. 2021, a jejím posledním dnem bylo 29. 7. 2021. Protože vyřízení reklamace žalovaný předal k poštovní přepravě 27. 7. 2021, není však znám přesný okamžik přijetí dopisu žalobcem, za užití § 573 o. z. lze uzavřít, že bylo žalovanému doručeno třetí pracovní den po odeslání zásilky vypořádání námitek obsahující, tedy v daném případě dnem 30. 7. 2021. Z uvedeného je zřejmé, že se žalovaný ocitl s vyřízením námitek žalobce proti vyúčtování v prodlení právě jen tento jeden den, který spadá do období (1. 7. 2021 až 27. 3. 2024), za nějž byl nárok na pokutu žalobcem uplatněn.

20. Pokud proto jde o pokutu za prodlení s vypořádáním námitek proti vyúčtování, uplatněnou žalobcem ve výši 50 000 Kč, odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil co do zamítnutí částky 49 950 Kč, co do částky 50 Kč potom podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost pokutu v této výši zaplatit.

21. Pokud jde o prodlení poskytovatele služeb s poskytnutím vyúčtování, povinnost platit pokutu podle § 13 zák. č. 67/2013 Sb., mu vzniká nejen tehdy, není-li vyúčtování služeb doručeno vůbec, ale i tehdy, není-li doručené vyúčtování řádné. Povinnost poskytovatele služeb totiž nespočívá pouze v tom, aby ve lhůtě odeslal jakýkoli dokument označený jako vyúčtování, nýbrž aby příjemci služeb doručil vyúčtování splňující zákonné náležitosti podle § 7 zákona, tedy vyúčtování správné, určité a kontrolovatelné. Není-li vyúčtování řádné, povinnost vyúčtovat služby nebyla splněna a poskytovatel je v prodlení, s nímž zákon spojuje povinnost zaplatit pokutu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024). Z judikatury Nejvyššího soudu přijaté k výkladu zák. č. 67/2013 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2022 přitom vyplývá, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby spojené s užíváním bytu je skutečnost, že vyúčtování bylo provedeno řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) a nájemce s ním byl seznámen. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši (obě tyto podmínky musí být splněny zároveň). Splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného vyúčtování. Jestliže poskytovatel služeb svoji povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil, pak jeho povinnost trvá i nadále. Údaje ve vyúčtování musí být takového charakteru, aby příjemce služeb mohl provést podle nich kontrolní výpočet o jejich správnosti (viz např. v rozsudek sp. zn. 26 Cdo 4404/2017 ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018 ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019 ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020 ze dne 21. 10. 2020). Prvá dvě výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu výslovně uvádějí, že je třeba vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby. Totéž uvedl Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024, a v usnesení ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1722/2025. Při zjišťování, zda je vyúčtování řádné, soud z úřední povinnosti zejména zkoumá, zda poskytovatel služeb uvedl ve vyúčtování všechny právními předpisy předepsané náležitosti a zda je dostatečně srozumitelné; jinak ho přezkoumává jen na základě konkrétních námitek příjemce služeb (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023).

22. V projednávané věci z vyúčtování zálohových plateb za rok 2020 vyplývá, že zúčtovací období trvalo od ledna 2020 do prosince 2020. Žalovaný proto byl povinen doručit žalobci řádné vyúčtování (tj. se všemi náležitostmi a znějící na správnou částku) do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (§ 7 odst. 3 věty prvé zák. č. 67/2013 Sb.), tj. do 30. 4. 2021.

23. Z hlediska řádnosti vyúčtování považoval okresní soud za dostačující, že žalovaný ve vyúčtování uvedl celkovou výši přijatých měsíčních záloh za služby a konečnou výši rozdílu mezi skutečně uhrazenými zálohami a skutečnými náklady za jednotlivé služby, aniž přijaté zálohy členil dle jednotlivých služeb. Takový závěr však s ohledem na následně vysvětlený výklad zákona neobstojí.

24. Podle § 2 písm. f) zák. č. 67/2013 Sb., se pro účely tohoto zákona rozumí vyúčtováním vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období.

25. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

26. Podle § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

27. Plyne z citovaných ustanovení, že zák. č. 67/2013 Sb., definuje vyúčtování jako „vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby“ (§ 2 odst. 1 písm. f/). Není-li dohodnuto jinak, poskytovatel určuje měsíční zálohy za jednotlivé služby (§ 4 odst. 2) a má povinnost vyúčtovat „skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby“ (§ 7 odst. 1). Ve vyúčtování musí být náklady v členění podle služeb a dále „včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby“, a to tak, aby rozdíly byly „zřejmé a kontrolovatelné“ (§ 7 odst. 2). Nelze tak izolovaně vycházet pouze z § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., který výslovně nezmiňuje požadavek uvést ve vyúčtování zaplacené zálohy v členění na jednotlivé služby a uvádí povinnost zahrnout do vyúčtování „celkovou výši přijatých měsíčních záloh za služby“, ale je třeba toto ustanovení vykládat v souvislosti s § 7 odst. 1 a s legální definicí vyúčtování obsaženou v § 2 písm. f). Z těchto ustanovení plyne, že předmětem vyúčtování nejsou zálohy v souhrnné (v nediferencované podobě), nýbrž zálohy vztažené ke konkrétním jednotlivým službám. Ustanovení § 7 odst. 2 proto nelze chápat tak, že by zužovalo obsah vyúčtování pouze na uvedení celkové částky všech přijatých záloh bez jejich rozlišení podle jednotlivých služeb. Systematický výklad naopak vede k závěru, že povinnost uvést ve vyúčtování zaplacené zálohy v členění podle jednotlivých služeb vyplývá již ze samotného vymezení pojmu vyúčtování v § 2 písm. f) a z formulace § 7 odst. 1; § 7 odst. 2 je proto třeba vykládat v souladu s těmito ustanoveními, nikoli od nich odděleně.

28. Také z důvodové zprávy k § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., plyne, že vůlí zákonodárce bylo stanovit poskytovateli služeb povinnost vyúčtovat příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby. K výkladu § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. je potom uvedeno, že skutečná výše nákladů na služby musí být rozdělena (členěna) podle jednotlivých poskytovaných služeb. I právní doktrína (srovnej např. Praktický komentář / ASPI / Wolters Kluwer ČR, a.s.) vychází z toho, že byť vlastník jednotky neplatí pravidelné měsíční platby a místo toho provádí platby nahodilé nebo jednorázové za delší časové období (což může přinášet praktické obtíže při provádění vyúčtování), i v těchto případech se poskytovatelé musí s platbami vypořádat tak, aby z vyúčtování bylo patrné, že přijatá platba byla přiřazena k jednotlivým nákladovým položkám. V souladu s tímto výkladem i Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (byť zdůraznit je třeba, že v nich konkrétně otázku, zda je nezbytné uvést ve vyúčtování výši zaplacených záloh v členění na jednotlivé služby, neřešil) opakovaně uvedl, že poskytovatel služeb je povinen vyúčtovat příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby (viz např. rozsudky ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4673/2018, ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2178/2020, ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024 a ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1722/2025).

29. Promítá se uvedené do posuzované věci tak, že pokud žalobce dopředu určil (v dopise z 15. 1. 2020) jaké konkrétní částky jako zálohu za rok 2020 na ty které, jasně určené služby, plní (tj. 2 500 Kč na dodávku studené vody, 3 500 Kč na dodávku teplé užitkové vody, 7 000 Kč na dodávku tepla, 1 000 Kč na provoz výtahů a 100 Kč na elektřinu společný prostor), a následně žalovanému v souladu s tím zaplatil 14 100 Kč, měl žalovaný postupovat podle § 1933 o. z. (zák. č. 67/2013 Sb. neupravuje pravidla o započítání plnění) a započíst plnění žalobce na zálohy na jednotlivé služby podle jeho určení. Takto však žalovaný nepostupoval, neboť ve vyúčtování uvedl pouze souhrnnou výši zaplacených záloh, aniž zohlednil, že žalobce na počátku zúčtovacího období stanovil (a jemu oznámil), jakou konkrétní částku a na jakou konkrétní službu na zálohách na rok 2020 zaplatí. Pokud žalovaný ve vystaveném vyúčtování uvedl toliko souhrnnou výši přijatých záloh, pak takové vyúčtování nemá zákonem požadované náležitosti a žalobci neumožňuje kontrolu, zda byly zaplacené zálohy (za jednotlivé služby) žalovaným správně zohledněny a zda výsledek u jednotlivých služeb nezkresluje (a tedy zda je vyúčtování „záloh za jednotlivé služby“ vůbec provedeno). Z tohoto důvodu vyúčtování zálohových plateb za rok 2020 není řádné.

30. Přisvědčit je třeba žalovanému v argumentaci, že uvedení přijatých záloh ve vyúčtování toliko v souhrnné výši nemá vliv na konečnou výši přeplatku/nedoplatku, neboť výsledkem vyúčtování je stanovení jednoho přeplatku/nedoplatku. Tato okolnost však na závěru odvolacího soudu o neřádnosti vyúčtování za rok 2020 nic nemění, neboť podle judikatury přijaté Nejvyšším soudem v poměrech zák. č. 67/2013 Sb., ve znění před novelou zák. č. 424/2022 Sb., lze o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši (tedy pouze tehdy, jsou-li oba tyto předpoklady naplněny současně). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování (srov. např. rozsudky ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017, ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023). Až novelou provedenou zák. č. 424/2022 Sb. byly s účinností od 1. 1. 2023 v § 7 na konci odstavce 3 doplněny věty: „Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku." Jelikož ale zákon č. 424/2022 Sb. neobsahuje přechodná ustanovení, nezbývá než dovodit, že se podle něj postupuje až ode dne jeho účinnosti, což znamená, že se vztahuje na vyúčtování služeb vyhotovená po 1. 1. 2023 (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024). V projednávané věci je však předmětem posouzení vyúčtování za rok 2020 vyhotovené 21. 4. 2021, pro které je relevantní právní úprava ve znění před novelou č. 424/2022 Sb.

31. K uvedenému v projednávané věci přistupuje, že ani výše nedoplatku z vyúčtování není určena ve správné výši. Byť v žalobě žalobce uváděl jako jediný důvod prodlení žalovaného se splněním povinnosti vyúčtovat řádně a včas služby skutečnost, že ve vyúčtování nebyly uvedeny zálohy (v členění) dle jednotlivých služeb, v závěrečném návrhu před vyhlášením rozhodnutí soudu prvého stupně zpochybnil i správnost výsledné částky nedoplatku z vyúčtování plynoucího. Měl se proto i s touto námitkou okresní soud vypořádat.

32. Plyne přitom z vyúčtování provedeného žalovaným, že v něm v rámci skutečně zaplacených záloh zohlednil pouze částku 13 000 Kč, tedy částku žalobcem určenou na zálohy na studenou vodu, teplou vodu a teplo, nikoli celkem žalobcem zaplacenou částku 14 100 Kč, včetně zálohy žalobcem určené a placené ve výši 1 000 Kč na provoz výtahů a 100 Kč na elektřinu společných prostor. Výsledný nedoplatek proto není žalovaným uveden ve vyúčtování ve správné výši, neboť nezohledňuje zaplacení právě částky 1 100 Kč na zálohách. Na uvedeném nic nemění skutečnost, že žalobce v dopise z 15. 1. 2020 označil platbu jako zálohu na správu domu, nikoli na služby poskytované s užíváním bytu. Jde totiž z jeho strany jen o (právní) hodnocení povahy plateb (jím určených) na provoz výtahu a dodávku elektřiny pro společné prostory. Po skutkové stránce však jednoznačně určuje, na co má být tato jím poskytnutá zálohová platba použita. Jestliže potom jde o položky představující plnění poskytovaná a spojená s užíváním bytu v domě s byty a především o položky, které žalovaný sám jako službu s užíváním bytu poskytovanou vyúčtovává (počítá v rámci vyúčtování služeb s náklady na ni), měl žalovaný povinnost zohlednit ve vyúčtování i zálohy na ně žalobcem určené a zaplacené. Jestliže tak neučinil, byť nejspíše žalobcem zaplacenou částku promítl jinde, je konečný výsledek vyúčtování nesprávným, neboť měl být výsledný nedoplatek minimálně ponížen právě o částku 1 100 Kč žalobcem zaplacenou na provoz výtahů a elektřinu společných prostor.

33. Lze shrnout, že pokud žalovaný nesplnil povinnost vyúčtovat žalobcem zaplacené zálohy v členění podle jednotlivých služeb a současně jím uvedený výsledek vyúčtování neodpovídá správné výši nedoplatku, není jím vystavené a žalobci doručené vyúčtování za rok 2020 řádné, a žalovaný je tak od 1. 5. 2021 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty 4 měsíců od skončení zúčtovacího období; § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb.) v prodlení s vyúčtováním služeb za rok 2020.

34. Nebylo nic žalovaným tvrzeno a ani soudem zjištěno, pro co by nebylo splnění povinnosti (doručit žalobci včas řádné vyúčtování služeb se všemi náležitostmi) v zákonem určené lhůtě spravedlivé požadovat. Nelze stejně tak ani dovodit, že by k nesplnění této povinnosti došlo v důsledku zavinění žalobce. Ten totiž žalovanému žádným způsobem nebránil v provedení a doručení vyúčtování služeb za rok 2020, které by odpovídalo zákonu a bylo i věcně správné. Ani ta okolnost, že žalobce (oproti všem ostatním členům společenství vlastníků, jak žalovaný namítá) odmítá akceptovat předepsané zálohy na poskytované služby a jejich výši a to, které bude vůbec platit, si svévolně sám určuje, nepředstavuje důvod, který by byl způsobilý zamezit žalovanému ve vyhotovení řádného vyúčtování. Žalovaný měl (a mohl) na placení záloh žalobcem stanovených a žalovanému oznámených reagovat ve vyúčtování způsobem shora uvedeným, tj. měl započítat žalobcem skutečně zaplacené zálohy na jednotlivé služby podle jeho určení, včetně položek na výtahy a společnou elektřinu. Dovodil rovněž Nejvyšší soud (viz např. rozsudek ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4074/2019, usnesení ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1722/2025), že sice není v případě nároku na pokutu za neprovedení vyúčtování v obecné rovině vyloučena aplikace korektivu dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z., avšak jedná se o postup výjimečný. Podmínky pro něj v projednávané věci nejsou naplněny. Je sice případné dlouhodobé nerespektování řádně předepsaných záloh na služby, popřípadě i selektivní určování, které pravidelné platby bude hradit, nepochybně porušováním povinnosti vlastníka bytu vůči společenství platit zálohy v předepsané výši (§ 4 zák. č. 67/2013 Sb.), avšak ani takové jednání nedosahuje intenzity způsobilé založit (výjimečně) důvod pro odepření práva na pokutu za prodlení s řádným vyúčtování pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z.

35. Žalovanému proto vznikla podle § 13 odst. 1, 2 zák. č. 67/2013 Sb., povinnost zaplatit žalobci pokutu za prodlení s vyúčtováním, a to v požadované výši 53 050 Kč (tj. za 1 061 dní po 50 Kč), neboť po celé žalobcem uplatněné období od 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024 prodlení žalovaného trvalo. Neshledal konečně odvolací soud ani důvod pro snížení pokuty. Spojoval žalovaný požadavek na moderaci její výše jedině s tím, že žalobce je dle jeho tvrzení dlužníkem vůči žalovanému, neplní své povinnosti vůči společenství řádně a jen on (v konkurenci všech ostatních vlastníků jednotek) vede s žalovaným opakovaně spory. V samotné okolnosti, že obě strany vedou ohledně výkonu vzájemných práv a povinností vyplývajících z bytového spoluvlastnictví opakované soudní spory, v nichž jsou střídavě úspěšné (jako v projednávané věci), však důvod pro moderaci pokuty v zákonné výši spočívat nemůže a jiný důvod uplatněn nebyl.

36. Uvedenému odpovídá, že odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek okresního soudu v části ohledně nároku na pokutu za prodlení s doručením řádného vyúčtování změnil tak, že žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) zaplatit žalobci 53 050 Kč.

37. V souvislosti s částečnou změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o.s.ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o.s.ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě se přitom úspěch a neúspěch stran s ohledem na výsledek řízení téměř rovná (rozdíl v úspěchu žalobce ve výši 51,5 % předmětu řízení oproti úspěchu žalovaného ve výši 48,5 % předmětu řízení je nepatrný). Tomu odpovídá rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti výrokům II, III a IV tohoto rozsudku není dovolání přípustné. Dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, podané u Okresního soudu v Liberci do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, je přípustné proti jeho výroku I, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o.s.ř. zastoupen advokátem.