35 Co 177/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek Revoluční 2330/28 v Jablonci nad Nisou, IČO 27329984, sídlem Jablonec nad Nisou, Revoluční 2330/28, zastoupeného advokátkou Mgr. Ladislavou Koňák Jasanskou, sídlem Praha, Slavojova 1729/8a, proti žalované Anonymizováno , nar. Anonymizováno , bytem Anonymizováno , Anonymizováno , zastoupené advokátem Mgr. Radkem Vachtlem, sídlem Praha 3, Laubova 1729/8, o zaplacení 87 886 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 104/2024-38 ze dne 13. 11. 2024, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I o věci samé potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II o nákladech řízení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. et. Bc. Ladislavy Koňák Jasanské náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 19 459,50 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. et. , Jméno advokátky, náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 15 600 Kč, která bude určena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zcela vyhověl žalobě a žalované uložil zaplatit 87 886 Kč s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným. Okresní soud rozhodoval bez jednání, přičemž na základě žalobcem předložených listinných důkazů uzavřel, že žalovaná jako vlastník bytové jednotky č. , Anonymizováno, o ploše 100,6 m2 v domě č. p. , adresa, , Anonymizováno, je vůči žalujícímu společenstvu na základě rozhodnutí shromáždění vlastníků z 16. 3. 2016 povinna hradit měsíčně příspěvek do tzv. fondu oprav ve výši 3 018 Kč a vedle toho poplatek za správu ve výši 119 Kč a od 1. 1. 2024 (na základě rozhodnutí shromáždění z 31. 1. 2024) ve výši 144 Kč. Žalovaná v žalobou vymezeném období od 1. 11. 2021 do 29. 2. 2024 tyto povinnosti neplnila ani z části a dluží celkem 87 886 Kč. Protože příspěvek a poplatek měly být uhrazeny vždy do posledního dne daného kalendářního měsíce a od následujícího dne ocitá se žalovaná v prodlení, dovozuje okresní soud, že oprávněným je i nárok žalobce na úroky z prodlení. S poukazem na úplný úspěch žalobce v řízení ukládá okresní soud žalované. povinnost k náhradě nákladů vynaložených v řízení žalobcem ve výši , částka, (výrok II). Vypočítává, že jde o zaplacený soudní poplatek za žalobu a odměnu a hotové výdaje zástupce žalobce spojené se třemi úkony právní služby (převzetím zastoupení, předžalobní výzvou a podáním žaloby).

2. Proti rozsudku se včas odvolala žalovaná. V odvolání namítá, že jí nebyla řádně (do datové schránky) doručena žaloba a výzva k souhlasu s rozhodnutím bez jednání, pročež okresní soud zatížil řízení vadou, když bez souhlasu žalované rozhodoval, aniž nařídil ústní jednání. Žalované tak bylo znemožněno v rámci obrany přednést a prokázat svá tvrzení, že uhradila na opravu společných částí domu 28 000 Kč dne 30. 4. 2023 a 84 000 Kč 30. 6. 2024, ačkoli tyto opravy měl hradit žalobce a že svoji pohledávku ve výši 112 000 Kč proti pohledávce žalobou uplatněné „započetla“. Žalovaná s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 dovozuje, že okresní soud měl při nedostatku tvrzení a potřebě poučení žalované dle § 118a o. s. ř. nařídit jednání, i když se účastníci práva na jednání vzdali. Žádala proto žalovaná, aby rozsudek byl buď zrušen nebo změněn tak, že bude žaloba zamítnuta.

3. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku. Odvolání žalované vnímá jako účelové prodlužování sporu a poukazuje na skutečnost, že pohledávky za žalovanou je žalující společenství nuceno u soudu uplatňovat opakovaně. Přestože bylo žalované již v minulosti soudem uloženo hradit příspěvky, o nichž bylo řádně rozhodnuto shromážděním dne 16. 3. 2016, žalovaná odmítá platit dobrovolně. Tvrzení žalované o úhradě nákladů na opravu společných částí domu jsou dle žalobce nepravdivá. Žalovaná opravy společných částí neprováděla a vůči žalobci požadavek na opravu nevznášela. Činnost žalované, která se dotkla společných částí domu, naopak společné části domu poškodila, neboť „na zdi domu udělala otvory a umístila francouzské dveře a stavební činností ve své jednotce způsobila prasklinu terasy chodby v přízemí domu“. Tvrzení o pohledávkách žalované je navíc předneseno po koncentraci řízení a odvolací soud by se jím proto neměl zabývat.

4. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Především není důvodnou námitka žalované, že by došlo v řízení před okresním soudem k takovému zásahu do procesních práva žalované, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 219a odst. 1 o. s. ř.). Okresní soudu nepochybil, jestliže žalobu jakož i výzvu k vyjádření případného nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání (obsaženou v usnesení č. j. 18 C 104/2024-36 ze dne 11. 9. 2024) nedoručoval žalované prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Žalovaná sice má ve smyslu zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zřízenu a evidovánu pouze tzv. datovou schránku podnikající fyzické osoby (§ 4 zákona) žalobou uplatněný nárok se však podnikání žalované nikterak nedotýkal, nýbrž souvisí výlučně s postavením žalované jako vlastníka bytu.

6. Platí totiž, že soud doručuje písemnosti vždy do takové datové schránky (§ 46 o. s. ř.), která byla adresátu zřízena pro obor činnosti, s nímž doručovaná písemnost věcně souvisí, resp. která odpovídá povaze doručované písemnosti (viz Plénum Nejvyššího soudu ve svém stanovisku ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015, uveřejněném pod č. 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tudíž nemá-li účastník soudního řízení zřízenu datovou schránku fyzické osoby dle § 3 zákona č. 300/2008 Sb., nýbrž jen datovou schránku podnikající fyzické osoby dle § 4 zákona, není povinností soudu doručovat v soudním řízení, které se podnikání účastníka netýká, do jeho datové schránky. Doručuje pak soud buď na jinou účastníkem v řízení označenou adresu, nebo v souladu s § 45 odst. 3 o. s. ř., § 46b písm. a) o. s. ř. prostřednictvím doručujícího orgánu na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel pro doručování, resp. jako místo trvalého pobytu.

7. Postupoval tedy okresní soud v souladu se zákonem, jestliže žalované doručoval v řízení žalobu tzv. do vlastních rukou žalované (§ 49 o. s. ř.) na adresu „, adresa, “, neboť právě ta v době doručování byla vedena, jako adresa trvalého pobytu žalované. Účinně proto byla žalované doručena žaloba zároveň s výzvou k vyjádření (ne)souhlasu s rozhodnutím bez jednání (ve lhůtě do 7 dnů od doručení), a to dne , datum, , po marném uplynutí deseti dnů od uložení zásilky v provozovně provozovatele poštovních služeb dle § 49 odst. 4 o. s. ř., jak dokládá řádně vyplněná doručenka (§ 50g o. s. ř.).

8. Po naznačeném doručení výzvy pak byl žalované ponechán soudem dostatečný prostor k tomu, aby případně ještě před vyhlášením rozhodnutí (dne 13. 11. 2024) vyjádřila svůj nesouhlas s rozhodováním bez jednání či vznesla proti žalobě námitky.

9. Neobstojí odvolací námitky žalované (odkazující na závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1695/2005), že soud nemohl rozhodovat bez jednání, neboť byla pro nedostatečná tvrzení a nedostatečné důkazy dána povinnost poučení žalované dle § 118a o. s. ř. Je tomu tak proto, že v době před vyhlášením napadeného rozsudku zde nebyla ze strany žalované jakákoli tvrzení, jež by mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci, pročež nemohla vyvstat potřeba „doplnění“ nedostatečných tvrzení dle § 118a odst. 1, 2 o. s. ř. či označení důkazů dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ze strany žalované. Protože tvrzení žaloby, na nichž je žalobou uplatněný nárok vystaven, a listinné důkazy tato tvrzení prokazující byly natolik dostatečné, že na jejich základě bylo možné o žalobě pozitivně rozhodnout bez dalšího, a protože oba účastníci s takovým postupem po marné výzvě dle § 101 odst. 4 o. s. ř. (obsažené zde v usnesení z 11. 9. 2024) vyjádřili souhlas, byly dány předpoklady pro rozhodnutí bez jednání podle § 115a o. s. ř.

10. Pokud jde o skutkové okolnosti významné pro posouzení věci samé, podává se z žalobních tvrzení a žalobcem předložených listin tato tvrzení dokládající, že žalovaná je počínaje dnem , datum, vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, o ploše 100,6 m2 v domě č. p. , adresa, nad Nisou. Již dne , datum, schválilo shromáždění vlastníků bytů v domě č. p. 2330 za účasti vlastníků s úhrnným podílem 66,2 % jednomyslně návrh smlouvy se společností , právnická osoba, . o obstarání správy domu s tím, že poplatek za tuto správu činí měsíčně na jednotku , částka, bez DPH, tedy , částka, včetně DPH. Vlastní smlouva ve schváleném znění pak byla uzavřena , datum, . Na zasedání shromáždění vlastníků konaného , datum, vlastníci s úhrnným podílem 68,14 % jednomyslně schválili zvýšení příspěvku na správu domu a pozemku pro období od , datum, na , částka, z 1 m2 podlahové plochy bytu. Splatnost příspěvku na správu domu a pozemku byla stanovami žalobce stanovena do 15. dne v kalendářním měsíci společně se splatností zálohových úhrad služeb spojených s užíváním bytu. Na zasedání shromáždění vlastníků konaném , datum, pak byl s účinností od , datum, zvýšen poplatek za správu na částku , částka, na každou bytovou jednotku.

11. Při nedostatku tvrzení a důkazů o úhradě na shora uvedené závazky vůči žalujícímu společenství ze strany žalované, která má v tomto směru povinnost tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a povinnost důkazní (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), je třeba ve shodě s žalobou uzavřít, že žalovaná v období od 1. 11. 2021 do 29. 2. 2024 příspěvky do fondu oprav a poplatky za správu nehradila tak, že žalobce eviduje za žalovanou pohledávku ve výši celkem 87 886 Kč.

12. Představuje přitom požadavek žalobce na placení „příspěvků do fondu oprav“ nárok dle § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), podle kterého vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

13. Nárok na „poplatek za správu“ pak má oporu v ustanovení § 1180 odst. 2 o. z., podle něhož se příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti rozvrhnou na každou jednotku stejně.

14. Obstojí tedy i v době rozhodování odvolacího soudu závěr soudu okresního soudu, že je po právu nárok žalobce na zaplacení celkem , částka, , jako suma dlužných příspěvků dle § 1180 odst. 1, 2 o. z. za žalobou vymezené období. Oprávněným, majícím oporu v ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., je i požadavek na zaplacení úroků z prodlení. V prodlení se přitom žalovaná ocitá vždy následujícím dnem po splatnosti příspěvků, tj. 16. dnem v měsíci. Tudíž se nepříčí zákonu, žádá-li žalobce úrok z prodlení počínaje 1. dnem měsíce následujícího.

15. Na uvedený závěr nemůže mít žádný vliv teprve v odvolání přednesené tvrzení žalované, že proti pohledávce uplatněné žalobou „započetla“ své (vzájemné) pohledávky za žalobcem, a to pohledávku ve výši 28 000 Kč založenou údajně 30. 4. 2023 a pohledávku ve výši 84 000 Kč založenou 30. 6. 2024. Platí totiž, jak vysvětlil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1475/2020 ze dne 13. 1. 2021 (publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 58/2021), že sice „žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 písm. f) o. s. ř. skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce“, odvolací soud „však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky“. Jestliže tedy v posuzovaném případě teprve v odvolacím řízení a v rozporu s omezením daným v § 119a a § 205a o. s. ř. přednáší žalovaná tvrzení o svých pohledávkách za žalobcem, které měly vzniknout již před vyhlášením rozsudku okresního soudu, odvolací soud k nim přihlédnout nemohl. Při nemožnosti řešit otázku existence a případně započitatelnosti žalovanou tvrzených pohledávek, nezabýval se odvolací soud ani tím, zda a kdy žalovaná učinila kompenzační prohlášení.

16. Uzavírá odvolací soud na základě shora uvedeného, že rozsudek okresního soudu je v napadeném meritorním výroku věcně správný a jako takový byl dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

17. Neobstojí pouze výrok o nákladech řízení. Okresní soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. dovodil, že v řízení zcela úspěšný žalobce má právo na náhradu všech nákladů v řízení vynaložených. Do výčtu těchto nákladů však zahrnul odměnu zástupce žalobce spojenou s předžalobní výzvou v nesprávné výši 4 620 Kč. Představuje totiž tato výzva datovaná 4. 3. 2024 pro absenci právního hodnocení pouze tzv. jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („AT“), za kterou náleží mimosmluvní odměna poloviční, tj. , částka, . Sestávají tak náklady žalobce v řízení před okresním soudem k uplatnění práva účelně vynaložené z odměny zástupce ve výši celkem 11 550 Kč spojené se třemi úkony právní služby spočívajícími v převzetí zastoupení, jednoduché výzvě k plnění a podání žaloby [při odměně 4 620 Kč za převzetí zastoupení, a podání žaloby úkon a 2 310 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) AT], hotových výdajů spojených s třemi úkony v paušální výši celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 AT), náhrady daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši 2 614,50 Kč (21 % z 12 450 Kč, dle § 137 odst. 3 o. s. ř.) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 395 Kč, celkem 19 495,50 Kč.

18. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil v závislém nákladovém výroku II tak, že žalované uložil povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení před okresním soudem 19 495,50 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř.).

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla se svým odvoláním v meritu zcela neúspěšná, a proto je povinna nahradit žalobci všechny náklady, které v odvolacím řízení účelně vynaložil. Těmito náklady jsou odměna zástupce spojená s podáním vyjádření k odvolání a účastí u jednání odvolacího soudu ve výši 9 240 Kč [dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. k), g) AT], hotové výdaje zástupce v paušální výši 900 Kč (dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinné od 1. 1. 2025), výdaje zástupce na cestu ze sídla zástupce k odvolacímu soudu a zpět ve výši 1 852,50 Kč (228 km, vozidlem s průměrnou spotřebou 6,7 litrů nafty na 100 km, při použití vyhlášky č. 475/2024 Sb.), náhrada za ztrátu 6 půlhodin strávených zástupkyní na cestě ve výši 900 Kč [po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT] a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupkyně povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést ve výši 2 707,50 Kč (21 % z 12 892,50 Kč, § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 15 600 Kč.