35 Co 185/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení, že žalobce je dědicem zůstavitele, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 11 C 135/2024-128 ze dne 24. 3. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I žalobě vyhovujícím a výroku II o nákladech řízení mezi účastníky potvrzuje, AnonymizovánoII. Ve výroku III o nákladech státu se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou náhradu nákladů placených státem v řízení před okresním soudem ve výši 368 Kč.

III. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 043 Kč.

IV. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice u Krajského soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů placených státem v odvolacím řízení ve výši 3 798 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I určil, že žalobce je dědicem zůstavitele , jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého , datum, , naposledy bytem , adresa, z titulu zákonné dědické posloupnosti ve třetí třídě dědiců jakožto osoba žijící se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu nejméně jednoho roku před jeho smrtí. Výroky II a III žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 744,50 Kč a státu náhradu za svědečné, ve výši dodatečně určené samostatným usnesením.

2. Žalobce se domáhal určení, že je vedle žalovaných, sestry a neteře zemřelého , jméno FO, (dále též jen zůstavitel nebo zemřelý), jeho dědicem ve třetí třídě dědiců dle § 1637 o. z. jako osoba, která žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, a která z tohoto důvodu pečovala spolu se zůstavitelem o společnou domácnost. Zůstavitel byl svobodný a bezdětný, jeho rodiče předemřeli, zemřel bez zanechání závěti či jiného pořízení pro případ smrti. Okresní soud zejména z výpovědí , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, uzavřel, že žalobce nejpozději od května 2022 až do smrti zůstavitele , datum, , tj. po dobu více jak jednoho roku, s ním žil v bytě na adrese , adresa, . Oba se podíleli na chodu společné domácnosti, ať už společnými nákupy potravin, či hrazením nákladů rekonstrukce označeného bytu. Bydlel žalobce se zůstavitelem soustavně, měl v bytě u něj osobní věci, navzájem druhého vnímali jako svého partnera, vyjadřovali vůli společně žít a ekonomicky se podílet na chodu společné domácnosti. Nemá na takový závěr vliv, že , jméno FO, zůstaviteli nepravidelně prala a vařila. Při hodnocení soužití a naplnění znaků existence společné domácnosti je třeba zohlednit i specifika plynoucí z toho, že zůstavitel a žalobce byli uměleckého zaměření a domácí práce nevykonávali v jinak obvyklé míře. Byť nějaký čas zůstavitel trávil i v , adresa, , jeho domácí zázemí bylo s žalobcem, primárně v , Anonymizováno, . Vztah s , jméno FO, v období posledního roku před smrtí zůstavitele již nebyl natolik intenzivní, ochladl, není jej možno postavit na roveň vztahu s žalobcem. Neznamená skutečnost, že , jméno FO, zůstaviteli prala a příležitostně vařila, popřípadě, že u ní o víkendu přespal, či se účastnila se zůstavitelem některých společenských akcí, přičemž intenzita jejich setkání byla popisována různě, avšak zřejmé bylo ochladnutí vztahů v posledním roce, že spolu tvořili i ekonomické společenství naplňující pojem společné domácnosti. Nejméně v posledním roce , jméno FO, navštěvovala zůstavitele v , Anonymizováno, zcela minimálně, nepřespávala zde. Naproti tomu s žalobcem zůstavitel rekonstruoval svůj byt, společně vykonávali volnočasové aktivity, žalobce zemřelého vyzvedával v práci, společně nakupovali. Vedle , Anonymizováno, bytu využívali společně i byt žalobce v , Anonymizováno, , v němž se naopak zemřelý cítil domácky, orientoval se zde, přespával ve společném pokoji s žalobcem. Společně nakupovali jídlo, oba se finančně podíleli na rekonstrukci bytu, a to podle společných představ, žalobce bydlel spolu se zůstavitelem soustavně. Zázemí v bytě v , Anonymizováno, a příležitostně v , Anonymizováno, , bylo zůstavitelem vnímáno jako domácí, přičemž žalobce u zůstavitele žil nejpozději od května 2022. I s ohledem na to, že zvláště zůstavitel si hlídal soukromí a nezmiňoval se o své orientaci, na partnerský vztah i svědkové primárně usuzovali z toho, jak se k sobě žalobce a zůstavitel chovali a kolik času a jak spolu trávili. Uzavřel proto okresní soud, že bylo v řízení prokázáno, že žalobce se zůstavitelem žil nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečoval spolu s ním o společnou domácnost. Vyhověl proto žalobě a určil, že je žalobce (spolu s žalovanými) dědicem ve třetí třídě dědiců podle zákonné dědické posloupnosti. Zcela neúspěšným žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení se stávající ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, nákladů právního zastoupení za 5 úkonů právní služby po 2 500 Kč (dle advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024), jednoho úkonu ve výši 3 700 Kč a jednoho ve výši poloviční sazby 1 850 Kč (dle advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025), náhrady hotových výdajů v paušální výši 5 x po 300 Kč a 2 x po 450 Kč, a náhrady daně z přidané hodnoty, celkem 26 744,50 Kč. Uložil žalovaným podle výsledku řízení i povinnost nahradit státu jím placené náklady na svědečné s tím, že jejich výše bude určena samostatným usnesením.

3. Proti tomuto rozsudku se odvolaly žalované. Žalované nesouhlasí s hodnocením svědectví , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , zejména z nichž okresní soud vyšel a dovodil z nich, že žalobce a zůstavitel byli druhy a vedli společnou domácnost po dobu jednoho roku před smrtí zemřelého na adrese , Anonymizováno, . Mají za to, že z dokazování plyne toliko to, že žalobce a zemřelý byli druh a druh, avšak jen před uvedenými svědky, jinak takto nevystupovali, což byl zřejmě úmysl zemřelého, jenž popíral, že by byl homosexuál. Zemřelý neměl nikdy úmysl sdílet s žalobcem společnou domácnost. Žalobce si nikdy nenechal nebo mu to nebylo dovoleno napsat na domovní zvonek jméno. Přehled plateb není důkazem o trvalém hospodářském soužití, nýbrž náhodné, nepravidelné platby v různé výši spíše svědčí oddělenému hospodaření a vyrovnávání konkrétních plateb. Žalobce neopustil byt v , Anonymizováno, , aby se natrvalo přestěhoval do , adresa, , dále učil v , adresa, . , Anonymizováno, je nutno hodnotit uvedená svědectví, neboť jde o osoby v rodinném nebo kamarádském vztahu k žalobci. Na rozdíl od svědků , jméno FO, a , jméno FO, svědek , jméno FO, žalobce v domě neviděl, za zemřelého nikdy vůči SVJ nevystupoval. Naopak svědkové , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, vypovídali o vztahu zemřelého a svědkyně , jméno FO, a vedení společné domácnosti v , adresa, . Z fotografie je zřejmé, že se svědkyně , jméno FO, v rozhodné době starala o prádlo zemřelého. Výpovědím těchto svědků neodpovídá hodnocení okresního soudu, že vztah zemřelého a svědkyně , jméno FO, již nebyl intenzivní a vztah vedl zemřelý jen s žalobcem. Z dokazování plyne, že zemřelý vedl dvojí život, na straně jedné měl vztah s žalobcem a vystupoval jako jeho milenec před kolegy a přáteli z divadla, na druhou stranu kvalitativně obdobný vztah měl i se svědkyní , jméno FO, , kterou prezentoval jako družku před jinými přáteli. Dle žalovaných chtěl zemřelý pomoci žalobci prosadit se v divadle a pomáhal mu i tím, že jej nechával u sebe přespat. Nebylo ale jeho úmyslem žít s žalobcem jako rodina. Jak žalobce, tak i svědkyně , jméno FO, dělali pro žalobce určité práce (pomoc s rekonstrukcí bytu, žehlení), to ale nepředstavuje péči o společnou domácnost či ono faktické a trvalé spotřební společenství dvou osob, které očekáváme od druha a druha-družky, kteří by měli případně dědit. Žalobce i svědkyně , jméno FO, vedli domácnost jinde než v Jablonci, kde bydlel zůstavitel sám. S oběma osobami zůstavitel trávil i volný čas, orientoval se v jejich domácnostech, aniž by ale posunul vztah s někým z nich na vyšší úroveň ke společnému hospodaření. Vztah s paní , jméno FO, neukončil, aby se věnoval vztahu s žalobcem. Ani žalobce ani paní , jméno FO, se neodstěhovali za zemřelým. Jestliže dospěl okresní soud k závěru, že žalobce vedl společnou domácnost se zemřelým, tutéž úroveň vedení domácnosti ve vztahové a ekonomické rovině vedl i se svědkyní , jméno FO, . Zemřelý proto buď nebyl součástí společné domácnosti s nikým a žil minimálně spotřebně sám, nebo vedl vztah se dvěma lidmi, pak ale dle judikatury nešlo ani v jednom případě o společnou domácnost. Navrhovaly proto žalované, aby byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žaloba bude zcela zamítnuta.

4. Žalobce navrhoval, aby byl rozsudek okresního soudu jako správný potvrzen. Provedl okresní soud dostatečné dokazování a důkazy správně hodnotil. Vztah mezi žalobcem a zůstavitelem byl dostatečně prokázán svědky navrženými žalobcem. Tito byli s žalobcem i zůstavitelem v podstatě v dennodenním kontaktu, a to na rozdíl od svědků navržených žalovanými, kteří byli v kontaktu se zůstavitelem spíše ojediněle či jednou za čas. I svědek Hurta potvrdil, že zůstavitel si kryl své soukromí a vztah s žalobcem navenek skrýval, což svědčí tomu, že osoby vídající zůstavitele méně často o takovém vztahu nemusely vědět.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a po zopakování dokazování výslechem části svědků, jak bude dále rozvedeno, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Žalobce, odkázán usnesením dědického soudu (č. j. 35 D 522/2023-72 z 18. 3. 2024) jako účastník, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem jako nejslabší (§ 170 odst. 1 z.ř.s.), k podání žaloby o určení, že je dědicem ve třetí třídě dědiců podle zákonné dědické posloupnosti po zůstaviteli , jméno FO, , jenž zemřel , datum, , opíral uplatněný nárok na dědění ve třetí třídě dědiců vedle sestry a neteře zemřelého (žalovaných) o skutečnost, že se zůstavitelem žil po dobu delší jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečoval spolu se zůstavitelem o společnou domácnost.

7. Žalobce podal žalobu včas, v dvouměsíční lhůtě běžící od právní moci (18. 4. 2024) označeného usnesení z dědického řízení (§ 170 odst. 1 z.ř.s.). Z řízení o pozůstalosti plyne, že zůstavitel nezanechal pořízení pro případ smrti, jeho nejbližšími pozůstalými příbuznými za situace, kdy zůstal svobodný a bezdětný a rodiče zemřeli za jeho života, jsou sestra a neteř – žalované.

8. Podle § 1633 odst. 1, věta první, zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části.

9. Podle § 1637 odst. 1 o. z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Podle § 1637 odst. 2 o. z. nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

10. Není proto sporným, že po zůstaviteli ve třetí dědické třídě dědí žalované. Vedle nich se domáhá práva na dědění stejným dílem v třetí třídě žalobce. Zaměřil proto okresní soud správně svoji pozornost na zjištění, zda žalobce v rozhodné době, tj. od 27. 6. 2022 do 27. 6. 2023, žil spolu se zůstavitelem ve společné domácnosti a o tuto s ním pečoval.

11. Zcela správně přitom vyšel z výkladu soužití ve společné domácnosti, který Nejvyšší soud shrnul například v okresním soudem citovaném usnesení ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2771/2024 tak, že: “Společnou domácností se rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují např. občasné návštěvy). Výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.), a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 1967, sp. zn. 5 Co 54/67, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1968; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1203/2013; rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 292/2013; rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3958/2019, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 24 Cdo 1037/2022).“ V předposledně uvedeném rozhodnutí potom Nejvyšší soud výslovně dovodil použitelnost dřívější judikatury i v poměrech nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.

12. Okresní soud po provedení všech označených důkazů, zejména výslechem svědků navržených jak žalobcem, tak i žalovanými, po skutkové stránce uzavřel, že žalobce žil společně se zůstavitelem (jako druh a druh) nejméně od května 2022 trvale ve společné domácnosti v bytě v , Anonymizováno, a příležitostně i v , Anonymizováno, a společně i hospodařili, když se oba podíleli na uspokojování společných potřeb, zejména společnými nákupy a uhrazováním nákladů na rekonstrukci bytu v Jablonci nad Nisou, aby vyhovoval jejich představám. Naproti tomu ohledně vztahu s , jméno FO, učinil závěr, že v rozhodné době posledního roku před smrtí zůstavitele tento vztah byl málo intenzivní, mající povahu spíše občasných návštěv a omezující se na příležitostné vyprání a navaření pro zůstavitele, popřípadě účast na společenské akci. Takový závěr o skutkovém stavu je podle odvolacího soudu správným, přičemž v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. Okresní soud se totiž provedenými důkazy zabýval podrobně, hodnotil je jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, tak jak mu ukládá ust. § 132 o.s.ř. V odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku pak v souladu s § 157 odst. 2 o.s.ř. dostatečným a srozumitelným způsobem popsal, o které důkazy svá skutková zjištění opírá, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, a jaké skutkové závěry z jednotlivých skutečností vyplývají.

13. Předně zcela správně okresní soud posoudil povahu vztahu mezi zůstavitelem a , jméno FO, . Tento vztah, byť dříve bližší (tvořili pár a měli dříve společně plánovat i svatbu), v rozhodné době se omezoval na občasné přespání zůstavitele u svědkyně o víkendu, příležitostné vyprání a navaření ze strany svědkyně pro zůstavitele, popřípadě účast svědkyně na společenské akci. Svědci z okruhu divadla (navržení žalobcem) se potom shodovali v tom, že vztah zůstavitele s , jméno FO, v poslední době (delší, než rozhodné období) značně ochladl, pár již netvořili. Svědkyně v bytě v , Anonymizováno, nepřespávala, neměla tam věci. Byť o ochladnutí vztahu mezi zůstavitelem a svědkyní , jméno FO, vypovídali zejména svědci z okruhu divadla (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, či , právnická osoba, ), šlo o osoby, které zůstavitele vídaly na denní bázi. Naopak svědci podporující verzi o trvajícím a nezměněném vztahu zůstavitele s , jméno FO, , je vídali příležitostně či jen jednou za čas. Rozhodujícím však je, že z provedeného dokazování vyplynulo, že minimálně v posledním roce před smrtí zůstavitele setkávání zůstavitele a svědkyně , jméno FO, mělo již jen charakter občasných a nepravidelných návštěv, nikoliv společného soužití. Nemohl být proto znak společné domácnosti naplněn již z toho důvodu, že společně nebydleli. Svědkyně v , Anonymizováno, nežila vůbec, zůstavitel v , adresa, přespával nahodile. Nejednalo se o situaci, kdy by v , Anonymizováno, bydlel přes týden jen kvůli výkonu práce a do , adresa, jezdil pravidelně každý víkend, aby zde se svědkyní žil. Současně nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by zůstavitel a svědkyně , jméno FO, společně uhrazovali náklady na svoje potřeby, společně hospodařili se svými příjmy. Společné hospodaření nepředstavuje, že svědkyně zůstaviteli vyprala a vyžehlila, či příležitostně navařila. Nebyl tudíž naplněn ani druhý znak společné domácnosti, existence trvalého spotřebního společenství.

14. Není proto důvodnou námitka, že povaha vztahu mezi zůstavitelem a , jméno FO, vylučovala vedení společné domácnosti žalobcem a zůstavitelem. Jestliže okresní soud dospěl ke (zcela správnému) skutkovému závěru, že svědkyně , jméno FO, se zůstavitelem (v rozhodné době) nevedla společnou domácnost, pak jeho právní závěry nemohou být rozporné s namítaným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 678/2011 z 10. 10. 2012, v němž bylo mimo jiné dovozeno, že povaha společné domácnosti zpravidla vylučuje, aby stejná fyzická osoba byla současně členem dvou nebo více společných domácností. Charakter vztahu mezi zůstavitelem a , jméno FO, sám o sobě nemá žádnou vypovídací hodnotu ve směru ke vztahu žalobce a zůstavitele. Nelze tudíž z toho, že , jméno FO, se zůstavitelem nevedla společnou domácnost, dovodit totéž i u žalobce, jak prosazují žalované.

15. Okresní soud dále objasnil, že žalobce se zůstavitelem jako druh s druhem tvořili pár, žalobce byl často vídán v bytě u zůstavitele a měl tam i své osobní věci. Ani tomuto závěru nelze ničeho vytknout a nelze mít o něm pochybnosti. Skutečnost, že poměr žalobce se zůstavitelem byl znám jen některým lidem ze zůstavitelova okolí, zejména z prostředí divadla, je dobře logicky vysvětlitelná tím, že bylo zjištěno, že zejména zůstavitel si důsledně střežil své soukromí, a právě mimo okruh osob kolem divadla nechtěl, aby se o jeho vztahu s žalobcem vědělo. Ostatně partnerský vztah mezi žalobcem a zůstavitelem i to, že žalobce v bytě se zůstavitelem pobýval, ani žalované nezpochybňují.

16. Namítají však, že žalobce a zůstavitel společně nebydleli, nýbrž jednalo se jen o příležitostné přespávání žalobce u zůstavitele, a nebylo mezi nimi založeno ani spotřební společenství trvalé povahy. Prosazují, že přes vztah druha a druha nešlo u nich o skutečné soužití, nýbrž jen o výpomoc zůstavitele žalobci, aby se prosadil v divadle. Ve vtahu k těmto rozhodným skutkovým otázkám (zda žalobce v bytě jen příležitostně nepřespával a zda společně hospodařili a dohromady uhrazovali náklady na své potřeby, či nikoli), aby se případně mohl i odchýlit od závěrů soudu prvého stupně, zopakoval odvolací soud dokazování výslechy svědků, avšak právě jen těch, kteří se k vymezeným dvěma otázkám mohli vyjádřit a učinili tak již u okresního soudu. Naopak neopakoval dokazování výslechy svědků, kteří o vztahu žalobce se zůstavitelem nevěděli, v bytě v Jablonci nebyli či zůstavitele znali ze , adresa, .

17. Po doplnění tvrzení žalobcem a přeslechnutí svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, a , Anonymizováno, , jméno FO, , neshledal odvolací soud důvod jakkoli se odchýlit od hodnocení jejich výpovědí okresním soudem ani od zcela správného závěru o skutkovém stavu z nich učiněného.

18. Doplnil svá tvrzení žalobce k dotazům odvolacího soud tak, že jako operní sólista na plný úvazek působil v , Anonymizováno, od roku 2015, bydlel v , adresa, dojížděl, v případě potřeby přespal na ubytovně divadla. Od roku 2021 začal učit na částečný úvazek na , Anonymizováno, v , adresa, . V době covidu se sblížil se zůstavitelem, z kamarádského se mezi nimi vyvinul vztah partnerský. Žalobce začal bydlet u zůstavitele v říjnu 2021, dostal klíče od bytu. Dvě noci přespával v , Anonymizováno, , jinak u zůstavitele v bytě, měl zde osobní věci, noty, knihy, většinu oblečení a veškeré věci potřebné k výkonu povolání. Zůstavitel, jako ekonomicky silnější, nechtěl po žalobci pravidelné platby na nájem či energie. Společně nakupovali potraviny, žalobce nakupoval některé věci do domácnosti, zejména elektroniku, společně prali, vařil spíše žalobce, ale většinou chodili na jídlo do restaurace.

19. Svědek , jméno FO, , stejně jako další slyšení svědci, vypovídal shodně, jako u okresního soudu. Potvrdil, že žalobce u zůstavitele opakovaně viděl, žalobce měl klíče, pohyboval se v bytě i sám, měl v něm osobní věci. Naopak jako doma se pohyboval i zůstavitel u žalobce v bytě v Praze, když tam svědek přespával, měl tam zůstavitel i některé osobní věci. Při rekonstrukci bytu svědek se zůstavitelem pořizoval nábytek, s žalobcem elektroniku, vždy se tak ale dělo po konzultaci se druhým z partnerů. Když byli společně na víkendu, i tehdy byli žalobce se zůstavitelem ve svém pokoji. Takto je vnímal jako partnery od konce roku 2021 nebo začátku roku 2022. , právnická osoba, probíhala v roce 2022, delší dobu. Večeře v restauraci platil jeden nebo druhý.

20. Svědkyně , jméno FO, potvrdila, že žalobce se zůstavitelem jako partneři užívali jak byt v , Anonymizováno, , tak i v , Anonymizováno, , kde zůstavitel přespával, když byli v divadlech v , Anonymizováno, . Takto je vnímala od Velikonoc v roce 2022, kdy se doma u svědkyně zastavovali. Pak byli i u oslavy narozenin zůstavitele v Praze, zůstavitel tam byl jak doma.

21. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, žalobce zaregistrovala v roce 2020 v době covidu, kdy chodil do divadla v , Anonymizováno, zpívat. Později již chodil za zůstavitelem. O jejich vztahu se dovtípila, kolikrát je vídala, jak spolu odcházejí, jak společně nakupují, zaslechla, jak si domlouvali společnou dovolenou. Jistá si byla, když musela jít v dubnu 2022 k zůstaviteli domů pracovně, otevřel jí ale žalobce. Viděla tam tehdy vícero párů bot žalobce, bylo jí jasné, že spolu bydlí. Nakupovat společně je vídala v obchodech u divadla od roku 2021 až do smrti zůstavitele.

22. Svědkyně , jméno FO, , matka žalobce, poznala zůstavitele v roce 2021, šlo o partnera jejího syna, setkávala se s nimi jak v , Anonymizováno, , tak v , Anonymizováno, i u ní doma na , Anonymizováno, . Přespávala i u zůstavitele, byli společně v Praze, Anonymizováno, na nějaké kulturní akci. Naopak syn se zůstavitelem byli u ní dvakrát o Vánocích i v létě o dovolené. Měl žalobce klíče od bytu v , Anonymizováno, , společně prali a nakupovali, žalobce měl v bytě oblečení a věci do práce, např. jako noty. Ohledně peněz někdy platil jeden, jindy druhý, a ti i v případě nákupů.

23. Svědek , jméno FO, potvrdil, že žalobce a zůstavitel už spolu dorazili na oslovu narozenin jeho dětí v květnu 2022, všeobecně se vědělo, že spolu bydlí, svědek to ví i podle objednávek donášky jídla a od zůstavitele.

24. I po opětovném slyšení uvedených svědků lze ve shodě se soudem prvého stupně uzavřít, že bylo prokázáno, že nejpozději od jara 2022 žalobce bydlel spolu se zůstavitelem, a to převážně v bytě zůstavitele v , Anonymizováno, , příležitostně ale i v bytě žalobcem pronajatém v , Anonymizováno, , a že společně také hospodařili. Potvrdili nezávisle na sobě svědci, že žalobce u zůstavitele bydlel, měl zde své osobní věci, choval se zde, jako by byl spolu se zůstavitelem členem jedné rodiny. To koresponduje i s dřívější výpovědí svědkyně , jméno FO, a sousedů z domu , jméno FO, a , jméno FO, , kteří žalobce vídali a měli za to, že spolu bydlí. Nevylučuje naopak takovou skutečnost, že žalobce se namísto zůstavitele neúčastnil schůzí SVJ a nezastupoval zůstavitele ve směru k SVJ, jak uvedl svědek , jméno FO, . Nebyl žalobce vlastníkem bytu. Bylo rovněž dostatečně objasněno, že oba přispívali k úhradě a obstarávání společných potřeb, neboť společně vykonávali domácí práce, podíleli se na zajišťování a úhradě stravy pro oba, oba také přispěli na pořízení nového vybavení společně užívaného bytu v Jablonci. Každý z nich alespoň někdy využíval zázemí bytu druhého. Není proto rozhodující, že zůstavitel (ostatně jako tehdy ekonomicky silnější osoba) nepožadoval od žalobce pravidelné příspěvky na úhrady spojené s bytem v jeho vlastnictví. Uvedenému svědčí i doložené finanční toky mezi účty žalobce a zůstavitele. Není jediným možným modelem společného hospodaření mezi párem stav, že jeden druhému pravidelně zasílá tutéž dopředu určenou částku.

25. Byť některé provedené důkazy svědčící vedení společné domácnosti mezi žalobcem a zůstavitelem by bylo možno osamoceně vykládat i ve prospěch opačné verze (např. platby hodnotit jako náhodné, a proto svědčící oddělenému hospodaření, nebo svědectví o přítomnosti žalobce v bytě v Jablonci jen jako jeho přespávání zde), společně hodnoceny tyto důkazy utvářejí ucelený řetězec podávající dostatečný podklad pro jednoznačný závěr, že žalobce a zůstavitel nejpozději od jara 2022 do úmrtí zůstavitele , datum, tvořili společnou domácnost, o níž spolu pečovali a v níž společně uhrazovali náklady na své potřeby.

26. Potom je ovšem správné i právní hodnocení věci okresním soudem, že došlo k naplnění skutkové podstaty pro dědění ve třetí třídě dědiců podle § 1637 odst. 1 o. z. a žalobce jako osoba, která žila se zůstavitelem pod dobu delší jednoho roku před jeho úmrtím ve společné domácnosti a z tohoto důvodu se s ním starala o společnou domácnost, je společně s žalovanými zákonným dědicem v této třídě dědiců. Správně proto žalobě vyhověl.

27. Byl proto rozsudek okresního soudu ve výroku I ve věci samé jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen. To platí i pro výrok o nákladech řízení vycházející z plného úspěchu žalobce v řízení, pročež má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu všech svých v řízení účelně vynaložených nákladů. Pokud jde o výši náhrady, skladbu nákladů i předpisy, o něž se nárok opírá, lze zcela odkázat na vyčerpávající odůvodnění nákladového výroku provedené okresním soudem.

28. Důvod pro změnu shledal odvolací soud jen ve výroku o nákladech státu, a to jen proto, že ač okresní soud vyhradil jejich nahrazovanou výši samostatnému usnesení, to již nevydal. V základu správně rozhodl, že dle výsledku řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. jsou povinny nahradit náklady vynaložené na svědečné solidárně žalované, ve věci neúspěšné. Vzhledem k tomu že následně bylo proplaceno svědečné ve výši 368 Kč, změnil odvolací soud podle § 220 o.s.ř. rozsudek okresního soudu ve výroku III o nákladech státu tak, že žalovaným uložil společnou a nerozdílnou povinnost zaplatit státu u okresního soudu právě tuto částku.

29. I v odvolacím řízení byl s ohledem na potvrzení napadeného rozsudku zcela úspěšný žalobce, podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. proto má právo na náhradu veškerých svých v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů. Ty v daném případě spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby (účast u jednání přesahujícího dvě hodiny) po 3 700 Kč za úkon podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 vypočtené z tarifní hodnoty 65 000 Kč, náhradě hotových výdajů advokáta v paušální výši k uvedeným úkonům podle § 11, § 13 AT po 450 Kč za úkon a náhradě daně z přidané hodnoty z uvedených částek. Celkem činí náklady žalobce v odvolacím řízení 10 043 Kč. Odvolací soud proto žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů odvolacího řízení v této výši.

30. Konečně podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 o.s.ř.) žalovaným uložil nahradit státu náklady vynaložené u krajského soudu za svědečné ve výši 3 798 Kč.