35 Co 204/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 81 050,88 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 11 C 121/2024-86 ze dne 27. 2. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, kterou bylo žalobě vyhověno v požadavku na zaplacení částky 32 906,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 906,80 Kč od 8. 12. 2023 do zaplacení, potvrzuje.

II. Ve výroku II o nákladech řízení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 6 507,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 262,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 847,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 847,08 Kč za dobu od 8. 12. 2023 do zaplacení, výrokem II zamítl žalobu co do částky 36 203,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 8. 12. 2023 do zaplacení a výrokem III uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 361 Kč. Z odůvodnění se podává, že se žalobkyně domáhala zaplacení 81 050,88 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody z důvodu neoprávněného odběru elektřiny v odběrném místě , adresa, , za období ode dne 15. 12. 2022 do dne 12. 6. 2023 s tím, že žalobou uplatněná částka se skládá z částky 68 407,62 Kč, představující cenu neoprávněně odebrané elektřiny, částky 702,99 Kč za příkon a částky 11 940,28 Kč za náklady související se zjištěním neoprávněného odběru elektřiny společností , právnická osoba, . Dle okresního soudu bylo objasněno, že při kontrole prováděné prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . dne 12. 6. 2023 byl v odběrném místě, jehož vlastníkem je žalovaný, zjištěn neoprávněný odběr elektrické energie, neboť odběrné místo bylo připojeno k elektrizační soustavě bez uzavření smlouvy o dodávce elektrické energie, a to způsobem neumožňujícím měření odebrané elektřiny. Dospěl proto okresní soud s odkazem na ustanovení § 51 odst. , právnická osoba, zákona k závěru, že v období ode dne 15. 12. 2022 (den, který označila Policie ČR jako počátek neoprávněného odběru) do dne 12. 6. 2023 žalovaný neoprávněně odebíral na odběrném místě elektřinu, a proto je povinen nahradit škodu tím vzniklou. Námitku žalovaného, že nezavinil neoprávněný odběr, nepovažoval za rozhodnou z důvodu objektivní odpovědnosti žalovaného za škodu. Při určení výše náhrady škody spočívající v množství neoprávněně odebrané elektřiny vyšel okresní soud z výpočtu žalobkyně, která, při nemožnosti určit její množství na základě naměřených hodnot a ani z údajů o spotřebě elektřiny před neoprávněným odběrem, vypočetla výši škody postupem dle § 16 odst. 2 a § 17 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny, na 68 407,62 Kč. Tuto částku však s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15 ze dne 11. 8. 2015 a ustanovení § 136 občanského soudního řádu okresní soud moderoval s odůvodněním, že je v daném případě třeba zohlednit, že nemovitost nebylo možné vzhledem k jejímu stavebně-technickému stavu využívat k bydlení, nenacházel se v ní elektrický topný systém a nebylo ani zjištěno připojení žádných elektrických spotřebičů. Dovodil proto, že za situace, kdy v nemovitosti probíhala pouze nepravidelně stavební činnost, není možné akceptovat způsob výpočtu prezentovaný žalobkyní, protože by takto vyčíslená povinnost k náhradě škody plnila nejen funkci kompenzační, ale také sankční. Shledal proto za přiměřenou a spravedlivou výši náhrady škody za neoprávněný odběr elektrické energie 32 203,81 Kč. Žalobkyni proto přiznal částku 32 203,81 Kč za neuhrazenou neoprávněně odebranou elektřinu, částku 702,99 Kč představující fixní platbu za příkon a částku 11 940,28 Kč za náklady související se zjištěním neoprávněného odběru elektřiny, a dále podle § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalovanému k úhradě dluhu, tj. od 8. 12. 2023, ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v požadavku na zaplacení 36 203,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 8. 12. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 361 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku, a to části výroku I, kterou bylo žalobě vyhověno v požadavku na zaplacení částky 32 906,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 906,80 Kč od 8. 12. 2023 do zaplacení, se odvolal včas žalovaný, s tím, že částku vynaloženou žalobkyní na náklady „na odpojení“, tedy částku ve 11 940,28 Kč, akceptuje. Dle žalovaného okresní soud při určení výše škody postupoval v souladu s judikaturou, podle níž je třeba při zohlednit veškeré okolnosti, a pokud výše škody vypočtená podle podzákonného předpisu s dostatečnou mírou pravděpodobnosti neodpovídá skutečné škodě, nelze tento podzákonný předpis aplikovat, a je třeba určit výši škody podle spravedlivého uvážení konkrétních okolností. Nesprávně však okresní soud považoval za nespravedlivou výši pouze 50 % nároku, neboť na částku uloženou žalovanému i po této redukci lze nahlížet jako na sankční. Za spravedlivou výši žalovaný považuje 10 % původního nároku. Žalovaný má dále za to, že vyčíslení vycházející z podzákonných předpisů je založeno na maximálním možném příkonu určeném kapacitou přívodního kabelu, což v daném případě činí 29 000 kWh ročně, ačkoli je běžná spotřeba rodinného domu cca 12 000 kWh ročně. Nemovitost, ve které mělo docházet k neoprávněnému odběru, je dlouhodobě neobydlená, probíhaly v ní rekonstrukční práce nahodile a pouze jeden svědek uvedl, že se v nemovitosti svítilo, avšak nijak konkrétně se k tomuto nevyjádřil. Nadto pracovníci měli zajištěn vlastní zdroj elektrické energie. To dle žalovaného potvrzuje, že nemohlo dojít ke spotřebě ve výši odpovídající 50 % původního nároku, a uložená povinnost se nadále jeví jako sankční. Vytýká také okresnímu soudu, že nezohlednil, že žalovaný neoprávněné připojení neprovedl a ani jej neumožnil. Považuje odůvodnění úvah okresního soudu vedoucí ke snížení náhrady škody za nedostatečné, jestliže okresní soud pouze uvedl, že stanovenou výši má za odpovídající přiměřenému a spravedlivému uspořádání. Žalovaný navrhuje, aby „byla náhrada moderována na 10 % původního nároku a tomu odpovídajícím způsobem upraven i výrok o nákladech řízení“.

3. Žalobkyně považuje rozsudek okresního soudu po skutkové i právní stránce za správný. Zdůraznila, že v daném případě přicházel do úvahy pouze „fiktivní“ způsob výpočtu náhrady škody. Nebylo možné vycházet z rozdílu spotřeb elektřiny před a po neoprávněném odběru, jelikož se žalovaný stal vlastníkem předmětné nemovitosti až 23. 11. 2022 a porovnávat spotřebu dvou odlišných subjektů nelze. Výpočet pomocí instalovaných spotřebičů nebyl taktéž možný, neboť od odhalení neoprávněného odběru a zpřístupnění nemovitosti Policii ČR uběhlo pět dní, a žalovaný tak mohl v průběhu této doby řadu elektrospotřebičů odstranit. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že by vypočtená škoda ve výši 4 742,784 kWh byla sankční. Jedná se o průměrnou denní spotřebu elektřiny ve výši 26,5 kWh (4 742,784 kWh / 179 dní), čemuž odpovídá roční spotřeba elektřiny ve výši 9 671,04 kWh. Není proto pravdivé tvrzení žalovaného o tom, že žalobkyně při výpočtu škody vycházela z roční spotřeby 29 000 kWh. Nadto okresní soud při své úvaze uvedl, že je třeba žalobkyní vypočtenou částku za neoprávněně odebranou elektřinu redukovat o 50 %, což odpovídá neoprávněně odebrané elektřině za žalované období ve výši 2 371,39 kWh (4 742,784 kWh / 2), a nemůže se tak jednat o nadhodnocenou či sankční hodnotu. Dle žalobkyně je třeba také zohlednit, že svědeckou výpovědí bylo potvrzeno, že nemovitost byla navštěvována a obývána i přes noc, přičemž se v ní svítilo i celou noc (jak vyplývá z anonymního oznámení). Z toho lze dle žalobkyně dovodit, že nemovitost byla využívána v průběhu zimního období, a proto je pravděpodobné, že nemovitost byla vytápěna přímotopy a pracovníky užívány přístroje potřebné pro rekonstrukční práce. Žalovaný přitom nepředložil žádné relevantní důkazy, které by odůvodňovaly redukci nároku žalobkyně, a veškerá argumentace žalovaného, například že pracovníci pobývající v nemovitosti měli zajištěn vlastní zdroj elektřiny, zůstala pouze v rovině tvrzení. Stejně tak způsob, jakým byla nemovitost připojena k elektrizační soustavě, kdy byla ve výšce cca 3 metrů provrtána tlustá zeď a použit dlouhý kabel, dle žalobkyně vylučuje, že by po celé žalované období byly prováděny rekonstrukční práce jen jedním přístrojem po dobu pouze čtyř dnů, jak tvrdí žalovaný. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I jako věcně správný potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zhodnocených důkazů správně a zcela dostatečně.

6. Ve shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že dne 12. 6. 2023 žalobkyně prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . zjistila, že do nemovitosti na adrese , adresa, , byla přivedena neměřená elektřina kabelem Cu 4 mm² s technicky dosažitelným příkonem 5,52 kW. Ve vlastnictví žalovaného je nemovitost od 23. 11. 2022. Nemovitost není ve stavu vhodném ke stálému bydlení, neboť v ní absentuje sociální zařízení a vyjma stolku a lehátka se spacákem se v ní nenachází žádný nábytek (jak se podává z fotodokumentace pořízené Policií ČR dne 16. 6. 2023, která je součást spisu vedeného Úřadem městského obvodu Ústí nad Labem Střekov pod sp. zn. OS/KT/SO/ODPR/3815/2023/PechP). Z fotografií je dále potvrzeno, že nebyly k elektrizační soustavě připojeny žádné elektrospotřebiče a že v nemovitosti byly zahájeny rekonstrukční práce (příprava pro uložení nových kabelů elektroinstalace). Rekonstrukční práce potvrdil také svědek , Anonymizováno, , který dále vypověděl, že v nemovitosti pracovníci občasně přespávali a svítilo se v ní s tím, že v jednom případě světlo svítilo tři dny nepřetržitě.

7. Podle § 51 odst. 1 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“) je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina.

8. Podle § 51 odst. 3 věty první energetického zákona při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu.

9. Podle § 16 odst. 2 vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny (dále jen „prováděcí vyhláška“), v případech, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle odstavce 1, stanoví provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady výpočtem podle odstavců 3 až 6 a § 17 odst. 1 a 2. Podle odst. 4 písm. d) téhož ustanovení u neoprávněného odběru elektřiny ze sítě nízkého napětí se pro stanovení technicky dosažitelného elektrického příkonu vynásobí hodnota jmenovitého napětí , právnická osoba, počtem fází, z nichž se neoprávněný odběr elektřiny uskutečnil, a takto vypočítaná hodnota se dále vynásobí jmenovitým proudem odpovídajícím průřezu vodiče v místě napojení na neměřenou část, umožňujícího neoprávněný odběr elektřiny. Podle odst. 5 téhož ustanovení výše technicky dosažitelného odběru elektřiny za den při neoprávněném odběru elektřiny se vypočítá tak, že se výše elektrického příkonu vypočítaného podle odstavce 3 nebo 4 vynásobí dobou využití 24 hodin a použije se hodnota účiníku rovna jedné. Podle odst. 6 věty první téhož ustanovení hodnota technicky dosažitelného odběru elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru se stanoví tak, že výše technicky dosažitelného odběru elektřiny za den, vypočítaného podle odstavce 5, se vynásobí počtem dnů, po které neoprávněný odběr elektřiny trval.

10. Podle § 17 odst. 2 prováděcí vyhlášky množství neoprávněně odebrané elektřiny pro účely výpočtu náhrady za neoprávněný odběr se stanoví tak, že hodnota technicky dosažitelného odběru elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny stanoveného podle § 16 odst. 6 nebo hodnota zjištěná podle odstavce 1 v případě neoprávněného zásahu do elektroměru se vynásobí a) součinitelem využití technicky dosažitelného odběru elektřiny 0,2 pro odběry elektřiny ze sítí nízkého napětí, b) součinitelem využití technicky dosažitelného odběru elektřiny 0,5 pro odběry elektřiny ze sítí velmi vysokého napětí nebo vysokého napětí. Podle odst. 3 výše náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu se stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěné podle § 16 odst. 1 nebo vypočtené podle § 16 odst. 3 až 6 a podle odstavců 1 a 2 cenami podle cenového výměru Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny nebo cenami uveřejněnými operátorem trhu v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny.

11. Z citovaných ustanovení vyplývají podmínky, při kterých vzniká nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, a způsob vyčíslení výše škody založený na fiktivním výpočtu dle prováděcí vyhlášky. Odpovědnost za neoprávněný odběr elektřiny je přitom setrvale pojímána jako objektivní stav, aniž by, při naplnění znaků některé skutkové podstaty uvedené v § 51 odst. , právnická osoba, zákona, z pohledu vzniku nároku na náhradu škody tím způsobené bylo určující povědomí o situaci či přímo subjektivní zavinění odběratele (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1165/2018 ze dne 19. 6. 2018). Tato objektivní odpovědnost se v řízeních o nárocích na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny projevuje tím, že pro přiznání žalovaného nároku žalobkyni postačuje, aby tvrdila a prokázala neoprávněný odběr a naplnění kritérií pro výpočet výše škody prováděcím předpisem. Je poté na odběrateli, aby neoprávněnost odběru vyvrátil (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 202/06 ze dne 20. 9. 2006).

12. V daném řízení bylo provedenými důkazy jednoznačně objasněno, že nemovitost ve vlastnictví žalovaného byla napojena na elektrizační soustavu umožňující odběr neměřené elektřiny, čímž došlo k neoprávněnému odběru elektřiny ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 písm. d) energetického zákona. Objektivní odpovědnost žalovaného za neoprávněný odběr elektřiny pak vylučuje důvodnost námitek žalovaného, že žalovaný neoprávněné připojení neprovedl a ani jej neumožnil. Žalobkyni proto podle § 51 odst. 3 věty první energetického zákona vznikl nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, jak správně uvedl okresní soud.

13. Jestliže pak okresní soud při své úvaze o výši náhrady škody vycházel jako ze základní hodnoty, od které odvodil žalobkyni přiznanou částku za neoprávněně odebranou elektřinu, z výpočtu ceny neoprávněně odebrané elektřiny provedeného žalobkyní v souladu s § 16 odst. 2 až 6 a § 17 odst. 2 a 3 prováděcí vyhlášky, nelze tento postup považovat za nesprávný. Nebyly totiž zjištěny žádné okolnosti, které by umožňovaly jiný způsob stanovení výše náhrady škody, neboť nebylo možné určit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny na základě naměřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů a ani neexistují jiné údaje (například o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny), z nichž by bylo možné vycházet při stanovení výše náhrady škody.

14. Lze přitom přitakat žalobkyni, že jí provedený výpočet ceny neoprávněně odebrané elektřiny za období od 12. 12. 2022 do 12. 6. 2023 (179 dní) ve výši 68 407,62 Kč není určen z roční spotřeby 29 000 kWh (přesahující tak dle žalovaného násobně průměrnou spotřebu rodinného domu 12 000 kWh). Částka 68 407,62 Kč byla vypočtena jako součin ceny elektřiny 14,42351 Kč/kWh a množství neoprávněně odebrané elektřiny 4 742,784 kWh. Při stanovení této hodnoty bylo vycházeno z technicky dosažitelného příkonu kabelu 5,52 kW, kterým byla nemovitost žalovaného připojena k elektrizační soustavě, a období neoprávněného odběru 179 dní (24 hodin x 179 dní x 5,52 kW = 23 713,92 kWh představující teoretické maximální množství odebrané elektřiny). Protože je výslednou hodnotu 23 713,92 kWh nutné vynásobit součinitelem 0,2, jak stanoví § 17 odst. 2 písm. a) prováděcí vyhlášky, činí v daném případě fiktivní výpočet množství odebrané elektřiny za žalované období právě 4 742,784 kWh. Z tohoto vyplývá, že vypočtená roční spotřeba elektřiny by tak v posuzovaném případě činila 9 671,02 kWh a nikoli žalovaným uváděných 29 000 kWh.

15. Okresní soud částku 68 407,62 Kč, představující žalobkyní vypočtenou cenu neoprávněně odebrané elektřiny, moderoval na částku 32 203,81 Kč, přičemž nelze přisvědčit žalovanému, že by svou úvahu o redukci náhrady škody neodůvodnil. Okresní soud se neomezil pouze na konstatování, že „stanovenou výši má za odpovídající přiměřenému a spravedlivému uspořádání“, jak namítá žalovaný, ale konkrétně uvedl, proč v daném případě neaplikoval výpočet dle prováděcí vyhlášky. Úvahu o snížení výše škody založil na konkrétních zjištěních majících podklad v provedeném dokazování (dlouhodobě neobyvatelný stav nemovitosti, absence elektrického topného systému a elektrospotřebičů, nahodilé rekonstrukční práce a občasné svícení) a vysvětlil, že při takových okolnostech výše náhrady škody určená podle prováděcí vyhlášky nepřípustně plnila taktéž sankční funkci, a proto ji stanovuje použitím uvážení na základě spravedlnosti dle § 136 o. s. ř., popřípadě podle § 2955 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (jak připouští judikatura například v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15 ze dne 11. 8. 2015). Za situace, kdy je prokázáno, že v nemovitosti mohlo docházet, a pravděpodobně docházelo, k odběru elektřiny z elektrizační soustavy, není důvod pro úvahu, která by vedla k ještě větší redukci nároku na náhradu škody, než jakou provedl okresní soud.

16. S ohledem na uvedené je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny za období od 12. 12. 2022 do 12. 6. 2023, která se skládá z částky 32 203,81 Kč za neoprávněně odebranou elektřinu, částky 702,99 Kč za příkon podle jmenovité proudové hodnoty hlavního jističe (§ 17 odst. 3 písm. b) bod 1 prováděcí vyhlášky) a částky 11 940,28 Kč za náklady vynaložené na zjišťování a ukončení neoprávněného odběru elektřiny (§ 17 odst. 8 věta druhá prováděcí vyhlášky), tedy v celkové výši 44 847,08 Kč přiznané okresním soudem.

17. Odvolací soud proto výrok I napadeného rozsudku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Co se týká nákladů řízení, okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě byla výše přiznané náhrady škody odvislá od úvahy soudu. Proto má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, ačkoli uplatnila nárok na peněžitou náhradu ve výši 81 050,88 Kč a rozsudkem jí bylo přiznáno pouze 44 847,08 Kč.

19. Důvodem pro změnu nákladového výroku však je, že žalobkyni nenáleží náhrada za zaplacený soudní poplatek vypočtený z žalované částky, ale pouze náhrada za soudní poplatek, který by musela uhradit, pokud by žalovala na zaplacení částky, jež jí byla přiznána (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3841/2017 ze dne 5. 11. 2018). Protože žalobkyni byla přiznána částka 44 847,08 Kč, činí výše náhrady nákladů za soudní poplatek 2 243 Kč, jak vyplývá z položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku poplatků.

20. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů za řízení před okresním soudem v celkové výši 6 507,48 Kč, která sestává z náhrady za část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 243 Kč, paušální náhrady výdajů advokátem nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. spojené se zasláním předžalobní výzvy k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále jen „vyhláška“), podáním žaloby dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, vyjádřením k odporu dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky a účastí na jednání okresního soudu dne , datum, a dne , datum, dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky, a to ve výši po 300 Kč za každý z úkonů učiněných před 31. 12. 2024 dle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky a ve výši 450 Kč za účast na jednání dne , datum, (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025), celkem 1 650 Kč, náhrady za cestovné ve výši 1 288,34 Kč za cestu na jednání dne 20. 11. 2024 z Hradce Králové k okresnímu soudu a zpět (v celkové délce 189,2 km při průměrné spotřebě 158 Wh/km, ceně elektřiny 7,70 Kč/kWh a amortizaci 5,60 Kč/km) podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a za cestovné ve výši 1 326,14 Kč za cestu na jednání dne , datum, z Hradce Králové k okresnímu soudu a zpět (v celkové délce 189,2 km při průměrné spotřebě 158 Wh/km, ceně elektřiny 7,70 Kč/kWh a amortizaci 5,80 Kč/km) podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.

21. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu dle § 220 o. s. ř. změnil v závislém nákladovém výroku II tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení před okresním soudem , částka, , a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl se svým odvoláním zcela neúspěšný, a proto je povinen nahradit žalobkyni všechny náklady v odvolacím řízení vynaložené. Těmito náklady jsou paušální náhrady výdajů advokátem nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. spojené s vyjádřením k odvolání dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky a účastí na jednání odvolacího soudu dne , datum, dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky, celkem 900 Kč, a náhrada za cestovné ve výši 1 362,50 Kč za cestu na jednání dne , datum, z Hradce Králové k odvolacímu soudu a zpět (v celkové délce 194 km při průměrné spotřebě 156 Wh/km, ceně elektřiny 7,20 Kč/kWh a amortizaci 5,90 Kč/km) podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., tedy celkem 2 262,50 Kč.