35 Co 227/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 namísto něhož v řízení jedná Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 10 C 64/2021-197 ze dne 7. 6. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a výrokem II uložil žalobci povinnost v třídenní lhůtě od právní moci rozhodnutí zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, .

2. Uvedené částky se žalobce domáhal jako náhrady újmy na zdraví, konkrétně požadoval , částka, na bolestném a , částka, jako náhradu za ztížení společenského uplatnění a útrapy, s tím, že během výkonu trestu odnětí svobody ve věznici , adresa, byl , datum, napaden spoluvězněm , adresa, , který mu způsobil lehký otřes mozku a s tím spojené obtíže přetrvávající několik dnů. Po žalovaném (vedle , adresa, , vůči němuž však vzal žalobu zpět) náhradu škody požadoval z důvodu jeho nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že neumístil , adresa, odděleně, ač je osobou s poruchou chování a měl uloženo ochranné léčení. Z provedených důkazů okresní soud zjistil, že byl projednán přestupek , adresa, spočívající v napadení žalobce dvěma údery do levé obličejové části hlavy dne , datum, v 20:27 hodin, za což mu byla rozhodnutím VS-, var. symbol, -2/ČJ-2021-801235 uložena důtka. Objasnil dále, že , jméno FO, měl v době incidentu nařízeno ústavní léčení protitoxikomanické a protialkoholní a byl opakovaně odsouzen pro trestné činy ublížení na zdraví, výtržnictví a týrání osoby ve společném obydlí. Ze zprávy věznice potom okresní soud zjistil, že od , datum, byla realizována nařízená ústavní léčba odsouzeného , adresa, na specializovaném oddělení ústavní léčby C2, od , datum, pak probíhala na standardním oddíle C8. Ze specializovaného oddílu byl přeřazen na standardní z důvodů opakovaného porušování léčby a řádu oddělení. Vězněné osoby s nařízenou ústavní léčbou jsou zařazovány na všechny standardní oddíly, na specializovaná oddělení se umisťují dle pořadníku. Bylo tak podle okresního soudu prokázáno závadové chování , adresa, , mezi nímž a případnou škodou by byla dána příčinná souvislost. Žalobce však ani neuvedl, v čem spočívá ztížení společenského uplatnění, jehož odškodnění se dožaduje. Znalec by přitom mohl pouze přezkoumat ztížení žalobcem popsané. Pokud jde o bolestné, byť jde o subjektivní stesky žalobce, může mít lehký otřes mozku reálný základ. Protože však neporušil žalovaný žádnou zákonnou povinnost, neboť zákon stanoví, že osoby s uloženou ochrannou léčbou a osoby s poruchou chování se odděleně od ostatních umisťují jen zpravidla, za škodu vzniklou žalobci neodpovídá. Nejde u žalovaného o nesprávný úřední postup. Zcela úspěšnému žalovanému vznikl nárok na paušální náhradu hotových výdajů za čtyři úkony po , částka, .

3. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolal žalobce. Namítá pochybení okresního soudu, pokud na ústní jednání nebyl volán samostatným předvoláním. Jeho nárok je dán, neboť se žalovaný dopustil nesprávného úředního postupu a porušil povinnost přijmout preventivní opatření k ochraně zdraví žalobce, jestliže umožnil, aby se žalobce dostal do kontaktu s osobou , adresa, , který ho fyzicky napadl. Ten byl za skutek uznán v kázeňském řízení vinným a potrestán. Následky napadení v podobě otřesu mozku byly doloženy lékařskými zprávami. , jméno FO, je osobou s poruchou osobnosti a opakovanými poruchami chování, o čemž svědčí trestní rozsudky proti němu. Navíc v rozhodné době vykonával nařízené ochranné (protitoxikomanské/proti alkoholní) léčení. Měl být tudíž umístěn ve věznici odděleně, aby před jeho nevyzpytatelným chováním byli chráněni ostatní spoluvězni, včetně žalobce. Byť byl umístěn na specializovaném oddělení, po porušování podmínek byl nelogicky umístěn na běžný oddíl. Smyslem zákonné úpravy upravující oddělené umisťování odsouzených je prevence nežádoucích situací ze strany rizikových vězňů. Jednání žalovaného v daném případě bylo v rozporu s tímto požadavkem a v důsledku porušení předpisů bylo zdraví žalobce poškozeno. Plyne přitom z Evropské úmluvy o lidských právech (čl. 3) zvláštní pozitivní závazek státu chránit zdraví osob zbavených osobní svobody. Měl být , jméno FO, , byť jen z jediného důvodu uvedeného shora, umístěn odděleně, jak plyne přímo ze zákona i vnitřního řádu věznice. Byť je v zákonné úpravě u odděleného umisťování odsouzených užit pojem „zpravidla“, je třeba jej zde vykládat s ohledem na dosažení smyslu a účelu normy, jímž je ochrana zdraví osob zbavených svobody, spíše jako povinnost žalované. Navrhoval žalobce, pokud jde o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění, ustanovení znalce k ohodnocení zdravotního stavu žalobce, z něhož by případné ztížení společenského uplatnění vyplynulo. Navrhuje proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen.

5. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího a po zopakování dokazování spisem Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, , o kázeňském řízení s odsouzeným , adresa, sp. zn. VS-, var. symbol, /ČJ-2020-801232KT dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Nezakládá předně vadu řízení namítaný nedostatek předvolání žalobce k jednání. Plyne totiž z obsahu protokolu o jednání konaném dne , datum, , že žalobce byl předvolán k jednání odročenému na , datum, prostřednictvím svého zástupce. Ten pak při jednání , datum, žalobce z účasti u jednání pouze omluvil, o odročení jednání nežádal. Nebránilo proto nic okresnímu soudu v tom, aby věc projednal bez účasti žalobce ve smyslu § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Nepochybil potom okresní soud, pokud navrhovaný účastnický výslech žalobce v souladu s § 131 odst. 1 o.s.ř. neprovedl, jestliže se měl žalobce vyjadřovat jen k okolnostem napadení , adresa, a způsobeným následkům na svém zdraví, tedy okolnostem prokázaným jinými důkazy.

7. V řízení byl uplatněn nárok na odškodnění újmy na zdraví žalobce, za níž má žalovaný odpovídat v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů Vězeňské služby. Pasivně legitimovaným ve sporu je v takovém případě stát jednající Ministerstvem spravedlnosti jako ústředním orgánem státní správy pro vězeňství (§ 6 odst. 1, 2 písm. b/ zák. č. 82/1998 Sb., ve spojení s § 11 odst. 3 zák. č. 2/1969 Sb., kompetenční zákon).

8. Objasnil okresní soud správně, zejména z rozhodnutí o uložení kázeňského trestu č. j. , IBAN, /ČJ-2021-801235 z , datum, , že žalobce byl během výkonu trestu odnětí svobody dne , datum, v 20:27 hodin po předchozí slovní rozepři napaden odsouzeným , adresa, dvěma údery pravou rukou do obličejové části hlavy. Byl přitom , jméno FO, opakovaně odsouzen pro trestné činy ublížení na zdraví, výtržnictví a týrání osoby ve společném obydlí a v době incidentu měl nařízeno ústavní léčení protitoxikomanické a protialkoholní, jež vykonával na běžném oddíle věznice, nikoli specializovaném, odděleně od ostatních (jak vyplývá z odsuzujících rozsudků, zprávy věznice a výpovědi svědka , adresa, ).

9. Zjistil dále okresní soud správně z lékařských zpráv z 30. 11. a , datum, , že žalobce měl v důsledku napadení utrpět lehký otřes mozku. Lze po zopakování dokazování lékařskými zprávami z , datum, (, právnická osoba, ), , datum, a , datum, (obou vystavených , tituly před jménem, , jméno FO, ) doplnit, že byl žalobci po napadení na základě jím subjektivně udávaných příznaků (bolesti hlavy, zvracení, motání se) a s negativním objektivním nálezem diagnostikován pravděpodobný lehký otřes mozku (Dg. S0600). Vyplývá dále ze zpráv, že omezen zraněním v běžném životě (bolest hlavy, zvracení) byl žalobce v době od , datum, do , datum, , zdravotnické zařízení po prvotním ošetření navštívil třikrát (1. 12., 3. 12. a 4. 12.) a 14. 12. již byl bez jakýchkoli příznaků. Uzavřel proto ošetřující lékař, že léčení probíhalo v době od 29. 11. do , datum, , což odpovídá běžné době léčení tohoto úrazového stavu, nebylo komplikováno a nezanechalo následky. Ostatně omezení v běžném způsobu života v důsledku utrpěného úrazu jen pod dobu 10 dní od napadení v protokole o podaném vysvětlení z , datum, potvrdil sám žalobce.

10. Bylo tedy po skutkové stránce zjištěno, že žalobce byl nejpozději , datum, zcela vyléčen (bez objektivního nálezu a neudávajíc již ani jakékoli subjektivní obtíže) a bez následků úrazového stavu na jeho zdraví. Správně proto okresní soud v prvé řadě uzavřel, že nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění v žalobcem uplatněném případě vůbec nemůže být dán.

11. Podle § 2958 zák .č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

12. Bolestným se tedy odškodňuje tělesné či duševní utrpení způsobené samotným poraněním či jeho léčbou. Naproti tomu odškodnění ztížení společenského uplatnění i nadále vystihuje dopady trvalých zdravotních následků do sféry poškozeného, kdy smyslem náhrady je odčinit nemajetkové újmy spojené s trvalým poškozením zdraví, jako jsou ztráta životních příležitostí a možností, ztráta schopností, obtíže a nepohodlí spojené s překonáváním zdravotních následků či útrapy s přetrvávajícím (chronickým) narušením zdraví. Z toho plyne, že nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění vznikne jen tehdy, je-li zdraví poškozeného v důsledku škodné události poškozeno trvale, respektive dopady škodné události na jeho zdraví jsou trvalé a léčbou těžko ovlivnitelné.

13. Nemohl proto v daném případě uplatněný nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobci vůbec vzniknout, jestliže jím utrpěný úrazový stav, lehký otřes mozku, byl nejpozději , datum, zcela a bez následků na zdraví žalobce vyléčen. Je tudíž vyloučeno, že by šlo o stav trvalý, léčbou neodstranitelný či obtížně napravitelný, který by žalobce jakkoli trvale omezoval v jeho obvyklém způsobu života. Správně potom okresní soud odmítl ustanovit znalce k „vypracování posudku zdravotního stavu žalobce, z něhož by plynula výše ztížení společenského uplatnění“, jestliže byl skutkový stav provedeným dokazováním zjištěn tak, že u žalobce žádné zdravotní následky úrazu (po , datum, ) nepřetrvávají a žalobce trvale neomezují. Zcela správně proto okresní soud žalobu co do částky , částka, , jež měla představovat nárok žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění, již z tohoto důvodu zamítl.

14. Věcně správným je však i závěr, že vůči žalovanému není dán nárok na odškodnění újmy na zdraví vzniklé žalobci předmětným napadením vůbec.

15. Podle § 13 odst. 1, věta prvá, zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 odst. 1 písm. e), f) zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, odděleně se umísťují odsouzení muži od odsouzených žen, odsouzené ženy, které mají ve výkonu trestu u sebe dítě, odsouzení s infekčním onemocněním nebo u nichž je podezření na infekční onemocnění a dále zpravidla odsouzení, kteří jsou osobami s poruchami duševními, poruchami chování (písm. e/), osobami s uloženým ochranným léčením a zabezpečovací detencí (písm. f/).

17. Lze přisvědčit žalobci potud, že smyslem citovaných ustanovení o odděleném umisťovaní odsouzených je na straně jedné ochrana a potřeba specifického zacházení na straně těchto osob, na straně druhé naopak potřeba ochrany ostatních odsouzených před negativními projevy těchto osob (např. agresivitou). Účelem úpravy je prevence nežádoucích situací.

18. Upozornil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, z , datum, , že nesprávným úředním postupem orgánů Vězeňské služby ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., může být i porušení povinnosti přijmout preventivní opatření k ochraně života a zdraví vězňů. Vyplývá totiž z rozhodovací činnosti Evropského soudu pro lidská práva pozitivní závazek státu „přijmout odpovídající kroky k ochraně života osob ve své jurisdikci“, přičemž u osob nacházejících se v moci státu a na něj odkázaných, musí být orgány státu ostražitější a úroveň rozumných opatření přijímaných k ochraně těchto osob vyšší. Za určitých podmínek musí proto stát přijmout k ochraně takových osob i preventivní opatření, přičemž předpoklady pro to jsou charakterizovány jako a) existence skutečného a bezprostředního nebezpečí pro život, b) konkrétních osob, c) o kterých státní orgány věděly nebo vědět měly.

19. Nepostačí proto pro zamítnutí nároku žalobce jen úvaha, že zákonem není stanovena explicitně bezvýhradná povinnost umisťovat odsouzené s poruchou chování či nařízeným ochranným léčením odděleně od ostatních. Jestliže by totiž mělo jednání, jímž byla žalobci způsobena újma, původ i v okolnostech, pro něž mohl být žalovaný umístěn od žalobce odděleně, bylo by podstatným, zda tyto okolnosti byly orgánům Vězeňské služby známy a zda tyto učinily potřebná opatření, jež by byla způsobilá napadení zabránit a předejít vzniku škody na zdraví žalobce. I případný nesprávný úřední postup žalovaného (při umístění spoluodsouzeného do běžného oddílu) by však musel být pro vznik škody příčinou podstatnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo.

20. Zopakoval proto k otázce příčinné souvislosti odvolací soud dokazování obsahem shora označeného spisu o kázeňském řízení s odsouzeným , adresa, . Žalobce v podaném vysvětlení popsal, že úderům do hlavy (dle něj tří úderů pěstí) ze strany , adresa, došlo po vzájemné slovní rozepři ohledně čaje. , jméno FO, v podaných vysvětleních uvedl, že došlo ke slovní rozepři kvůli čaji, žalobce jej chtěl vyprovokovat, po narážkách na svoji rodinu se neudržel a otevřenou dlaní dvakrát žalobce udeřil. Jiné problémy na oddíle neměl, jen žalobce mu již dříve vyhrožoval, že mu zařídí tzv. nášup. Po odchodu žalobce z oddílu se atmosféra tam celkově zlepšila. Podle vyhodnocení kamerového systému došlo po slovní rozepři ze strany , adresa, ke dvěma úderům otevřenou dlaní do levé obličejové části hlavy žalobce. Z protokolů o podaných vysvětleních sepsaných s dalšími odsouzenými na oddíle C8 plyne průběh incidentu odpovídající vyhodnocení kamerového záznamu a výpovědi , adresa, . , jméno FO, uvedl, že žalobce byl velmi intrikánský člověk, odsouzení v oddíle C8 měli v úmyslu jej za jeho chování fyzicky napadnout, dělal si potíže pouze sám a svými řečmi, rozvracel náladu mezi odsouzenými. , jméno FO, popsal, že za incident si může žalobce sám, odsouzeného , jméno FO, dlouho popichoval a různě štengroval. Žalobce měl na oddíle problémy s hodně odsouzenými, rozvracel náladu, byl příčinou různých hádek. Po jeho přestěhování je na oddíle klid, před tím se schylovalo k jeho napadení. , jméno FO, uvedl, že žalobce byl velmi konfliktní a vychytralý, rozvracel náladu na oddíle, intrikařil, hádky s ostatními byly na denním pořádku. Poté co odešel z oddílu, je tam klid. Odsouzený , jméno FO, v oddíle funguje bez problémů, s nikým jiným neměl konflikty. , jméno FO, uvedl, že žalobce byl nevypočitatelný, byly s ním problémy, strefoval se verbálně do odsouzených a štval je proti sobě. Po jeho přemístění je na oddíle mnohem lépe. Odsouzený , jméno FO, byl normální, nedělal potíže, pokud žalobce napadl, musel do něj žalobce „vandrovat“. Konečně , tituly před jménem, , jméno FO, popsal, že útok vyprovokovaly velmi sprosté a urážející výroky žalobce směrem k matce odsouzeného , jméno FO, . Žalobce se pak vyptával, jak dlouho by se dal otřes mozku prokázat. Všichni svědci podávající vysvětlení shodně uvedli, že žalobce po incidentu nejevil příznaky nějakého zranění a ostatním sděloval, že odsouzenému , jméno FO, zařídí tzv. „nášup“.

21. Bylo tedy z podaných vysvětlení, zejména ostatních, od žalobce a odsouzeného , adresa, odlišných, odsouzených, zjištěno, že osobou vyvolávající konflikty na oddíle C8 byl žalobce, jenž ostatní verbálně provokoval, intrikoval, štval ostatní proti sobě a vyvolával hádky. Atmosféra na oddíle se zklidnila až po přemístění žalobce na jiné oddělení. Takto konfliktně vystupoval speciálně i ve vztahu k odsouzenému , adresa, . Ten naopak byl dle ostatních spoluvězňů bezproblémový, nedělal potíže a neměl s jinými konflikty. K fyzickému napadení žalobce byl vyprovokován slovní rozepří, při níž žalobce užil urážejících slovních výpadů vůči jeho rodině.

22. Nebylo tudíž, vedle samotného fyzického útoku odsouzeného , adresa, , další podstatnou (pro následek významnou) příčinou vzniku újmy na zdraví žalobce přeložení odsouzeného , adresa, na běžné oddělení (oddíl C8), nýbrž naopak konfliktní povaha žalobce, jeho slovní provokace vůči ostatním odsouzeným, a zvláště , adresa, , jím deklarovaná snaha zajistit tomuto další trest a zejména jeho úmysl konflikt s odsouzeným , adresa, vyvolat a vygradovat. Byť se tedy přeřazení odsouzeného , adresa, na běžný oddíl na vzniku újmy na zdraví žalobce podílelo, podíl této okolnosti na škodě je s ohledem na uvedená zjištění zcela zanedbatelný, neboť jeho chování (nebýt konfliktní povahy žalobce a vyprovokování střetu z jeho strany) nepředstavovalo existenci skutečného a bezprostředního nebezpečí pro životy a zdraví ostatních odsouzených a nevyvolávalo potřebu preventivních opatření ze strany žalovaného. Podstatnou a určující příčinou vzniklého následku bylo vedle bezprostřední reakce , adresa, v daný okamžik chování samotného žalobce, ve vztahu k němu a ostatním útočné.

23. Odpovídá stát za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem jen tehdy, je-li mezi vznikem škody a (případným) nesprávným úředním postupem příčinná souvislost. Jelikož odvolací soud tuto příčinnou souvislost, jak plyne ze shora uvedeného, neshledal, nemůže žalovaný za újmu na zdraví žalobce (zahrnující bolestné ve výši , částka, a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, , jak tvrdí) vzniklou při napadení , datum, odsouzeným , adresa, odpovídat. Jestliže k témuž závěru o nedůvodnosti žaloby dospěl i okresní soud, je jeho rozhodnutí věcně správné.

24. Byl proto rozsudek okresního soudu jako takový podle § 219 o.s.ř. potvrzen. To dopadá i na nákladový výrok II, kdy ve věci zcela úspěšný žalovaný má právo dle § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nákladů v řízení vynaložených, zde spočívajících v paušální náhradě za čtyři úkony (účasti u jednání soudu) nezastoupeného účastníka po , částka, za úkon dle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

25. V odvolacím řízení byl žalovaný rovněž zcela úspěšný. Má proto ve smyslu § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu jeho nákladů. Ty spočívají v paušální náhradě hotových výdajů účastníka, jenž nebyl zastoupen, podle § 151 odst. 3 o.s.ř. Ta činí podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , částka, za každý úkon, přičemž v daném případě jde o celkem , hodnota, úkony (vyjádření k odvolání žalobce a účast u jednání odvolacího soudu), tj. celkem , částka, . Uložil proto odvolací soud žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v této výši ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).