35 Co 248/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 335/2022–225 ze dne 5. 6. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám advokáta , Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 28 070 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu (o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím), výrokem II žalobkyni uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 128 963,50 Kč a výrokem III žalobkyni uložil povinnost nahradit státu u okresního soudu jím hrazené náklady na znalečné ve výši 16 786 Kč.

2. Žalobkyně se žalobou z 26. 9. 2022 ve znění jejího doplnění ze 17. 1. 2023 domáhá zaplacení částky 500 000 Kč jako bolestného za bolesti vytrpěné v důsledku odkladu gynekologického vyšetření a navazující operační léčby, který byl způsoben čekáním na výsledek PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2, s tím, že byť žalobkyně byla hospitalizována 19. 3. 2020 v 23:11 hodin, přeložena na gynekologicko-porodnické oddělení byla až následujícího dne 20. 3. 2020 v 14:59 hodin, teprve zde vyšetřena gynekologem a operována v 17:00 hodin.

3. Okresní soud po provedení dokazování lékařskými zprávami o hospitalizaci žalobkyně a znaleckým posudkem vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla na pracovišti žalované hospitalizována 19. 3. 2020 ve 23:11 hodin poté, co se v době vyhlášeného nouzového stavu vrátila ze Švýcarska a z karantény se nechala přivézt RZS do nemocnice s bolestmi v podbřišku, které se objevily 17. 3. po pohlavním styku. Po vyšetření, kdy břicho bylo shledáno měkkým, palpačně bolestivým v podbřišku s peristaltikou slyšitelnou v celém rozsahu, CRP činilo 36,9 a Leu 16,7, nebyl u žalobkyně shledán akutní stav a po konzultaci s gynekologickou a chirurgickou ambulanci byla žalobkyně přijata na infekční oddělení k vyloučení infekce COVID-19. Vzorek na vyšetření viru byl předán na oddělení klinické mikrobiologie a imunologie v 8:39 hodin následujícího dne a ve 14:10 hodin byl k dispozici negativní výsledek. Nejpozději k deváté hodině ráno 20. 3. 2020 bylo zjištěno zvýšení CRP na 104 mg/l, žalobkyně měla teplotu 37,5°, břicho se jevilo měkké, difuzně palpačně bolestivé, ale aperitoneální, peristaltika klidná, slyšitelná v celém rozsahu, žalobkyně se pro bolest neposadila. Při vyšetření ve 12:30 byla naměřena teplota 37,5°, bolesti byly stále silné i přes analgetika, nebylo žalobkyni na zvracení, nebyla stolice, břicho bylo stále měkké, difuzně palpačně bolestivé, peristaltika klidná, slyšitelná v celém rozsahu. Po obdržení negativního výsledku na SARS-CoV-2 byla žalobkyně přeložena ve 14:59 na gynekologicko-porodnické oddělení žalované, zde vyšetřena, naměřeno zvýšení CRP na 251 mg/l a od 17:00 hodin operována s nálezem množství hnisu v malé pánvi vytékajícího z vejcovodu. Z posudku znalce bylo zjištěno, že žalobkyně byla RZS přivezena se závěrem nepotvrzená endometrióza, od včerejšku trvající bolesti. Po základním vyšetření byla nasazena antibiotika a bolest hodnocena na 10° škále stupněm 6 jako středně silná bolestivost. Hospitalizována byla žalobkyně s diagnózou bolest dolního břicha (pánevní bolest). Po vyšetření na gynekologii byla stanovena diagnóza susp. endometrióza malé pánve dle registrujícího gynekologa, nelze vyloučit saccus I. Dx. , jméno FO, …, jméno FO, hypogastrii, mesogastrii (infiltrativní zánět, váček, v oblasti vejcovodu, infekční nemoc pánve). V 17:00 hodin byla provedena laparoskopická diagnostika a pro nález hnisavého zánětu pravého vejcovodu byl tento odstraněn a vypláchnuta břišní dutina. V průběhu hospitalizace žalobkyně na infekčním oddělení nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu, které by vyžadovalo konsilium gynekologa u lůžka. Byť se u žalobkyně zvyšovala hodnota CRP, což svědčilo progresi zánětlivého onemocnění, i při vyšetření v 12:30 hodin bylo břicho difuzně bolestivé s maximem v podbřišku, ale aperitoneální, s klidnou peristaltikou. Nebylo dráždění pobřišnice, zánět se nešířil a nebyly známky porušení střev. Neměla žalobkyně tvrdé břicho, nebylo jí na zvracení, měla jen zvýšenou teplotu, nic nesvědčilo zánětu pobřišnice. Vysvětlil dále znalec, že podávání analgetik nesmí překrýt zcela příznaky nemoci, bolesti se proto tlumí na únosnou míru do střední intenzity. Uzavřel konečně znalec, že léčebný postup ex ante nemohl být jiný, nedošlo k prodlení ve vztahu k operačnímu výkonu, s ohledem na nevýrazné klinické potíže žalobkyně a observaci na nemocničním lůžku se symptomatickou léčbou postupovala žalovaná lege artis, včetně vyčkání vyloučení infekce COVID-19. Uzavřel potom na základě provedeného dokazování okresní soud s popisem tehdejší pandemické situace, že nebyl nesprávným postup žalované, pokud žalobkyni s nařízenou karanténou z důvodu návratu ze zahraničí, nejprve prohlédla v triážovém stanu a s ohledem na stav nevyžadující akutní či neodkladnou péči tuto hospitalizovala na infekčním oddělení a před jejím přeložením bylo vyčkáno na výsledek PCR testu. S ohledem na výsledky palpačního vyšetření i naměřené hodnoty nebylo i po konzultaci s chirurgickým i gynekologickým oddělením vyšetření gynekologem či chirurgem na lůžku nezbytným. Byť došlo ke zvýšení CRP ráno na hodnotu 104 mg/l a u žalobkyně přetrvávaly bolesti přes podávání analgetik, i při vyšetření ve 12:30 hodin nebylo zaznamenáno peritorineální dráždění, peristaltika byla stále klidná, v celém rozsahu slyšitelná, teplota jen zvýšená a ani hodnota CRP nebyla z lékařského hlediska extrémně vysoká. Nelze proto přes zánět a jeho rozvoj shledat jako pochybení, jestliže žalovaná vyčkávala s prohlídkou dalším lékařem na výsledky testu na COVID – 19. Žalobkyně byla neustále pod dohledem lékaře a dalšího personálu žalované, byly jí podávány léky k tlumení, nikoli vymizení, bolesti. Vzhledem k tomu, že stav žalobkyně nebyl natolik vážný, aby si vyžádal neodkladnou, akutní péči, poskytla žalovaná žalobkyni řádnou péči, postupovala lege artis a bez opomenutí či neopodstatněné prodlevy. Vypořádal se potom okresní soud i se všemi jednotlivými konkrétními námitkami žalobkyně proti znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , o jehož namítané podjatosti rozhodl negativně. Neshledal jeho posudek rozporným, a to ani ve vztahu mezi písemným posudkem a jeho ústním doplněním při jednání, či odporujícím ostatním provedeným důkazům, naopak uzavřel, že jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Uzavřel proto okresní soud, že žalovaná neporušila žádnou svoji povinnost, postupovala správně a zdravotní službu poskytla žalobkyni na náležité odborné úrovni (lege artis). Jestliže není dán jeden z předpokladů odpovědnosti žalované za škodu, není dán ani základ uplatněného nároku na bolestné. Odkaz na věc řešenou nálezem Ústavního soudu I. ÚS 3937//18 shledal okresní soud pro skutkové odlišnosti (přeložení po dnech proti 16 hodinám a absenci covidové situace) nepřiléhavým. Žalobu proto zamítl. Zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení, a to za náhradu zaplacené zálohy na znalecký posudek 5 000 Kč, odměnu advokáta ve výši 10 300 Kč za jeden úkon právní služby za úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, písemných vyjádřeních k žalobě, doplněným skutkovým tvrzením a znaleckému posudku, a za účast u čtyř jednání soudu a v poloviční výši za účast u jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, celkem 87 550 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč a 450 Kč, celkem 3 150 Kč, náhradu za ztrátu času v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč a 18 půlhodin po 150 Kč, náhradu cestovného za celkem pět jízd z Prahy do Liberce a zpět ve výši 3 128 Kč a 4 721,20 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 514,30 Kč, celkem 128 963,50 Kč. Další účtované náklady již shledal neúčelně vynaloženými a jejich náhradu s podrobným zdůvodněním nepřiznal. Podle výsledku řízení konečně žalobkyni uložil povinnost nahradit státu u okresního soudu jím placené náklady na znalečné ve výši 16 786 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně. Výhrady má ke kontradiktorním skutkovým zjištěním soudu prvého stupně. Konkrétně poukazuje na různé časové údaje v bodech 11, 16, 18 a 28 rozsudku, kdy mělo být naměřeno CRP 104 mg/l. Neodpovídá požadavku na vnitřní bezrozpornost rozsudku, jestliže je uvedená hodnota CRP kladena k času od 7:33 do 14:

45. Rovněž s odkazem na konkrétní citace bodů 5, 8, 16 a 18 rozsudku shledává rozpornými zjištění okresního soudu, pokud jednou „se žalobkyně pro bolest neposadí a bolesti jsou stále silné, přes analgetika“, jinde uzavírá „že klinické potíže žalobkyně jsou nevýrazné“. Ve směru k vnitřní bezrozpornosti žalobkyně argumentuje nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 313/14. Některé závěry pak podle žalobkyně zůstaly neodůvodněny. Pokud okresní soud argumentoval, že nelze přičítat žalované, že oddělení provádějící vyšetření na SARS-CoV-2 bylo přes noc zavřené není zřejmé, komu jinému, než žalované příslušelo rozhodovat o provozní době laboratoře. Jde přitom o odpovědnost objektivní, jak plyne ze zákona o zdravotních službách, tak i z § 2913 odst. 2 o. z. Rovněž argumentuje okresní soud, že bylo v zájmu žalobkyně posečkat na výsledky na přítomnost SARS, neboť pravděpodobnost dalších komplikací v průběhu zákroku a po něm se mohla zvýšit. Nevysvětlil, jaké komplikace měl na mysli, respektive proč bylo v zájmu žalobkyně, trpící bolestivým hnisavým zánětem vejcovodu šířícím se do břišní dutiny s odstraněním tohoto zdroje infekce a bolestí vyčkávat, i kdyby koronavirus měla. V tomto směru nemají závěry okresního soudu oporu v dokazování. Již z těchto důvodů navrhovala žalobkyně, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Při jednání doplnila, že napadá i závěr o postupu žalované lege artis. Není správný postup, kdy byla žalobkyně hospitalizována v 23 hodin večer předešlého dne a přeložena na gynekologii až v 15:00 hodin následujícího dne, a čekala proto na vyšetření gynekologem zhruba 16 hodin. Po tuto dobu byla rovněž stanovena u žalobkyně nesprávná diagnóza, konkrétně endometrióza, ač u ní probíhal hnisavý zánět vejcovodu. Skutečnost, že žalovaná trvala na vyšetření, respektive vyloučení onemocněním COVID jde za žalovanou, která měla 8 hodin zavřenou laboratoř. Dalších šest hodin se potom čekalo na výsledek PCR testu. Odpovídá za svá pochybení žalovaná objektivně s jednoznačně stanovenými liberačními důvody, které naplněny nebyly. Do řádné péče odborníka je zahrnováno i poskytování zdravotní péče na základě správných informací. V daném případě ale nebyla stanovena správná diagnóza z důvodu, že nebyla v příslušné době žalobkyně vyšetřena gynekologem či chirurgem. Navrhovala rovněž žalobkyně z důvodu rozporů mezi písemným vyhotovením posudku a výslechem znalce zpracování revizního znaleckého posudku.

5. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu jako správný potvrzen. Správně okresní soud na základě znaleckého posudku a jeho obhájení před soudem uzavřel, že nárok na odškodnění újmy žalobkyně na zdraví není dán ani co do základu. Postup žalované byl zjištěn na náležité úrovni, kdy poskytování zdravotní péče bylo v dané době omezeno objektivními možnostmi žalované v podobě probíhající pandemie a vyhlášeného nouzového stavu. Rozhodnutí okresního soudu je srozumitelné, vnitřně konzistentní a odůvodněné.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobkyně se na žalované nemocnici domáhá zaplacení částky 500 000 Kč jako bolestného za bolesti vytrpěné v důsledku odkladu gynekologického vyšetření a navazující operační léčby, který byl způsoben čekáním na výsledek PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2. Nárok na náhradu způsobené újmy na zdraví odůvodnila tím, že byť byla v nemocnici s bolestmi hospitalizována 19. 3. 2020 v 23:11 hodin, přeložena na gynekologicko-porodnické oddělení byla až následujícího dne 20. 3. 2020 v 14:59 hodin a teprve zde vyšetřena gynekologem a operována v 17:00 hodin.

8. Provedl okresní soud dostatečné dokazování, důkazy správně hodnotil a rovněž správně je posoudil i po právní stránce. Brojí žalobkyně předně proti tomu, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelným, neboť trpí vnitřní rozporností a rovněž nedostatkem důvodů u některých dílčích závěrů. Tato procesní námitka důvodnou není. Dostojí odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela nárokům kladeným na ně v ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř., když okresní soud zcela dostatečně, srozumitelně, výstižně a přesvědčivě vyložil mimo jiné i to, které skutečnosti má prokázány, o které důkazy skutková zjištění opírá, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil i jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci, stejně jako, jak věc posoudil po stránce právní. Jestliže vytýká žalobkyně okresnímu soudu rozpornost jednotlivých konkrétních údajů (o konkrétním čase zjištění hodnoty CRP a zjištění ohledně klinických příznaků nemoci), zaměňuje předně závěry o skutkovém stavu s dílčími zjištěními z jednotlivých důkazů (citacemi z jednotlivých zpráv, výsledků laboratoře či různých částí znaleckého posudku). Takto byl zpochybňován i znalecký posudek. Je však třeba si uvědomit, že pokud znalec cituje z lékařského záznamu z 9:01 hodin, že 20. 3. došlo k vzestupu CRP na 104 mg/l, on ani následně soud nečiní závěr, že právě v 9:01 hodin byla tato hodnota zjištěna. Shodně je vytrháváno z kontextu sdělení znalce, že vzhledem k nevýrazným klinickým potížím byl postup žalované shledán lege artis v protikladu ke zjištění o bolestech žalované. Soud vycházející z odborných závěrů znalce totiž vysvětlil, aniž by umenšoval význam zaznamenaných bolestí žalované, z jakých symptomů (teplota, hodnota CRP a zejména výsledky palpačního vyšetření) při závěru o neakutním stavu u žalobkyně vycházel. Podstatným je, že dílčí nepřesnosti v jednotlivých záznamech o zdravotním stavu žalobkyně nebránily učinit si dostatečný závěr o průběhu hospitalizace žalobkyně v nemocnici, jak byl popsán v napadeném rozhodnutí.

9. Správně tedy okresní soud ohledně průběhu hospitalizace žalobkyně až do provedení laparoskopického zákroku uzavřel následující. Žalobkyně byla do nemocnice transportována RZS 19. 3. 2020 a s ohledem na nařízenou karanténu (po příjezdu z ciziny) byla přes triážový stan v 23:11 přijata na infekční oddělení žalované, aby byla vyloučena nákaza COVID-19. Uváděla zhoršující se bolesti v podbřišku, které se objevily 17. 3. po pohlavním styku. Podle přijímací zprávy infekčního oddělení byla žalobkyně přijata pro trvající bolesti břicha bez známek peritoneálního dráždění, s diagnózou susp. endometrióza. Po konzultacích se sloužícími gynekologem a chirurgem nebylo indikováno urgentního řešení, nýbrž symptomatická léčba do vyloučení nákazy COVID-19 (jak plyne z překladové epikrízi). Vzorek na vyšetření viru byl předán na oddělení klinické mikrobiologie a imunologie v 8:39 hodin následujícího dne (20. 3.) a ve 14:10 hodin byl k dispozici negativní výsledek. Ve 14:59 hodin byla žalobkyně přijata na gynekologii a od 17:00 provedena diagnostická laparoskopie s nálezem množství hnisu v malé pánvi vytékajícího z vejcovodu, pravý vejcovod byl odstraněn a byla vypláchnuta břišní dutina. Hladina CRP byla zjištěna při příjmu v hodnotě 37 mg/l, v 7:33 hodin 20. 3. (zaznamenáno ve zprávě z 9:01 hodin) v hodnotě 104 mg/l a po přeložení na gynekologii v 16:00 hodin v hodnotě 251 mg/l. Tělesná teplota žalobkyně byla jen zvýšená, 20. 3. v 9:00 hodin 37,1°, ve 12:30 hodin 37,5°. Palpačně byla žalobkyně vyšetřována při přijetí 19. 3. a následujícího dne ráno a kolem poledne (záznamy o tom v 9:01 hodin a 12:30 hodin). Břicho bylo shledáno vždy měkké, palpačně difuzně bolestivé v podbřišku, ale aperitoneální, s klidnou, v celém rozsahu slyšitelnou, peristaltikou. Bolest neustupovala, i přes analgetika byla stále silná. Pokud jde o diagnózu, vyplývá ze záznamu z 9:01 hodin i překladové epikrízi, že byla uváděna jako bolest umístěná do jiných míst dolní části břicha při susp. endometrióze s plánovanou probatorní laparoskopií. Při příjmu na gynekologii a vyšetření zde byla stanovena diagnóza susp. endometrióza, nelze vyloučit sakus l.dx, , jméno FO, hypogastri, mesogastri.

10. Podle § 2636 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (jinde též jen o. z.), smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle § 2643 odst. 1 o. z. poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru. Podle § 2645 odst. 1 o. z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

11. Podle § 45 odst. 1 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, poskytovatel je mimo jiné povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni. Tou se rozumí podle zákonné definice pojmu v § 4 odst. 5 citovaného zákona poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

12. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle § 2913 odst. 2 o. z. povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

13. Podle § 2958, věty před středníkem, o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy.

14. Jde tedy v případě smlouvy o péči o zdraví o odpovědnost za újmu vzniklou porušením povinností plynoucích ze smlouvy, a to odpovědnost objektivní, bez zřetele na zavinění škůdce. Poskytovatel zdravotní péče odpovídá za to, že splní své smluvní povinnosti s péčí řádného odborníka, tedy podle legální definice v souladu s pravidly vědy a uznávaných medicínských postupů (postup lege artis). Opačně postup rozporný s pravidly oboru, vědy či zavedených medicínských postupů představuje porušení povinnosti ze smlouvy a je-li v příčinné souvislosti se vznikem újmy na zdraví, zakládá odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za vzniklou újmu (zahrnujíc v to bolestné), ledaže by byly naplněny liberační důvody dle § 2913 odst. 2 o. z.

15. Zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil správně i po stránce právní, pokud uzavřel, že ex ante postup žalované nelze shledat jako non lege artis, byť k přeložení a vyšetření žalobkyně na gynekologii došlo až zhruba po 16 hodinách od hospitalizace v zařízení žalované a k samotné laparoskopii po necelých 18 hodinách od téhož okamžiku. Hodnocení, zda postup žalované odpovídal poznatkům vědy a obvyklým medicínským postupům, je závěrem právním, vždy však specificky vycházejícím ze skutkového stavu založeného primárně (ne výlučně) na odborných základech. Zpravidla tak přímo vychází z odborných závěrů příslušného znalce, neboť soud sám si stěží může učinit představu o odborné otázce souladu konkrétního postupu s dostupnými a vědě odpovídajícími standarty poskytování léčebné péče. Proto i v projednávané věci okresní soud za zásadní podklad pro svůj závěr o postupu žalované lege artis vzal ve věci zpracovaný posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a jeho výslech.

16. Správným je přitom jeho dílčí závěr, že z posudku znalce lze bez dalšího vyjít, aniž by bylo třeba zpracování revizního znaleckého posudku, jak navrhovala žalobkyně. Lze se totiž ztotožnit s hodnocením posudku okresním sudem, jestliže jej shledal přesvědčivým, logicky zdůvodněným, vyčerpávajícím a zejména vnitřně bezrozporným. Správně zhodnotil okresní soud, že závěry posudku jsou náležitě odůvodněny a mají podklad v obsahu nálezu posudku, nejsou v rozporu s ostatními důkazy a odpovídají pravidlům logického myšlení. Současně zde není ani namítaný rozpor mezi písemným vyhotovením znaleckého posudku a výslechem znalce při jednání, neboť znalec si neprotiřečil, nýbrž odpovídal na otázky, které původní písemný posudek doplňovaly, rozšiřovaly či rozváděly jednotlivé odpovědi v něm obsažené. Nešlo tedy o rozpory v celkových závěrech, nýbrž o doplnění písemného posudku zejména o odpovědi na otázky písemně nezadané. Ani výslech znalce u jednání proto nemohl založit potřebu zpracování revizního znaleckého posudku.

17. Ze znaleckého posudku vyplynulo mimo jiné to, že jediným způsobem, jak zjistit přesnou diagnózu onemocnění žalobkyně, respektive vyloučit možnou diagnózu plynoucí z předchozí léčby (nepotvrzenou endometriózu), bylo až právě provedení laparoskopie. Samo odborné vyšetření gynekologem ke stanovení přesné diagnózy, zjištění rozsahu, lokace a příčin zánětu, a zejména k úlevě žalobkyně vést nemohlo. Podstatným pro hodnocení, zda byl postup žalované lege artis, proto je, zda byla včas, bez neopodstatnitelné prodlevy, provedena diagnostická laparoskopie, nikoli vyšetření gynekologem.

18. Laparoskopická operace v 17:00 hodin dne 20. 3. přitom byla provedena podle jednoznačných závěrů znalce v době okolnostem a zdravotnímu stavu žalobkyně ještě přiměřené, nikoli opožděně. Její provedení v této době nezpůsobilo žalobkyni komplikace, či poškození nebo zhoršení zdravotního stavu. Byla žalobkyně operována vzhledem k příznakům nemoci v době adekvátní svému stavu. Při příjmu, ale ani ráno a dopoledne následujícího dne, symptomy nemoci potřebu urgentního zákroku neindikovaly, proto byla po konzultaci s gynekologem zvolena symptomatická léčba do vyloučení nákazy COVID-19. Žalobkyně měla bolesti (hodnocené na škále 1 až 10 hodnotou 6, jako středně silné), ty ale byly tlumeny medikamenty v míře umožňující sledování změn (zhoršení, zlepšení či stagnaci) ve zdravotním stavu žalobkyně. Byť bolesti žalobkyně pociťovala jako silné a tyto nepolevovaly, určujícím bylo, že nebyly u žalobkyně zaznamenány projevy tuhnoucího břicha, které by svědčily akutnímu zánětu vyžadujícímu okamžitý zásah. Znalec shledal podstatným, že aperitonální peristaltika byla klidná, nebyly zaznamenány projevy dráždění pobřišnice, zánět se nešířil, byl lokalizován na podbřišek, a nebyly známky porušení střev, žalobkyně neměla tvrdé břicho a nebylo jí na zvracení (absentovaly tedy příznaky peritonitidy). Stav žalobkyně byl rovněž provázen jen mírně zvýšenou teplotou a zpočátku i nižším CRP, jež se jen postupně zvyšovalo. Teprve odpoledne se projevila progrese zánětu vyžadující bezprostřední zákrok (naměřeno bylo podstatně, na 251 mg/l, zvýšené CRP, při palpačním vyšetření na gynekologii již bylo břicho naznačeně peritonální). Jestliže byla potřeba akutního zákroku indikována až podle stavu žalobkyně odpoledne 20. 3., při jejím podstatně lepším stavu (poměřováno symptomy) ráno a v dopoledních hodinách bezprostřední zákrok nutný nebyl. Nevedla tudíž případná prodleva v opatření si výsledku PCR testu a v důsledku toho odložené gynekologické vyšetření k prodloužení bolestí žalobkyně. Správně rovněž okresní soud přihlédl i k tomu, že odklad laparoskopického zákroku nebyl samoúčelným či bezdůvodným, nýbrž vyplýval z tehdejší pandemické situace, a podle závěrů znalce v průběhu hospitalizace žalobkyně na infekčním oddělení nedošlo k takovému zhoršení jejího zdravotního stavu, které by vyžadovalo konsilium gynekologa u lůžka. Žalobkyně byla po celou dobu symptomatické léčby na infekčním oddělení pod neustálým dohledem zdravotnického personálu, její stav konzultován s odbornými lékaři (včetně gynekologa) a byly jí podávány léky k tlumení, nikoli vymizení bolesti.

19. Lze z uvedených důvodů ve shodě s okresním soudem uzavřít, že popsaný postup žalované odpovídal poznatkům vědy a medicínským standardům (lze jej hodnotit jako lege artis), kdy laparoskopie (jako diagnostického a současně léčebného zákroku) se žalobkyni dostalo v okolnostem a jejímu zdravotnímu stavu přiměřené a rozumné době. Lze v tomto směru doplnit, že dobu provedení operace do 20 hodin od hospitalizace by bylo možno shledat jako akceptovatelnou i v případě, pokud by se nevyčkávalo na vyloučení nákazou COVID-19. Za zjištěných projevů zánětu, jenž se právě podle příznaků nešířil, nebyl indikován neodkladný zákrok a laparoskopie tudíž mohla být zařazena do operačního plánu daného dne dle možností žalované. Právě až zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, přineslo potřebu akutního provedení zákroku v odpoledních hodinách. Samotné gynekologické vyšetření, o prodlení s nímž žalobkyně svůj nárok především opírá, by jí úlevu, ani jednoznačnou diagnózu, nepřineslo.

20. Důvodnost nelze přiznat ani námitkám žalobkyně ohledně nesprávné diagnózy. Jak bylo podáno shora, na infekčním oddělení byla u žalobkyně uváděna diagnóza – bolest umístěná do jiných míst dolní části břicha, při suspektní (nepotvrzené) endometrióze. Ta tedy byla uváděna jen jako možná, z předchozí léčby vycházející, avšak zatím nepodložená diagnóza. Ani po gynekologickém vyšetření tato diagnóza nebyla vyloučena, pouze byla připojena další možná diagnóza tak, že nelze vyloučit infiltrativní zánět v oblasti vejcovodu či infekční nemoc pánve. Na obou odděleních však byla diagnóza určována s tím, že původ zánětu je možno určit jedině laparoskopicky. Není proto přiléhavou námitka nesprávně stanovené diagnózy a v důsledku toho špatné léčby. Rovněž neobstojí argumentace, že připustil nakonec znalec, že zánět se musel vyvíjet několik dnů. Znalec nikdy nepopíral existenci zánětu u žalobkyně již při jejím příjmu do nemocnice, nevylučoval ani jeho tvorbu několik dní předem. Konzistentně však vysvětloval, že až do přeložení žalobkyně na gynekologii symptomy jejího onemocnění nesvědčily později zjištěnému rozsahu infekce, šíření zánětu či potřebě neodkladného zákroku. Správně konečně okresní soud shledal pro zřejmé a významné skutkové odlišnosti pro projednávanou věc nepřiléhavou možnost aplikace závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3937/18 ze dne 28. 4. 2020. Správně poukázal na to, že v tam projednávané věci nešlo o léčbu za pandemické situace, a především, že prodleva v poskytnutí účinné léčby s úlevou pro pacienta, na rozdíl od projednávané věci, byla neopodstatněnou a trvala rovněž neporovnatelně déle, počítána na dny, nikoli hodiny.

21. Je proto správným závěr okresního soudu, že žalovaná při poskytování léčebné péče neporušila žádnou smluvní povinnost, neboť léčebný postup ex ante nemohl být jiný, nedošlo při něm k opomenutí ani relevantní prodlevě před operačním výkonem. Nebyl tedy naplněn již prvý z předpokladů odpovědnosti žalované, a sice její protiprávní jednání, respektive bolesti trpěné žalobkyní nebyly důsledkem jakéhokoli pochybení žalované. Jestliže nebylo prokázáno ani porušení smlouvy, logicky se okresní soud nezabýval případnou výší žalobkyní uplatňovaného nároku a správně již bez dalšího shledal žalobu nedůvodnou.

22. Rozsudek okresního soudu ve věci samé je tudíž věcně správný a jako takový byl podle § 219 o.s.ř. potvrzen.

23. Správným je co do svého základu a určené výše náhrady i výrok o nákladech řízení, založený na úspěchu žalované v řízení v celém rozsahu (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), pročež jí vzniklo právo na náhradu všech v řízení účelně vynaložených nákladů. Protože rozhodnutí o nákladech řízení před okresním soudem je věcně zcela správné a je i vyčerpávajícím způsobem odůvodněno, lze v ostatním (jdeli o jejich konkrétní výpočet, podrobně rozvedenou skladbu a aplikaci příslušných zákonných ustanovení, stejně jako důvody, proč za některé žalovanou účtované úkony náhradu, zejména pro jejich neúčelnost, přiznat nelze) na odůvodnění okresního soudu (konkrétně body 41 až 43 rozsudku) vysvětlující celkem přiznanou částku 128 963,50 Kč pro stručnost zcela odkázat.

24. Věcně správným, a proto odvolacím soudem dle § 219 o.s.ř. potvrzeným, je i výrok o nákladech státu založený podle § 148 odst. 1 o.s.ř. na výsledku řízení. Byla-li žalobkyně v řízení zcela neúspěšná a nebyly u ní splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, byla jí správně uložena povinnost k náhradě nákladů ve výši 16 786 Kč, které stát prostřednictvím okresního soudu v řízení vynaložil na znalecký posudek, protože nebyly pokryty účastníky zaplacenými zálohami na náklady důkazu po 5 000 Kč.

25. I v odvolacím řízení byla s ohledem na potvrzení napadeného rozsudku zcela úspěšná žalovaná, podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. proto má právo na náhradu veškerých svých v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů. Ty v daném případě spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) s odměnou po 10 300 Kč za úkon podle § 7, § 9a odst. 1 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen AT), náhradě hotových výdajů advokáta v paušální výši po 450 Kč k uvedeným 2 úkonům podle § 11, § 13 AT, náhradě cestovného za cestu z Prahy do Liberce a zpět hromadným prostředkem dle doložených jízdenek ve výši 198 Kč, náhradě za ztrátu času stráveného cestou, celkem 10 započatých půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT a náhradě daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek. Celkem proto činí náklady žalované v odvolacím řízení účelně vynaložené 28 070 Kč. Odvolací soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) náhradu nákladů odvolacího řízení v této výši.