35 Co 257/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A , proti žalovanému Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného , sídlem Adresa žalovaného , zastoupenému advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B , o zaplacení 901 113 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 105 C 10/2024-118 ze dne 23. 5. 2025, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I o věci samé potvrzuje.

II. Ve výroku II o nákladech řízení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 46 861,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 33 272,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 901 113 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 12. 4. 2024 a s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok , právnická osoba, odůvodnění vysvětlil, že dle žalobních tvrzení má jít o náhradu škody způsobené dne 26. 10. 2023 zničením pásového rypadla zn. , Anonymizováno, , které si žalovaný u žalobce pronajal smlouvou „č. , hodnota, “ na dobu od 25. 10. 2023 do 27. 10. 2023. Podle okresního soudu žalobkyně v řízení nepředložila ani neoznačila takový důkaz, který by prokazoval její tvrzení o zničení („totální škodě“) věci a vyvrátila tak námitku žalovaného, že rypadlo bylo pouze poškozeno a toto poškození bylo opravitelné nižším nákladem, než je žalobkyní vyčíslená náhrada, která odpovídá pořizovací ceně nového rypadla. Není takovým důkazem žalobkyní (v podání z 19. 5. 2025) navrhované ustanovení znalce, neboť provedení tohoto důkazu podmiňovala žalobkyně tím, že soud dospěje k závěru o nepoužitelnosti obchodních podmínek, které upravují způsob výpočtu náhrady škody na pronajaté věci. Naznačená podmíněnost důkazního návrhu podle okresního soudu ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. vylučuje, aby k návrhu soud přihlédl. Protože se žalobkyně nedostavila k jednání, při němž mohla být o potřebě tvrzení a důkazů dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena, lze přijmout závěr, že žalobkyně v řízení netvrdila a neprokázala „jaká konkrétní poškození byla žalovaným na pásovém rypadle způsobena“ a „že se jednalo o poškození neopravitelná“. Pro nedostatek tvrzení a důkazů o rozsahu poškození je žaloba zamítnuta a neúspěšné žalobkyni uloženo nahradit náklady řízení ve výši 61 672,30 Kč (výrok II).

2. Proti rozsudku se včas žalobkyně odvolala. V odvolání okresnímu soudu vytýká, že s poukazem na § 41a odst. 2 o. s. ř. odmítl jako tzv. podmíněný návrh žalobkyně na provedení důkazu znaleckým posudkem. Žalobkyně vysvětluje, že považovala k žalobě připojené listiny za dostatečné k prokázání svého tvrzení o škodě na věci i o výši náhrady a provedení důkazu znaleckým posudek navrhovala nikoli podmíněně, nýbrž z procesní ekonomie pro případ, že by ostatní důkazy nepovažoval soud za dostatečné. Dále namítá, že se v odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud nevypořádal s otázkou, zda na daný případ dopadají ustanovení obchodních podmínek, která upravují náhradu škody, a zda tedy lze výši náhrady stanovit způsobem daným v obchodních podmínkách nebo je třeba náhradu určit za pomoci znaleckého posudku. Nesprávný je dle žalobkyně závěr okresního soudu o nedostatcích v tvrzení rozsahu poškození najaté věci, neboť nejen z žaloby, ale i z přiložených dokladů zahrnujících protokol o vrácení předmětu nájmu či fotodokumentaci, je zřejmé, že šlo o „totální škodu“. V petitu odvolání žalobkyně navrhuje, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen.

3. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku. Přisvědčuje závěru okresního soudu, že žalobkyně neprokazovala ani netvrdila rozsah poškození pronajatého stroje. Z žalobních tvrzení nebylo zcela zřejmé, jak žalobkyně dospěla k žalobou uplatněnému požadavku. V návrhu (na provedení důkazu znaleckým posudkem) pak nebylo uvedeno, zda má být zjišťována obvyklá cena stroje v době poškození nebo náklady na opravu. Podle žalovaného by navíc nebyla prohlídka stroje znalcem možná, neboť stroj byl žalobkyní vrácen vlastníkovi do Nizozemí. Skutečnost, že žalobkyně není vlastníkem stroje by pak dle žalovaného měla být dalším důvodem zamítnutí žaloby.

4. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku přiléhavě poukazuje na to, že žalobkyně žádaje zaplacení náhrady ve výši 901 113 Kč, která odpovídá odhadované kupní ceně žalovanému pronajatého rypadla (viz žalobkyní dokládané ocenění zpracované spol. LECTURA GMBH, č. l. 12 spisu), staví svůj požadavek na tvrzení, že při nehodě , datum, došlo ke „kompletní“ či „totální“ škodě, tj. že rypadlo bylo zničeno, případně poškozeno takovým způsobem, že případné náklady na jeho opravu přesáhly by hodnotu stroje v době vzniku škody.

6. K prokázání tohoto tvrzení o rozsahu poškození předkládá žalobkyně soudu prvního stupně listiny označené jako (a) „Protokol o vrácení zboží“, v němž je učiněna poznámka „vráceno zničené kabina, rameno“, a (b) „Oznámení o poškození“, na kterém jsou reprodukovány 4 fotografie zachycující poškození kabiny a ramene rypadla. Jiné důkazy k rozsahu poškození žalobkyně nepředložila ani neoznačila.

7. Důkazem směřujícím k prokázání rozsahu poškození rypadla není žalobkyní v podání z 19. 5. 2025 navrhované ustanovení znalce „za účelem objektivního zjištění skutečné výše vzniklé škody na poškozeném předmětu nájmu“ pro případ, že „Podmínky pronájmu se v daném případě nebudou aplikovat“. Žalobkyně totiž navrhuje důkaz znaleckým posudkem v reakci na námitky žalovaného, že výpočet škody nerespektuje pravidla stanovená v čl. 10 písm. a) Obchodních podmínek k podnikatelskému nájmu věcí movitých ve vlastnictví společnosti , Jméno žalobkyně, . Důkazní návrh tak zjevně směřuje k odhadu hodnoty daného rypadla v době poškození jako případného ekvivalentu škody [nebude-li soudem přijata konstrukce obsažená v čl. 10 písm. a) Obchodních podmínek, podle které by výše náhrady škody na zničeném stroji měla odpovídat aktuální pořizovací ceně „snížené o odpisy nebo počet hodin“ provozu], nikoli k řešení otázky povahy a rozsahu poškození rypadla.

8. Bez významu tak je, že okresní soud v důvodech, pro které nevyhověl návrhu žalobkyně z 19. 5. 2025 a neustanovil znalce, zmiňuje „podmíněnost“ daného návrhu a dovozuje, že tato podmíněnost brání soudu, aby k návrhu přihlédl. Odvolací soud proto jen na okraj přisvědčuje námitkám odvolatelky, že důkazní návrh učiněný „pro případ“, že soud bude jiné důkazy považovat za nedostatečné, nepředstavuje úkon vázaný na splnění podmínky ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. Účastník takovým důkazním návrhem toliko v souladu se zásadou hospodárnosti (ve snaze vyhnout se zbytečným výdajům) nabízí soudu pořadí, v němž mají být důkazy prováděny. Je pak na soudu, zda bude toto pořadí respektovat. Bylo by formalismem, pokud by s návrhem na provedení důkazu (označením důkazu), který ze svého pohledu nepovažuje za nutný, musel účastník vyčkávat až na poučení dané soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., byť možnost, že bude žádán soudem o označení dalších důkazů, vnímá již před poučením.

9. Okresní soud nijak nevybočil z pravidla volného hodnocení důkazů daného ustanovením § 132 o. s. ř., jestliže listiny označené jako „Protokol o vrácení zboží“ a „Oznámení o poškození“ nepokládal k prokázání tvrzení žalobkyně o „totální škodě“ na předmětu nájmu za dostatečné. Jeví se sice na fotografiích poškození podstatných částí rypadla jako značné, závěr o zničení rypadla („totální škodě“) však při naznačené neshodě účastníků na shlédnutí fotografií vystavit nelze. Jde v daném případě o otázku ve své podstatě odbornou, jejíž řešení se ve smyslu § 127 o. s. ř. neobejde bez odborného vyjádření nebo posudku znalce.

10. Nebyl-li tedy takový důkaz žalobkyní před vyhlášením napadeného rozsudku označen a nemohla-li být žalobkyně (pro svou neúčast při ústním jednání soudu) o potřebě označení důkazů dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena, je závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně v řízení neprokázala tvrzené poškození, resp. zničení věci, správný. Obstojí pak tento závěr i v době rozhodování soudu odvolacího, neboť provedení nově navrhovaných důkazů brání pravidlo zákazu tzv. novot v odvolacím řízení obsažené v ustanoveních § 213 odst. 5 a § 205a o. s. ř.

11. Na základě shora uvedeného odvolací soud ve shodě se soudem okresním uzavírá, že pokud nebylo v řízení prokázáno tvrzení žalobkyně o zničení věci, požadavku na náhradu škody ve výši odpovídající hodnotě věci (před zničením) nelze vyhovět, pročež rozhodl okresní soud věcně správně, když žalobu za popsaných okolností zamítl. Jako věcně správný byl proto rozsudek v napadeném meritorním výroku dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

12. Změněn byl dle § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu pouze ve výroku o nákladech řízení. Okresní soud sice v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznává úspěšnému žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, avšak nereflektuje zcela důsledně, že nahrazeny mohou být jen ty výdaje, které lze pokládat za „účelné“ k bránění práva. Obecně takovému hledisku budou vždy odpovídat výdaje spojené se zastoupením účastníka advokátem. Stanovují-li se však pro účely rozhodnutí o nákladech řízení tyto výdaje v závislosti na úkonech právní služby advokátem během řízení provedených, je nutno u každého takového úkonu posuzovat jeho účelnost. Tak je třeba k požadavku žalovaného na náhradu odměny a hotových výdajů jeho zástupce spojených s podáním vyjádření k žalobě (v reakci na tzv. kvalifikovanou výzvu obsaženou v platebním rozkazu) uvést, že takové vyjádření učiněné mimo odpor proti platebnímu rozkazu v zásadě nepředstavuje samostatný a zároveň při obraně práva účelně provedený úkon právní služby, neboť objektivně nic nebrání tomu, aby již ve vlastním odporu proti platebním rozkazu (v jeho odůvodnění) uplatnil žalovaný alespoň některé věcné námitky proti žalobě a odvrátil tak účinky tzv. kvalifikované výzvy (§ 114b o. s. ř.).

13. Náklady žalovaného v předchozích řízeních účelně vynaložené tak tvoří odměna zástupce ve výši 35 820 Kč [stanovená z tarifní hodnoty 901 113 Kč dle § 7 bod 6., § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („AT“), po 11 940 Kč za 3 úkony právní služby: převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobě a účast u jednání , datum, ], hotové výdaje zástupce spojené s uvedenými 3 úkony právní služby v paušální výši celkem 1 050 Kč (dle § 13 odst. 4 AT), výdaje zástupce na cestu ze sídla zástupce k okresnímu soudu dne , datum, (v délce 213,3 km vozidlem o spotřebě 0,084 l nafty na 1 km) ve výši 1 858,80 Kč (dle § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši 8 133 Kč (21 % z 38 728,80 Kč, dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem , částka14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým odvoláním zcela neúspěšná, a proto je povinna nahradit žalovanému všechny náklady v odvolacím řízení vynaložené. Těmito náklady jsou odměna zástupce ve výši celkem 23 880 Kč (za 2 úkony v tarifní hodnotě 901 113 Kč, po 11 940 Kč za vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu, § 7 bod 6., § 11 odst. 1 AT), paušalizované hotové výdaje zástupce spojené se 2 úkony právní služby ve výši celkem 900 Kč (dle § 13 odst. 4 AT), cestovné ve výši 1 818 Kč (za cestu délce 220 km, vozidlem o spotřebě 0,071 l nafty na 1 km, dle § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 573/2025 Sb.), náhrada za ztrátu 6 půlhodin strávených zástupcem na cestě ve výši 900 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a), AT] a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést ve výši 5 774,60 Kč (21 % z 27 498 Kč, § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 33 272,60 Kč.