35 Co 259/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců JUDr. Andrey Milichovské a Mgr. Michala Marka ve věci žalobce: Česká republika - Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, IČ 72050501 sídlem Nám. Dr. E. Beneše 584/24, 460 32 Liberec I - Staré Město proti žalované: Jméno žalované , Anonymizováno .r.o., Anonymizováno IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 144 104,37 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 17 C 18/2021-228 ze dne 10. 6. 2025,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 17 787 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o zaplacení 144 104,37 Kč s příslušenstvím a výrokem II žalobci uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 117 152 Kč.

2. Žalobce se domáhal uvedené částky s tím, že jde o smluvní pokutu za prodlení žalované s ukončením stavebních prací ve dnech 1. 2. až 14. 2. 2018 podle smlouvy o dílo z , datum, ve znění jejího dodatku č.

1. Vyšel okresní soud z toho, že smlouvou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z ceny díla (10 293 169 Kč bez DPH) za každý den prodlení, mimo jiné i za prodlení s dokončením ve smlouvě sjednaných stavebních prací, přičemž termín pro jejich dokončení byl dodatkem č. 1 smlouvy prodloužen do 31. 1. 2018. Sjednáno dále bylo, že předpokladem uplatnění smluvní pokuty je výzva k její úhradě s uvedením konkrétního ustanovení, dle nějž je žádána, způsobem jejího výpočtu a celkovou výší (čl. 6 části XX VOP). Ve výzvě k úhradě smluvní pokuty z 4. 1. 2021 ani žalobě není uvedeno, za které dny je smluvní pokuta požadována, doba prodlení uváděná od 1. 2. 2018 do 16. 4. 2018 nekoresponduje s požadovanou částkou smluvní pokuty. Uvedené potom neplyne ani z přílohy s výpočtem pokuty, která navíc ani nebyla žalované doručena. Požadavek na vyúčtování smluvní pokuty s uvedením jejího původu a způsobu výpočtu byl proto splněn až se změnou žaloby podáním z 16. 8. 2021. Uzavřel okresní soud, že podle sjednané smlouvy nevzniklo žalobci právo na smluvní pokutu bez dalšího, jen vznikem prodlení, nýbrž až vyúčtováním smluvní pokuty s náležitostmi dle smlouvy. Shledal potom důvodnou námitku promlčení nároku uplatněnou žalovanou s tím, že se nepromlčuje pouze nárok na smluvní pokutu samotnou, ale i právo uskutečnit výzvu k plnění. Promlčecí doba k uskutečnění výzvy začala běžet následující den po každém dni, ve kterém mělo nastat prodlení s každou smluvní pokutou za jeden den prodlení. Protože posledním dnem, kdy mělo nastat prodlení, bylo 14. 2. 2018, 15. 2. 2018 mohl žalobce uplatnit všechny uplatněné denní smluvní pokuty, a proto i ohledně poslední z nich uplynula lhůta, kdy tak mohl učinit, 15. 2. 2021. Žalobce však splnil předpoklad výzvy s jednoznačně určeným obdobím, za jehož každý den nárokuje smluvní pokutu z prodlení, až podáním soudu s rozšířením žaloby, které bylo žalované doručeno 23. 8. 2021, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Jestliže došlo k promlčení práva vyzvat k zaplacení pokuty, je promlčen i samotný nárok na smluvní pokutu. Zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů v celém rozsahu, a to za 11 úkonů právní služby po 6 900 Kč, 10 780 Kč a 11 380 Kč, vždy podle tarifní hodnoty sporu (aktuální výše předmětu řízení) v době jeho činění, dále náhradu hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč či 450 Kč za tyto úkony a konečně za daň z přidané hodnoty z uvedených částek, celkem náhradu ve výši 117 152 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce. Namítá, že výzva ze dne 4. 1. 2021 byla učiněna včas a obsahovala náležitosti tak, aby žalovaná věděla, co je po ní požadováno. Obsahovala označení smlouvy i jejího ustanovení, které žalovaná porušila. Jasně bylo určeno, že jde o smluvní pokutu za prodlení s dokončením stavebních prací. Ve výzvě je uvedeno celé období, ve kterém byl žalovaný v prodlení a konkrétní uplatněná částka. Výpočet byl zaslán do e-mailu. Z výzvy je proto zřejmé, na základě jaké smlouvy a za jaké její porušení je smluvní pokuta požadována. Prodlení žalované bylo opakovaně mezi stranami řešeno. I z žaloby ze 14. 1. 2021 prostřednictvím odkazů na konkrétní ustanovení smlouvy jasně plyne, co a na základě jakého důvodu žalobce požaduje. V žalobě je uvedeno, že z celkové doby prodlení uplatňuje žalobkyně prodlení za 14 dnů. Částka byla řádně vyčíslena a konkrétní dny žalobce uvedl poté, co k tomu byl soudem vyzván. Nárok proto byl uplatněn řádně a včas, nebyl promlčen. Neuvedení konkrétních dnů, za něž je smluvní pokuta požadována, nepředstavuje takový nedostatek, pro nějž by výzva nebyla dostatečná, nebo byl nárok promlčen. Pokud některé formální náležitosti v žalobě chyběly, měl být žalobce poučen dle § 118a o.s.ř. Je přitom na žalobci, jestliže uplatňuje pokutu za méně dnů, než je celkový počet dnů prodlení, za které konkrétní dny tuto požaduje. Jde o obdobnou situaci, pokud by měl žalobce nárok na 100 000 Kč, z konkrétního důvodu (např. riziko neprokázání části nároku) by však požadoval pouze 50 000 Kč. Je vždy na žalobci, v jakém rozsahu svůj nárok uplatní. Měl se tudíž soud věcí zabývat věcně, ne žalobu formálně zamítnout pro promlčení. Má být projednáno podání vždy, je-li zřejmé, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Měl by rovněž soud zvážit, zda namítané promlčení neodporuje dobrým mravům. V daném případě byla námitka promlčení vznesena jen z důvodu procesní jistoty a je výrazem zneužití práva a postihu účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil. Navrhoval žalobce, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby žalobě vyhověl v celém rozsahu odvolací soud.

4. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu jako správný potvrzen. Jestliže okresní soud vyšel z dřívějšího stanoviska odvolacího soudu, že k řádnému vyúčtování smluvní pokuty došlo až 16. 8. 2021, správně uzavřel, že se tak stalo po uplynutí tříleté promlčecí doby běžící ode dne 14. 2. 2018, kdy naposledy mělo dojít k prodlení žalované. Pokud namítá žalovaná rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, předně před okresním soudem uvedené neuplatnila a ani netvrdila žádné okolnosti, z nichž by měl plynout. Není navíc zřejmé, v jakém jednání žalované by mělo být spatřováno úmyslné udržování žalobce v naději, že cokoli z jeho tvrzeného nároku uspokojí. Žalobce rovněž disponuje profesionálním aparátem a výlučně on připravoval smluvní dokumentaci bez možnosti žalované do ní zasáhnout. Promlčení plní důležitou funkci právní jistoty a výjimky z účinků promlčení musí zůstat výjimečnými okolnostmi, zde neexistujícími. Nebránilo nic žalobci v tom, aby po dobu tří let od posledního údajného dne prodlení svůj tvrzený nárok řádně a včas u soudu uplatnil. Nenese žalovaná žádnou vinu na tom, že se tak nestalo.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Byl v daném případě žalobcem uplatněn nárok na smluvní pokutu za prodlení žalované s dokončením stavebních prací dle smlouvy o dílo z 3. 7. 2017.

7. Podle § 2048 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

8. Zjistil okresní soud ze smlouvy o dílo ze dne 3. 7. 2017 (č.j. KRPL-31706/ČJ-2017-1800VZ) uzavřené mezi žalobcem jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelkou, že strany sjednaly v čl. 5.3 smlouvy mimo jiné, že „při nesplnění dílčího termínu plnění uvedeného v odstavci 4.1 (termín dokončení stavebních prací) je objednatel oprávněn uplatnit stejnou smluvní pokutu jako při za neplnění termínu dokončení díla, která je uvedena v článku 2, části XX ve VOP“. Vztah účastníků se řídil dle článku 8.5 smlouvy i VOP (Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Podle článku 2 části XX VOP „bude-li zhotovitel v prodlení se splněním termínu dokončení díla sjednaného ve smlouvě z důvodu na své straně, je povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,1% z ceny díla za každý i započatý den prodlení“. Podle článku 6 části XX VOP „smluvní pokutu vyúčtuje oprávněná strana straně povinné písemnou formou a ve vyúčtování musí být uvedeno to ustanovení smlouvy, které k vyúčtování smluvní pokuty opravňuje a způsob výpočtu celkové výše smluvní pokuty“.

9. Jestliže strany sjednaly smluvní pokutu za každý den prodlení s plněním procentní sazbou z určité částky, jak plyne ze smlouvy, vzniká věřiteli za každý den trvání prodlení samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas. Je tomu tak proto, že smluvní pokuta je samostatným majetkovým nárokem, nikoli příslušenstvím pohledávky nebo opětujícím se plněním. Proto i promlčecí doba u každého jednotlivého práva na smluvní pokutu (za každý jednotlivý den prodlení) běží samostatně a nárok se nepromlčuje jako celek (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu z 29. 10. 2002 pod, Anonymizováno, sp. zn. 29 Odo 847/2001, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 36/2003, či z 27. 1. 2011 pod sp. zn. 33 Cdo 2637/2008).

10. Již z toho, že za každý konkrétní den prodlení vzniká věřiteli samostatné právo na smluvní pokutu, které se mimo jiné i samostatně promlčuje, je zřejmé, že věřitel musí u dlužníka nárok na smluvní pokutu uplatnit vždy za zcela konkrétní (jasně označené) dny. Vedle toho v daném případě strany smluvně (VOP) sjednaly jako předpoklad nároku na smluvní pokutu její vyúčtování s uvedením jejího původu (ve smlouvě) a způsobu výpočtu. Logicky „způsob výpočtu“ nezahrnuje jen sdělení výše pokuty, ale i údaj, za kolik dní a konkrétně kterých je pokuta požadována.

11. Jestliže potom žalovaná uplatnila námitku promlčení nároku na zaplacení částky 144 104,37 Kč, rozhodujícím pro posouzení této námitky bylo, kdy žalobce mohl nárok u žalované poprvé uplatnit a rovněž, kdy jej u žalované skutečně řádně uplatnil.

12. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 628 o. z. u práva, které musí být uplatněno nejprve u příslušné osoby, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy u ní bylo právo uplatněno. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

13. Jelikož v daném případě jde (dle vymezení žalobcem) o smluvní pokutu za prodlení žalované v době od 1. 2. 2018 do 14. 2. 2018, je správným závěr okresního soudu, že splatnost ohledně všech samostatných nároků na smluvní pokutu za každý jednotlivý den prodlení v takto vymezeném období mohl žalobce vyvolat výzvou s vyúčtováním smluvní pokuty za tyto dny adresovanou žalované již 15. 2. 2018. Výrazem ustálené praxe totiž je, že jde-li o dluh, který závisí na výzvě k plnění, promlčecí doba začíná běžet dnem následujícím po dni, kdy věřitel mohl vyvolat splatnost dluhu a své právo vykonat. Ve vztahu k ustanovení § 628 o. z. potom platí, jak správně vyložil již okresní soud, že i sama výzva ke splnění dluhu (právo ji uskutečnit) podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí lhůtě běžící od okamžiku, kdy mohla být uskutečněna poprvé, a současně, že pokud dojde k promlčení práva učinit výzvu ke splnění dluhu, promlčeno je i z výzvy plynoucí právo na plnění podle ní. Je proto zcela správný závěr okresního soudu, že naposled mohl žalobce výzvu k úhradě smluvní pokuty za prodlení žalované ve dnech od 1. 2. 2018 do 14. 2. 2018 uplatnit, aby jeho právo nebylo promlčeno, do 15. 2. 2021.

14. Okresní soud pak s odkazem na předchozí závěry odvolacího soudu vyšel z toho, že smlouvou sjednaný předpoklad pro možnost požadovat smluvní pokutu, tj. její vyúčtování s uvedením jejího původu a způsobu výpočtu, byl naplněn až doručením podání žalobkyně z 16. 8. 2021 se změnou (rozšířením) žaloby dne 23. 8. 2021 žalované. Bylo totiž z tohoto podání ve spojení s žalobou zřejmé, nejen že je požadována smluvní pokuta za prodlení s dokončením stavebních prací (ve smyslu č. 5.3 smlouvy), ale i to, že je požadována za jednoznačně určené období od 1. 2. 2018 do 16. 4. 2018 (74 dní prodlení) ve výši 0,1% za každý den z částky 10 293 169 Kč. Doručením podání žalované (§ 41 odst. 3 o.s.ř.) tak byla splněna podmínka vyúčtování smluvní pokuty sjednaná jako předpoklad nároku na ni. Nic na tom nemění, že následně žalobkyně vzala žalobu v části zpět a nadále již požadovala smluvní pokutu výslovně jen za období od 1. 2. do 14. 2. 2018. Naopak z předžalobní výzvy ani žaloby (před změnou) nebylo zřejmé, za které konkrétní dny prodlení je smluvní pokuta požadována, a z tohoto důvodu výzva ani žaloba nesplňovaly podmínku pro vznik nároku na smluvní pokutu ujednanou v článku 6 části XX VOP. Na uvedeném nemá odvolací soud důvod čehokoli měnit.

15. Naopak argumentaci žalobce, že jak předžalobní výzva, tak i žaloba, obsahovaly náležitosti tak, aby žalovaná věděla, co je po ní požadováno, a proto byl nárok u soudu uplatněn řádně a včas, přisvědčit nelze. Obsahovaly uvedené dokumenty sice označení smlouvy i konkrétní ustanovení, o které je nárok na smluvní pokutu opírán, nikoliv však již, za které konkrétní dny, jde-li o samostatný nárok za každý den, je smluvní pokuta požadována. Správně okresní soud z předžalobní upomínky z 4. 1. 2021 zjistil, že v ní je sice uvedeno, že žalovaná jako zhotovitel byla v prodlení s „dokončením díla“ (správně dokončením stavebních prací) v období od 1. 2. 2018 do 16. 4. 2018, za prodlení žalované obecně (bez uvedení doby) však uplatňuje pokutu ve výši 144 104,37 Kč, která s uvedeným obdobím nekoresponduje (při výši smluvní pokuty 0,1 % denně z ceny díla ve výši 10 293 169 Kč bez DPH odpovídá 14 dnům). Ohledně výpočtu smluvní pokuty bylo odkázáno na zaslané či sdělené vyúčtování. Obdobně v žalobě z 14. 1. 2021 je pouze konstatování, že žalovaná byla v prodlení od 1. 2. 2018 do 16. 4. 2018, aby následně žalobce tvrdil, že „nesporné prodlení“ prodlení zhotovitele činilo 14 dní a uplatněná výše pokuty je 144 104,37 Kč (tedy odpovídající 14 dnům prodlení) s tím, že podrobný výpočet je uveden v příloze 5. Byť v tomto vyúčtování (tabulka na čísle listu 16 spisu), na níž je odkazováno žalobou i předžalobní výzvou, je v první části nazvané „výpočet dnů prodlení“ uvedeno 74 dnů prodlení (v období od 1. 2. do 16. 4. 2018), v jeho navazující části nazvané „výpočet výše pokuty“ se podává, že z maximální teoretické výše smluvní pokuty při 74 dnech prodlení představuje 60 dnů počet dnů, které s ohledem na souběh prací nelze uplatnit, a výsledný počet dní prodlení je proto 14 s finální výší smluvní pokuty 144 104,37 Kč. Z objasněného je zřejmé, že žalobce nárok na smluvní pokutu za konkrétní, zřetelně označené, dny prodlení žalované žalobou z 14. 1. 2021 ani předžalobní výzvou z , datum, neuplatnil. Pokud sám žalobce v podrobném výpočtu smluvní pokuty vysvětluje, že z maximálního teoreticky možného počtu dnů prodlení (pro souběh prací) 60 dnů prodlení nelze uplatnit, a proto je výsledný počet dní prodlení 14, čemuž odpovídá ve všech listinách uváděná výše pokuty, nemůže obstát odvolací konstrukce žalobce (která ale neplyne ani ze samotné žaloby či předžalobní výzvy), že uplatněn byl nárok na smluvní pokutu za všechny dny prodlení žalované v období od 1. 2. do 16. 4. 2018, pouze byl z vůle žalobce redukován na jeho část ve výši žalované částky.

16. Jestliže byl nárok na smluvní pokutu za konkrétní dny prodlení uplatněn a tím i splněna ujednaná podmínka pro vznik nároku na smluvní pokutu až 23. 8. 2021, stalo se tak po uplynutí tříleté promlčecí lhůty běžící od 15. 2. 2018. Je proto správný závěr okresního soudu, že uplatněná námitka promlčení je důvodnou. Protože nebylo žalobcovo tvrzené právo v promlčecí lhůtě vykonáno, nemá žalovaná ve smyslu § 609 o. z. povinnost je splnit a soud byl podle § 610 odst. 1 o. z. k námitce žalované povinen k promlčení práva přihlédnout. Jestliže nelze žalobci přiznat požadované plnění již z tohoto důvodu, logicky se okresní soud nezabýval tím, zda vůbec nárok žalobci vznikl či v jaké výši, přičemž takový jeho postup nelze shledat formalistickým či odpírajícím žalobci přístup ke spravedlnosti. Poučovací povinnost dle § 118a o.s.ř. se potom nevztahuje na poučení o hmotném právu.

17. Neshledal odvolací soud konečně ani důvody, pro něž by mělo být zcela výjimečně odepřeno uplatnění námitky promlčení pro její rozpor s korektivem dobrých mravů. Platí totiž, jak dovodila soudní praxe (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002 pod sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 59/2004), že „Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.“ V daném případě se přitom z tvrzení žalobce, ale ani obsahu spisu, nepodávají žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovozovat jakékoli jednání či postoj žalované, kterým by žalobce udržovala v naději, že plnit bude (od počátku nárok žalobce popírala), a objektivně zde není ani okolnost, která by žalobci bránila po dobu tří let od tvrzeného prodlení žalované nárok u ní řádně uplatnit.

18. Rozsudek okresního soudu ve věci samé je tudíž věcně správný a jako takový byl podle § 219 o.s.ř. potvrzen.

19. Správným, a proto odvolacím soudem dle § 219 o.s.ř. potvrzeným, je co do svého základu a určené výše náhrady i výrok o nákladech řízení, založený na úspěchu žalované v řízení v celém rozsahu (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), pročež jí vzniklo právo na náhradu všech v řízení účelně vynaložených nákladů. Protože rozhodnutí o nákladech řízení před okresním soudem je věcně zcela správné a je i vyčerpávajícím způsobem odůvodněno, lze v ostatním (jde-li o jejich konkrétní výpočet, podrobně rozvedenou skladbu a aplikaci příslušných zákonných ustanovení, stejně jako důvody, proč za některé žalovanou účtované úkony náhradu, zejména pro jejich neúčelnost, přiznat nelze) na odůvodnění okresního soudu (konkrétně body 14 až 18 rozsudku) vysvětlující celkem přiznanou částku 117 152 Kč pro stručnost zcela odkázat.

20. I v odvolacím řízení byla s ohledem na potvrzení napadeného rozsudku zcela úspěšná žalovaná, podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. proto má právo na náhradu veškerých svých v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů. Ty v daném případě spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) s odměnou po 6 900 Kč za úkon vypočtenou z tarifní hodnoty sporu (144 104 Kč) podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen AT), náhradě hotových výdajů advokáta v paušální výši po 450 Kč k uvedeným 2 úkonům podle § 11, § 13 AT a náhradě daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek. Celkem proto činí náklady žalované v odvolacím řízení účelně vynaložené 17 787 Kč. Odvolací soud proto žalobci uložil povinnost zaplatit žalované v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) náhradu nákladů odvolacího řízení v této výši.