35 Co 267/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , 468 49 Kořenov o zaplacení 31 157,40 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 6 C 81/2024-19 ze dne 15. 5. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, kterou byla žaloba zamítnuta v částce , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, a ve výroku II o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , podle které poskytla žalovanému částku , částka, , dodatkem ke smlouvě došlo k navýšení limitu na částku , částka, , a protože žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 16,9 % ročně a poplatky v měsíčních splátkách po , částka, vždy k 17. dni v měsíci nedostál pro prodlení s více něž 2 splátkami, nárokuje z důvodu „zesplatnění“ celého úvěru ke dni , datum, úhradu celé jistiny 29 057, , částka, , poplatků v celkové výši , částka, i příslušenství ve formě úroků a úroků z prodlení. Při jednání, konaného bez přítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně, v rámci kterého byly provedeny veškeré důkazy označené žalobkyní, shledal okresní soud revolvingovou smlouvu uzavřenou účastníky s odkazem na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou, neboť před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Okresní soud však nepřiznal žalobkyni ani právo na vrácení peněžních prostředků poskytnutých žalovanému, protože žalobkyně konkrétně netvrdila celkovou výši poskytnutých peněžních prostředků, v jaké výši úvěr žalovaný splatil, a se kterými splátkami se dostal žalovaný do prodlení. Podle soudu prvního stupně nelze mít za to, že by tato skutková tvrzení byla žalobkyní zprostředkovaně uvedena odkazem na listiny připojené k žalobnímu návrhu, neboť žalobkyně v textu žaloby výslovně na žádnou na listinu neodkazuje. Soud prvního stupně zdůraznil, že byl připraven při jednání žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů o výši poskytnutých a vrácených peněžních prostředků, vzhledem k absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však tak učinit nemohl. Okresní soud proto uzavírá, že za situace, kdy žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní o výši dlužné jistiny, nezbývá než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně a namítá, že okresní soud měl, vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti spotřebitelské smlouvy, žalobkyni přiznat nárok odpovídající rozdílu mezi částkami, které žalovaný čerpal a splatil. Dle žalobkyně se z výpisů z úvěrového účtu předloženého žalobkyní jednoznačně podává výše žalovaným vyčerpaných finančních prostředků , částka, i veškeré úhrady žalovaného v celkové částce , částka, s tím, že možnost odkázat na výpis z účtu je v souladu s judikaturou, jak dovodil Nejvyšší soud například v usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Žalobkyně dále odvolání doplnila, z důvodu větší přehlednosti, o tabulku obsahující veškeré částky poskytnuté žalovanému za období od , datum, do , datum, a tabulku obsahující jednotlivé úhrady žalovaným za období ode dne , datum, do , datum, , a na tyto tabulky v odvolání výslovně odkázala. Žalobkyně také poukázala na to, že výpis z účtu je běžně soudní praxí uznáván jako důkaz k prokázání čerpání finančních prostředků. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že jí náleží nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, představující rozdíl čerpaných finančních prostředků ponížených o úhrady učiněné žalovaným (, částka, – , částka, ), a proto navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení se souhlasem účastníků bez nařízení jednání dle 214 odst. 3 zákona č. 99/193 Sb., občanský zákoník („o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 o. s. ř.

4. Pokud jde o skutkové okolnosti byly, tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a dostatečně. Ve shodě se soudem prvního stupně lze po skutkové stránce shrnout, že žalobkyní vyhotovená „smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne , datum, obsahovala závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše , částka, , dne , datum, navýšený na částku , částka, , s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru do výše tohoto limitu a závazek žalovaného splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně v měsíčních splátkách po , částka, z účtu č. 41347950093/0800. Okresní soud po právní stránce správně dovodil, že se jedná o smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., a že žalobkyni stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným, coby spotřebitelem, povinnost posoudit řádně jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru („z. s. ú“). Splnění této povinnosti však žalobkyně neprokázala, a proto lze shledat správný také závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy (u smluv uzavřených před datem , datum, dovozována judikatorně například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C 67918).

5. Protože v případě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, okresní soud nepochybil, pokud se zaměřil na vypořádání nároku žalobkyně z neplatné smlouvy. Základním předpokladem pro uložení povinnosti žalovanému vrátit žalobkyni jistinu však je, aby žalobkyně tvrdila, kdy a jaké částky žalovanému poskytla a kdy a jaké částky žalovaný vrátil.

6. V daném případě se z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podává, že se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem , částka, s příslušenstvím s tím, že z této částky představuje jistina , částka, . Návrh dále ohledně žalobkyní vyplacených částek obsahuje pouze tvrzení o poskytnutí finančních prostředků ve výši , částka, a informaci o navýšení úvěrového rámce na částku , částka, bez bližší specifikace, zda a v jaké výši možnost čerpat finanční prostředky do tohoto limitu žalovaný využil. Co se týká vrácených částech, žalobkyně se omezila jen na tvrzení, že ke dni , datum, byl žalovaný v prodlení s více než 2měsíčními splátkami po , částka, . Za situace, kdy žalobkyně tvrdí poskytnutí finančních prostředků ve výši , částka, , nárokuje však jistinu tuto částku převyšující a k dalším poskytnutým, případně vráceným částkám, neuvádí ničeho, je zřejmé, že tvrzení žalobkyně o výši nevrácené jistiny nejsou úplná. Lze tak přisvědčit okresnímu soudu, že pro uložení povinnosti žalovanému dle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. bylo vylíčení rozhodných skutečností žalobkyní nedostatečné, a jelikož se řádně předvolaná žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili k jednání, u kterého mohli být poučeni dle § 118a o. s. ř. o potřebě doplnit skutková tvrzení o výši poskytnutých a vrácených finančních prostředků a označit důkazy k prokázání doplněných skutkových tvrzení, prosadí se závěr okresního soudu, že žalobkyně „neunesla břemeno tvrzení“.

7. Pokud žalobkyně s odkazem na ustálenou judikaturu namítala, že vylíčení rozhodujících skutečností nemusí obsahovat samotná žaloba, ale postačuje odkaz na výpis z úvěrového účtu k ní přiložený, přehlíží, že sice vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobkyně (co by důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (viz například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), avšak v posuzovaném případě na žádnou listinu v textu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu výslovně neodkázala (na rozdíl i od žalobkyní v odvolání zmiňovaného případu, ve kterém žalobce na platební historii odkázal).

8. Pro rozhodnutí odvolacího soudu pak jsou bez významu žalobkyní v odvolání učiněná doplnění skutkových tvrzení o čerpaných a vrácených částkách, neboť k nim odvolací soud vzhledem k zákazu uvádění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení (§ 205a o. s. ř.) nemohl přihlédnout.

9. Zamítl-li tedy okresní soud žalobu, je jeho rozhodnutí v meritorním výroku věcně správné.

10. Odvolací soud proto dle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku II opírající se o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kterým nebyl přiznán žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému náklady před okresním soudem nevznikly.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému, který by tak měl proti žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, tyto taktéž nevznikly.