6 C 81/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 31 157,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 31 157,40 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26.1.2024 domáhala zaplacení částky 31 157,40 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 854 Kč od 13.11.2022 do 18.12.2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 935,96 Kč za dobu od 23.4.2023 do 18.12.2023, s úrokem ve výši 15,00% ročně z částky 29 057,40 Kč za dobu od 19.12.2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 057,40 Kč za dobu od 19.12.2023 do zaplacení ve výši 15,00%. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně dne 8.3.2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. 7048141023, jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč. Uvedla dále, že dodatkem ke smlouvě o úvěru následně došlo k navýšení limitu na částku 30 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný ve smlouvě zavázal platit úrok ve výši 16,90% ročně a dále poplatky dle platného ceníku. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. Identita žalovaného byla ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo, kdy zadání autorizačního kódu pak zároveň nahrazuje písemný podpis žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 600 Kč, a to vždy nejpozději do 17. dne v měsíci. Tvrdila, že žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Dále žalobkyně odkázala na smlouvu o revolvingovém úvěru, podle které má právo, v případě že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru, zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a dále účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného ceníku. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy k zaplacení již splatných splátek úvěru, a jelikož interní vymáhání dlužních splátek bylo neúspěšné, prohlásila žalobkyně dne 22.4.2023 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu a dlužná částka byla nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Dále žalobkyně uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů klienta - žalovaného. Uvedla, že zkoumáním úvěruschopnosti nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila a žalobkyně následně žádosti žalovaného vyhověla. K posuzování úvěruschopnosti žalobkyně odkázala i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 27.9.2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, z něhož dovozuje, že pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen, a žalovaný tedy byl úvěr schopen splácet, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy, i kdyby soud posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyhodnotil jako nikoliv řádné. Žalobkyně se po žalovanému domáhá úhrady částky 29 057,40 Kč na jistině dluhu, dále úhrady poplatků v celkové výši 2 100 Kč, dále částky 4 854 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 15,00% ročně počítaného z jistiny úvěru od 13.11.2022 do 18.12.2023, dále částky ve výši 2 935,96 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 23.4.2023 do 18.12.2023 a dále zaplacení smluvního úroku 15,00% ročně z částky 29 057,40 Kč od 19.12.2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 15,00% ročně z částky 29 057,40 Kč od 19.12.2023 do zaplacení. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu opakovaně vyzývala, k jeho úhradě nedošlo.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 15.5.2024 omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně obeslán. Předvolání spolu s žalobou mu bylo doručeno dne 5.4.2024 osobním převzetím. O odročení jednání žalovaný nežádal, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Z výzvy k úhradě dluhu a (oznámení o právním zastoupení) ze dne 20.12.2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě předmětné dlužné částky ve výši 38 995,79 Kč s příslušenstvím ve lhůtě 5 dní od odeslání výzvy. Dle podacího archu byla výzva odeslána téhož dne 20.12.2023 na doručovací adresu žalovaného , adresa, , , adresa, i na adresu trvalého pobytu , adresa, .

5. Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ze dne 9.8.2021 soud zjistil, že byl uzavřen mezi stranami, a jeho předmětem bylo sjednání nové výše úvěrového limitu, a sice na částku 30 000 Kč a s tím související změna výše pravidelné měsíční splátky na částku 900 Kč. Celková dlužná částka činila 32 949 Kč. RPSN 18,36%.

6. Z výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 21.3.2023 soud zjistil, že žalobkyně tímto informovala žalovaného, že ke dni 21.3.2023 eviduje na jeho úvěrovém účtu dluh po splatnosti ve výši 3 913 Kč a vyzvala k jeho úhradě do 22.4.2023. Současně žalovaného poučila o možnosti zesplatnění celého úvěru, pokud dlužnou částku neuhradí ve stanoveném termínu.

7. Z dopisu ze dne 22.4.2023 soud zjistil, že žalobkyně tímto informovala žalovaného o zesplatnění úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ke dni 22.4.2023. Dlužná částka činí celkem 33 161 Kč.

8. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 8.3.2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky. Předmětem smlouvy bylo sjednání úvěru až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Sjednána byla úroková sazba 16,90% ročně. RPSN činilo 18,00%. Pro čerpání i splácení je označen úvěrový účet č. , č. účtu, . Pravidelné měsíční splátky byly sjednány v částce 600 Kč vždy v 17. den každého kalendářního měsíce s tím, že dluh bude splácne inkasem z účtu č. , č. účtu, . Celková dlužná částka byla vypočtena na 21 951 Kč.

9. Dále byly soudu předloženy výpisy z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného za období od 8.3.2021 do 31.3.2023, ceník pro soukromou klientelu účinný od 1.1.2020, dokumenty k procesu sjednání úvěru (přes elektronické aplikace žalobkyně George, Store go), Všeobecné obchodní podmínky , žalobce, . (soukromá klientela) a tabulka žalobkyně označená jako „podklady pro soudní jednání“ ze dne 12.1.2024.

10. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

11. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z., § 2 395 a násl. o.z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvedla pouze zcela obecná a tedy neadresná tvrzení o jejím postupu. Konkrétní tvrzení stran osobních, příjmových a výdajových poměrů žalovaného uvedeny nebyly. Stejně tak nebyly doloženy jakékoliv důkazy svědčící o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla jakkoliv zkoumána. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že tedy nepostupovala s náležitou odbornou péčí. Pokud žalobkyně odkazovala na shora citovaný judikát Nejvyššího soudu, z něhož dovozuje, že pokud byl úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě splácen, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy, soud se s touto argumentací neztotožňuje a zastává názor, že při absenci jakýchkoliv konkrétních údajů k poměrům žalovaného a při absenci tvrzení o jím prováděných platbách (jejich výši, datu provedení, k jaké výši dlužné částky), nelze ze samotného tvrzení o splácení úvěru po nějakou dobu dovozovat, že žalovaný byl schopen úvěr splácet, protože peněžní prostředky použité na splátky mohly mít svůj původ např. v dalším úvěrovém vztahu a za takové situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

14. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 8.3.2021. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru ze dne 8.3.2021 neplatná. K okolnostem splácení žalobkyně opět zcela obecně uvedla, že „žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení“. Dále je žalobkyní tvrzeno, že ke dni 22.4.2023 prohlásila celý úvěr za splatný, neboť žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Soud však postrádá konkrétní tvrzení o tom, se kterými splátkami se žalovaný dostal do prodlení a v jaké výši a stejně tak tvrzení o tom, jakou částku žalovaný žalobkyni uhradil. Ačkoliv vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (co by důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2012, sp.zn. 29 Cdo 2268/2011), nejedná se o projednávaný případ, neboť žalobkyně v textu žaloby výslovně na žádný z připojených důkazních návrhů neodkázala a bylo by v rozporu se zásadou rovnosti účastníků, pokud by soud čerpáním skutečností z předložených listin nahrazoval nedostatky v žalobním návrhu podaném žalobkyní.

16. S ohledem na shora uvedené soud při vyhodnocení smlouvy o úvěru ze dne 8.3.2021 jako neplatné nemohl žalobkyni přiznat žalovaný nárok ani z důvodu bezdůvodného obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně, které by byl žalovaný podle § 2991 o.z. povinen žalobkyni vydat, neboť žalobkyně netvrdila, v jaké výši žalovaný (revolvingový) úvěr čerpal ani v jaké výši žalovaný úvěr splatil a soud tedy nemohl porovnat taková tvrzení s předloženými důkazy např. s výpisy z úvěrového účtu, kdy se v daném případě nejedná o jednorázové čerpání úvěru. Nadto nelze v daném případě pro výpočet výše bezdůvodného obohacení vycházet ani z žalobkyní uvedené výše nesplacené jistiny v částce 29 057,40 Kč, neboť platby ze strany žalovaného měly být dle smluvního ujednání (čl. 3.3. smlouvy ze dne 8.3.2021) užity na úhradu jistiny úvěru teprve po náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s případným vymáháním pohledávek, náhradě ostatních nákladu vzniklých v souvislosti s úvěrovým vztahem, smluvních pokut, úroků z prodlení, ceny související s úvěrem, úroků z úvěru a částky čerpané v důsledku překročení celkového úvěrového limitu.

17. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

18. Za popsané situace nezbylo soudu, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

19. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady nevznikly.