35 Co 282/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 287/2023-33 ze dne 28. 3. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, , a nařídil prodej těchto nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že získaný výtěžek bude rozdělen podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů. Výrokem II žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

2. Domáhala se žalobkyně návrhem ze dne , datum, jako spoluvlastník uvedených nemovitostí s podílem o velikosti ¾ vůči žalovanému jako spoluvlastníku s podílem o velikosti ¼ zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání prodejem v dražbě s rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky s tím, že nemovitosti, které jsou reálně nedělitelné, užívá jen žalovaný a žalobkyně nemá zájem ve spoluvlastnictví setrvat. Z výpisu z katastru nemovitostí okresní soud zjistil, že žalovaný podíl o velikosti ¼ nabyl děděním v roce 2019, žalobkyně podíl o velikosti ¾ nebyla na základě kupní smlouvy s právnímu účinky vkladu vlastnického práva k , datum, . Následně se na žalovaného obrátila s výzvou k vypořádaní spoluvlastnictví, např. společným prodejem za nejlepší cenu, ten však nekomunikoval. Vyšel dále okresní soud na základě shodných tvrzení účastníků a fotografie nemovitosti z toho, že dům je určen pro jednu rodinu, nachází se v něm jediný malý byt. Vyloučen je proto první způsob vypořádání v pořadí, neboť dům není reálně dělitelný, a to ani na byty. Není dále možné ani přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za náhradu. Žalobkyně o přikázání nemovitostí nemá zájem, žalovaný nemá prostředky, aby odpovídající náhradu žalobkyni v přiměřené době vyplatil. Potvrdil sám, že úspory nemá, úvěr mu nikdo neposkytne, když je odkázán na invalidní důchod a dávky (na péči, popř. bydlení). Není přitom akceptovatelné, aby náhradu splácel v řádu let. Neshledal dále okresní soud na straně žalovaného subjektivní okolnosti přechodné povahy, které by zrušení a vypořádaní spoluvlastnictví bránily. U žalovaného jde o situaci jak co do zdraví, tak i majetkových poměrů, trvalou. Dočasný odklad jeho situaci nevyřeší, není zde konkrétní překážka, po jejímž odpadnutí by se situace změnila. Musí žalovaný přizpůsobit svoji bytovou situaci svým poměrům. Žalovaný je pouze menšinovým spoluvlastníkem nemovitostí, tyto nadužívá. Již dřívější spoluvlastníci neměli zájem na zachování spoluvlastnictví, žalovaný měl dostatek času situaci od vzniku spoluvlastnictví v roce 2019 vyřešit. Nezbylo proto, než rozhodnout o vypořádání spoluvlastnictví prodejem nemovitostí ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky podle výše jejich podílů. Rozhodnutí o nepřiznání nároku na náhradu nákladů řízení odůvodnil okresní soud tím, že jde o tzv. judicium duplex.

3. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalovaný. Shrnuje, že v domě bydlí a s jeho prodejem proto nesouhlasil. Jde o zásadní věc s obrovským dopadem na jeho život. Nelze mu poskytnout dle soudu ochranu, neboť jde u žalovaného o setrvalý stav. Ten u něj asi lze shledat, pokud jde o nedostatek finančních prostředků, ostatní okolnosti ale setrvalé nejsou a v průběhu doby se mění. Dne 9. 11 2022 byl žalovaný hospitalizován v nemocnici , adresa, a propuštěn byl , datum, . Léčen byl pro 13 uvedených diagnóz, z nichž nejhorší byl mozkový infarkt, jehož následky přetrvávají dosud. Pomáhá mu sestra, ta hovořila s lékaři a sociálními pracovnicemi. Bylo uvažováno i o omezení svéprávnosti. Má žalovaný problém s orientací v čase, zapomíná, někdy považuje za pravdivé, co se nestalo. Problémy má s chůzí i pohyblivostí jako takovou. Protože není schopen chodit do a ze schodů, užívá v nemovitosti pouze spodní část. Používá berle, není schopen nic nosit, problémy má s nákupy, vařením, má závratě, nemůže věšet prádlo či vyměnit žárovku. To vše nastalo nebo se zhoršilo po uvedené nemoci. V poslední době však žalovaný pozoruje drobná zlepšení, doufá, že se jeho zdravotní stav zlepší natolik, aby byl schopen se o sebe sám plně postarat. Pak bude schopen najít si jiné bydlení a zařídit si nový život. Vypořádání nyní by mohlo dopadnout na zdravotní stav žalovaného, na jeho osobní život a na možnost sestry a sousedů mu pomáhat. Toto by v novém bydlení nebylo možné. Z invalidního důchodu ve výši , částka, není schopen si platit nové bydlení ani nájem. Nemá úspory, např. na kauci, přivydělat si nemůže. Žádá proto o odklad zrušení spoluvlastnictví. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a rozhodl o tom, že se vypořádání pod dobu dvou let neprovede, což bude dostatečná doba ke zlepšení zdravotního stavu.

4. Žalobkyně navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen. Tvrzení obsažená v odvolání představují nepřípustné novoty, k nimž není možno přihlédnout. Snaží se žalovaný, jenž nemovitost nadužívá, zachovat na úkor druhého spoluvlastníka stávající stav, jenž mu plně vyhovuje. Tomu odpovídají jeho účelová tvrzení a návrhy. Soud postupoval správně, jestliže při reálné nedělitelnosti nemovitostí a v situaci, kdy spoluvlastníci nejsou schopni či ochotni se navzájem vyplatit, zvolil jako způsob vypořádání prodej věci v dražbě.

5. Odvolací soud rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, a jsou zde proto důvody pro potvrzení napadeného rozsudku. Okresní soud náležitě objasnil skutkový stav a následně jej posoudil správně i po stránce právní.

6. Žalobkyně se v daném případě domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem s tím, že tyto jsou reálně nedělitelné a žalobkyně nemá zájem o jejich přikázání do svého vlastnictví za náhradu.

7. Až v odvolacím řízení žalovaný požádal o odklad zrušení tohoto spoluvlastnictví účastníků a navrhoval, že se jeho vypořádání neprovede po dobu dvou let. Dovodila již soudní praxe (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, sp. zn. , spisová značka, ), že návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1155 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) lze uplatnit jak v samostatném řízení, tak i v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. V takovém případě půjde o vzájemnou žalobu podle § 97 odst. 1 o.s.ř., přičemž jako o samostatném nároku bude třeba o návrhu na odklad rozhodovat samostatným výrokem. Vzájemný návrh (žalobu) však nelze uplatnit v odvolacím řízení, neboť podle § 216 odst. 1 o.s.ř. neplatí pro odvolací řízení mimo jiné i ust. § 97 o.s.ř. Současně v odvolacím řízení nelze podle § 216 odst. 2 o.s.ř. uplatnit ani nový nárok. Z uvedeného vyplývá, že vzájemnou žalobu, kterou uplatňuje návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví může žalovaný podat jedině v řízení před okresním soudem, nikoli v řízení odvolacím, kde to již zákon nepřipouští. K úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, se podle § 41a odst. 3 o.s.ř. nepřihlíží. Ani odvolací soud proto k návrhu žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví na dobu dvou let uplatněnému až v jím podaném odvolání nemohl přihlédnout a věcně jej posuzovat.

8. Ohledně uplatněného nároku okresní soud správně zjistil, že žalobkyně podíl o velikosti ¾ (na pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, na pozemku parc. č. , hodnota, a na pozemku parc. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, ) nabyla koupí v srpnu 2023, žalovaný podíl o velikosti ¼ děděním již v roce 2019. Nemovitosti užívá pouze žalovaný. Dům je velmi malý, jednobytový, určen pro užívání jednou rodinou, reálně nedělitelný. Žalobkyně ve spoluvlastnictví nehodlá setrvat, o nabytí nemovitostí za náhradu však nemá zájem. Žalovaný nedisponuje žádnými finančními prostředky, z nichž by mohl náhradu vyplatit, nemá možnost získat úvěr. Uvedená správná zjištění nebyla podaným odvoláním zpochybněna a vychází z nich i odvolací soud.

9. Podle 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

10. Podle 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

11. Z uvedených ustanovení vyplývá závazné pořadí způsobů vypořádání spoluvlastnictví, jež okresní soud respektoval. Na prvním místě proto vyloučil vypořádání společné věci jejím rozdělením, neboť v daném případě s ohledem na velikost a dispozici domu není rozdělení společné věci dobře možné a primární způsob vypořádání proto nepřipadá v úvahu.

12. Pokud jde o druhý ze způsobů vypořádání, tedy přikázání společné věci jednomu ze spoluvlastníků za náhradu, i ten okresní soud vyloučil, jestliže žalobkyně o nabytí celé věci nemá zájem, zatímco žalovaný by zájem o přikázání nemovitostí do svého vlastnictví měl, nedisponuje však finančními prostředky k výplatě přiměřené náhrady za podíl žalobkyně ani možností, jak si je zajistit. Takové právní posouzení věci konvenuje ustálené soudní praxi reprezentované rozsudkem Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 4/2015 podle nějž, podmínka pro vypořádání spoluvlastnictví prodejem věci ve veřejné dražbě dle § 1147, věty druhé, o. z. je splněna i tehdy, má-li podílový spoluvlastník sice zájem získat věc do svého výlučného vlastnictví, ale nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu. Jelikož náhrada na vypořádání podílu musí reflektovat újmu, kterou při vypořádání spoluvlastník odnětím svého vlastnického práva utrpí, není možno akceptovat její úhradu ve splátkách trvajících roky. Správně proto okresní soud odmítl návrh žalovaného, že by náhradu splácel, když i při splátkách , částka, , které by s ohledem na výši příjmů žalovaného ani nebyly v jeho možnostech, by úhrada na vypořádání podílů trvala mnoho let. Správně okresní soud rovněž vysvětlil, že případná dřívější dohoda o výši náhrady s předchozími spoluvlastníky, pokud ji žalovaný nerealizoval, je ve vztahu k nynějšímu vypořádání bez významu.

13. Správně proto okresní soud přistoupil k následujícímu způsobu vypořádání, kterým je podle § 1147, věta druhá, o. z. nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě s rozdělením jejího výtěžku spoluvlastníkům podle velikosti jejich podílů.

14. Namítal a namítá však žalovaný, že zde jsou důvody, pro něž by mělo být žalobkyni právo na zrušení spoluvlastnictví nyní odepřeno, neboť je k jeho újmě. Definoval Nejvyšší soud v rozsudku z , datum, sp. zn. , spisová značka, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 9/2016, „že v poměrech § 1140 odst. 2 o. z. jsou pro posouzení nevhodné doby k požadavku na zrušení spoluvlastnictví rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, zatímco pro újmu některého spoluvlastníka jsou podstatné jeho subjektivní poměry přechodné povahy. … Vždy se námitky proti zrušení spoluvlastnictví musí vztahovat ke skutečnostem, pro něž se momentálně (dočasně) jeví „pro tentokrát“ namístě nevyhovět zrušení spoluvlastnictví. … Musí jít o skutečnosti, u nichž je dán objektivní předpoklad možné změny, která by umožnila opětovné projednání požadavku na zrušení spoluvlastnictví.“15. V daném případě žalovaný v řízení před okresním soudem tvrdil jen to, že nemá kde jinde bydlet, nemá, jak se s žalobkyní vypořádat, je evidován na úřadu práce a je nemocný, po mozkové mrtvici. Týkaly se jeho námitky proti zrušení spoluvlastnictví jeho zhoršeného zdravotního stavu, popřípadě věku, a úzkých vazeb na dům. Všechny takto žalovaným uplatněné okolnosti však nejsou okolnostmi dočasného charakteru, nýbrž charakteru trvalého, u nichž objektivně změny očekávat nelze. Okresní soud to vyjádřil tak, že dočasné odložení zrušení spoluvlastnictví (v podobě zamítnutí žaloby pro tentokrát) není možné, pokud zde není konkrétní překážka (subjektivní důvod na straně žalovaného), po jejímž odpadnutí by se situace změnila a bylo by možno znovu zrušení spoluvlastnictví pro změnu poměrů projednat. Správně proto neshledal důvody k zamítnutí žaloby dle § 1140 odst. 2 o. z.

16. Okolnosti potencionálně přechodného rázu, a to postupné zlepšování zdravotního stavu po propuštění z hospitalizace v nemocnici v lednu 2023 a s tím související možnost, že do budoucna odpadne potřeba výpomoci ze strany sestry a stávajících sousedů, v jiném obydlí nemožná, uplatnil žalovaný poprvé až v odvolacím řízení. K tvrzením či důkazům, jež žalovaný uplatnil v rozporu s § 205a o.s.ř. až v odvolacím řízení, ačkoli byl okresním soudem při jednání řádně poučen dle § 119a o.s.ř. o povinnosti tvrdit veškeré rozhodné skutečnosti již v řízení před soudem prvého stupně, soud nesmí (jako k nepřípustným novotám) přihlédnout. Tyto nově uplatněné okolnosti proto nemohl brát odvolací soud v potaz.

17. Okresní soud se konečně správně vypořádal (byť to takto explicitně nevyjádřil) i s tím, že zde nejde ze strany žalobkyně o zjevné zneužití práva nepožívajícího právní ochrany ve smyslu § 8 o. z. (o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v rozporu s dobrými mravy). Přihlédl v tomto směru zejména k tomu, že nemovitosti dlouhodobě užívá výhradně žalovaný sám, ač mu svědčí vlastnické právo pouze k podílu o velkosti ¼, stejně jako k tomu, že otázku spoluvlastnictví sám neřešil, byť sám připustil nespokojenost ostatních spoluvlastníků se stávajícím staven již dříve a existenci dohody o jejich vyplacení z doby po dědickém řízení. Nenabídl přitom žalovaný ani za řízení jakoukoli jinou variantu, ať již zachování či likvidace spoluvlastnického vztahu, přijatelnou oběma stranám. Okolnosti jeho vzniku sami osobě nepředstavují důvod pro odložení zrušení spoluvlastnictví. Je třeba zde zdůraznit, že žalovaný rovněž neuvažoval, že by druhé straně (stávajícímu, ale i dřívějšímu spoluvlastníku) měl nahrazovat, že společné nemovitosti oproti svému podílu výrazně nadužívá. Společné užívání předmětných nemovitostí přitom není reálné. Konečně nelze připustit, aby byla žaloba zamítnuta „pro tentokrát“ z důvodů trvalejšího charakteru (zdraví a věk žalovaného či jeho osobní vztah k předmětným nemovitostem), neboť právo na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví by z důvodu absence změny poměrů žalobkyně později nemohla uplatnit a byl by tak „zakonzervován“ stav, z nějž profituje jen žalovaný, a naopak žalobkyni bez důvodu majetkově ochuzuje.

18. Správně proto okresní soud neshledal důvody pro zamítnutí žaloby a podílové spoluvlastnictví účastníků k označeným nemovitým věcem zrušil a shora již aprobovaným způsobem vypořádal. Odvolací soud proto jeho rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

19. To se týká rovněž správného nákladového výroku vycházejícího z toho, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mají účastníci v zásadě úspěch a neúspěch rovnocenný (§ 142 odst. 1, 2 o.s.ř.), a není tu proto prostor pro přiznání náhradové povinnosti některému z nich. Výjimečné důvody pro odlišný postup přitom okresní soud neshledal.

20. Totéž platí i pro odvolací řízení. Převážila totiž postupně rozhodovací praxe Ústavního soudu (reprezentovaná nálezy II. ÚS 572/19 z , datum, , IV. ÚS 2081/21 z , datum, či I. ÚS 262/20 z , datum, ) vycházející z toho, že vlastnické právo každého ze spoluvlastníků musí být chráněno stejnou měrou. Jestliže proto soud zruší spoluvlastnictví a rozhoduje o způsobu jeho vypořádání, „je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o.s.ř.“. Ani odvolací soud žádné výjimečné okolnosti projednávané věci odůvodňující postup dle § 142 odst. 3 o.s.ř. či odchýlení se od uvedeného výkladu neshledal, a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.