35 Co 294/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a JUDr. Andrey Milichovské ve věci žalobce Jméno žalobce, nar. Datum narození žalobce, zastoupeného advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta, proti žalovanému Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, sídlem Praha, Vyšehradská 16, za kterého jedná Jméno žalovaného, sídlem Adresa žalovaného, o zaplacení 330 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 22 C 220/2023-64 ze dne 18. 4. 2024, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění tak, že se žaloba v požadavku na zaplacení částka s úrokem z prodlení zamítá.

II. Ve výroku II o zamítnutí žaloby v požadavcích na zaplacení částka s úrokem z prodlení a zaplacení úroků z prodlení z částky částka se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u soudu datum domáhal se žalobce zaplacení peněžité náhrady ve výši částka za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka. Po vyplacení náhrady ve výši částka vzal žalobce v tomto požadavku žalobu zpět a okresní soud usnesením z datum řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

2. Shora označeným rozsudkem z datum pak okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně od datum do zaplacení (výrok právnická osoba požadavcích na zaplacení částka s úrokem z prodlení a zaplacení úroků z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně ode dne datum do datum a ve výši přesahující sazbu 14,25 % ročně ode dne datum do zaplacení žalobu zamítl (výrok II). Nákladovým výrokem vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). V odůvodnění se podává, že řízení vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka zahájeno bylo datum podáním žalobce označeným jako „Žaloba pro neplatnost kupní smlouvy“ a (po zamítnutí opravené žaloby o zaplacení částka rozsudkem č. j. spisová značka ze dne datum) skončeno datum, kdy nabylo právní mocí usnesení Krajského soudu v adresa – pobočky v Liberci č. j. spisová značka. Podle okresního soudu toto řízení trvalo delší než přiměřenou dobu, přičemž během něj došlo k „průtahům, které vznikly na straně soudu, tak z viny žalobce“. Představuje nepřiměřená délka soudního řízení (celkem hodnota roku) ze strany soudu nesprávný úřední postup, který zakládá nárok žalobce vůči státu na zadostiučinění v penězích ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Okresní soud pak s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 ze dne datum vysvětluje, že při „standardním“ významu zkoumaného řízení pro žalobce a jeho délce přes deset let měla by tzv. základní náhrada za rok řízení činit částka, což při délce 10,5 roku představuje náhradu ve výši částka (při náhradě částka za první dva roky). Podle okresního soudu nebylo řízení nijak složité, neboť šlo zejména „o posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků, ustanovení zástupce z řad advokátů, výslech celkem dvou svědků, ve věci se konala celkem tři jednání před soudem prvního stupně, řízení bylo přerušeno pro konkurz, bylo podáno odvolání“. Není proto důvod ke snížení náhrady dle § 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Důvod pro snížení náhrady však spatřuje okresní soud v tom, že žalobce sám přispěl k nepřiměřené délce řízení tím, že teprve datum odstranil vady žaloby, že v důsledku jeho „podvodného jednání ve věznici“ musel mu být ustanoven nový zástupce a že celková délka řízení prodloužena byla o vyřizování opožděně podaného odvolání žalobce proti rozsudku. Toto jednání žalobce bylo by důvodem pro snížení náhrady v rozsahu 20 %. Zároveň však je zde pro „pochybení“ na straně soudu (které mělo spočívat zejména v pokusu o odstranění vad žaloby před rozhodnutím o ustanovení zástupce žalobci, ve vyslovení místní nepříslušnosti a ve vedení řízení i po zjištění úpadku žalobce) důvod pro zvýšení náhrady ve stejném rozsahu (20 %). Peněžitá náhrada za nepřiměřenou délku řízení tak odpovídá částce „částka“ (odst. 13 in fine, správně: částka). K námitce žalobce o potřebě zvýšení náhrady vypočítávané (dle stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010) v poměrech roku 2011 s ohledem na výraznou inflaci v letech následujících, poukázal okresní soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž vyplývá, že „na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny“ ani „změna životní úrovně“. Okresní soud uzavírá, že vedle vyplacených částka náleží žalobci náhradou (do částky částka) dalších částka, a to s úrokem z prodlení, v němž se žalovaný ocitl dne datum, po marném uplynutí lhůty šesti měsíců po doručení žádosti žalobce o odškodnění (datum). Nákladový výrok odůvodnil okresní soud odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. a závěr, že úspěch žalobce v řízení převážil nad neúspěchem jen zcela nepatrně.

3. Proti rozsudku se včas odvolali oba účastníci. Žalobce v odvolání směřujícím proti zamítavému výroku II namítá, že okresním soudem vypočtená základní částka náhrady ve výši částka měla by být zvýšena alespoň o 50 %. Důvody takového zvýšení spatřuje žalobce v tom, že zkoumané řízení v délce 10,5 roku nebylo (jak uzavřel i okresní soud) nijak procesně komplikované a složité, což by dle metodiky obsažené ve stanovisku Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, mělo vést ke zvýšení náhrady, podle žalobce o 20 %. Nesprávnou je dle žalobce úvaha okresního soudu o podílu žalobce na délce řízení, neboť žalobce v době sepisování žaloby vykonával trestu odnětí svobody (od datum do datum) a případné vady žaloby mu nelze klást k tíži. Na rozdíl od průtahů ze strany soudu pak neměla počáteční neprojednatelnost žaloby na délku řízení relevantní vliv. Žalobce popírá, že by se během výkonu trestu dopustil „podvodného jednání“, které by bylo příčinou změny ustanoveného zástupce. Ke změněn došlo na žádost původního zástupce „pro narušením důvěry mezi advokátem a klientem“. Nelze rovněž klást žalobci k tíži, že podal opožděné odvolání, neboť k tomu došlo výlučně v důsledku pochybení jeho tehdejšího zástupce. Správná je naopak dle žalobce úvaha okresního soudu o potřebě zvýšení náhrady o 20 % pro průtahy v řízení způsobené nesprávným postupem soudu. Do zvýšení náhrady měl by se dle žalobce promítnout také „velký význam“, který pro něj zkoumané řízení mělo, neboť se v něm žalobce – napadaje platnost kupní smlouvy, kterou za nevýhodných podmínek (za cenu částka) prodal nemovitosti (pozemek se zahradní chatkou) - snažil získat zpět majetek a zlepšit svou tehdy špatnou ekonomickou situaci a případně uspokojit své věřitele. K tomuto argumentu žalobce při jednání odvolacího soudu (po upozornění, že předmětem zkoumaného řízení byl požadavek na zaplacení části kupní ceny v rozsahu částka) doplnil, že zvýšený význam mělo pro něj v jeho tehdejší špatné situaci i plnění ve výši částka. Tento zvýšený význam podle žalobce nevzal okresní soud v úvahu. Žalobce v závěru svého odvolání dovozuje, „že průtahy způsobené nesprávným postupem soudů odůvodňují v daném případě zvýšení základní částky nejméně o 50 %, tj. zvýšení základní částky nejméně o částka“. Žádá proto, aby byl rozsudek okresního soudu v napadeném meritorním výroku změněn tak, že bude žalobě zcela vyhověno a žalovanému bude uloženo nahradit žalobci nálady řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaný v odvolání proti výroku I ve shodě se závěry okresního soudu připouští, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., neboť trvalo nepřiměřených 10 let a 6 měsíců a v jeho průběhu docházelo k prodlevám v postupu soudu. Má však za to, že jím poskytnutá náhrada ve výši částka je zcela dostatečná. Při jejím výpočtu vycházel žalovaný z toho, že význam řízení žalobce byl „standardní“, pročež základní částku náhrady stanovil ve výši částka za rok řízení. Podle žalovaného je správnou jeho úvaha, že základní částka měla by být snížena o 25 % z důvodu procesní složitosti řízení (dané tím, že soud prvního stupně i soud odvolací rozhodovaly o osvobození žalobce od soudních poplatků, o ustanovení právního zástupce, o vyslovení místní nepříslušnosti, o odvolání proti usnesení o odmítnutí odvolání a návrhu na prominutí zmeškání lhůt) jakož i pro přerušení řízení po dobu vedení konkurzu proti žalobci. Snížena by měla být náhrada o dalších 20 % také pro jednání žalobce, který bránil hladkému průběhu řízení (podáním neprojednatelné žaloby, jednáním vůči stanovenému právnímu zástupci, opožděně podaným odvoláním). Naopak, důvod pro zvýšení nanejvýš o 10 % lze spatřovat pouze v „procesně vadnému postupu soudu“. Zadostiučiněné přiznané okresním soudem pokládá žalovaný za rozporné s „principem limitace“, neboť neodpovídá tomu, že ve zkoumaném řízení šlo o zaplacení částka a případně náhrady nákladů řízení ve výši částka.

5. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal rozsudek okresního soudu i jeho postup v předchozím řízení a dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu obstojí jen částečně.

6. Pokud jde o skutkový základ žalobou uplatněného nároku, objasnil jej okresní soud na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů správně a zcela dostatečně tak, že je možné ve věci rozhodnout. Bylo v řízení zjištěno, že v době, kdy vykonával trest odnětí svobody (od datum do datum) podal žalobce dne datum u Okresního soudu v Liberci proti žalované jméno FO žalobu „pro neplatnost kupní smlouvy uzavřené dne datum“, v které tvrdil, že žalované označenou smlouvou prodal za cenu částka pozemek se zahradní chatkou ve Anonymizováno. Protože dostal zaplaceno jen částka, kupní smlouvu vypověděl. Žalobce žádal, aby soud „smlouvu anuloval“ nebo žalované uložil zaplatit částka. Na výzvu soudu k odstranění vad reagoval žalobce podáním z datum, v němž naznačil, že vady odstraní prostřednictví zvoleného zástupce z řad advokátů. Počínaje výzvou z datum pak soud šetřil, zda jsou u žalobce splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Protože nedošlo k odstranění vad žaloby, okresní soud usnesením z datum žalobu odmítl. Po ustanovení zástupce (na žádost žalobce obsaženou v odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby) bylo usnesení o odmítnutí žaloby okresním soudem zrušeno. Následně podáním z datum žalobce (prostřednictvím instalovaného zástupce) odstranil vady žaloby tak, že v petitu vznesl požadavek na zaplacení částka s úrokem z prodlení. V odůvodnění uvedl, že sice v textu kupní smlouvy potvrdil převzetí celé kupní ceny (částka), částka mu však zaplaceno nebylo.

7. V podání ze datum požádala zástupkyně žalobce o zproštění zastupování s tvrzením, že došlo mezi ní a žalobcem k narušením důvěry, neboť dle zprávy vězeňské služby měl žalobce pro účely korespondence během výkonu trestu označit zástupkyni za svou „sestřenici“. Dne datum proto soud ustanovil žalobci nového zástupce z řad advokátů. Po rozhodování o místní (ne)příslušnosti Okresního soudu v Liberci, v němž je usnesením nadřízeného soudu z datum, pravomocným datum, ve smyslu § 105 odst. 3 o. s. ř. deklarována příslušnost Okresního soudu v Liberci, a vrácení spisu tomuto soudu datum, bylo datum nařízeno první ústní jednání na datum. Po druhém jednání datum je dne datum vyhlášen rozsudek, kterým je žaloba zamítnuta. Proti rozsudku podává žalobce odvolání.

8. Již datum však je usnesením Krajského soudu v adresa – pobočky v Liberci č. j. Anonymizováno spisová značka-právnická osoba zjištěn úpadek žalobce a prohlášen konkurz. Okresní soud (z podnětu soudu odvolacího) po zjištění této okolnosti vyrozumívá účastníky usnesením ze dne datum o přerušení řízení pro konkurz a možnosti pokračování na návrh insolvenčního správce. Protože takový návrh podán není, je pokračováno v řízení (o odvolání žalobce) teprve po zrušení konkurzu usnesením č. j. Anonymizováno spisová značka-právnická osoba ze dne datum, pravomocným datum, a to v prosinci 2020 doručováním rozsudku.

9. V pokračujícím řízení pak je usnesením odvolacího soudu z datum nejprve (na žádost žalobce z datum) žalobci ustanoven (s poukazem na zánik zmocnění pro konkurz) zástupce z řad advokátů a následně usnesením č. j. spisová značka z datum zrušen rozsudek soudu okresního z datum. Po vrácení věci soudu prvního stupně je ve věci znovu jednáno, a to datum a datum. Rozsudkem č. j. spisová značka z datum, pravomocným datum, je žaloba o zaplacení částka s příslušenstvím zamítnuta. Opožděně podané odvolání žalobce proti rozsudku je odmítnuto usnesením okresního soudu z datum. Řízení o odvolání žalobce proti tomuto usnesení je pro zpětvzetí odvolání (učiněné datum) zastaveno usnesením odvolacího soudu č. j. spisová značka ze dne datum, pravomocným datum.

10. Dne datum pak žalobce uplatňuje u žalovaného požadavek na peněžitou náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka ve výši částka. Žalovaný ve svém stanovisku k žádosti z datum přiznává žalobci nárok na náhradu ve výši částka a tuto náhradu žalobci následně vyplácí.

11. Shora uvedené lze shrnout tak, že řízení vedené před Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. spisová značka, jehož předmětem byl požadavek žalobce na zaplacení částka s úrokem z prodlení trvalo od datum do datum, tj. celkem hodnota let, 6 měsíce a 15 dnů, přičemž v meritu (o požadavku na zaplacení částka s příslušenstvím) bylo pravomocně rozhodnuto již datum. Během této doby objevují se tzv. průtahy v řízení (jevy, kdy soud nekoná v přiměřené době) v období od datum do datum (9 měsíců, ve fázi odstraňování vad žaloby) a od datum do Anonymizováno (5 měsíců, v době po zrušení konkurzu). V této době nebyl ze strany žalobce podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích ani stížnost na nečinnost soudu. Nepředstavuje průtah v řízení, rozhodoval-li procesní soud o své místní nepříslušnosti a postoupení věci jinému soudu (obecnému soudu žalované), byť námitky tohoto soudu byly nadřízeným soudem (mimo jiné s poukazem na zásadu hospodárnosti) označeny za důvodné. Šlo o rozhodování v souladu se zákonem (§ 105 o. s. ř.) a nepodává se ze spisu, že by během něho byl soud delší dobu bezdůvodně nečinný. Průtahem v řízení nejsou ani další okresním soudem vyjmenovaná „pochybení“ soudu ve zkoumaném řízení spočívající v tom, že soud ve věci jednal v době, kdy bylo řízení pro konkurz přerušeno, či v tom, že rozhodoval o odmítnutí žaloby (usnesením z datum) dříve, než bylo rozhodnuto o ustanovení zástupce žalobci. Nemá přitom poslední výtka opodstatnění už proto, že žádost žalobce o ustanovení zástupce došla soudu až s odvoláním proti usnesení o odmítnutí žaloby.

12. Doba, o kterou se celková doba řízení prodloužila z důvodů na straně žalobce zahrnuje období, v němž bylo zkoumané řízení ze zákona (§ 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb.) přerušeno pro konkurz na majetek žalobce (od datum do datum), a období po právní moci rozsudku vyhlášeného datum, kdy je vedeno řízení již jen o opožděně podaném odvolání žalobce, bez možného vlivu na konečné meritorní rozhodnutí (od datum do datum). Tato doba činí celkem téměř 4 roky. Nelze však ze zjištěných okolností dovozovat, že by původ tohoto prodloužení řízení byl v „obstrukčním“ chování žalobce. Žalobci není bez dalšího přičitatelné zdržení způsobené změnou v ustanovení zástupce, neboť se nepodává z usnesení o změně v ustanovení zástupce z datum ani z dokladů k žádosti předchozího zástupce přiložených, že by zde bylo takové („podvodné“) jednání žalobce, které objektivně muselo vést k ukončení zastoupení.

13. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle 31a odst. 2 zákona se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. V daném případě žalobce řádně podle § 14 ve spojení s § 6 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnil v žalobě vymezený nárok na zadostiučinění v penězích u právnická osoba dne datum. Ministerstvo v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě uplatněný nárok uspokojilo pouze z části. Byl tak ke dni rozhodování okresního soudu ve smyslu § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. naplněn předpoklad pro věcné projednání žaloby.

16. Při úvaze o požadavku žalobce na zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku soudního řízení okresní soud správně, s odkazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne datum, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011, dovozuje, že posuzování toho, zda délka řízení byla nepřiměřená musí se dít na základě konkrétních okolností individuálního případu, přičemž je třeba přihlédnou k a) složitosti případu, b) chování poškozeného, c) postupu příslušných orgánů a d) významu předmětu řízení pro poškozeného. I v odůvodnění svého rozhodnutí bere okresní soud všechna tato kritéria v potaz, avšak jeho závěry o naplnění či významu jednotlivých kritériích objasněným skutkovým okolnostem zcela přiléhavé nejsou.

17. Okresnímu soudu lze přisvědčit potud, že v případě řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka o žalobě, kterou se žalobce proti žalované jméno FO domáhal zaplacení částka, a které trvalo od datum do datum, byla ze strany soudu porušena povinnost rozhodnout o věci v přiměřené lhůtě (čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod). Nepřiměřená délka řízení v trvání 10 let a 6,5 měsíce tudíž, představuje ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nesprávný úřední postup, který intenzitou svého zásahu do práva žalobce na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, zakládá nárok žalobce na peněžitou náhradu nemajetkové újmy.

18. Zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku řízení poskytuje se v zásadě za každý rok trvání nepřiměřeně dlouhého řízení. Pro poměry v České republice pak Nejvyšší soud s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010 jako přiměřené určil zadostiučinění v základní výši částka až částka za jeden rok řízení s tím, že považuje za rozumné za první dva roky řízení snížit výši přiměřeného zadostiučinění na jednu polovinu. Takto stanovenou základní částku pak soud při svých úvahách, v jaké výši je třeba v daném konkrétním případě přiměřené zadostiučinění přiznat, modifikuje v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb.

19. S ohledem na charakter zkoumaného řízení (šlo o řízení civilní sporné, v němž byl uplatněn žalobcem jako poškozeným nárok na peněžité plnění ve výši částka) je v daném případě namístě považovat za tzv. základní výši zadostiučinění částku částka za jeden rok řízení (tj. částka za jeden měsíc). Není přitom důvod pro zvýšení této částky s poukazem na to, že řízení trvalo více než 10 let, neboť žalobcem nastolená meritorní otázka, která jej objektivně nejvíce mohla žalobce tížit, byla pravomocně vyřešena již před uplynutím této doby. Činí proto základní náhrada při celkové době řízení (10 let a 6,5 měsíce) částka.

20. Ačkoli to neodpovídá systematickému řazení, vychází judikatura (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum) z toho, že nejdůležitějším kritériem při modifikaci základní výše přiměřeného zadostiučinění za jeden rok řízení představuje význam řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e) zákona). Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného.

21. Je z okolností patrné, že vedení řízení, v němž žalobce neúspěšně uplatnil požadavek na zaplacení částka, zatěžovalo žalobce spíše okrajově. V tomto směru je třeba vzít v potaz, že žalobce v době zahájení řízení až do roku 2017 vykonával trest odnětí svobody, v řízení mu bylo přiznáno úplné osvobození od soudních poplatků, na náklady státu byl mu ustanoven zástupce a ze čtyř jednání účastnil se žalobce osobně pouze jediného (v délce 15 minut, dne datum). Neobstojí ani tvrzení žalobce o zvýšeném zájmu na výsledku s očekáváním, že přiznané plnění použito bude k uspokojení pohledávek věřitelů. Nepodloženost úvah žalobce o možnosti domoci se požadovaného plnění (daná nedostatkem důkazů, které by byly s to vyvrátit v textu kupní smlouvy obsažené prohlášení žalobce o úplné úhradě kupní ceny) projevila se již během insolvenčního řízení v postoji insolvenčního správce, který přes výzvu soudu v žalobcem zahájeném řízení nepokračoval. Význam řízení pro žalobce pak byl demonstrován i v průběhu odvolacího řízení, kdy až do upozornění ze strany odvolacího soudu (právě v odůvodnění svého tvrzení o vysokém významu řízení) označoval za předmět řízení určování neplatnosti kupní smlouvy, kterou prodával pozemek. Tento zjevně nižší význam řízení pro žalobce je nutno do úvah o náhradě výrazně promítnout. Přiměřeným jeví se zde snížení základní náhrady o 30 %.

22. Shora popsanému průběhu zkoumaného řízení pak neodpovídá závěr okresního soudu, podle něhož šlo o řízení standardně (průměrně) složité. Především nejde o zcela standardní průběh řízení, je-li soud nucen žalobci opakovaně instalovat zástupce z řad advokátů, vést jej k odstranění vad žaloby, reagovat na okolnost, že je žaloba podána u soudu, který není obecným soudem žalovaného a reagovat na paralelně probíhající insolvenční řízení proti žalobci vedenému. Ostatně, neobešlo se zkoumané řízení bez opakovaného rozhodování ve dvou stupních zahrnujícího i odvolací přezkum prvního z meritorních rozhodnutí. Vyšší složitost řízení, daná i tím, že řešení žalobou nastolených otázek neobešlo se bez obsáhlejšího dokazování zahrnujícího i výslechy svědků, je důvodem, aby ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) zákona byla základní náhrada o 10 % snížena.

23. V posuzované věci je na místě rovněž úvaha o snížení základní náhrady nikoli pro jednání poškozeného žalobce, nýbrž pro okolnosti výlučně žalobci přičitatelné, které objektivně vedly k prodloužení celkové délky řízení. Takovou okolností je především přerušení řízení po dobu konkurzu na majetek žalobce i naznačený postup žalobce po právní moci meritorního rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že i bez těchto okolností a s nimi spojené doby, o kterou bylo řízení prodlouženo, bylo by lze řízení označit za neúměrně dlouhé, je přiměřeným snížení celkové náhrady z tohoto důvodu toliko o 5 %. Při absenci stížností a návrhu na určení lhůty k provedení úkonu během průtahů v řízení ze strany žalobce není naopak důvod „pro jednání poškozeného“ (snahu urychlit průběh řízení) základní náhradu zvyšovat.

24. Opakovaná neodůvodněná nečinnost soudu v průběhu zkoumaného řízení, jež se projevila zejména v popsaných průtazích v délce 9 měsíců od datum a 5 měsíců od datum, je pak ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) zákona důvodem pro zvýšení základní náhrady o 10 %.

25. Za těchto okolností jeví se adekvátním peněžitým zadostiučinění za zásah do práva žalobce na včasné projednání věci ve výsledku i jen částka částka (65 % z částka). Bylo-li žalobci náhradou částka již vyplaceno, je žaloba nedůvodná nejen v okresním soudem zamítnutém požadavku na zaplacení částka, nýbrž i v požadavku na zaplacení částka. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil ve výroku I tak, že žalobu v požadavku na zaplacení částka s úrokem z prodlení zamítl, a zároveň dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil ve výroku II o částečném zamítnutí žaloby.

26. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení u soudu prvního stupně a zároveň dle § 224 odst. 1 o.s.ř. o nákladech odvolacího řízení.

27. Plyne z meritorního rozhodnutí odvolacího soudu, že žalobce byl se svými nároky v řízení zcela neúspěšný. Jako úspěch přitom nelze nahlížet ani vyplacení částka po zahájení řízení, neboť k této úhradě došlo (datum) v souladu s § 15 zákona č. 82/1998 Sb. ve lhůtě šesti měsíců od uplatnění nároku u žalovaného (datum). Šlo tak ze strany žalobce o předčasně podanou žalobu, jejíž částečné zpětvzetí v rozsahu částka je co do procesního zavinění (ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř.) přičitatelné žalobci. Náleží proto žalovanému ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů vynaložených před soudy obou stupňů. Jde ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. o paušální náhradu výdajů advokátem nezastoupeného účastníka spojených s podáním vyjádření k žalobě, účastí u jednání okresního soudu, podáním odvolání a účastí u jednání odvolacího soudu, ve výši celkem částka (po částka za každý ze čtyř úkonů dle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Proti rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Liberci. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může se oprávněný domoci plnění v řízení o výkon rozhodnutí či v řízení exekučním.