35 Co 295/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 556,30 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 24 C 60/2023-158 ze dne 27. června 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , potvrzuje.

II. V části výroku I, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další části jistiny , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítl. Výrokem II nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , podle které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Protože žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně v měsíčních splátkách po , částka, nedostál pro prodlení se splátkami za červen až srpen 2021, nárokuje z důvodu „zesplatnění“ celého úvěru ke dni , datum, úhradu jistiny , částka, , poplatků ve výši , částka, a příslušenství ve formě smluvního úroku a úroku z prodlení. Po dokazování, v rámci kterého okresní soud provedl veškeré důkazy označené žalobkyní a žalobkyni při jednání marně vyzval k označení dalších důkazů k prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal okresní soud úvěrovou smlouvu s odkazem na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou. Protože však bylo dle okresního soudu prokázáno poskytnutí částky , částka, , ze které žalovaný vrátil pouze , částka, , dovodil okresní soud, opíraje se o ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně má nárok na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny ve výši , částka, . Z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy však dle okresního soudu nelze žalobkyni přiznat nárok na smluvní úroky a poplatky, ale ani na úrok z prodlení, protože žalobkyně má právo na vrácení nesplacené jistiny v nové době splatnosti odvislé dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru od možností dlužníka, nikoli od výzvy žalobkyně k plnění (a odkázal v tomto na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Okresní soud proto žalovanému uložil vrátit žalobkyni zůstatek jistiny ve výši , částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku, a to části výroku I zamítající žalobu v rozsahu úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se odvolala včas žalobkyně. Namítá, že pokud okresní soud z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy uložil žalovanému vrátit žalobkyni nesplacenou část jistiny , částka, , měl zároveň uložit žalovanému, aby zaplatil žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne , datum, , kdy se dle žalobkyně dostal žalovaný do prodlení. Žalobkyně má za to, že na základě výzvy ze dne , datum, , která byla zaslána žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne , datum, , měl žalovaný uhradit dlužnou částku do 7 dnů od odeslání výzvy, tedy do , datum, , a od následujícího dne jej stíhá povinnost platit zákonný úrok z prodlení. Dle názoru žalobkyně je nutné § 87 odst. 1 poslední věta a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru interpretovat ve vzájemné souvislosti a na pojem „spor“ nahlížet jen jako na existující a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. V projednávané věci však nebyl mezi účastníky, z důvodu pasivity žalovaného, spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného k vrácení jistiny. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, má přitom dle žalobkyně pouze spotřebitel (dlužník), a soud by v případě zcela pasivního dlužníka neměl bez dalšího o ní rozhodovat. Dovozuje, že pro tento případ je nutné místo § 87 zákona o spotřebitelském úvěru aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdy právo na jeho vydání je ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku vázáno na výzvu k plnění. Uzavírá proto, že z důvodu absence tvrzení a důkazů se žalovaný marným uplynutí lhůty k plnění, tedy dnem , datum, , dostal do prodlení, a žalobkyni tak náleží nejen jistina, ale i zákonným úrok z prodlení z této jistiny ode dne prodlení. Poukazuje na to, že ke shodnému závěru dospěl ve svém rozsudku i Krajský soud v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . V petitu navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu v části výroku I zamítající žalobu tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení se souhlasem účastníků bez nařízení jednání dle 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“).

4. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, tyto byly objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a dostatečně. Ve shodě se soudem prvního stupně lze po skutkové stránce shrnout, že právní předchůdkyní žalobkyně vyhotovená smlouva o hotovostním úvěru č. GNN173527840/2018 ze dne , datum, obsahovala závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně v měsíčních splátkách po , částka, . Dle výpisu z úvěru byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , ze které vrátil 35 620, , částka, .

5. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavírá, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený „Smlouvou o hotovostním úvěru č. GNN173527840/2018 ze dne , datum, “ podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona, účinného do dne , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona, účinného do dne , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Vycházeje z objasněných okolností uzavírání smlouvy jakož i obsahu smlouvy o úvěru je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyni, kterou stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným, coby spotřebitelem, povinnost posoudit řádně jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona, splnění této povinnosti neprokázala. Lze proto shledat správný také závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy (u smluv uzavřených před datem , datum, dovozována judikatorně například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679-18).

9. Tato neplatnost smlouvy nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 2 věta třetí zákona povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného, jako úvěrovaného spotřebitele, od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalovaného, resp. splatnost jeho závazku, tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).

10. Jak vysvětleno například v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , na který okresní soud správně odkazuje, ustanovení § 87 zákona je ve vztahu speciality k obecným ustanovením o bezdůvodném obohacení a upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnutí poskytnuté a dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smyslem je při akcentaci ochrany spotřebitele vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy tak, že spotřebiteli je při neexistenci dohody účastníků určena nová doba splatnosti pro vrácení jistiny, přičemž je zároveň postihován poskytovatel spotřebitelského úvěru, který zapříčinil nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žadatele neplanost smlouvy, tím, že nezíská smluvní úroky a poplatky, a jistinu obdrží právě až v nové době splatnosti. K určení „přiměřené doby“ soudem pak může dojít nejen na návrh některého z účastníků v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, případně vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Spor zde přitom není pouze v případě, že je uzavřena dohoda účastníků o splatnosti. Není-li takové dohody, soud je vždy povinen nově vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy, a tedy určit dobu splatnosti bez ohledu na to, zda byl podán návrh účastníka dle § 87 odst. 2 zákona či nikoli.

11. Z uvedeného se podává, že pokud okresní soud s odkazem na ustanovení § 87 zákona neuložil žalovanému zaplatit také úrok z prodlení z nevrácené jistiny s odůvodněním, že k prodlení žalovaného nedošlo, postupoval ke dni, kdy vyhlásil napadené rozhodnutí, správně.

12. Protože však i pro odvolací soud dle § 154 odst. 1 o. s. ř., 167 odst. 2 o. s. ř. a § 211 o. s. ř. platí, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání), musel odvolací soud přihlédnout ke skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení již uplynula doba, kterou okresní soud stanovil dle § 87 odst. 1 zákona k vrácení zbývající části jistiny.

13. V daném případě okresní soud ve výroku I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku. Stanovil tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny , částka, odvislou od nabytí právní moci. Jelikož tato část výroku I žalobě vyhovující nabyla právní moci dne , datum, (§ 159 o. s. ř.), stíhala žalovaného povinnost vrátit žalobkyni jistinu do , datum, . Protože tak žalovaný neučinil, ocitl se dnem následujícím, tedy , datum, , ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, což dle § 1970 o. z. zakládá právo žalobkyně na úrok z prodlení.

14. Je tak zřejmé, že žalobkyně má proti žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení z částky , částka, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak nikoli ode dne , datum, , ale ode dne , datum, .

15. Z tohoto důvodu již neobstojí v době rozhodování odvolacího soudu rozsudek okresního soudu v části napadeného výroku I, kterým byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

16. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části výroku I, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I), a ve zbývající části napadeného výroku I rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši dle odvolacího návrhu, tedy ve výši 8,5 % ročně, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

17. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

18. Předmětem řízení do vyhlášení napadeného rozsudku okresního soudu byl požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 7,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobě bylo vyhověno v požadavku na zaplacení , částka, a v částce , částka, (součet zbývající části jistiny a příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) byla žaloba zamítnuta. Převážný procesní úspěch je na tak straně žalovaného, který by měl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. proti žalobkyni právo na náhradu nákladů vynaložených v řízení do vyhlášení napadeného rozsudku.

19. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně byla úspěšná v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, tedy pro určení poměru procesního úspěchu ve smyslu 142 odst. 2 o. s. ř. v částce , částka, (úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu), a neúspěšná v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , tedy v částce , částka, . Převážný procesní úspěch je tak i v odvolacím řízení na straně žalovaného, a proto by měl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo také na náhradu nákladů odvolacího řízení.

20. Protože však žalovaný v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložil, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).