24 C 60/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 556,30 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 379,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9.1.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 556,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 779,66 Kč a 6 913,91 Kč, s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 29 556,30 Kč od 1.12.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 556,30 Kč od 1.12.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 999,22 Kč. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, neuhradil splátky za červen, červenec a srpen 2021, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 14.8.2021. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez účasti žalovaného.

3. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný uvedeného dne požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, s ročním úrokem ve výši 7,9 % a s výší měsíční splátky 999 Kč. V žádosti uvedl, že je svobodný, má jedno dítě ve věku 6 – 15 a dosahuje příjmu 25 000 Kč měsíčně. Kolonky „status bydlení“ a údaje o zaměstnání (zaměstnavatel, pracovní pozice, období, za které byla dosažena uvedená mzda) zůstaly prázdné. Žádné již existující závazky žalovaný v žádosti neuvedl.

4. Ze smlouvy o hotovostním úvěru č. Anonymizováno ze dne datum bylo zjištěno, že uvedeného dne byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s ujednaným úrokem ve výši 7,9 % ročně v měsíčních splátkách po 999,22 Kč.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o věřiteli a o poskytovaném spotřebitelském úvěru.

6. Z podmínek pro poskytování hotovostních úvěru Anonymizováno bylo zjištěno, že v případě, že pohledávky z uzavřené smlouvy nejsou spláceny včas, má právní předchůdkyně žalobkyně právo odstoupit od smlouvy a/nebo požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru (č.l. 6 odst. 1). Dojde-li k ukončení smlouvy v důsledku odstoupení, je žalovaný povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, vrátit jistinu čerpaného úvěru. V tomto případě je pak žalovaný rovněž povinen zaplatit úrok ve výši, na kterou by právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok, pokud by k odstoupení nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina čerpaného úvěru splacena (čl. 7 odst. 2).

7. Ze sazebníku poplatků bylo zjištěno, že pro případ zaslání 1., 2. a každé další upomínky za nepovolené přečerpání účtu nebo zpoždění pravidelné splátky a za zaslání 1. upomínky za nesplnění smluvních podmínek byl ujednán poplatek ve výši 50 Kč, resp. 150 Kč.

8. Z výzvy ze dne 14.8.2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 5 770, 13 Kč, s tím, že nebude-li tato částka uhrazena, je tato výzva zároveň odstoupením od smlouvy. Z obálky poštovní zásilky bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému doručována 17.8.2021, žalovaný si ji nevyzvedl, proto byla následně vrácena odesílateli.

9. Z výzvy zástupce žalobkyně ze dne 20.12.2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl o žalovanou částku před podáním žaloby upomínán.

10. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici doklad totožnosti žalovaného.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.7.2023 včetně přílohy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

12. Z výpisu z účtu č. č. účtu, vedeného na jméno žalovaného, za období od dubna 2017 do června 2018 bylo zjištěno, že na účet každý měsíc byla platba z účtu č. č. účtu poznámkou právnická osoba., někdy doplněné o poznámku, že jde o mzdu. Z toho lze mít za prokázané, že žalovaný byl v uvedeném období zaměstnán a každý měsíc měl vyplácenou mzdu, v lednu 2018 ve výši 11 360 Kč (zároveň v lednu 2018 bylo vyplaceno nemocenské ve výši 15 934 Kč), v únoru 2018 ve výši 23 979 Kč, v březnu 2018 ve výši 27 223 Kč, v dubnu 2018 ve výši 31 991 Kč, v květnu 2018 ve výši 31 489 Kč, v červnu 2018 ve výši 22 392 Kč. Z výpisu však bylo rovněž zjištěno, že zůstatek na účtu byl vždy před výplatou nulový, případně téměř nulový. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla na tento účet dne 9.2.20218 vyplacena půjčka ve výši 2 100 Kč, dne 10.4.2018 byl vyplacen úvěr ve výši 100 000 Kč, dne 23.4.2018 úvěr ve výši 180 000 Kč, ze kterého byl téhož dne splacen předchozí úvěr. Dne 24.5.2018 pak byl na účet vyplacen další úvěr ve výši 20 000 Kč a dne 8.6.2018 další úvěr ve výši 10 000 Kč. Dne 21.6.2018 pak byl na účet vyplacen úvěr, jehož splacení je předmětem tohoto řízení.

13. Z výpisu z nebankovního registru Anonymizováno bylo zjištěno, že v tomto registru nebyl záznam o jiných závazcích žalovaného.

14. Z výpisu z bankovního registru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný již splácí jiný úvěr, celková částka ke splacení činila ke dni 21.6.2018 203 696,72 Kč, splátka činila 3 372,98 Kč.

15. Z historie úvěru Anonymizováno bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil celkem částku 35 620,64 Kč.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

17. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.

19. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smluv se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, resp. jí důkazy předložené důkazy jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Žalobkyně nepředložila důkaz o výdajích žalovaného, žádný doklad o výši úhrad spojených s bydlením apod. žalobkyně k dispozici neměla. Žalobkyně resp. její právní předchůdkyně se tak zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Žalobkyně sice tvrdila, že se nespokojila s tvrzení žalovaného o výdajích ve výši 3 000 Kč, když bylo kalkulováno s vyšší částkou 5 280 Kč, tato částka však byla stanovena interními postupy právní předchůdkyně žalobkyně a nijak neodrážela realitu, šlo o částku čistě hypotetickou. Není zřejmé, na základě čeho bylo kalkulována právě s takovou částkou, když žalovaný v žádosti neuvedl žádné údaje ohledně svých výdajů. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Z výpisu z účtu, který měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, pak vyplývá, že žalovaný neměl žádnou finanční rezervu, před výplatou byl účet vždy zcela nebo téměř prázdný. Zejména však bylo z účtu zjištěno, že žalovaný před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy načerpal další čtyři úvěry, kdy z transakční historie bylo zřejmé, že žalovaný počal tzv. vytloukat klín klínem, tj. že z pozdějších úvěrů splácel úvěry dřívější.

22. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

23. V posuzované případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Právní předchůdkyně žalobkyně pak zcela ignorovala zjištěné skutečnosti, že žalovaný nemá žádnou finanční rezervu, mzdu, kterou pobírá, vždy kompletně utratí, nad to si před uzavřením smlouvy nabral další čtyři úvěry. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

24. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. spisová značka). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

25. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 50 000 Kč a vrácení částky 35 620,64 Kč, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky 14 379,60 Kč, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že tuto částku žalobkyni zaplatil, což však neučinil. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

26. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl žalovaný větší úspěch a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.