35 Co 297/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva k nemovité věci a o určení neplatnosti kupní smlouvy, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 92 C 11/2024-72 ze dne 12. 6. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 140 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

1. Shora označeným rozsudkem ze dne 12. 6. 2025 zamítl okresní soud žalobu, kterou se původní žalobce , jméno FO, , narozený , datum, , domáhal určení, že „je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, , katastrální území , Anonymizováno, , Anonymizováno, a že kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, , na základě které byla bytová jednotka prodána žalovanému, je neplatná“ (výrok I), uložil neúspěšnému žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 18 510 Kč (výrok II) a uložil žalovanému doplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III). Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žaloba podaná k soudu dne 7. 3. 2024 se opírala o tvrzení, že , jméno FO, nabyl v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. , incidenční spisová značka, do svého vlastnictví bytovou jednotku č. , Anonymizováno, . Tuto následně prodal kupní smlouvou ze dne , datum, žalovanému za cenu 665 850 Kč. Žalovaný zneužil své pozice podnikatele zabývajícího se prodejem nemovitostí, když uzavření kupní smlouvy , adresa, „vnutil“ s podhodnocenou kupní cenou, což má za následek neplatnost kupní smlouvy. Nadto žalovaný při prodeji bytové jednotky třetí osobě porušil ústní dohodu o předkupním právu uzavřenou s , adresa, . Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva i na určení neplatnosti kupní smlouvy spatřoval v tom, že není jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru o neexistenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 občanského soudního řádu, který je předpokladem, aby mohlo být žalobě na určení vyhověno. Okresní soud vysvětlil, že naléhavý právní zájem nemůže být dán u určení neplatnosti kupní smlouvy, protože otázka její platnosti má povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení vlastnického práva, a případným určením neplatnosti kupní smlouvy by tak nedošlo k odstranění spornosti existence vlastnického práva k bytové jednotce. Stejně tak dle okresního soudu absentuje naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k bytové jednotce, protože jsou jako vlastníci předmětné bytové jednotky v katastru nemovitostí evidováni manželé , jméno FO, a , jméno FO, , tedy osoby odlišné od žalovaného. Poukázal v tomto na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1333/2002 ze dne 19. 12. 2002, dle něhož žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva k nemovitosti, pokud osoby, které jsou jako vlastníci zapsány v katastru nemovitostí, nebudou účastníky řízení. Okresní soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl a s odkazem na § 142 o. s. ř. přiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů ve výši 18 510 Kč spočívající v paušální náhradě výdajů advokátem nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč spojené s podáním vyjádření k žalobě a dále v odměně za tři úkony právní služby po 5 620 Kč za převzetí a přípravu věci a dvě účasti na jednání spolu se třemi paušálními náhradami hotových výdajů v souvislosti s poskytnutím právní služby po 450 Kč.

2. Proti rozsudku se včas odvolal původní žalobce , jméno FO, . Namítal, že žalovaný prodal bytovou jednotku bez jeho vědomí s tím, že pokud by byla určena neplatnost kupní smlouvy, muselo by dojít i k „zneplatnění“ navazujících smluv, a proto má v posuzovaném případě naléhavý právní zájem na požadovaném určení, i když žaloba směřuje proti žalovanému. Vytýkal okresnímu soudu neprovedení navržených důkazů a nepoučení žalobce o vadě žaloby. Dle odvolatele je jednání žalovaného nekalou praktikou a zjevným zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany. Poukázal na to, že žalovaný nejprve vyplatil pasiva společného jmění manželů , jméno FO, a poté byla vynuceně podepsána smlouva o smlouvě budoucí kupní. Následně se žalovaný dostal do finančních problémů, které vedly k prodeji bytu paní , jméno FO, , která jej dále prodala manželům , jméno FO, . Dle odvolatele okresní soud pochybil, pokud tato tvrzení neprověřil. Proto navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacím soudem a vrácení věci okresnímu soudu k provedení navrhovaných důkazů.

3. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání ztotožnil se závěry okresního soudu s tím, že napadené rozhodnutí považuje za správné a řádně odůvodněné. Další dokazování nebylo třeba provádět za situace, kdy se okresní soud zabýval nejprve otázkou naléhavého právního zájmu a dospěl k závěru, že dán není. Popírá, že by s , adresa, sjednal předkupní právo ústní formou, a z toho důvodu jakékoli nakládání s vlastní nemovitostí nemůže být považováno za zneužití práva, nekalou praktiku či jednání v rozporu s dobrými mravy. Naopak s , adresa, uzavřel smlouvu o zřízení služebnosti umožňující bezplatné užívání bytu. Žalovaný zaplatil kupní cenu v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí, kdy při stanovení kupní ceny bylo vycházeno ze zprávy insolvenčního správce ze dne 10. 12. 2015, přičemž manželka žalobce (dlužnice) souhlasila, že se vyplatí její dluhy a náklady insolvenčního řízení a jejímu manželovi , adresa, připadne do výlučného vlastnictví byt. Kupní cenu schválil insolvenční správce, , jméno FO, , jeho manželka a následně i insolvenční soud. Nelze tak dle žalovaného téměř po osmi letech namítat nízkou prodejní cenu bytu s odkazem na aktuální ceny a v tomto směru v jednání žalovaného spatřovat nekalé praktiky či rozpornost s dobrými mravy. Dle žalovaného je nepravdivé tvrzení o „donucení“ k podpisu, neboť veškeré jednání , adresa, bylo dobrovolné, přičemž nebylo ani konkretizováno, jak by měl žalovaný protistranu k podpisu přinutit. Navrhuje proto potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného., právnická osoba, průběhu odvolacího řízení žalobce , jméno FO, zemřel, a proto odvolací soud usnesením ze dne , datum, rozhodl, že namísto žalobce , adresa, bude v řízení pokračováno s žalobkyní , Jméno žalobkyně, .

5. Žalobkyně dne , datum, navrhla, aby do řízení na straně žalované přistoupili vlastníci bytové jednotky zapsaní v katastru nemovitostí, , jméno FO, a , jméno FO, , a to k odstranění vady žaloby, pro kterou byla okresním soudem zamítnuta. Zároveň poukázala na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (Běleš proti České republice) s tím, že spravedlnost nesmí ustoupit „procesní technice“, protože pokud je doložen podvod a zneužití práva tím, že žalovaný záměrně nesjednal se , adresa, zákaz zcizení a zatížení bytové jednotky, musí být upřednostněna materiální pravda před formalismem. Dle žalobkyně nemohou být manželé , jméno FO, v dobré víře, jestliže koupili nemovitost dotčenou takto očividným podvodem a spekulativním řetězcem převodů. Navíc , jméno FO, uznal, že se stal obětí podvodu ze strany žalovaného, a proto má žalobkyně za nepřípustné, aby soud legalizoval obchod, u kterého kupující pochybuje o právní bezvadnosti převodu. Dále uvedla, že v související věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , incidenční spisová značka, bylo vyhověno žalobě pro zmatečnost, přičemž soud „uznal postupy této skupiny lidí za rozporné se zákonem“, a proto by mělo být v posuzovaném případě postupováno shodně. Konečně poukázala žalobkyně na to, že spor vyvolaný predátorskými praktikami má negativní vliv na její zdravotní stav.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i postup okresního soudu v předchozím řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, okresní soud je objasnil na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a zcela dostatečně. Ve shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že dne , datum, uzavřel , jméno FO, se žalovaným kupní smlouvu, na základě které převedl na žalovaného vlastnické právo k bytové jednotce č. , Anonymizováno, , vymezené v budově č. p. , Anonymizováno, postavené na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , Anonymizováno, (dále jen „bytová jednotka“). Od , datum, jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci bytové jednotky , jméno FO, a , jméno FO, .

8. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96 ze dne 27. 3. 1997, uveřejněné pod č. 21/1997 časopisu Soudní judikatura, nebo rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 522/2015 ze dne 26. 5. 2015).

10. V posuzované věci se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem bytové jednotky s odůvodněním, že není v katastru nemovitostí zapsána jako její vlastník, a to žalobou proti osobě, která v katastru nemovitostí není evidována jako vlastník bytové jednotky. Za takové situace je třeba přisvědčit okresnímu soudu, že absentuje naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. jako základní předpoklad pro vyhovění žalobě na určení vlastnického práva k bytové jednotce. Odůvodňuje-li totiž žalobkyně svůj požadavek na určení vlastnického práva zájmem na nápravě stavu zapsaného v katastru nemovitostí, pak měla žaloba směřovat proti osobám, které jsou v katastru nemovitostí evidovány jako vlastníci bytové jednotky. Je tomu tak proto, že výrok rozsudku, který by nezavazoval osoby zapsané v katastru nemovitostí, není způsobilý přivodit změnu zápisu vlastnického práva k dotčené bytové jednotce, a tedy postavit najisto právní poměry účastníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1333/2002 ze dne 19. 12. 2002 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1677/2007 ze dne 14. 8. 2007). Lze tak uzavřít, že pokud nemůže žalobkyně požadovaným určením přivodit nápravu evidenčního stavu v katastru nemovitostí, neboť žaloba nesměřuje proti osobám zapsaným v katastru nemovitostí jako vlastníci bytové jednotky, není ani dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř.

11. Tento nedostatek nemůže být odstraněn až v odvolacím řízení podaným návrhem žalobkyně, aby do řízení na straně žalované přistoupili manželé , jméno FO, , kteří jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci bytové jednotky. Dle ustanovení § 216 odst. 1 o. s. ř. je totiž v odvolacím řízení zcela vyloučena změna v okruhu účastníků přistoupením účastníka do řízení, případně záměnou účastníků (§ 92 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Protože takový návrh nemá právní účinky, odvolací soud o návrhu žalobkyně na přistoupení dalšího účastníka nerozhodoval (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1506/2002 ze dne 17. 3. 2004).

12. Na uvedeném nemění ničeho ani žalobkyní prezentovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci stížnosti č. 47273/99 Běleš a ostatní proti České republice ze dne 12. 11. 2002, neboť jeho závěry na posuzovanou věc nedopadají. Rozhodnutí se týkalo nepředvídatelnosti dřívější procesní praxe při přístupu k Ústavnímu soudu a formalistického výkladu procesních předpisů. V projednávané věci však nejde o formalistický výklad procesních předpisů ani o formalistický postup soudu, nýbrž o aplikaci výslovné zákonné úpravy § 216 odst. 1 o. s. ř. vylučující změnu v okruhu účastníků dle § 92 o. s. ř. v odvolacím řízení.

13. Stejně tak nemůže mít význam pro otázku změny okruhu účastníků, popřípadě naléhavého právního zájmu, zda je v jiném řízení (vedeném Krajským soudem v Praze pod sp. zn. , incidenční spisová značka, ) nahlíženo na jednání účastníků jako rozporné se zákonem.

14. Co se týká určení neplatnosti kupní smlouvy, žalobkyně sice správně žalobní požadavek směřuje proti žalovanému jako účastníkovi kupní smlouvy, nepodává se však z jejího tvrzení, jak by se případné určení mělo projevit v právech žalobkyně jinak, než že bude zapsána jako vlastník bytové jednotky v katastru nemovitostí. Výrok soudu o určení neplatnosti kupní smlouvy, byť na jejím podkladě bylo vlastnické právo žalovaného k bytové jednotce zapsáno, však nemůže mít pro žalobkyni příznivý dopad v podobě změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, neboť do katastru nemovitostí se zapisuje vznik, změna, zánik, promlčení a uznání existence či neexistence vlastnického práva dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) a nikoli platnost či neplatnost kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitosti. Neboli v poměrech projednávané věci nemůže pravomocný výrok o určení neplatnosti kupní smlouvy bez dalšího sloužit jako způsobilý podklad pro změnu zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Tím by mohl být pravomocný výrok o určení vlastnického práva, přičemž otázka platnosti kupní smlouvy by se posuzovala jako předběžná otázka k posouzení existence vlastnického práva. Za takové situace, kdy žalobou požadované určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne , datum, má povahu pouze předběžné otázky, a není tak s to odstranit spornost právního vztahu účastníků ohledně vlastnictví bytové jednotky, nemůže být dán ani naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne , datum, .

15. Jestliže již z tohoto důvodu byly naplněny předpoklady pro zamítnutí žalobního požadavku na určení neplatnosti kupní smlouvy, nelze okresnímu soudu vytýkat, že se okolnostmi jejího uzavření nezabýval a v tomto směru neprováděl dokazování, jak nesprávně uvádí žalobkyně.

16. Jelikož je závěr okresního soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení správný, odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně závislého nákladového výroku II, který se opírá o správné užití § 142 odst. 1 o. s. ř. a úplný výčet účelných nákladů vynaložených žalovaným. Na podrobné odůvodnění tohoto výroku obsažené v napadeném rozsudku odvolací soud pro stručnost odkazuje.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým odvoláním zcela neúspěšná, a proto je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení. Těmito náklady jsou odměna zástupce žalovaného spojená s podáním vyjádření k odvolání a účastí u jednání před odvolacím soudem v celkové výši 11 240 Kč [dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („AT“)] a hotové výdaje zástupce spojené se dvěma úkony právní služby v paušální výši celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Celkovou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 140 Kč je žalobkyně povinna zaplatit v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).