35 Co 303/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce Jméno žalobce , nar. Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce , zastoupeného advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A , proti žalovanému Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , zastoupenému advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B , o zdržení se užívání pozemku a odstranění stavby, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 12 C 281/2023-66 ze dne 9. 5. 2024, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I o věci samé a výroku III o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud částečně vyhověl žalobě a žalovanému uložil do třiceti dnů od právní moci rozsudku „odstranit na své náklady část stavby opěrné zdi (tj. snížená koncová přístavba opěrné stěny, na kterou bylo vydáno stavební povolení Městským úřadem v Českém , jméno FO, č.j. MUCD 966/2018)“, postavené na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (výrok II). V části, kterou se žalovaný domáhal, aby žalovanému bylo uloženo „zdržet se jakéhokoliv užívání“ pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, „spočívajícího v jízdě a parkování motorovými i nemotorovými vozidly na tomto pozemku nebo na jeho části“, okresní soud žalobu zamítl (výrok I). Podle odůvodnění zamítavého výroku žalobce v řízení neprokázal, že by žalovaný „v době podání žaloby“ na pozemku žalobce parc. č. , Anonymizováno, „jezdil a parkoval“. Žalobce podle okresního soudu neuváděl „konkrétní opakování rušební činnosti ze strany žalovaného“, pouze zmiňoval rušební činnost v minulosti. Poučení o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy pak žalobci mohlo být dáno při posledním ústním jednání dne , datum, , žalobce se jej však nezúčastnil. Neúspěch žalobce v jednom ze dvou meritorních požadavků odráží se v nákladovém výroku, v němž vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Proti zamítavému výroku I a závislému nákladovému výroku III rozsudku se včas odvolal žalobce. V odvolání namítá, že se na základě sdělení soudu na konci ústního jednání konaného dne , datum, domníval, že , datum, dojde pouze k vyhlášení rozhodnutí. Aby nezatížil řízení, jednání se neúčastnil a závěrečné vyjádření učinil v písemné formě. Dovozuje žalobce, že v takové situaci, měl jej okresní soud poučit dle § 118a o. s. ř. písemně před jednáním. I na základě provedených důkazů však bylo možné žalobě vyhovět. Přehlíží totiž okresní soud, že sám žalovaný ve své výpovědi prohlásil, že část pozemku žalobce potřebuje, aby se mohl vytočit s motorovým vozidlem při cestě na svůj pozemek. Žalobce pak poukazuje na to, že po vyhlášení napadeného rozsudku inicioval žalovaný řízení před stavebním úřadem k „prošetření sjezdu“ ke stavbě žalovaného. Předmět tohoto řízení podle žalobce dokládá, že žalovaný hodlá k cestě na svůj pozemek využívat i část pozemku žalobce parc. č. , Anonymizováno, . Proto žalobce navrhuje, aby odvolací soud vyžádal příslušný spis stavebního úřadu a doplnil jím dokazování. V petitu odvolání žádá, aby byl rozsudek v napadeném výroku buď zrušen nebo změněn tak, že bude žalobě vyhověno.

3. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku. Nedůvodná je podle něj námitka žalobce o vadě v postupu soudu spočívající v nedostatku poučení dle § 118a o. s. ř. Žalovaný poukazuje na některá z rozhodnutí vyšších soudů a dovozuje, že žalobce sám svou neúčastní u jednání znemožnil soudu, aby mu bylo dáno poučení. Soud přitom není povinen sdělovat v takové situaci potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (jak naznačeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Podle žalovaného dezinterpretuje žalobce ve svých námitkách ke skutkovým závěrům okresního soudu výpověď žalovaného, neboť žalovaný při jednání , datum, netvrdil, že k cestě potřebuje část pozemku žalobce. Žalovaný dovozuje, že soud prvního stupně správně zhodnotil důkazy a že rozsudek není nepřezkoumatelný. K nově navrženému důkazu (spisu , právnická osoba, , adresa, ) žalovaný uvádí, že měl být předložen dříve a že stavební řízení není důvodem pro úspěch negatorní žaloby. Žalovaný tvrdí, že k zásahu do vlastnického práva již nedochází a nehrozí jeho opakování, pročež není důvod k vyslovení žalobou požadovaného zákazu. Probíhající správní řízení naopak naznačuje, že žalovaný domáhá vydání legitimního veřejnoprávního titulu pro zřízení přístupové cesty.

4. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení, přičemž dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 o. s. ř.

5. Především není vadou v postupu okresního soudu, jestliže při nedostatku skutkových tvrzení a důkazů o takových trvajících či hrozících zásazích do práva žalobce k pozemku parc. č. 954/1 v katastrálním území , adresa, , které by odůvodňovaly požadavek žaloby vůči žalovanému, aby se zdržel užívání tohoto pozemku „spočívajícího v jízdě a parkování motorovými i nemotorovými vozidly na tomto pozemku nebo na jeho části“, nevyzval žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobce totiž neúčastí u posledního ústního jednání okresního soudu nařízeného (při jednání , datum, ) na , datum, možnost takové výzvy zmařil.

6. Platí v tomto směru, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

7. Neobstojí výtky žalobce, že jeho neúčast byla dána tím, že soud jednání na , datum, odročil „k vyhlášení rozhodnutí“. Z obsahu protokolu i zvukového záznamu o jednání z , datum, vyplývá, že soud neodročuje jednání k vyhlášení rozsudku ve smyslu § 156 odst. 2, části věty první za středníkem, o. s. ř., nýbrž (pro nedostatek času) i k dokončení jednání závěrečnými přednesy účastníků (§ 119a odst. 2 o. s. ř.). Právě závěrečné přednesy přitom dávají účastníkům před vyhlášením rozhodnutí poslední možnost k tomu, aby před soudem první instance doplnili svá tvrzení případně označili důkazy. Závěrečné přednesy tak samy svým obsahem mohou vyvolat potřebu výzvy dle § 118a o. s. ř. Pročež jednání, na kterém je dán účastníku prostor k závěrečnému přednesu, je jednáním, na němž může být účastník soudem i vyzván dle § 118a o. s. ř. Neúčastí na takovém (posledním) jednání před soudem prvního stupně tak bere na sebe účastník riziko, že se mu příslušné výzvy nedostane.

8. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k napadenému meritornímu výroku, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů. Ve shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 768 m2 v katastrálním území , adresa, . Na východní části daného pozemku (ve tvaru konvexního čtyřúhelníku) svažujícího se směrem k západu je vystavěn rodinný dům (bez čísla popisného). Po celé délce západní strany pozemku žalobce přiléhá k němu pozemek parc. č. , Anonymizováno, (ve tvaru trojúhelníku se stranami o délce cca 32 m, 32 m a 3 m) o výměře 47 m2 ve vlastnictví žalovaného. Přes tento pozemek vedena je přístupová cesta z veřejné komunikace k pozemku žalovaného parc. č. , Anonymizováno, . Tato zpevněná přístupová cesta byla v minulosti rozšířena vlastníkem pozemku parc. č. 954/2 na úkor pozemku parc. č. 954/1 tak, že část svahu na západní straně pozemku podél cesty byla „odbagrována“. Vyplývá ze shodných tvrzení obou účastníků, že tako rozšířená cesta byla v minulosti žalovaným osazena bránou, jejíž sloupek umístěn byl na pozemku žalobce, a užívána žalovaným k jízdě motorovými vozidly.

9. Po výtkách žalobce v roce 2023 (písemné výzvě zástupce z , datum, k odstranění brány a zdržení se užívání části pozemku) a vydání předběžného opatření č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , kterým žalovanému mimo jiné uloženo „zdržet se užívání jihozápadní části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, “, žalovaný od dalšího užívání cesty v části vedoucí přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, upouští a z pozemku odstraňuje konstrukci brány, jak dokládají přiložené fotografie (č. l. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, spisu).

10. Nebyl v řízení před okresním soudem ani v řízení před soudem odvolacím proveden či jen označen důkaz o tom, že tu část cesty, která zasahuje pozemek parc. č. 954/1 a která byla (v roce 2023) v terénu vytyčena železnými tyčemi a páskou (viz fotografie na č. l. 37 spisu), žalovaný po vydání předběžného opatření či po jeho zrušení usnesením odvolacího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, do současnosti užíval k jízdě, parkování nebo jiným způsobem. Přednesena v tomto směru nebyla ani konkrétní tvrzení.

11. Nepředstavuje důkaz o nedovoleném užívání pozemku, se kterým by se měl soud (v rámci odůvodnění) explicitně vypořádat, část výpovědi žalobce při jednání , datum, , v níž uvedl, že pro vjezd „větší techniky“ na jeho pozemek by bylo „vhodnější“, aby k cestě mohl používat i část pozemku žalobce, neboť na jeho pozemek se „momentálně nedostane autojeřáb“ potřebný k dokončení opěrné zdi zabraňující sesuvu půdy z pozemku žalobce. Dokládán je takovou výpovědí pouze trvající zájem žalovaného na rozšíření přístupové cesty (o část pozemku žalobce), nikoli aktuální užívání pozemku či užívání v budoucnu. Proto nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozsudku (pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů) ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., jestliže okresní soud ve svých úvahách o nedostatku důkazů a tvrzení o svévolném užívání pozemku žalobce parc. č. , Anonymizováno, žalovaným, obsah výpovědi žalobce nezmiňuje.

12. Podobně nemůže být důkazem o svévolných zásazích žalovaného do práva žalobce k pozemku skutečnost, že žalovaný inicioval správní řízení, v rámci něhož mohla by být (dle tvrzení žalobce) řešena otázka vedení a užívání cesty přes pozemek žalobce. Domáhá-li se žalovaný užívání pozemku cestou práva, nemůže být takové jednání nahlíženo jako neoprávněný zásah do vlastnického práva, kterému se lze bránit žalobou dle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“). Proto nebylo a není na místě, aby soud v daném řízení prováděl důkaz obsahem žalobcem označeného správního spisu (vedeného Městským úřadem , adresa, pod sp. zn. MUCD 1680/2024).

13. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

14. Citované ustanovení upravuje tzv. vlastnickou žalobu negatorní. K jejímu podání aktivně legitimován je vlastník věci, do jehož vlastnického práva je neoprávněně zasahováno. Pasivně legitimován je ten, kdo jakýmkoli způsobem pokojný výkon vlastnického práva ruší. Žádá-li dotčený vlastník, aby se žalovaný určitého rušebního jednání zdržel, soud takovou povinnost vysloví v zásadě jen „tam, kde neoprávněné rušení vlastníka ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, anebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu“ (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , publikovaný v časopisu Soudní rozhledy č. 7/1999).

15. V popsaném případě je zřejmé, že primární zásah do práva žalobce k pozemku ze strany souseda (vlastníka pozemku sousedního) měl dle žaloby spočívat v neodsouhlaseném provedení terénních úprav pozemku (v rozšíření cesty na pozemku souseda na úkor pozemku vlastníka). Přitom nebylo prokázáno a zůstalo sporným, zda tyto úpravy provedl právě žalovaný a nikoli již předchozí vlastník sousedního pozemku (nejistotu v tomto směru vyslovil i svědek žaloby – , Jméno žalobce, starší). Za takového stavu, ustal-li žalovaný minimálně v roce 2023, ještě před podáním žaloby (, datum, ) v užívání části pozemku žalobce k cestě (jízdě vozidly), toto užívání neobnovil ani po zrušení předběžného opatření usnesením z , datum, a nic nenasvědčuje tomu, že bude pozemek jako cestu svévolně užívat v budoucnu, není dán důvod, aby mu byla ve shodě s petitem žaloby uložena povinnost zdržet se užívání pozemku žalobce „spočívajícího v jízdě a parkování motorovými i nemotorovými vozidly“.

16. Z uvedeného plyne, že napadený meritorní výrok I rozsudku okresního soudu o částečném zamítnutí žaloby obstojí jako věcně správný i v době rozhodování odvolacího soudu, a proto byl dle § 219 o. s. ř. potvrzen. Potvrzen byl i závislý výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, neboť se opírá o správné užití § 142 odst. 2 o. s. ř. v situaci, kdy ze dvou (rovnocenných) žalobních požadavků vyhověno je pouze jedinému a úspěch obou stran sporu je tak stejný.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl se svým odvoláním zcela neúspěšný, a proto je povinen nahradit žalovanému všechny náklady v odvolacím řízení vynaložené. Těmito náklady jsou odměna zástupce za písemné vyjádření k odvolání ve výši , částka, [při tarifní hodnotě , částka, dle § 9 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1999 Sb., advokátní tarif („AT“), ve znění do , datum, ] a za účast při jednání odvolacího soudu ve výši , částka, [při tarifní hodnotě , částka, dle § 9 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. g) AT, ve znění účinném od , datum, ], paušalizované hotové výdaje spojené s uvedenými dvěma úkony ve výši , částka, a , částka, (dle § 13 odst. 4 AT) a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši , částka, (21 % z , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem , částka, .