35 Co 303/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce Anonymizováno , nar. Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce , zastoupeného advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A , proti žalované Jméno žalované ., IČO IČO žalované , sídlem Adresa žalované , zastoupené advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B , o zaplacení 170 000 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 33/2023-209 ze dne 16. 7. 2025, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 835,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu (podanou na soud 1. 2. 2023), kterou se žalobce proti právnímu předchůdci žalované – společnosti , právnická osoba, ., která v průběhu řízení před odvolacím soudem zanikla k dni , datum, tzv. fúzí sloučením s nástupnickou společností , Jméno žalované, ., domáhal zaplacení 170 000 Kč jako náhrady za bolest vytrpěnou při poskytnutí zdravotní služby dne , datum, při ošetření hnisavého zánětu perinea a při ošetření , datum, . Podle žalobce mělo žalované zdravotnické zařízení pochybit tím, že (1) před zákrokem ošetřující lékař provedl prohlídku žalobce ponižujícím způsobem za přítomnosti dozorců vězeňské služby, kteří žalobce k ošetření eskortovali z výkonu trestu ve věznici ve , adresa, (2) nebyla před zákrokem provedena další vyšetření, která by blíže objasnila rozsahu abscesu, (3) zákrok nebyl proveden na operačním sále, (4) vlastní zákrok byl proveden nedůstojně, kdy žalobce byl operován v poutech a nebyl zakryt plentou, (5) zákrok byl proveden při vědomí pacienta, bez použití adekvátní anestezie a žalobce tak zažíval nesnesitelnou bolest, (6) zákrok nebyl ukončen, ačkoli o to žalobce pro nesnesitelnou bolest žádal, (7) v průběhu operace došlo k proříznutí levého varlete, močové trubice, k zašití cizího tělesa do rány, k nesprávnému a nestabilnímu zajištění rány, v důsledku čehož došlo k rozedření varlat a rozšíření zánětu i do penisu, (8) ošetřující lékař nenařídil převoz pacienta po provedené operaci vleže, žalobce tak v souvislosti s převozem protrpěl další bolesti a došlo k rozedření rány a varlat, (9) po zákroku byla předepsána nevhodná medikace, na kterou je žalobce alergický, ač na tuto skutečnost upozorňoval a (10) při ošetření , datum, byla přes bolest a bez anestezie znovu rána otevřena a učiněn pokus o nalezení a odstranění cizího tělesa. Okresní soud k objasnění průběhu žalovanou poskytnuté zdravotnické služby vyšel ze zdravotnické dokumentace vedené žalovanou a vyslechl svědky ošetření žalobce: ošetřujícího lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, , zdravotní sestru , adresa, a členy eskorty , jméno FO, a , jméno FO, . K posouzení odborné otázky souladu postupu žalované s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy pak ustanovil znalcem znalecký ústav Fakultní nemocnice , adresa, . Na základě jeho posudku č. 49/2024 ze dne , datum, doplněného výslechem pracovníků znaleckého ústavu (, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ) při jednání , datum, pak dospěl k závěru, že postup pracovníků žalované, jak byl v řízení objasněn, představuje postup „lege artis“. Přitom ta tvrzení žalobce, která naznačovala pochybení žalované byla v řízení buď vyvrácena, nebo nebyla prokázána. Podle okresního soudu „nebyla splněna prvotní a základní podmínka pro případné přiznání náhrady škody žalobci, a to porušení zákonné povinnosti na straně žalovaného“. Žalobu proto okresní soud zamítá a neúspěšnému žalobci ukládá povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 85 037,50 Kč (výrok II). V odůvodnění nákladového výroku vysvětluje, že žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada odměny zástupce spojená se 7 úkony právní služby (převzetím zastoupení, vyjádřením k žalobě, účastí na 3 ústních jednáních, z nichž jedno přesáhlo délku 2 hodin, a účastí u vyhlášení rozsudku) ve výši celkem 51 350 Kč, paušalizovaná náhrada hotových výdajů zástupce ve výši celkem 2 400 Kč, náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 11 287,50 Kč a náhrada za složenou zálohu na znalečné ve výši 20 000 Kč. S poukazem na skutečnost, že v řízení zcela neúspěšný žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, vyslovuje okresní soud (výrokem III), že se České republice proti žalobci právo na náhradu nákladů placených v řízení státem nepřiznává.

2. Proti rozsudku se včas odvolal žalobce. V odvolání namítá, že nejsou správné ty skutkové a právní závěry okresního soudu, které se týkají tvrzení žalobce o nedůstojném vyšetření (ad 1), nedostatečném vyšetření (ad 2), nedostatečné anestezii (ad 5) a nesprávném pokynu ke způsobu převozu (ad 8). Podle žalobce mohlo a mělo být ošetření prováděno tak, aby členům eskorty byl zakryt výhled alespoň na intimní partie žalobce. Vyplývá pak i z výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, , že vyšetření před zákrokem (vyčištěním zánětlivého místa) bylo provedeno pouze shlédnutím a ohmatem. Takové vyšetření bylo nedostatečné, neboť neodhalilo celkový rozsah zánětu. Podrobnější vyšetření mohlo dle žalobce zabránit tomu, že mu ve výsledku muselo být odstraněno levé varle. Že nebyla zvolena vhodná anestezie a že žalobce trpěl při zákroku nepřiměřenou bolestí potvrzuje dle žalobce výpověď svědka , jméno FO, . Ten popsal, že žalobce projevoval bolest silným křikem. Vypověděl i , tituly před jménem, , jméno FO, , že zákrok trval 10 až 15 minut, ačkoli dle znalce jde obvykle o zákrok do 5 minut. Rovněž v otázce způsobu převozu přisvědčil znalecký ústav názoru žalobce, že by převoz vleže byl komfortnější, byť v závěru konstatoval, že způsob převozu pacienta dán závazně není. Žalobce má za to, že minimálně tímto jednáním pracovníků žalované došlo k narušení jeho práv daných např. ustanovením § 28 odst. 3 písm. a) zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, podle něhož má pacient právo na poskytování zdravotních služeb tak, aby byla co nejvíce omezena jeho bolest a utrpení. Podle žalobce je žaloba v „podstatné části“ důvodná, pročež žádá, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě alespoň částečně vyhověl.

3. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku. Podle žalované nebylo prokázáno, že by ze strany jejích pracovníků došlo při poskytování zdravotní služby žalobci k takovému porušení povinností, které by bylo důvodem vzniku žalobou uplatněného nároku. Pracovníci žalované postupovali v souladu s léčebnými postupy, a to včetně vyšetření před zákrokem. Vyšetření pohmatem je v tomto směru zcela dostatečné, což potvrdil i znalecký ústav.

4. Odvolací soud projednal odvolání žalobce a ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení, přičemž dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem zrušení rozsudku (§ 219a o. s. ř.), a že nejsou dány ani důvody pro změnu rozsudku.

5. Především je třeba připomenout, že žalobce v odůvodnění žaloby podané u soudu 1. 2. 2023 a požadující zaplacení 170 000 Kč uvedl jednoznačně, že má jít o náhradu za bolest vytrpěnou v důsledku (dle žalobce chybně) poskytnuté zdravotní služby pracovníky žalované. V podání z 14. 6. 2023 pak žalobce (již prostřednictvím zástupce) k žalobním tvrzením doplnil, v čem konkrétně spatřuje pochybení při poskytnutí zdravotní služby a dále že za součást dané zdravotní služby považuje (rovněž neúměrně bolestivé) kontrolní vyšetření provedené v zařízení žalované dne 2. 12. 2022.

6. Je-li žalobou uplatněn výlučně nárok na tzv. bolestné ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého „při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti“, mají pro posouzení oprávněnosti žaloby význam jen taková porušení povinností na straně žalované při poskytování zdravotní služby, která mohla být příčinou vytrpěné bolesti. Půjde především o jednání pracovníků žalované zasahující do tělesné integrity žalobce. Význam tak nemá, zda při poskytování zdravotní služby bylo či nikoli zasaženo i do jiných práv žalobce, např. práva na soukromí či důstojnost, neboť peněžitá náhrada této imateriální újmy jako samostatný nárok není žalobou požadována. Bez významu proto je odvolací námitka žalobce, že je nesprávným závěr okresní soudu o nemožnosti šetřit ve větší míře soukromí a důstojnost žalobce při poskytování ošetření v přítomnosti příslušníků vězeňské služby.

7. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

8. Podle § 2643 odst. 1 o. z. postupuje poskytovatel podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

9. Podle § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, má pacient právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.

10. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. je poskytovatel povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

11. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb. se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

12. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

13. Podle věty první § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.

14. Z citovaných ustanovení vyplývá, že relevantní příčinou, zakládající odpovědnost žalovaného zdravotnické zařízení za újmu na zdraví způsobenou žalobci při poskytování zdravotní služby mohlo být jen takové jednání pracovníků žalované při ošetřování žalobce ve dnech , datum, a , datum, , které se vymykalo pravidlům vědy a uznávaným medicínským postupům, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti (lege artis). Odpovědnost za újmu pak by byla dána tehdy, byl-li by mezi postupem non lege artis a újmou na zdraví žalobce, resp. bolestí v souvislosti s touto újmu vytrpěnou, vztah příčiny a následku (kauzální nexus).

15. Správně přitom okresní soud na základě řádně provedených a v souladu s § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů uzavřel a v odůvodnění rozsudku popsal, že takové jednání pracovníku žalované při poskytování zdravotní služby žalobci dne , datum, a , datum, zjištěno nebylo. Nedůvodné jsou výtky ke skutkovým závěrům okresního soudu o správnosti postupu , tituly před jménem, , jméno FO, při vyšetření provedeném před zákrokem, při provádění anestezie a při pokynech o způsobu převozu žalobce po zákroku.

16. Okresní soud v soulad s § 127 o. s. ř. řeší odbornou otázku souladnosti postupu , tituly před jménem, , jméno FO, s „pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy“ za pomoci znaleckého posudku a ve shodě se závěry posudku znaleckého ústavu Fakultní nemocnice , adresa, , o jehož správnosti není důvod pochybovat (a ani žalobce takový důvod nenaznačuje) uzavírá, že tento postup z medicínských pravidel nijak nevybočil. Jak vysvětlil již okresní soud, potvrdil znalecký ústav ve svém posudku, že vyšetření před zákrokem, při kterém pak lékař čistil ložisko hnisavého zánětu perinea, bylo provedeno zcela standardně a zcela dostatečně shlédnutím a ohmatem. Adekvátní výsledkům vyšetření i akutní potřebě zákroku, jenž by byl případným vyšetřením před provedením celkové anestezie oddalován, pak byla i zvolená a následně provedená lokální anestezie. Tu znalec označil v obdobných případech za zcela standardní. Znalec připustil, že s ohledem na rozsah zánětu bylo možné uvažovat, že lokální anestezie nebude bolest pacienta tlumit zcela. Nebylo však předvídatelným, že bolest pacientem pociťovaná bude enormní, „zcela nepřiměřená“ tak, jak dodatečně popisuje žalobce a jak měl naznačovat jeho projev při vlastním zákroku popisovaný svědkem , jméno FO, . Potvrdil pak znalecký ústav i to, že není nesprávným léčebným postupem, jestliže lékař nedal eskortě výslovný pokyn, aby byl žalobce – , podezřelý výraz, převážen výlučně vleže. Bylo na žalobci (neboť záleželo na jeho vnímání bolesti), aby případně o možnost převozu vleže požádal. Převoz vsedě neznamenal ohrožení zdraví žalobce (zmaření výsledků ošetření či zhoršení stavu), leč diskomfort žalobce. I proto nebyl nutnou součástí řádného ošetření výslovný pokyn lékaře ke způsobu přepravy. Nad to, nedostatek takového pokynu, nelze vnímat jako bezprostřední příčinu následných obtíží žalobce, jestliže těmto obtížím bylo možné zabránit žádostí žalobce a rozhodnutím osob provádějících eskortu učiněným případně na podkladě dodatečně vyžádaného stanoviska lékaře.

17. Ani pokud jde další jednání pracovníků žalované při poskytování zdravotní služby žalobci, která měla být dle tvrzení žalobce přednesených před okresním soudem příčinou újmy na zdraví záležející ve vytrpěné bolesti a zakládající potenciálně nárok na bolestné, nemá odvolací soud ke skutkovým a právním závěrům okresního soudu žádných výhrad a při nedostatku námitek ze strany odvolatele na tyto závěry pro stručnost odkazuje.

18. Uzavírá tak odvolací soud ve shodě se soudem okresním, že v řízení objasněný postup žalované při poskytování zdravotní péče žalobci je třeba pokládat za postup „lege artis“, pročež nelze dovodit odpovědnost žalované ve smyslu § 2913 o. z. za případnou újmu na zdraví žalobci způsobenou, která by založila žalobou uplatněný nárok na odškodnění bolesti.

19. Byl proto zamítavý rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen včetně závislého nákladového výroku, který se opírá o užití § 142 odst. 1 o. s. ř. zakládající právo v řízení zcela úspěšného žalované na plnou náhradu všech v řízení účelně vynaložených nákladů. Správně rovněž okresní soud v odůvodnění, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje, tyto náklady žalované vypočítává.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl se svým odvoláním neúspěšný, a proto je povinen nahradit všechny náklady žalovanou v odvolacím řízení vynaložené. Těmito náklady jsou odměna zástupce žalované za účast při jednání odvolacího soudu dne , datum, ve výši 7 900 Kč [z tarifní hodnoty 170 000 Kč, dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“)], paušální náhrada hotových výdajů zástupce ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), náhrada za promeškaný čas 4 půlhodin strávených při cestě zástupce k jednání odvolacího soudu ve výši 600 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), výdaje na cestu zástupce k odvolacímu soudu (celkem 106 km) vozidlem zn. , jméno FO, s průměrnou spotřebou 0,057 l motorové nafty na 1 km ve výši 831,40 Kč (dle § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši 2 054,10 Kč (21 % z 9 781,40 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 11 835,50 Kč.