35 Co 363/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce Jméno žalobce, nar. Datum narození žalobce, bytem Adresa žalobce, zastoupeného advokátem Mgr. Michalem Vogelem, sídlem Liberec, Sokolovské nám. 312/1, proti žalované Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, za kterou jedná Jméno žalované, sídlem Adresa žalované, o zaplacení 285 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 19 C 9/2024-103 ze dne 12. 6. 2024, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I o věci samé mění tak, že se žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částka s úrokem z prodlení, zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Dovozujíc, že má nárok na peněžitou náhradu ve výši celkem částka za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka, domáhal se žalobce, po vyplacení náhrady ve výši částka, žalobou podanou u soudu datum zaplacení dalších částka s úrokem z prodlení.

2. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobě zcela vyhověl a žalované uložil zaplatit částka s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od datum do zaplacení (výrok právnická osoba odůvodnění se podává, že řízení vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka zahájeno bylo dne datum podáním žaloby, kterou se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. Anonymizováno, parc. č. hodnota s bytovým domem č. p. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. hodnota a parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa. Skončeno bylo datum, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. spisová značka ze dne datum. Trvalo tak zkoumané řízení 8 let a 8 měsíců. Taková délka řízení je podle okresního soudu nepřiměřená a představuje nesprávný úřední postup, který zakládá nárok žalobce vůči státu na zadostiučinění v penězích ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. V úvaze o výši (zvýšení) peněžité náhrady okresní soud akcentuje, že zkoumané řízení mělo pro žalobce „zcela zásadní význam“, že bylo relativně málo složité, že vyvolávalo stres žalobce daný nárůstem ceny nemovitostí, že „k ukončení sporu došlo ze strany žalobce“ a že mělo „zcela zásadní negativní vliv na celkový psychický a zdravotní stav žalobce“. Ve shodě s tvrzeními žalobce okresní soud k významu řízení pro žalobce rozvádí, že „předmět vypořádání, byl jeho vysněným domem, který chtěl do svého výlučného vlastnictví získat za každou cenu“, přičemž žalobce „plánoval, že bude v budoucnu žít z pronájmu dalších jednotek v domě“. Nižší složitost řízení byla dle okresního soudu dána tím, že „druhý spoluvlastník neměl o vlastnictví nemovitostí zájem a spornou mezi nimi byla pouze výše vypořádacího podílu“. Věc pak byla projednávána pouze před soudem prvního stupně, který však postupoval „nekoncentrovaně“. Důvodnou jeví se okresnímu soudu „frustrace žalobce“ vyvolaná nárůstem ceny vypořádávaných nemovitostí z částka na počátku řízení na částka dle konečného rozsudku, neboť „pokud by soud rozhodl do 3 let, do kdy má rozhodnout v rámci práva na spravedlivý proces, tak by cena za nemovité věci činila dle posudku tituly před jménem jméno FO z datum částku částka“. Ačkoli řízení skončeno bylo rozsudkem, má okresní soud „za prokázané, že k ukončení sporu došlo ze strany žalobce zejména proto, že žalobce už nebyl nadále schopen s tím spojenou nejistotu a stres snášet a navíc se (zjevně důvodně) obával, že by další navýšení vypořádacího podílu mohlo být pro něj ekonomicky likvidační“. Prokázáno bylo podle okresního soudu zprávami ošetřujících lékařů a svědeckou výpovědí jméno FO (přítele žalobce), že „nejistota a stres spojené s předmětným řízením měly zcela zásadní negativní vliv na celkový psychický a zdravotní stav žalobce“. Okresní soud přičítá vedení řízení to, že žalobce v letech 2020 a 2023 „podstoupil dobrovolnou hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Zhoršující se psychický a zdravotní stav žalobce se velmi negativně promítnul také do jeho osobního, rodinného i profesního života. Došlo ke zhoršení vztahu s jeho syny, žalobce opustila partnerka, se kterou žil od roku 2016, a žalobce musel nakonec prodat i firmu, neboť fakticky nebyl ve svém stavu schopen tuto řídit a hrozilo, že by firma zkrachovala. Žalobce se také postupně stal osobou zcela apatickou a asociální, kdy jeho jediným přítelem zůstal shora uvedený svědek jméno FO. Žalobce ztratil veškerý životní elán a v současnosti v podstatě „přežívá“ ze dne na den“. Uzavírá pak okresní soud, že uvedené okolnosti jsou důvodem pro přiznání peněžité náhrady ve výši „částka za každý z prvních dvou roků řízení a částka za každý další rok řízení, tj. celkem částka“. Nákladovým výrokem přiznal okresní soud zcela úspěšnému žalobci s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu ve výši částka (výrok II).

3. Proti rozsudku se včas odvolala žalovaná. V odvolání připomíná průběh zkoumaného řízení a dovozuje, že vyšší složitost, komplikovanost a délka byla dána zejména tím, že do řízení vstoupilo dalších dvanáct účastníků (spoluvlastníků pozemku parc. č. Anonymizováno a v průběhu řízení muselo být opakovaně rozhodováno o procením nástupnictví, buď z důvodu převodu spoluvlastnictví nebo pro úmrtí. Chybně je podle žalované okresním soudem vyhodnocen význam řízení pro žalobce, ten je třeba nahlížet jako „běžný“. Adekvátní je podle žalované jím vyplacená náhrada částka, která v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 počítá se základní náhradou ve výši částka za první dva a dále za každý další rok trvání řízení a uvažuje o tom, že případné zvýšení náhrady dané (dle okresního soudu „nekoncentrovaný“) postupem procesního soudu kompenzováno je zcela snížením náhrady pro složitost řízení. Žalovaná vytýká okresnímu soudu, že v rozporu s judikaturou základní náhradu (částka až částka ročně) vůbec neuvažoval a nevysvětlil, jak jednotlivé okolnosti tuto náhradu procentně zvyšují. Chybný je dle žalované závěr o zvýšeném významu řízení pro žalobce. Bez významu pak je skutečnost, že došlo v průběhu řízení v důsledku pohybu trhu k nárůstu cen vypořádávaných nemovitostí. Konečně (jak doplnila při jednání), nelze dle žalované spatřovat příčinu psychického onemocnění žalobce v nepřiměřené délce řízení. Vyplývá i z doložených lékařských zpráv, že psychická obtíže objevují se u žalobce již před zahájením řízením a krátce po jeho zahájení. I charakter diagnostikovaného onemocnění „bipolární afektivní porucha“ nasvědčuje tomu, že psychické obtíže žalobce nemají původ v délce řízení. Navrhovala proto žalovaná, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.

4. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku. Podle žalobce bylo zkoumané řízení enormně dlouhé, přičemž k tomu nebyl relevantní důvod. Řízení nebylo nijak složité, probíhalo pouze před soudem prvního stupně, který opakovaně nechával vypracovat nové posudky o ceně vypořádávaných nemovitostí. Ani poslední posudek, na němž soud založil konečné rozhodnutí, přitom nebyl správný a žalobce měl k němu řadu námitek. Na doporučení lékařů však tyto již neuplatňoval a řízení ukončil tím, že proti rozsudku nepodal odvolání. Žalobce připomíná, že žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podával pouze proti jedinému žalovanému a teprve na výzvu soudu žaloval i ostatní spoluvlastníky. Nelze mu proto klást k tíži, že se řízení účastnil vyšší počet osob. Správně přihlédl okresní soud ke stresu žalobce vyvolanému nárůstem cen vypořádávaných nemovitostí. Žalobce nezastírá, že trpěl psychickým onemocněním. Jeho psychický stav byl však v době před zahájením zkoumaného řízení stabilní a teprve v průběhu řízení (v roce 2017) byl znovu nucen vyhledat pomoc psychiatra. Vyplývá přitom i ze zprávy ošetřujícího lékaře, že převažující příčinou zhoršení stavu je trvající soudní řízení. Teprve po ukončení řízení došlo k určitému zlepšení psychického stavu i rodinných poměrů žalobce. Přetrvává však neschopnost žalobce k výdělečné činnosti, což bylo demonstrováno tím, že v roce 2024 převedl žalobce svůj podíl v obchodní společnosti, z níž mu plynul příjem.

5. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal rozsudek okresního soudu i jeho postup v předchozím řízení a dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu je třeba změnit.

6. Pokud jde o skutkový základ žalobou uplatněného nároku, lze k průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka ve shodě s okresním soudem (na základě obsahu spisu sp. zn. spisová značka) shrnout, že zkoumané řízení zahájeno bylo datum podáním žaloby, kterou se žalobce proti tituly před jménem jméno FO domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pozemků parc. č. Anonymizováno, parc. č. hodnota s budovou č. p. Anonymizováno (bytový dům), parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. hodnota a parc. č . Anonymizováno v katastrálním území adresa. Žalobce v žalobě žádá, aby mu nemovitosti byly za náhradu přikázány do výlučného vlastnictví. Nedokládá ani neuvádí přitom v žalobě cenu nemovitostí, leč upozorňuje na potřebu vypracování znaleckého posudku a naznačuje neshodu účastníků právě na ceně. V případě pozemku parc. č . Anonymizováno (příjezdová komunikace k domu č. p. Anonymizováno) pak nesměřuje žalobu proti ostatním spoluvlastníkům, nýbrž žádá, aby mu byl přikázán podíl o velikosti 50/100 odpovídající součtu podílů žalobce a žalovaného.

7. Po vyjádření žalovaného k žalobě (podáním z datum) je zřejmé, že neshoda mezi účastníky na vypořádání je dána neshodou na ceně vypořádávaných nemovitostí. Zatímco žalobce v podání došlém soudu datum poukazuje na posudek (znalce jméno FO) z roku 2014, podle kterého „tržní“ hodnota nemovitostí činí 7,64 mil Kč, žalovaný tvrdí a posudkem (znalce tituly před jménem jméno FO) z roku 2015 dokládá cenu 19,71 mil Kč, poukazujíc přitom na to, že dle posudku téhož znalce již v roce 2012 činila cena 15,4 mil Kč.

8. V reakci na upozornění žalobce soudem na nedostatky žaloby při prvním ústním jednání datum navrhuje žalobce v podání z datum, aby do řízení na stranu žalovanou přistoupilo dalších 12 v katastru nemovitostí evidovaných spoluvlastníků pozemku parc. č. Anonymizováno. O přistoupení je pozitivně rozhodnuto usnesením z datum. Druhé jednání ve věci nařízeno je následně na datum. Při jednání vychází najevo, že v důsledku převodu práv došlo mezi spoluvlastníky pozemku parc. č. Anonymizováno ke změnám. Ty jsou následně reflektovány návrhem ze strany žalobce z datum.

9. Po rozhodnutí o návrhu, soud usnesením z datum ustanovuje k ocenění předmětných nemovitostí znalce tituly před jménem jméno FO, který (pro uváděné zaneprázdnění vypracováním většího množství posudků) vypracovává posudek až datum. Po odročení jednání (nařízeného na datum) z důvodu na straně znalce je (3.) ústní jednání nařízeno na datum. Z výpovědi znalce vyplývá, že trh v té době vykazuje vysokou dynamiku, pročež bez studia podkladů znalec není schopen aktuální cenu nemovitostí odhadnout. Znalec je proto vyzván ke zpracování doplňku posudku. Přes urgenci soudu (datum) a uložení pořádkové pokuty (datum) ustanovený znalec posudek nedodává. Procesní soud je proto nucen usnesením z datum ustanovit znalce nového – tituly před jménem jméno FO. Ten předkládá posudek (o ceně ve výši 14,5 mil Kč) datum.

10. Následně žalobce nejprve v podání z datum informuje soud o katastrem nemovitostí evidovaném „aktuálním stavu“ spoluvlastnictví pozemku parc. č. Anonymizováno, aby pak podáním z datum vzal žalobu proti některým z dříve označených žalovaných zpět. Po vyjádření dotčených účastníků ke zpětvzetí soud usnesením z datum řízení částečně (ve vztahu k označeným žalovaným) zastavuje. Na návrh žalobce z datum a datum pak okresní soud usnesením z datum rozhoduje o dalším zpětvzetí a změně žaloby jakož i o vstupu žalobcem označených spoluvlastníků pozemku parc. č. Anonymizováno do řízení na straně žalované.

11. Pro časový odstup téměř jednoho roku ukládá soud dne datum ustanovenému znalci, aby posudek o ceně nemovitostí aktualizoval. Znalec v posudku z datum dochází k závěru o obvyklé ceně ve výši 16,3 mil Kč. Žalobce datum sděluje soudu, že k posudku nemá námitek, a soud nařizuje na datum ústní jednání. To je však pro onemocnění jednoho z žalovaných (způsobené epidemií „Covid-19“) odročeno na datum a následně, pro onemocnění soudkyně na datum. Pro potřebu rozhodnutí o procesním nástupnictví na návrh žalobce z datum (danou převodem jednoho ze spoluvlastnických podílů na pozemku parc. č. Anonymizováno) a potřebu nového (aktualizovaného) posudku, který je (pro zaneprázdnění znalce) soudu dodán až datum, nařízeno je ústní jednání na datum.

12. Mezitím však zjištěno, že jeden ze spoluvlastníků (jméno FO) zemřel, pročež soud řízení usnesením z datum přerušuje do skončení řízení pozůstalostního. Po rozhodnutí o zastavení pozůstalostního řízení pro nepatrný majetek vydaný vypraviteli pohřbu (datum) soud prvního stupně usnesením z datum rozhoduje o zastavení řízení ve vztahu k J. jméno FO, avšak odvolací soud na základě odvolání žalobce jeho rozhodnutí mění tak, že se řízení ve vztahu k tomuto žalovanému nezastavuje. V době, kdy je věc předkládána odvolacímu soudu podává žalobce dne datum „stížnost na průtahy“ v řízení. Usnesením z datum rozhodnuto je o pokračování v řízení s nástupcem zůstavitele a nařízeno jednání na datum.

13. Při tomto ústním jednání je vyslýchán znalec tituly před jménem jméno FO, který stvrzuje svůj závěr (obsažený v písemném dodatku k posudku z datum) o ceně nemovitostí ve výši 25,1 mil Kč. Přestože žalobce na předchozí výzvu k vyjádření se k dodatku posudku nereaguje, při jednání žádá revizi posudku s tím, že důvody sdělí „dodatečně“. Jednání je proto odročeno na datum. S poukazem na hospitalizaci žalobce pro psychické onemocnění pak zástupce žalobce datum a datum žádá o prodloužení termínu k přednesu důvodů revize, aby následně datum sdělil, že revizi posudku nežádá a s objasněnou cenou souhlasí. Poslední ústní jednání tak proběhne datum a vyhlášením rozsudku č. j. spisová značka dne datum, pravomocným datum, je řízení skončeno.

14. Dne datum žalobce uplatňuje u žalované požadavek na peněžitou náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka ve výši částka. Žalovaná ve svém stanovisku k žádosti z datum přiznává žalobci nárok na náhradu ve výši částka a tuto náhradu žalobci vyplácí.

15. Objasněno bylo v řízení rovněž to, že u žalobce byla diagnostikována bipolární afektivní porucha. Ačkoli pro duševní onemocnění byl léčen již v době před rokem 2014, k výrazným projevů duševní poruchy dochází právě v době probíhajícího řízení (v období od datum do datum je hospitalizován v Psychiatrické nemocnici adresa, od datum do datum na Psychiatrické klinice VFN v Praze). Podle okresním soudem zmiňované zprávy tituly před jménem jméno FO o absolvování psychoterapií z datum, uváděl žalobce při sezeních spor o dům opakovaně jako „největší stresor“ již od roku 2017. Mezi okolnostmi, které jej nejvýrazněji stresují řadil však žalobce i „ztrátu“ domu ve společném jmění v důsledku rozvodu, pocit křivdy z rozvodu, pocitu selhání při péči o otce, pocit nepochopení ze strany partnerky …). Naproti tomu v žalobcem doložených lékařských zprávách o hospitalizacích žalobce z datum (č. l. 58 – 62 spisu) a z datum (č. l. 65 – 67 spisu) se nepodává, že by projevy duševního onemocnění žalobce sám či ošetřující lékaři kladli do souvislosti s vedením zkoumaného soudního řízení. Takovou souvislost nedokládají ani žalobcem odvolacímu soudu předložené lékařské zprávy z datum a z datum. Vyplývá z nich pouze tolik, že psychické onemocnění je u žalobce aktuálně „v remisi“.

16. Shora uvedené lze shrnout tak, že řízení vedené před Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 12 C 244/2014, jehož předmětem byl požadavek žalobce na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k označeným nemovitostem, trvalo od 31. 7. 2014 do 12. 4. 2023, tj. celkem 8 let a 8 měsíců. Nevyplývá z popsaného průběhu zkoumaného řízení, že by v průběhu této doby docházel k tzv. průtahům v řízení, tj. jevům, kdy je soud v řízení bezdůvodně dlouhodobě nečinný. Naopak naznačuje průběh řízení, že se soud snažil na negativní vývoj přiměřeně reagovat. Ani žalobce ve stížnosti z datum nezmiňuje konkrétní průtahy, leč naříká celkovou délku řízení a s ním související opakované aktualizace znaleckých posudků a nárůst ceny nemovitostí. Tato jediná stížnost nad to podána je době, kdy postup v řízení (směřujícímu k rozhodnutí o věci) „přerušen“ byl potřebou rozhodnutí o procesním nástupnictví po zemřelém žalovaném jméno FO.

17. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Podle 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle 31a odst. 2 zákona se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. V daném případě žalobce řádně podle § 14 ve spojení s § 6 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnil v žalobě vymezený nárok na zadostiučinění v penězích u právnická osoba dne datum. Ministerstvo v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě uplatněný nárok uspokojilo pouze z části. Byl tak ke dni rozhodování okresního soudu ve smyslu § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. naplněn předpoklad pro věcné projednání žaloby.

20. Při úvaze o požadavku žalobce na zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku soudního řízení okresní soud správně, s odkazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne datum, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011, dovozuje, že posuzování toho, zda délka řízení byla nepřiměřená musí se dít na základě konkrétních okolností individuálního případu, přičemž je třeba přihlédnou k a) složitosti případu, b) chování poškozeného, c) postupu příslušných orgánů a d) významu předmětu řízení pro poškozeného. Ačkoli v odůvodnění svého rozhodnutí bere okresní soud tato kritéria v potaz, jeho závěry o naplnění či významu jednotlivých kritériích objasněným skutkovým okolnostem přiléhavé nejsou.

21. Okresnímu soudu lze přisvědčit potud, že v případě řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka o žalobě, kterou se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, a které trvalo od datum do datum, byla ze strany soudu porušena povinnost rozhodnout o věci v přiměřené lhůtě (čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod). Nepřiměřená délka řízení v trvání 8 let a 8 měsíce tudíž, představuje ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nesprávný úřední postup, který intenzitou svého zásahu do práva žalobce na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, zakládá nárok žalobce na peněžitou náhradu nemajetkové újmy.

22. Zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku řízení poskytuje se v zásadě za každý rok trvání nepřiměřeně dlouhého řízení. Pro poměry v České republice pak Nejvyšší soud s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010 jako přiměřené určil zadostiučinění v základní výši částka až částka za jeden rok řízení s tím, že považuje za rozumné za první dva roky řízení snížit výši přiměřeného zadostiučinění na jednu polovinu. Takto stanovenou základní částku pak soud při svých úvahách, v jaké výši je třeba v daném konkrétním případě přiměřené zadostiučinění přiznat, modifikuje v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb.

23. V posuzované věci se významu daného typu řízení pro poškozeného (šlo o spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jehož samotná délka bez dalšího v zásadě nijak negativně nezasahuje do majetkových práv či jiných účastníka, jako je tomu například v řízení, kde poškozený v pozici žalobce důvodně uplatňuje právo na plnění, nebo v řízení trestním) a nijak extrémní délce řízení (zde méně než 10 let) jeví náhrada ve výši částka ročně, tj. částka za jeden měsíc. Základní částka náhrady za dané řízení (v délce 8 let a 8 měsíců) tak v daném případě činí částka.

24. Ačkoli to neodpovídá systematickému řazení, vychází judikatura (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1313/2010 ze dne 18. 10. 2011) z toho, že nejdůležitějším kritériem při modifikaci základní výše přiměřeného zadostiučinění za jeden rok řízení představuje význam řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e) zákona). Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. Obecně pak platí, že „negativní důsledky dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku či osobami těžce nemocnými vnímány zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces u každé z takových osob. Byly-li takové jejich poměry soudu známy, lze dovodit předpoklad přednostního a bezprůtahového (ve smyslu činnosti rozhodujícího orgánu) postupu v jejich věcech“ (viz stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010).

25. Tak je třeba v daném případě v objasněném duševním onemocnění žalobce spatřovat důvod, pro který by měla být základní náhrada zvýšena, neboť (i dle lékařské zprávy) vnímal vedení předmětného řízení, resp. jeho délku, pro svou duševní poruchu výrazně negativněji, než je obvyklé. Zmínka o duševní poruše žalobce však objevuje se ve zkoumaném řízení až v jeho samém závěru, pročež nelze ve smysl shora naznačeného soudu vytýkat, že v řízení nepostupoval „přednostně“.

26. Nelze rovněž bez dalšího, jak to naznačuje okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, spojovat vlastním vedením řízení s projevy duševní poruchy žalobce co (převažující) příčinu a následek, neboť k takovému spojení chybí objektivní podklad. Není takovým podkladem okresním soudem zmiňovaná zpráva tituly před jménem jméno FO, neboť se v tomto směru opírá pouze o údaje uváděné při vyšetření žalobcem. Nad to platí, že případná újma ve smyslu poškození psychického zdraví žalobce není odškodnitelná v rámci náhrady za nepřiměřenou délku řízení, ale v rámci náhrady újmy na zdraví (k tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum). Při existenci duševní poruchy, která se s ohledem na její charakter a závažnost nutně musí jevit klíčovým faktorem vzniku obtíží žalobce v rodinném či profesním životě, pak není možné příčinu žalobcem či svědkem popisovaných obtíží spatřovat v nepřiměřené délce zkoumaného řízení a z toho důvodu „pro zvýšený význam řízení“ zvýšit náhradu.

27. Neobstojí ani úvaha okresního soudu o délce řízení jako příčině „pochopitelné“ frustrace žalobce z nárůstu hodnoty vypořádávaných nemovitostí a nutnosti vyplacení vyšší náhrady za přikázání věci do výlučného vlastnictví. Pomíjí totiž tato úvaha, že na základě rozsudku soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se majetkové poměry účastníků řízení (dosavadních spoluvlastníků) zásadně nemění, mění se pouze struktura jejich majetku (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum).

28. Konečně, je zcela bez významu při stanovení náhrady, že řízení byl ukončeno pravomocným meritorním rozhodnutím prvoinstančního soudu a že žalobce proti němu nepodal odvolání. Při zásadě vázanosti soudu rozhodnutím a prezumované správnosti rozhodnutí není možné dovozovat, že by rozhodnutí bylo nesprávné a že ukončení řízení bylo výrazem snahy žalobce ukončit řízení „za každou cenu“, tj. i v situaci, kdy jej rozhodnutí soudu podle jeho vnitřního přesvědčení poškozuje. Nelze tedy v pasivitě žalobce po vydání konečného rozhodnutí spatřovat „jednání poškozeného“, kterým se snažil řízení urychlit a pro které by mu proto měla být přiznána vyšší náhrada.

29. Uzavírá tedy odvolací soud, že jedinou relevantní skutečností, která v daném případě zvyšuje „význam daného řízení pro poškozeného“ a je zároveň důvodem pro zvýšení základní náhrady, je objasněné duševní onemocnění žalobce. Není však důvodem pro zvýšení náhrady „jednání poškozeného“ ani „postup soudu“.

30. Naproti důvode pro snížení náhrady je třeba spatřovat v relativně vysoké složitosti případu vyvolané zejména požadavkem žalobce na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku ve spoluvlastnictví 13 osob, proti nimž žalobu uplatnil, následně častými změnami ve struktuře spoluvlastníků, jakož i neobvykle dynamickým vývojem cen na trhu s nemovitostmi a s tím spojených obtíží při dokazování mezi účastníky od počátku řízení sporné klíčové otázky výše případné náhrady za přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví.

31. Míra zvýšení základní náhrady na straně jedné a míra jejího snížení na straně druhé přitom jeví se natolik obdobnou, že ve výsledku není důvod, aby celková náhrada byla nějak modifikována. Žalovanou vyplacená základní náhrada ve výši částka tak obstojí jako zcela adekvátní zkoumanému případu.

32. Na základě shora uvedeného proto odvolací soud rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil v meritorním výroku tak, že žalobu v požadavku na zaplacení částka s úrokem z prodlení zamítl.

26. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení u soudu prvního stupně a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení.

27. Plyne z meritorního rozhodnutí odvolacího soudu, že žalobce byl se svým nárokem v řízení zcela neúspěšný. Náleží proto žalované ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů vynaložených před soudy obou stupňů. Jde ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. o paušální náhradu výdajů advokátem nezastoupeného účastníka spojených s podáním vyjádření k žalobě, účastí u dvou jednání okresního soudu, podáním odvolání a účastí u jednání odvolacího soudu, ve výši celkem částka (po částka za každý z pěti úkonů dle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Proti rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Liberci. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může se oprávněný domoci plnění v řízení o výkon rozhodnutí či v řízení exekučním.