35 Co 380/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , 460 15 Liberec proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o určení vlastnického práva a určení práva služebnosti, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 28 C 187/2024-56 ze dne 13. 8. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, potvrzuje ve správném znění:Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , Anonymizováno, , a kterou se žalobce domáhal určení, že je oprávněným ze služebnosti cesty po pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území Machnín za účelem přístupu ke stavbě č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území Machnín, se zamítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II o nákladech řízení potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I rozhodl tak, že „žaloba, kterou se žalobce domáhá mimořádného vydržení pozemku p. č. , hodnota, ve výměře , Anonymizováno, ² a pozemku p. č. , Anonymizováno, ve výměře , Anonymizováno, ² zapsaných na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , obec , adresa, a k. ú. , Anonymizováno, , a mimořádného vydržení služebnosti přístupu a příjezdu k domku č. p. , Anonymizováno, přes pozemek žalované p. č. , Anonymizováno, zapsaný na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Liberecký kraj, , adresa, , obec , adresa, , k. ú. , Anonymizováno, “ a výrokem II uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodnutí opřel o zjištění, že v katastru nemovitostí je žalobce ode dne 3. 9. 1997 evidován jako vlastník stavby č. p. , Anonymizováno, nacházející se na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , Anonymizováno, a žalovaná jako vlastník pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , Anonymizováno, . Žalobce přitom užíval stavbu č. p. , Anonymizováno, na základě nájemní smlouvy již ode dne 4. 12. 1991, přičemž ke stejnému datu začal užívat i přilehlý pozemek parc. č. , Anonymizováno, . Dále má okresní soud za prokázané, že žalobce navrhl žalované dne 12. 5. 1999 odkup pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, . Z uvedeného okresní soud dovodil, že nejpozději od 12. 5. 1999 musel mít žalobce vědomost o tom, že vlastnické právo k pozemkům parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, náleží žalované. Za takové situace nemohla být dle okresního soudu naplněna podmínka mimořádného vydržení vlastnického práva dle ustanovení § 1095 občanského zákoníku spočívající v držbě v „nikoliv nepoctivém úmyslu“, neboť takovou držbu nelze dovodit, jestliže žalobce věděl, že vlastnické právo k pozemkům parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, náleží jiné osobě. Shodný závěr platí dle okresního soudu i ohledně návrhu žalobce „na potvrzení mimořádného vydržení služebnosti přístupu a příjezdu k domku č. p. , Anonymizováno, přes pozemek žalované p. č. , Anonymizováno, “. Žalobu proto jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v částce , částka, .

2. Proti rozsudku se včas odvolal žalobce. Nesouhlasí s právním hodnocením věci okresním soudem, neboť má za to, že vlastnické právo lze vydržet i v případě, kdy má držitel vědomost o tom, že nemovitost není v jeho vlastnictví. Je držitelem po dobu 34 let, a proto byla splněna i podmínka dvounásobně dlouhé doby ve smyslu § 1095 občanského zákoníku. O pozemky se stará od roku 1991 příkladně jako vlastník, například provádí terénní úpravy, seká trávu, stříhá živý plot a buduje oplocení, přičemž tyto práce jsou spojeny i s výdejem velkých finančních prostředků. Považuje rozhodnutí okresního soudu za dehonestaci jeho celoživotní práce. Nabídka žalované na odkup předmětných pozemků za částku 670 800 Kč a zřízení práva cesty za 153 174 Kč je dle žalobce zcela nesmyslná, neboť žalovaná prodává obdobné pozemky za mnohonásobně nižší cenu a taktéž nijak nezohledňuje, že pozemky se nalézají v ochranném pásmu vysokého napětí. Nadto žalobce řádně platí již od roku 1997 daň z nemovitosti také za předmětné pozemky. V petitu navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s tím, že žalobce nesprávně vykládá ustanovení § 1095 občanského zákoníku. Právě vědomost žalobce o tom, že předmětné pozemky vlastní žalovaná, je dle žalované překážkou mimořádného vydržení vlastnického práva pro absenci držby v nikoliv nepoctivém úmyslu ve smyslu § 1095 občanského zákoníku. Na podporu tohoto závěru odkázala na výklad tohoto pojmu učiněný Nejvyšším soudem v rozsudcích sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. 4. 2022 a sp. zn. 22 Cdo 2307/2022.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i jeho postup v předchozím řízení, doplnil dokazování kupní smlouvou č. , Anonymizováno, ze dne , datum, uzavřenou mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, , a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. V řízení bylo okresním soudem správně objasněno, že v katastru nemovitostí je žalovaná evidována jako vlastník pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , Anonymizováno, a žalobce jako vlastník stavby č. p. , Anonymizováno, , která stojí na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , Anonymizováno, . Vlastnické právo žalobce bylo zapsáno do katastru nemovitostí ke dni , datum, na základě kupní smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, V kupní smlouvě byl žalobce upozorněn na skutečnost, že stavba č. p. , Anonymizováno, je umístěna na pozemku jiného vlastníka, a zároveň kupní smlouva obsahuje prohlášení žalobce, že „si je vědom, že kupuje nemovitost na cizím pozemku“. Jedná se přitom o shodnou nemovitost, kterou žalobce užíval již na základě nájemní smlouvy uzavřené dne , datum, .

6. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

7. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

8. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

9. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

10. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz rozsudek sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. 4. 2022 uveřejněný pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se podává, že k mimořádnému vydržení ve smyslu § 1095 o. z. je vyžadováno jen uplynutí vydržecí doby (u nemovitých věcí 20 let) a aby nebyl držiteli prokázán tzv. „nepoctivý úmysl“. Podmínkou mimořádného vydržení tedy není existence právního důvodu chopení se držby a ani se nemusí jednat o držbu poctivou (§ 992 odst. 1 o. z.), tedy držitel nemusí být v přesvědčení, že mu držené právo náleží, a postačí, že se ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu bezdůvodně újmu.

11. Dále z judikatury vyplývá (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3606/2024 ze dne 28. 1. 2025), že pokud si je domnělý držitel od počátku vědom, že užívá nemovitost, která není v jeho vlastnictví, nelze na něho nahlížet jako na držitele nemovitosti nikoliv v nepoctivém úmyslu ve smyslu § 1095 o. z., a proto ani nemůže nabýt vlastnické právo k nemovité věci na základě mimořádného vydržení dle § 1095 o. z.

12. V projednávané věci žalobce stavbu č. p. 121 nacházející se na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , Anonymizováno, užíval od , datum, nejprve jako nájemce a od , datum, jako její vlastník, přičemž si byl od počátku užívání této stavby vědom (jak i sám potvrdil), že vlastnické právo k pozemku pod stavbou č. p. , Anonymizováno, náleží žalované. Stejně tak věděl, že žalovaná je vlastníkem také přiléhajícího pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území Machnín.

13. Za takové situace je správný závěr okresního soudu, že nejsou naplněny podmínky pro nabytí vlastnického práva žalobcem k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , Anonymizováno, na základě mimořádného vydržení dle § 1095 o. z., a to pro absenci držby těchto pozemků žalobcem nikoli v nepoctivém úmyslu ve smyslu tohoto ustanovení.

14. Co se týká nároku žalobce na určení existence práva odpovídající služebnosti cesty po pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , Anonymizováno, , a to za účelem přístupu ke stavbě č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , Anonymizováno, , bylo Nejvyšším soudem vysvětleno (srovnej například usnesení sp. zn. 22 Cdo 2098/2023 ze dne 25. 6. 2024 či rozsudek sp. zn. 22 Cdo 2914/2024 ze dne 30. 12. 2024), že „ten, kdo se vydržení práva služebnosti domáhá, musí prokázat, že toto právo po určitou zákonem stanovenou dobu jako právo věcné držel, tj. fakticky vykonával jeho obsah (corporalis possessio) s úmyslem mít ho pro sebe (animus possidendi), a to bez ohledu na to, zda mu takové právo náleží, či nikoli. Samotné faktické užívání věci cizí proto bez dalšího není možné kvalifikovat jako držbu práva služebnosti, a proto ani nemůže vést k vydržení tohoto práva. Jedná se jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu. Důkazní břemeno ohledně držby práva pak tíží toho, kdo se vydržení (ať už řádného, či mimořádného) domáhá.“15. Žalobce byl proto v intencích shora citované judikatury odvolacím soudem dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů k prokázání tvrzení, že právo odpovídající služebnosti cesty po pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území Machnín držel jako věcné právo, tedy jej vykonával s úmyslem mít ho pro sebe. Žalobce v reakci na výzvu však pouze uvedl, že užívá jedinou přístupovou cestu, jež je zároveň zakreslena v mapách, přičemž cestou jezdí denně s tím, že ji používá například na dopravu materiálu na opravu domku a k dopravě rodinných příslušníků.

16. Jestliže žalobce dovozuje existenci práva odpovídající služebnosti cesty výlučně z jejího faktického dlouhodobého užívání (pro posouzení věci je nerozhodné, k jakému účelu tak činil), aniž by současně tvrdil další skutečnosti způsobilé odůvodnit závěr, že užívání cesty po pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území Machnín představovalo výkon věcného práva odpovídajícího služebnosti, není možné nahlížet na toto samotné faktické užívání jako na držbu práva služebnosti. Nejedná-li se v posuzovaném případě o výkon práva služebnosti, je tím zároveň vyloučeno, aby právo odpovídající služebnosti cesty bylo ve smyslu § 1095 o. z. ve spojení s § 3066 o. z. vydrženo.

17. Lze proto ve shodě s okresním soudem uzavřít, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro mimořádné vydržení vlastnického práva k pozemkům parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území Machnín a ani práva odpovídající služebnosti cesty po pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , Anonymizováno, za účelem přístupu ke stavbě č. p. 121 stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území Machnín.

18. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I, jímž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, s tím ovšem, že v souladu s ustanovením § 164 o. s. ř. odvolací soud napravil zřejmou nesprávnost ve výroku I, tak aby znění výroku reflektovalo skutečnost, že žalobce v petitu nenavrhoval „potvrzení mimořádného vydržení“, ale určení vlastnického práva a určení, že je oprávněným ze služebnosti (k oprávnění odvolacího soudu provést svým rozhodnutím opravu zřejmé nesprávnosti výroku rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 164 o. s. ř. srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2297/2008 ze dne 23. 9. 2008).

19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení okresní soud správně aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože v posuzovaném případě byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, stíhá žalobce povinnost nahradit žalované všechny účelně vynaložené náklady řízení, které jí vznikly. Jedná se ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. o paušální náhradu výdajů advokátem nezastoupeného účastníka spojených s podáním vyjádření k žalobě, účastí na jednání okresního soudu dne , datum, , přípravou účasti na jednání dne , datum, , které se nekonalo, a účastí na jednání dne , datum, , ve výši celkem 1 200 Kč (po 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

20. Odvolací soud proto dle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek okresního soudu taktéž ve výroku II o nákladech řízení.

21. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná také žalovaná, a proto má dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč, která se skládá z paušálních náhrad výdajů advokátem nezastoupeného účastníka po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za podání vyjádření k odvolání dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. a účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Nenáleží žalované paušální náhrada nákladů spojených s přípravou účasti na jednání před odvolacím soudem, jak žalovaná vyúčtovala, neboť v řízení lze přiznat paušální náhradu za přípravu účasti na jednání dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb. pouze jednou (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1773/24 ze dne , datum, ). Odvolací soud proto žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč, a to v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).