35 Co 72/2025

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno FO a soudců Mgr. jméno FO a Mgr. jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Přemyslem Dubem sídlem Limuzská 3135/12, 108 00 Praha 10 proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A , Slovenská republika 2) Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o zaplacení částky částka s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 106 C 12/2023-97 ze dne 16. 9. 2024,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III, kterým bylo zastaveno řízení vůči žalovanému 1) , Jméno žalované A, , potvrzuje.

II. Ve výroku IV o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) , Jméno žalované A, se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení žalovaného 1) , Jméno žalované A, před okresním soudem ve výši , částka, , a to České republice - Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované 2) povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, výrokem II uložil žalované 2) povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , výrokem III zastavil řízení vůči žalovanému 1) a výrokem IV rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu se podává, že žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne , datum, domáhala po žalovaných zaplacení částky , částka, představující dluh za odběr elektřiny za období ode dne , datum, do , datum, v odběrném místě na adrese , adresa, a tím, že povinnost žalovaného 1) uhradit tento dluh vyplývala ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1), přičemž žalovaná 2) přistoupila k tomuto dluhu žalovaného 1) dohodou ze dne ze dne , datum, . Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném 1) zaplacení částky , částka, za odebranou elektřinu za období od , datum, do , datum, a částky , částka, z titulu smluvních pokut za předčasné ukončení smlouvy (po , částka, měsíčně od června 2022 do dubna 2024). Okresní soud vyhověl s odkazem na § 153b odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání vůči žalované 2) a uložil ji zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, dle § 14b advokátního tarifu. Řízení vůči žalovanému 1) okresní soud zastavil, neboť shledal nedostatek své mezinárodní příslušnosti. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný 1) je státním občanem Slovenské republiky a neměl ke dni zahájení soudního řízení bydliště na území České republiky. Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, uzavřel jako spotřebitel, neboť „sloužila k uspokojení osobní potřeby dodávky energie v kategorii domácnost“, přičemž ke dni uzavření smlouvy měl bydliště na adrese , adresa, , tedy na území České republiky. Dovodil proto s odkazem na čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), že žalobkyně může podat žalobu proti žalovanému 1), spotřebiteli, pouze u soudu členského státu, v němž má žalovaný 1) bydliště. Tímto je dle okresního soudu Slovenská republika, neboť žalovaný 1) má bydliště na adrese , adresa, , Ostrovany, Slovenská republika, kde si přebírá opakovaně zásilky. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) rozhodl okresní soud s odkazem na § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť neměl aplikaci § 146 odst. 2 o. s. ř. za přiléhavou.

2. Proti výroku III a IV rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalobkyně. Namítá, že okresní soud neprávně aplikoval článek 17 a 18 nařízení Brusel I bis, neboť žalobkyně uzavřela spotřebitelskou smlouvu se žalovaným 1) ve státě svého sídla za účelem plnění, ke kterému došlo na území státu sídla žalobkyně, přičemž žalobkyně neprovozuje ve státě bydliště žalovaného 1) žádnou činnost, neposkytuje na jeho území plnění, neprovozuje zde pobočky a ani jinak se na stát bydliště žalovaného 1) nezaměřuje. Žalobkyně má za to, že pravomoc českých soudů projednat předmětnou věc je dána čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážky druhé nařízení Brusel I bis. Dle tohoto ustanovení může být soudní řízení proti žalovanému 1) vedeno v České republice i přes to, že v předmětném vztahu vystupuje jako spotřebitel a má bydliště v jiném členském státě, pokud byly služby dle smlouvy poskytovány na území České republiky. V daném případě přitom žalovanému 1) byla na základě uzavřené smlouvy dodávána elektřina do odběrného místa na adrese , adresa, , tedy v České republice. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud výroky III a IV napadeného rozsudku zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalovanému 1) uloží povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

4. Žalobkyně v dané věci svůj nárok vůči žalovanému 1) odvozuje od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené se žalovaným 1) dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Z obsahu této smlouvy vyplývá, že žalobkyně se zavázala dodávat elektřinu žalovanému 1) do odběrného místa , adresa, . Jedná se přitom o shodnou adresu, kterou žalovaný 1) označil ve smlouvě jako adresu pro doručování a zároveň své bydliště. Jako své bydliště uvedl žalovaný 1) tuto adresu také v plné moci ze dne , datum, .

5. Podle zjištění okresního soudu je v dané věci žalován občan Slovenské republiky s pobytem a faktickým bydlištěm na území Slovenské republiky a bez faktického bydliště na území České republiky. Jde proto o spor s mezinárodním prvkem.

6. Problematika mezinárodní pravomoci (mezinárodní příslušnosti), tj. zda má danou věc projednat a rozhodnout soud České republiky nebo soud Slovenské republiky, se řídí nařízením Brusel I bis.

7. Podle čl. 4 odst. 1. nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

8. Podle čl. 5 odst. 1. nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.

9. Podle čl. 7 odst. 1. (oddíl 2 – zvláštní příslušnost) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována:a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno;- v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty;c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

10. Podle čl. 17 odst. 1. (oddíl 4 – příslušnost u spotřebitelských smluv) nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu:a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky;b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, neboc) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.

11. Podle čl. 18 odst. 2. (oddíl 4 – příslušnost u spotřebitelských smluv) nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

12. Podle čl. 26 odst. 1. nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný.

13. Z uvedených ustanovení plyne, že se uplatní úprava mezinárodní pravomoci (mezinárodní příslušnosti) obsažená v čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážce druhé nařízení Brusel I bis (článek 24 upravující výlučnou příslušnost na toto řízení nedopadá) při poskytování služeb pouze, pokud není žalován spotřebitel ze spotřebitelské smlouvy uvedené v čl. 17 nařízení Brusel I bis. Ve věcech týkajících se jiných smluv lze vést řízení u soudu v České republice i proti žalovanému, který má bydliště v jiném členském, byť by splňoval definici spotřebitele (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“).

14. Protože v posuzované věci jsou předmětem nároky ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, je zřejmé, že se nejedná o spotřebitelskou smlouvu, kterou by bylo možné podřadit pod čl. 17 odst. 1. písm. a) a b) nařízení Brusel I bis, neboť nejde o koupi movitých věcí na splátky nebo o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. Zbývá tak posoudit, zda Smlouvu lze podřadit pod ustanovení článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis, zakládající výlučnou příslušnost soudu členského státu spotřebitele za podmínek, že žalobkyně provozuje podnikatelskou činnost v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, či se svojí činností na tento stát zaměřuje a zároveň smlouva spadá do podnikatelské činnosti žalobkyně.

15. V daném případě je předmětem podnikání žalobkyně v České republice mimo jiné obchod s elektřinou a Smlouva (o dodávce elektřiny) byla uzavřena v rámci podnikatelské činnosti žalobkyně. Pro naplnění podmínek článku 17 odst. 1. písm. c) nařízení Brusel I bis tak postačuje, aby měl žalovaný 1) bydliště v České republice v době uzavření Smlouvy (viz usnesení Nejvyšší soudu sp. zn. , spisová značka, , datum, , jehož výklad podmínek aplikace čl. 15 odst. 1 nařízení Brusel I je vzhledem ke shodnému znění použitelný i na čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis). Ze spisu přitom vyplývá, že žalovaný 1) uváděl ke dni uzavření smlouvy adresu , adresa, , jako adresu svého bydliště, prohlásil ji zároveň jako korespondenční adresu a taktéž na této adrese dlouhodobě elektřinu pro potřeby domácnosti odebíral, jak uváděla v žalobním návrhu i žalobkyně, a to od září 2021 do června 2022. Již z těchto zjištění lze mít za to, že ke dni uzavření Smlouvy pobýval žalovaný 1) na adrese , adresa, s úmyslem se na ní zdržovat trvale, tedy se jednalo o bydliště žalovaného 1), jak jej definuje české právo (§ 80 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

16. Z uvedeného vyplývá, že podmínky dle článku 17 odst. 1. písm. c) nařízení Brusel I bis byly splněny.

17. Zároveň nebyla založena pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů ani postupem dle čl. 26 nařízení Brusel I bis. Žalovanému 1) byla doručena žaloba na adresu , adresa, , Ostrovany, Slovenská republika, která je zároveň trvalou adresou žalovaného 1), jak vyplývá ze sdělení registru obyvatel Slovenské republiky, a to dne , datum, , kdy si ji osobně převzal. Bylo mu tak umožněno, aby se k žalobě vyjádřil a účastnil se řízení před tuzemským soudem. Žalovaný 1) však zůstal nečinný, a proto nemohla být založena pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů účastí žalovaného 1) v řízení ve smyslu čl. 26 nařízení Brusel I bis.

18. Ve shodě s okresním soudem lze uzavřít, že v posuzovaném případě je nutné aplikovat pro žalovaného 1), coby slabší stranu, příznivější zvláštní úpravu pravomoci (mezinárodní příslušnosti) týkající se spotřebitelských smluv dle článku 17 odst. 1. písm. c) nařízení Brusel I bis. Uplatní se proto mezinárodní příslušnost dle čl. 18 odst. 2. nařízení Brusel I bis, tedy dle bydliště žalovaného 1) v době zahájení řízení, který se zdržoval (přebíral osobně písemnosti) na adrese , adresa, , Ostrovany, Slovenská republika.

19. Závěr okresního soudu o nedostatku jedné z podmínek řízení, konkrétně spočívající v jeho mezinárodní nepříslušnosti, je správný, a je tak nutné řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému 1) zastavit.

20. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku III postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

21. Neobstojí však výrok IV o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) V případě zastavení řízení se rozhoduje o nákladech řízení podle zásady zavinění (na zastavení řízení) vyjádřené v § 146 odst. 2 o.s.ř., nikoli dle tzv. „zbytkového“ ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jak dovodil okresní soud. Z procesního hlediska přitom zastavení řízení vůči žalovanému 1) zavinila žalobkyně, jestliže vůči němu řízení zahájila a vedla u soudu, který nemá k rozhodnutí pravomoc (mezinárodní příslušnost). Ve smyslu § 146 odst. 2, věta první, o. s. ř. proto žalobkyni stíhá povinnost nahradit náklady žalovanému 1), přičemž podle § 149 odst. 2 platí, že zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Protože žalovanému 1) byla podle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovena opatrovníkem advokátka, její odměna a náhrada hotových výdajů při zastupování žalovaného 1) v řízení jsou náklady žalovaného 1), jež je žalobkyně povinna nahradit v souladu s citovaným § 149 odst. 2 o. s. ř. státu, který je podle § 140 odst. 2 o. s. ř. platí ustanovenému advokátu. Protože tyto náklady již byly okresním soudem pravomocně ustanovené opatrovnici přiznány usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, v celkové výši , částka, , a i dne , datum, vyplaceny, odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil v závislém nákladovém výroku IV tak, že se žalovanému 1) přiznává náhrada nákladů řízení před okresním soudem ve výši , částka, , kterou je žalobkyně povinna zaplatit České republice u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. (§ 149 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný 1), a proto by měl právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Protože však žádné náklady v odvolacím řízení nevynaložil, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.