35 Co 8/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 107 486,65 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 242/2025-28 ze dne 6. 10. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II o zamítnutí žaloby v požadavku na zaplacení úroků z prodlení z částky 57 200 Kč ve výši 12,75 % ročně od 13. 3. 2025 do 10. 11. 2025 a ve výši 1,25 % ročně od 11. 11. 2025 do zaplacení, potvrzuje.

II. V části výroku II o zamítnutí žaloby v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 57 200 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 57 200 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 57 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další části jistiny 50 286,65 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 496,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 712,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 23 000 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného , Anonymizováno, z prodlení ve výši 2 286,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 846,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z , Anonymizováno, 39 858,70 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 39 858,70 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítl a výrokem III nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , dle které poskytla žalované 45 000 Kč v hotovosti. Protože žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně a poplatky v měsíčních splátkách po 3 554 Kč nedostála, nárokuje žalobkyně z důvodu „zesplatnění“ úvěru ke dni 20. 8. 2023 částku 61 767 Kč představující dlužnou jistinu, kapitalizovaný úrok a dlužné poplatky. Dále žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 2. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které bylo poskytnuto žalované 23 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně, poplatky a pojistným v měsíčních splátkách po 3 554 Kč. Protože žalovaná splátky řádně a včas nehradila, úvěr se stal splatným dnem 20. 8. 2023, a proto žalobkyně nárokuje jistinu částku 45 719,65 Kč představující jistinu ve výši 23 000 Kč a poplatky ve výši celkem 22 719,65 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 došlo k postoupení předmětných pohledávek z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Po dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smluv řádně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto shledal úvěrové smlouvy neplatné dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná z částky 45 000 Kč poskytnuté dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, vrátila pouze 10 800 Kč a z částky 23 000 Kč poskytnuté na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, nevrátila žádnou částku, dovodil okresní soud, opíraje se o ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně má nárok na vrácení nesplacených zůstatků jistin v celkové výši 57 200 Kč. Dále vysvětlil, že z důvodu neplatnosti úvěrových smluv nelze žalobkyni přiznat nárok na poplatky a příslušenství, a to ani v podobě úroku z prodlení, neboť žalobkyně má právo na vrácení nesplacené jistiny v nové době splatnosti odvislé dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru od možností dlužníka. Okresní soud proto žalované uložil vrátit žalobkyni zůstatek jistiny ve výši 57 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Protože byla procesně úspěšnější ve sporu žalovaná, která by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady nevynaložila, rozhodl okresní soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku, a to části výroku II zamítající žalobu v rozsahu úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 57 200 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení, se odvolala včas žalobkyně. Namítá, že pokud okresní soud z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž tento právní závěr okresního soudu nenapadá, uložil žalované vrátit žalobkyni nesplacenou část jistin 57 200 Kč, měl zároveň uložit žalované, aby zaplatila žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 13. 3. 2025, kdy se dle žalobkyně dostala žalovaná do prodlení. Žalobkyně má za to, že na základě výzvy k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů, která byla odeslána žalované dne 27. 2. 2025 a nejpozději třetí den se měla dostat do její dispozice, je žalovaná ode dne 13. 3. 2025 v prodlení. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, také předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 se lhůtou k zaplacení do 1. 5. 2025. Dle názoru žalobkyně povinnost k vrácení jistiny tedy nevznikla rozhodnutím okresního soudu, ale již na základě výzvy k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaná nadto netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jejím možnostem, má dle žalobkyně pouze spotřebitel (žalovaná). Poukazuje na to, že shodně judikoval i Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13. 8. 2025, dle kterého je dlužník nositelem povinnosti skutkově tvrdit a navrhnout důkazy, jaké jsou jeho možnosti dluh splnit. Z toho dovozuje, že žalobkyně musí pouze dostát své povinnosti prokázat, že žalovanou řádně vyzvala ke splnění dluhu, z čehož dle žalobkyně vyplývá, že se žalovaná, která neprokázala své majetkové poměry, dostala do prodlení po uplynutí lhůty ve výzvě zaslané žalobkyní. Pravidla rozdělení důkazního břemene, jež by se měla promítnout taktéž v projednávané věci pak opakovaně vysvětlil Ústavní soud například v nálezech sp. zn. IV. ÚS 167/96 ze dne 7. 10. 1996 či IV. ÚS 14/17 ze dne 9. 5. 2018. Poukazuje taktéž na to, že ke shodnému závěru dospěl ve svém rozsudku i Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023, Krajský soud v Ostravě č. j. 15 Co 123/2024-72 ze dne 5. 8. 2024 a Krajský soud v Brně č. j. 28 Co 197/2023104 ze dne 1. 10. 2024. V petitu navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu v části výroku II zamítající žalobu tak, že žalované bude uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a dále navrhuje uložit žalované nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a odvolání shledal důvodným jen částečně a z jiných než namítaných důvodů.

4. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, tyto byly objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a dostatečně. Ve shodě se soudem prvního stupně lze po skutkové stránce shrnout, že na základě „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2022 obsahující závazek k poskytnutí spotřebitelského úvěru byla žalované poskytnuta částka 45 000 Kč, z níž žalovaná vrátila celkem 10 800 Kč, a na základě „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ č. 535487112 ze dne 27. 2. 2023 byla žalované poskytnuta částka 23 000 Kč, ze které žalovaná nevrátila ničeho.

5. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavírá, že závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovanou založené „Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ podléhají režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona, účinného do dne 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona, účinného od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Vycházeje z objasněných okolností uzavírání smluv, jakož i obsahu smluv o úvěru, je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluvních vztahů se žalovanou, coby spotřebitelem, splnila povinnost posoudit řádně její úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona. Lze proto shledat správný závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti předmětných smlouv dle § 87 odst. 1 zákona.

9. Tato neplatnost smluv nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona povinnost vrátit (pouze) peníze spotřebitelským úvěrem poskytnuté a žalovanou nevrácené, a proto správně okresní soud nepřiznal žalobkyni nejen poplatek z úvěru a úroky z úvěru, ale také zákonné úroky z prodlení. To, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jejím možnostem totiž znamená, že povinnost žalované, resp. splatnost jejího závazku, není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, přičemž neníli takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nemůže být žalobkyni přiznáno ani právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).

10. Ustanovení § 87 zákona je ve vztahu speciality k obecným ustanovením o bezdůvodném obohacení a upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smyslem právní úpravy obsažené v § 87 zákona je při akcentaci ochrany spotřebitele vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy tak, že spotřebiteli je při neexistenci dohody účastníků určena nová doba splatnosti pro vrácení jistiny, přičemž je zároveň postihován poskytovatel spotřebitelského úvěru, který zapříčinil nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žadatele neplatnost smlouvy, tím, že nezíská smluvní úroky a poplatky, a jistinu obdrží právě až v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). K určení „přiměřené doby“ soudem pak může dojít nejen na návrh některého z účastníků v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, případně vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Spor zde přitom není pouze v případě, že je uzavřena dohoda účastníků o splatnosti. Není-li takové dohody, soud je vždy povinen nově vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy, a tedy určit dobu splatnosti bez ohledu na to, zda byl podán návrh účastníka dle § 87 odst. 2 zákona či nikoli.

11. Na uvedeném nemůže ničeho změnit žalobkyní poukazovaná rozhodovací praxe jiných odvolacích soudů přiznávajících úrok z prodlení od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění. Odvolací soud těmito rozhodnutími není vázán (a naopak rozhoduje v souladu s rozhodovací praxí ostatních senátů zdejšího odvolacího soudu jakož i ve shodě s rozhodovací praxí jiných krajských soudů, např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 74 Co 62/2025-153 ze dne 14. 1. 2026, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 47 Co 152/2025-84 ze dne 5. 1. 2026, rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 75 Co 234/2025-92 ze dne 11. 12. 2025 či rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č. j. 18 Co 351/2025-109 ze dne 10. 12. 2025) a zejména by takový postup nebyl v souladu se závěry vyjádřenými ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022. Stejně tak nelze mít za to, že by byly revidovány žalobkyní prezentovaným rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13. 8. 2025. V tomto rozsudku neshledal Nejvyšší soud správným názor nižších soudů o nedůvodnosti nároku úvěrující společnosti na vrácení jistiny úvěru založený na úvaze, že věřitel netvrdil a neprokázal skutečnosti pro posouzení možnosti dlužníka vrátit jistinu úvěru, a vyložil, kterého z účastníků tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně možností spotřebitele vrátit jistinu. Nezabýval se však splatností jistiny v závislosti na výzvě věřitele k plnění a ani z tohoto rozhodnutí nelze dovozovat, že by taková výzva splatnost nevrácené jistiny zakládala. Ostatně takový závěr by byl v přímém rozporu se smyslem a účelem § 87 zákona, jak jej vyložil Nejvyšší soud právě v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, akcentující, že při neexistenci dohody účastníků je určení nové doby splatnosti otázkou rozhodnutí soudu, a to nezávisle na lhůtě jednostranně stanovené věřitelem ve výzvě k plnění.

12. Z uvedeného se podává, že pokud okresní soud s odkazem na ustanovení § 87 zákona neuložil žalované zaplatit příslušenství včetně úroku z prodlení z nevrácené jistiny s odůvodněním, že k prodlení žalované nedošlo, postupoval ke dni, kdy vyhlásil napadené rozhodnutí, správně.

13. Protože však i pro odvolací soud dle § 154 odst. 1 o. s. ř., § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 211 o. s. ř. platí, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání), musel odvolací soud přihlédnout ke skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení již uplynula doba, kterou okresní soud stanovil dle § 87 odst. 1 zákona k vrácení zbývající části jistiny.

14. V daném případě okresní soud ve výroku I uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 57 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Stanovil tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny 57 200 Kč odvislou od nabytí právní moci. Jelikož výrok I žalobě vyhovující nabyl právní moci dne 5. 11. 2025 (§ 159 o. s. ř.), stíhala žalovanou povinnost vrátit žalobkyni jistinu do 10. 11. 2025. Protože tak žalovaná neučinila, ocitla se dnem následujícím, tedy 11. 11. 2025, ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, což dle § 1970 o. z. zakládá právo žalobkyně na úrok z prodlení.

15. Je tak zřejmé, že žalobkyně má proti žalované právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 57 200 Kč dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 , právnická osoba, ,50 % ročně), avšak nikoli ode dne 13. 3. 2025, ale ode dne 11. 11. 2025.

16. Z tohoto důvodu již neobstojí v době rozhodování odvolacího soudu rozsudek okresního soudu v části napadeného výroku II, kterým byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 57 200 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení.

17. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroků z prodlení z částky 57 200 Kč ve výši 12,75 % ročně od 13. 3. 2025 do 10. 11. 2025 a ve výši 1,25 % ročně od 11. 11. 2025 do zaplacení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I), a ve zbývající části napadeného výroku II rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 57 200 Kč od , datum, , Anonymizováno, do zaplacení v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

18. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

19. Předmětem řízení do vyhlášení rozsudku okresního soudu byl požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny 107 486,65 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 496,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 712,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 23 000 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 286,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 846,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 39 858,70 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 39 858,70 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 57 200 Kč, a proto byla žalobkyně převážně neúspěšná. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 57 200 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně byla úspěšná v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 57 200 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení, tedy pro určení poměru procesního úspěchu ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. v částce 4 072,95 Kč (úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu), a neúspěšná v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 57 200 Kč od 13. 3. 2025 do 10. 11. 2025 a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 57 200 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení, tedy ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu v částce 5 298,05 Kč. I v tomto případě tak byla žalobkyně převážně neúspěšná.

20. Převážný procesní úspěch je v řízení před okresním i odvolacím soudem na straně žalované, která by proto měla dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů v nich vynaložených. Protože však žalovaná v řízení před okresním soudem i v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložila, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).