35 Co 86/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Home Credit a.s., IČO 26978636 sídlem Nové sady 996/25, 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Nové sady 996/25, 602 00 Brno proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 168 334,61 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 28 C 81/2024-33 ze dne 25. 10. 2024,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 657,54, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % z částky částka od datum do zaplacení, potvrzuje.

II. V části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III o nákladech řízení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další části jistiny částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítl a výrokem III přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že uzavřela dne datum se žalovanou úvěrovou smlouvu č. hodnota, podle které poskytla žalované finanční prostředky ve výši částka. Protože žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 19,75 % ročně v měsíčních splátkách po částka nedostála, nárokuje z důvodu „zesplatnění“ úvěru ke dni datum úhradu jistiny částka, smluvní pokuty ve výši částka a příslušenství ve formě nákladů na vymáhání, smluvního úroku a úroku z prodlení. Po dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť z žalobkyní předloženého „obecného dokumentu s metodikou“ nevyplývá, na základě jakých konkrétních skutečností a dokladů posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Není tak dle okresního soudu zřejmé, jakým způsobem žalobkyně ověřovala údaje sdělené žalovanou. Žalobkyně nezjišťovala, zda a kolik má žalovaná vyživovacích povinností, výdaje žalované na bydlení a na dopravu do zaměstnání a nebyl ověřován ani další příjem domácnosti. Úvěrovou smlouvu proto shledává absolutně neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože však bylo prokázáno poskytnutí částky částka, ze které žalovaná vrátila částka, dovodil okresní soud, opíraje se o ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně má nárok na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny ve výši částka. Dále vysvětlil, že z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nelze žalobkyni přiznat nárok na smluvní pokutu a příslušenství, a to v podobě úroku z prodlení, neboť žalobkyně má právo na vrácení nesplacené jistiny v nové době splatnosti odvislé dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru od možností dlužníka. Okresní soud proto žalované uložil vrátit žalobkyni zůstatek jistiny ve výši částka ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Protože byla procesně úspěšnější ve sporu žalobkyně, a to dle okresního soudu v rozsahu 14 %, přiznal žalobkyni s odkazem na § 142 o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši částka.

2. Proti výroku II a III rozsudku se včas odvolala žalobkyně. Namítá, nepřezkoumatelnost rozsudku okresního soudu, neboť se okresní soud nijak nevypořádal s žalobkyní navrženými důkazy v podání ze dne datum, konkrétně výpisem z účtu žalované za měsíc leden 2022 a kartou klienta, které dle žalobkyně prokazují řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Z těchto důkazů, které nebyly dle žalobkyně okresním soudem provedeny, vyplývají příjmy a výdaje žalované a také dokládají provedení lustrace žalované v centrální evidenci exekucí, veřejném insolvenčním rejstříku, sdružení na ochranu leasingu a nebankovním registru klientských institucí. Z výpisu se navíc podává, že žalovaná platila nájemné částka, avšak žalobkyně počítala při výpočtu výše splátek, kterou může žalovaná hradit, dokonce s vyšší částkou nájemného částka. Nadto lze dle žalobkyně pokládat za zbytné i výdaje žalované za virtuální služby ve výši částka. Za nesprávný proto žalobkyně považuje závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně neověřovala údaje o příjmech a výdajích sdělené žalovanou. Naopak tak učinila a ze zjištěných informací schopnost žalované úvěr splácet vyplývala. Má proto za to, že unesla důkazní břemeno ohledně prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované. V petitu navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu tak, že bude žalobě v celém rozsahu vyhověno a žalované uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu i postup okresního soudu v předchozím řízení a po zopakování dokazování sdělením obsahu „výpisu z účtu žalované za leden 2022“ a “potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Co se týká námitky žalobkyně o nepřezkoumatelnosti rozsudku, je třeba uvést, že pokud absentuje v odůvodnění rozsudku důkaz, který okresní soud řádně provedl na jednání (dne datum byl čten výpis z účtu žalované za leden 2022 a karta klienta-potvrzení o provedení ověření bonity klienta), nejedná se o důvod pro zrušení rozsudku pro nepřezkoumatelnost. Toto opomenutí je reparovatelné v odvolacím řízení.

5. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, lze ve shodě se soudem prvního stupně po skutkové stránce shrnout, že žalobkyní vyhotovená „Smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum“ obsahovala závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši částka a závazek žalované splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 19,75 % ročně v 96 měsíčních splátkách po částka. Dále smlouva obsahovala prohlášení žalované, že je zaměstnána od ledna 2012 u společnosti právnická osoba. s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši částka s tím, že nemá žádné vyživovací povinnosti a žije ve společné domácnosti s druhem, který má příjem částka. Dle výpisu z účtu byla žalované poskytnuta dne datum částka částka, ze které dle výpisu úhrad vrátila částka.

6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta (žalobkyně označuje tento důkaz jako „karta klienta“) vyplývá, že dne datum neměla žádné záznamy v centrální evidenci exekucí, sdružení na ochranu leasingu a nebankovním registru klientských institucí 7. Z výpisu z bankovního účtu žalované z ledna 2022 se podává, že celkové příjmy žalobkyně za leden 2022 činily částka, z toho částka byl příjem od právnická osoba a dalšími příjmy byly bezhotovostní vklady od třetích osob. Celkové výdaje činily částka, přičemž mimo běžných výdajů zpravidla v řádech stokorun bylo hrazeno nájemné částka, záloha na elektřinu částka, poplatek za televizi částka, poplatek za popelnice částka, výživné částka a splátky dluhu „Cof“ částka, „Far“ částka a „jméno FO“ částka.

8. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavírá, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený „Smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne datum“ podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona, účinného do dne datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona, účinného do dne datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Vycházeje z objasněných okolností uzavírání smlouvy, jakož i obsahu smlouvy o úvěru, je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyně, která měla před uzavřením smluvního vztahu se žalovanou, coby spotřebitelem, povinnost posoudit řádně její úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona, splnění této povinnosti neprokázala. V daném případě je z objasněných skutečností patrné, že sice žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, avšak jí přijatý závěr o schopnosti žalované plnit závazky ze smlouvy z předložených důkazů nevyplývá. Žalobkyně ověřila, že žalovaná není evidována v databázi dlužníků a ohledně příjmů a výdajů disponovala údaji z bankovního výpisu z účtu žalované z ledna 2022. Z tohoto výpisu se přitom podává, že měsíční příjem od zaměstnavatele částka nepostačuje k úhradě výdajů za měsíc leden, přičemž by ani s mimořádnými příjmy, u kterých není objasněno, zda je žalovaná pobírala pravidelně, nepostačoval zbývající zůstatek částka k úhradě sjednané splátky. Navíc z výpisu vyplývá, že žalovaná mimo žalobkyní zohledněných částka splácela měsíčně dalším subjektům částka a částka, hradila výživné částka a mimo žalobkyní zohledněného nájemného částka platila zálohy na elektřinu částka, poplatek za televizi částka a poplatek za popelnice částka. Tato zjištění jednak musely vyvolat pochyby o pravdivosti údajů uváděných žalovanou (o celkových příjmech domácnosti, absenci vyživovací povinnosti, existenci dalších dluhů a podílu další osoby na nákladech domácnosti žalované), ale zejména nemohly při porovnání s parametry zamýšlené úvěrové smlouvy (úvěr ve výši částka a měsíční splátky ve výši částka) odůvodňovat závěr, že žalovaná bude schopna svým závazkům z předmětné smlouvy o dostát. Lze proto shledat správný závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona (u smluv uzavřených před datem datum dovozována judikatorně například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C 679-18).

12. Tato neplatnost smlouvy nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 2 věta třetí zákona povinnost vrátit (pouze) peníze spotřebitelským úvěrem poskytnuté a žalovanou nevrácené, a proto nelze přiznat žalobkyni nejen nárokovanou smluvní pokutu ve výši částka, náklady na vymáhání pohledávky ve výši částka a úroky z úvěru, ale také zákonné úroky z prodlení. To, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jejím možnostem totiž znamená, že povinnost žalované, resp. splatnost jejího závazku, není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, přičemž není-li takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nemůže být žalobkyni přiznáno ani právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).

13. Z uvedeného se podává, že pokud okresní soud s odkazem na ustanovení § 87 zákona neuložil žalované zaplatit smluvní pokutu s příslušenstvím včetně úroku z prodlení z nevrácené jistiny s odůvodněním, že k prodlení žalované nedošlo, postupoval ke dni, kdy vyhlásil napadené rozhodnutí, správně.

14. Protože však i pro odvolací soud dle § 154 odst. 1 o. s. ř., 167 odst. 2 o. s. ř. a § 211 o. s. ř. platí, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání), musel odvolací soud přihlédnout ke skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení již uplynula doba, kterou okresní soud stanovil dle § 87 odst. 1 zákona k vrácení zbývající části jistiny.

15. V daném případě okresní soud ve výroku I uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku. Stanovil tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny částka odvislou od nabytí právní moci. Jelikož výrok I žalobě vyhovující nabyl právní moci dne datum (§ 159 o. s. ř.), stíhala žalovanou povinnost vrátit žalobkyni jistinu do datum. Protože tak žalovaná neučinila, ocitla se dnem následujícím, tedy datum, ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, což dle § 1970 o. z. zakládá právo žalobkyně na úrok z prodlení.

16. Je tak zřejmé, že žalobkyně má proti žalované právo na zaplacení úroku z prodlení z částky částka dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (12,75 % ročně), avšak nikoli ode dne datum, ale ode dne datum.

17. Z tohoto důvodu již neobstojí v době rozhodování odvolacího soudu rozsudek okresního soudu v části napadeného výroku II, kterým byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

18. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 657,54, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % z částky částka od datum do zaplacení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I), a ve zbývající části napadeného výroku II rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a to v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

19. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. Předmětem řízení do vyhlášení rozsudku okresního soudu byl požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobě bylo vyhověno v požadavku na zaplacení částka a v částce částka (součet zbývající části nárokované jistiny a příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalobkyně lze vyjádřit jako 52 % a žalované jako 48 %, a proto v řízení poměrně úspěšnější žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 4 % (52 % - 48 %).

21. Celkové náklady žalobkyně účelně vynaložené za řízení před soudem prvního stupně ve výši částka sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”), ve výši částka (stanovená z tarifní hodnoty částka) za jeden úkon právní služby, tj. celkem za tři úkony částka (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, podání vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a účast při jednání okresního soudu dne datum dle § 11 odst. 1 písm. g) AT), náhrada hotových výdajů zástupce spojená se třemi úkony právní služby v paušální výši celkem částka (dle § 13 odst. 4 AT) a daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky částka, tedy v částce částka. Protože žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 4 % z částky částka, náleží ji náhrada v částce částka. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku III podle § 220 písm. a) o. s. ř. změnil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši částka.

22. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně byla úspěšná v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky z částky částka od datum do zaplacení, tedy pro určení poměru procesního úspěchu ve smyslu 142 odst. 2 o. s. ř. pouze v částce částka (úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu). Převážný procesní úspěch je tak v odvolacím řízení na straně žalované, a proto by měla dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Protože však žalovaná v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložila, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV). Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Proti rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Liberci. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může se oprávněný domoci plnění v řízení o výkon rozhodnutí či v řízení exekučním.