35 Co 9/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno namísto něhož v řízení jedná Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 2 000 000 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 11 C 172/2024-81 ze dne 28. 11. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč a výrokem II uložil žalobci povinnost v třídenní lhůtě od právní moci rozhodnutí zaplatit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč.

2. Po doplnění žalobních tvrzení má uvedená částka představovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem ze strany , Anonymizováno, v průběhu žalobcem vykonávaného trestu odnětí svobody. Konkrétně za dílčí zásahy spočívající v (i) nezákonné a ponižující prohlídce cel a osobní prohlídce provedené , datum, požaduje náhradu , částka, , (ii) v kontrole a znehodnocování korespondence a známek náhradu 100 000 Kč, (iii) v diskriminačním zacházení ze strany věznice , adresa, oproti odsouzeným na jiných odděleních náhradu 100 000 Kč a (iiii) v nezákonném ukončení studia žalobce a přemístění do Věznice , adresa, náhradu 200 000 Kč. Vyšel okresní soud z toho, že žalobce u žalované dopisem doručeným 23. 11. 2023 uplatnil nárok na náhradu 1 300 000 Kč v souvislosti s nezákonným jednáním příslušníků vězeňské služby při osobní prohlídce 8. 6. 2023. Následně k výzvě žalované svůj nárok dopisem doručeným 17. 1. 2024 rozšířil, když požadoval nahradit nemajetkovou újmu i za nesprávný úřední postup spočívající v kontrole a znehodnocení korespondenci, omezení při praní prádla a odepření možnosti studia, aniž by však zadostiučinění za tyto nově tvrzené zásahy jakkoli vyčíslil. Žalovaná namítla promlčení nároku. Uzavřel okresní soud, že ve vztahu k nároku na 1 300 000 Kč v souvislosti s provedením osobní prohlídky dne 8. 6. 2023 byl nárok u soudu uplatněn 17. 7. 2024, tedy po uplynutí více než třinácti měsíců. Přestože promlčecí doba neběžela od uplatnění požadavku na tuto částku u žalované v rámci jeho předběžného projednání dne 23. 11. 2023 po dobu šesti měsíců, tj. do 23. 5. 2024, k okamžiku podání žaloby již marně uplynula šestiměsíční promlčecí doba. Ohledně částky 1 300 000 Kč je námitka důvodnou, přičemž netvrdil žalobce, že by se namítaný rozpor s korektivem dobrých mravů dotýkal okolností, za nichž došlo k promlčení, popřípadě okolností uplatnění námitky promlčení. Okolnosti vzniku samotného nároku jsou ve vztahu k případnému rozporu námitky promlčení s dobrými mravy nevýznamné. Ohledně zbylých jednání, ad (ii) až (iiii), popsaných v podání ze 17. 1. 2024, jejich uplatnění u žalované nedostálo požadavku určitosti, když jednotlivé nároky nebyly vyčísleny. Uplatnění nároku u příslušného úřadu přitom musí minimálně odpovídat tomu, aby v něm byl dostatečně určitě vymezen po skutkové stránce nezákonný postup či rozhodnutí, specifikována utrpěná újma, tvrzena příčinná souvislost mezi těmito předpoklady a musí z něj být patrno i to, čeho konkrétně se poškozený domáhá. Protože ohledně částky 700 000 Kč nebylo podání žalobce z 17. 1. 2024 způsobilé splnit podmínky řádného uplatnění nároku u žalované, nebyla tato podmínka uplatnění nároku u soudu splněna a žaloba musela být i co do této částky zamítnuta. Zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada všech nákladů vynaložených v řízení, spočívající ve dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč za vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu.

3. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolal žalobce. Nesouhlasí s posouzením vznesené námitky promlčení. Může být uplatnění námitky promlčení výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, byť obecně institut promlčení práva přispívá k jistotě v právních vztazích. V rozporu s dobrými mravy je tehdy, kdy by bylo výrazem zneužití práva na úkor druhého účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. Žalobce jako osoba bez právního vzdělání svým přípisem doručeným žalované 17. 1. 2024 doplnil své předešlé obsahově nedostatečné a neurčité podání tak, že popsal nesprávný úřední postup při osobní prohlídce vězňů 8. 6. 2023 a dále při kontrole a znehodnocení korespondence ve věznici , adresa, , omezení při praní prádla a odepření možnosti studia. Měl za to, že teprve podáním ze dne 17. 1. 2024 došlo k řádnému uplatnění práva vůči žalované, teprve od tohoto okamžiku začala běžet šestiměsíční lhůta, ve které měla žalovaná sdělit své stanovisko k jím vznesenému nároku. Dle žalobce se v případě uplatněné námitky promlčení jedná o nepřiměřeně tvrdý postih ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo dle soudu neuplatnil. Navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen.

5. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. V řízení byl uplatněn nárok na odškodnění nemajetkové újmy, za níž má žalovaný odpovídat v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů , Anonymizováno, věznici , adresa, v době, kdy zde žalobce vykonával trest odnětí svobody. Pasivně legitimovaným ve sporu je v takovém případě stát jednající Ministerstvem spravedlnosti jako ústředním orgánem státní správy pro vězeňství (§ 6 odst. 1, 2 písm. b/ zák. č. 82/1998 Sb., ve spojení s § 11 odst. 3 zák. č. 2/1969 Sb., kompetenční zákon). Žalovaná uplatnila námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.

7. Objasnil okresní soud správně, že žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované nejprve dopisem doručeným žalované 23. 11. 2023. V něm požádal o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 300 000 Kč, a to v souvislosti „s úmyslným jednáním příslušníků VSČR , adresa, při prohlídce 8. 6. 2023 na oddíle , Anonymizováno, “. Krom toho neurčitě tvrdil i to, že byl poškozován po celou dobu „svého pobytu“ ve věznici , adresa, až do přeřazení 24. 10. 2023. K výzvě žalované uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu doplnil žalobce dopisem doručeným žalované 17. 1. 2024. V něm jednak podrobněji vymezil, v jakém jednání vězeňské služby při kontrole oddílu a osobní prohlídce dne 8. 6. 2023, které se musel podrobit, spatřuje nesprávný úřední postup. Dále specifikoval, v čem konkrétně mělo spočívat jeho poškozování „po celou dobu jeho pobytu“ ve věznici , adresa, . Vymezil tak další tři zásahy, jimiž mu měla být způsobena nemajetková újma, a sice (ii) bezdůvodné znehodnocování korespondence, (iii) oproti jiným oddělením nemožnost praní v pračce a (iiii) odepření dokončení studia. Jakou náhradu (formu a výši zadostiučinění) za újmu vzniklou těmito vytýkanými jednáními, která žalobce považuje za nesprávný úřední postup, žalobce neuvedl. Nesouhlasné stanovisko s uplatněnými nároky žalovaná žalobci sdělila dopisem z 23. 5. 2024. Žalobu podal žalobce u okresního soudu 17. 7. 2024, přičemž uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 2 000 000 Kč. Neurčitou žalobu potom doplnil podáním ze 4. 5. 2025 tak, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 600 000 Kč za nezákonnou prohlídku cel a osobní prohlídku dne 8. 6. 2023 (i), ve výši 100 000 Kč za znehodnocování korespondence (ii), ve výši 100 000 Kč za diskriminační jednání – nemožnost prát prádlo v pračce (iii) a ve výši 200 000 Kč za znemožnění pokračování ve studiu (iiii). Z obsahu spisu dále plyne, že žalobce (který to i tvrdí) byl z věznice , adresa, přeřazen do věznice , adresa8. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (jinde též jen zák. č. 82/1998 Sb.), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

9. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

10. Podle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

11. Jak plyne z citované právní úpravy, promlčecí doba v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy (způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, a proto podléhající úpravě zák. č. 82/1998 Sb.) činí šest měsíců a po dobu ode dne jeho uplatnění u příslušného úřadu do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců, dochází k jejímu stavení (promlčecí lhůta neběží). Z uvedeného je zřejmé, že je-li nárok na náhradu nemajetkové újmy podléhající režimu zák. č. 82/1998 Sb., uplatněn až po uplynutí jednoho roku od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy, je takový nárok, bez ohledu na další okolnosti, promlčen. Běh šestiměsíční promlčecí doby se totiž uplatněním nároku u příslušného úřadu staví, avšak na dobu nejdéle 6 měsíců, a poté promlčecí doba dobíhá (nejde o její přetržení). Nejpozději po roce proto musí uplynout.

12. V daném případě žalobce u žalované uplatnil dostatečně určitým způsobem (tj. tak, že uvedl i to, čeho se domáhá) jen nárok na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným způsobem (jak tvrdí) provedenou prohlídkou cel a osobní prohlídkou dne 8. 6. 2023, tj. nárok ad (i). Právě 8. 6. 2023 se žalobce dozvěděl nejen o (dle něj) nesprávném úředním postupu vězeňské služby, ale i o případné nemajetkové újmě, jež mu tímto postupem vznikla. Od uvedeného dne proto běžela promlčecí lhůta. Protože nárok na náhradu nemajetkové újmy byl žalobcem u soudu uplatněn až 17. 7. 2024, stalo se tak po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Byť tedy byla promlčecí lhůta po dobu 6 měsíců stavěna, ke dni podání žaloby již marně uplynula, přičemž bez významu je, kdy byl nárok u žalované „řádně“ uplatněn, jak žalobce namítá v odvolání.

13. Promlčen je přitom nárok spojovaný s tímto konkrétním jednáním (zásahem) v celé výši uplatněné u soudu, tj. co do částky 1 600 000 Kč, bez ohledu na to, že u žalované byla uplatněna náhrada za týž skutek jen ve výši 1 300 000 Kč. Není totiž požadováno předběžné projednání nároku ve vztahu k původní požadavek přesahující částce, jestliže příslušný úřad odmítl uspokojit nárok vůbec (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 727/2011 ze dne 27. 4. 2012).

14. V případě dílčích nároků ad (ii) až (iiii) na zadostiučinění celkem v částce 400 000 Kč sice neobstojí odůvodnění prezentované okresním soudem, i tak je však jeho rozhodnutí věcně správné. Nesprávně okresní soud posoudil nedostatek podmínky předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., jako hmotněprávní důvod ke ztrátě sporu. Předběžné projednání nároku není hmotněprávní podmínkou úspěchu žaloby, proto nemůže vést k zamítnutí žaloby z tohoto důvodu, nýbrž jde o procesní podmínku řízení sui generis, jejíž nedostatek má být odstraňován postupem dle § 104 odst. 2 o. s. ř. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1891/2007 ze dne 17. 6. 2009).

15. Zcela správně však okresní soud vyzdvihl, že byť pro uplatnění nároku dle § 14 zák. č. 82/1998 Sb., nejsou předepsány žádné náležitosti, musí z něj být „zřejmé skutkové vylíčení důvodů uplatnění nároku, tj. alespoň stručný popis nesprávného úředního postupu či označení nezákonného rozhodnutí, tak aby nebyl zaměnitelný s jiným, specifikace způsobené újmy, tvrzení o vztahu příčinné souvislosti a musí z ní být patrno, čeho se poškozený domáhá“ (srovnej okresním soudem označené rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 579/2021 z 28. 3. 2022). Poškozený tedy musí mimo jiné vyčíslit i výši náhrady, aby bylo zřejmé, jakou částku požaduje, nebo musí specifikovat co do jeho obsahu zadostiučinění požadované v jiné formě než penězích.

16. Jestliže nemá žádost o odškodnění, kterou se poškozený podle § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., na příslušný úřad obrací, uvedené minimální náležitosti kladené na právní jednání, nemůže ani vyvolat následky, které s jejím uplatněním právní řád spojuje. Jestliže proto nárok není ve smyslu § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. uplatněn řádně (aby bylo zřejmé, čeho a z jakého důvodu se poškozený domáhá), nedochází takovým neurčitým podáním ani ke stavení promlčecí doby ve smyslu § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.

17. V projednávané věci žalobce ohledně nároků ad (ii) až (iiii) sice v dopisech doručených žalované 23. 11. 2023 a 17. 1. 2024 neobratně vysvětlil, čím mu měla tvrzená nemajetková újma vzniknout, nikoli však již, jak ji požaduje odčinit, zda v penězích či jinak. V případě požadavku na zadostiučinění v penězích potom tento nevyčíslil, přičemž s ohledem na to, že jednotlivé uplatněné nároky mají relativně samostatný skutkový základ, by tak musel učinit u každého z nároků zvlášť. Takto vadné uplatnění nároků ad (ii) až (iiii) u žalované tedy sice neznamená ztrátu případného práva na ně, nedošlo však ohledně nich podáním (co do vyčíslení nároku neurčité) žádosti o odškodnění u žalované a jejím posouzením ke stavení promlčecí doby.

18. Jestliže potom byla žaloba podána až 17. 7. 2024, ač ke všem jednáním ad (ii) až (iiii), vytýkaným žalované jako nesprávný úřední postup , Anonymizováno, ve věznici , adresa, , mohlo docházet nejpozději do přeřazení žalobce do jiné věznice 24. 10. 2023, přičemž ke stavení promlčecí doby z výše uvedených důvodů nedošlo, je námitka promlčení důvodná i ohledně částky 400 000 Kč požadované jako odškodnění za nemajetkovou újmu pod body (ii) až (iiii), neboť šestiměsíční promlčecí lhůta běžící od 24. 10. 2023 k okamžiku podání žaloby marně uplynula.

19. Namítá žalobce konečně rozpor uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.). Muselo by však jít v takovém případě o jednání ze strany žalované, které by žalobci znemožňovalo, ztěžovalo či jinak bránilo včasnému uplatnění jeho práva u soudu, popřípadě žalobce jinak utvrzovalo v tom, že jeho případný nárok ještě není promlčen. Žalovaná však nejen že žalobce vyzvala k řádnému doplnění jeho původní žádosti o odškodnění z listopadu 2013, nýbrž žalobci i včas dopisem z 23. 5. 2024 sdělila nesouhlasné stanovisko k jím uplatněným nárokům. Nebylo v daném případě uplatnění nároku u soudu rovněž spojeno s jakýmikoli výjimečnými obtížemi, nic neukazuje ani na nepoctivost žalované či zneužití práva z její strany, ať již v rámci předběžného projednání nároku či při uplatnění námitky promlčení v řízení. Zcela správně potom již okresní soud vysvětlil, že pro rozpor námitky promlčení s dobrými mravy jsou bez významu okolnosti vzniku samotného žalobou uplatněného nároku.

20. Pokud proto okresní soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, je jeho rozhodnutí věcně správné. Byl proto rozsudek okresního soudu jako takový podle § 219 o.s.ř. potvrzen. To dopadá i na nákladový výrok II, kdy ve věci zcela úspěšná žalovaná má právo dle § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nákladů v řízení vynaložených, zde spočívajících v paušální náhradě za dva úkony (vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu) nezastoupeného účastníka po 300 Kč za úkon dle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

21. V odvolacím řízení byla žalovaná rovněž zcela úspěšná. Má proto ve smyslu § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu jeho nákladů. Ty spočívají v paušální náhradě hotových výdajů účastníka, jenž nebyl zastoupen, podle § 151 odst. 3 o.s.ř. Ta činí podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a za aplikace rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025 za účast u jednání odvolacího soudu 450 Kč. Uložil proto odvolací soud žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v této výši ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).