11 C 172/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupena Jméno Zástupce sídlem Adresa Zástupce o náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč

I. Žaloba o náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 17. 7. 2024 ve znění následných doplnění se žalobce proti žalované domáhal celkové částky 2 000 000 Kč coby přiměřeného zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ze strany , Anonymizováno, v průběhu věznění žalobce. Podle tvrzení žalobce se újma měla projevit v souvislosti s následujícími zásahy:- 1) Prohlídka cel a osobní prohlídka dne 8. 6. 2023 ve Věznici , adresa, , kterou žalobce považuje za nezákonnou a ponižující. Z tohoto titulu požaduje náhradu ve výši 1 600 000 Kč.- 2) Kontrola a znehodnocení korespondence, k nimž mělo docházet po celou dobu jeho pobytu ve Věznici , adresa, . Tvrdí, že tím bylo zasaženo do jeho práv, a požaduje náhradu ve výši 100 000 Kč.- 3) Diskriminační zacházení vůči odsouzeným opakovaně vykonávajícím trest, které mělo probíhat po celou dobu jeho pobytu ve Věznici , adresa, . Z tohoto titulu požaduje náhradu ve výši 100 000 Kč.- 4) Nezákonné ukončení studia a přemístění do Věznice , adresa, , k němuž mělo dojít v roce 2023. Tvrdí, že byl nucen studium ukončit, což považuje za nezákonný zásah, a požaduje náhradu ve výši 200 000 Kč.Žalobce doplnil, že u nároků uvedených pod body 2) až 4) se závadové jednání mělo odehrávat po celou dobu jeho pobytu ve Věznici , adresa, , přičemž navrhl, aby soud vyžádal od věznice přesné vymezení tohoto časového úseku.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedla, že neuznává žádný z uplatněných nároků, přičemž předně namítá nesplnění podmínky předběžného uplatnění (§ 14 a § 15 zákona č. 82/1998 Sb.), když žalobce u žalované uplatnil částku 1 300 000 Kč, zatímco u soudu 2 000 000 Kč. Ve vztahu k rozdílu 700 000 Kč nebyla podmínka mimosoudního uplatnění nároku splněna. Žalovaná dále namítla promlčení žalobou uplatněného nároku s odkazem na§ 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Poukázala na to, že pobyt žalobce ve Věznici , adresa, skončil 24. 10. 2023, žaloba byla podána 17. 7. 2024, tedy po uplynutí šestiměsíční lhůty. K jednotlivým nárokům pak uvedla následující: Prohlídka cel a osobní prohlídka dne 8. 6. 2023 byla provedena v souladu se zákonem, bez snižování důstojnosti, nesprávný úřední postup nebyl zjištěn. Kontrola korespondence probíhala dle vyhlášky č. 345/1999 Sb.; odstraňování známek bylo prováděno z bezpečnostních důvodů. Umístění praček není zákonnou povinností; žalobce měl možnost výměny oděvu, nesprávný postup nebyl zjištěn. Studium ukončil žalobce na vlastní žádost z důvodu prospěchu; přemístění do Věznice , adresa, bylo důsledkem vyřazení ze studijního programu.

3. Z důvodu hospodárnosti řízení se soud z hlediska rozsahu skutkových zjištění v první řadě zaměřil na skutečnosti významné pro posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení, resp. splnění podmínky předchozího uplatnění nároku dle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.

4. Na základě zhodnocení provedených důkazů pak soud přijal tyto skutkové závěry: Z přípisu žalobce adresovaného žalované, doručeného 23. 11. 2023, se podává, že tímto uplatnil žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy vyčíslené částkou 1 300 000 Kč, přičemž újma byla skutkově vymezena tak, že měla vzniknout v souvislosti s úmyslným nezákonným jednáním příslušníků , Anonymizováno, při osobní prohlídce 8. 6. 2023.

5. Z přípisu žalobce adresovaného žalované, doručeného 17. 1. 2024, se podává, že tímto žalobce doplnil své předešlé podání, přičemž rozšířil skutkové vymezení tvrzeného nesprávného úředního postupu kontrola a znehodnocení korespondence ve věznici , adresa, , omezení při praní prádla a odepření možnosti studia, aniž by však tyto nároky jakkoliv vyčíslil.

6. Z přípisu žalované soud zjistil, že bylo reagováno na uplatnění nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy z důvodu tvrzeného nesprávného úředního postupu , Anonymizováno, ve Věznici , adresa, , který měl spočívat v průběhu generální prohlídky dne 8. 6. 2023, znehodnocování korespondence, neumožnění praní civilního oděvu v pračce a nucení k ukončení studia spojeném s přemístěním do jiné věznice. Žalovaná po provedeném šetření zjistila, že prohlídka oddílu , Anonymizováno, byla provedena v souladu se zákonem č. 555/1992 Sb., přiměřeně účelu a bez ponižování lidské důstojnosti, přičemž kontrolní orgány neshledaly pochybení; pokyn ke znehodnocování korespondence nebyl vydán, věznice neeviduje stížnosti a kontrola korespondence probíhala dle vyhlášky č. 345/1999 Sb.; zákon neukládá povinnost vybavit všechny oddíly pračkami, žalobce měl možnost výměny oděvu poštou či při návštěvách; tvrzení o nucení k ukončení studia nebylo prokázáno, zjištěno bylo, že žalobce studium ukončil na vlastní žádost zřejmě pro neúspěšný prospěch. Žalovaná uzavřela, že nebyl prokázán nesprávný úřední postup, ani vznik újmy či příčinná souvislost, a žádost žalobce označila za neopodstatněnou. Dle doručenky byl přípis doručen žalobci do vlastních rukou dne 27.5. 2024.

7. Protože již na základě skutkového stavu, jak byl zjištěn z uvedených důkazů bylo zjevné, že podané žalobě nelze vyhovět, zamítl soud další důkazní návrhy jako procesně nadbytečné.

8. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu (resp. nemajetkovou újmu) způsobenou nesprávným úředním postupem. Předpoklady vzniku odpovědnosti jsou: existence nesprávného úředního postupu, vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nimi.

9. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, tedy v daném případě u žalované.

10. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Jakkoliv zákon výslovně nepředepisuje obsahové náležitosti uplatnění nároku dle § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., judikaturní však bylo dovozeno, že minimálně musí uplatní nároku obsahovat dostatečně určité skutkové vymezení nezákonného postupu, specifikace utrpěné újmy, tvrzení o příčinné souvislosti a musí z něj dále být patrno, čeho konkrétně se poškozený domáhá (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 30 Cdo 579/2021).

12. Podle § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 se nárok nejpozději promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

13. Podle § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

14. Ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na částku 1 300 000 Kč v souvislosti s provedením osobní prohlídky dne 8. 6. 2023 byl nárok žalobou uplatněn 17. 7. 2024, tedy po uplynutí více než 13 měsíců. Přesto, že promlčecí lhůta neběžela 23. 11. 2023 do 23. 5. 2024 (viz § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.), je třeba učinit závěr, že promlčecí lhůta dle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. ke dni podání žaloby již marně uplynula.

15. Ve vztahu k nároku na zaplacení 1 300 000 Kč tak je námitka promlčení důvodná. Namítl-li žalobce v průběhu ústního jednání rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, pak je třeba upozornit, že námitka promlčení obecně podléhá korektivu dobrých mravů, takový rozpor se však musí týkat okolností, za kterých došlo k promlčení nároku případně okolností uplatnění námitky. Takové skutečnosti však žalobcem tvrzeny nebyly. Okolnosti vzniku samotného žalobou uplatněného nároku, pak jsou ve vztahu k případnému rozporu námitky promlčení s dobrými mravy nevýznamné.

16. Pokud jde o další žalobcem tvrzená jednání (body 2-4), je třeba konstatovat, že ohledně nich nebyla splněna podmínka předběžného uplatnění u žalované dle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., když tyto byly popsány v podání z 17.1. 2024, které však neobsahovalo žádné vyčíslení uplatněného nároku a tedy nebylo způsobilé přivodit splnění podmínky uplatnění nároku dle odkazovaného ustanovení. Nezbylo tak než v dané části, tedy co do částky 700 000 Kč žalobu zamítnout.

17. Z uvedených důvodů rozhodl soud o zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady řízení byly takto vyčísleny celkovou částkou 600 Kč sestávající z paušální náhrady hotových výdajů náležící podle § 137 odst. 3 o.s.ř. účastníku nezastoupenému advokátem při výši náhrady 300 Kč za jeden úkon dle §§ 1, 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. a to za následující úkony:- vyjádření k žalobě- účast na ústním jednání19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.