36 Co 149/2024

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 (pův. Dygrýnovou) sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zvýšení výživného zletilé dcery, o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. spisová značka ze dne datum

I. Odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti výrokům II. a III. se zastavuje.

II. Ve výroku I. zůstává rozsudek okresního soudu nedotčen.

III. Ve výroku IV. se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

IV. Ve výroku V. se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení před okresním soudem částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem, výrokem I. okresní soud zvýšil výživné, které byl žalovaný doposud povinen platit na výživu žalobkyně částkou částka měsíčně s účinností od datum na částka měsíčně se splatností vždy do 5. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně. Výrokem II. žalobu co do požadavku na zvýšení výživného o dalších částka měsíčně od datum okresní soud zamítl a výrokem III. rozhodl o nedoplatku výživného za dobu od datum do datum ve výši částka, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem IV. okresní soud rozhodl, že se tím mění rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne datum, č. j. spisová značka ve výroku o výživném. Výrokem V. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě ze dne datum, jíž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného od svého otce (žalovaného) na částku částka měsíčně počínaje březnem 2023, což odůvodnila tím, že dosavadní výživné, které bylo upraveno rozsudkem Okresního soudu v Jablonci ze dne datum, č. j. spisová značka, jímž byl žalovaný uznán povinným hradit jí výživné ve výši částka od datum nepostačuje na úhradu jejích potřeb, aktuálně je studentkou 3. ročníku Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v adresa a od poslední úpravy výživného se zvýšily její potřeby na stravování, ubytování a cestovné. V průběhu řízení žalobkyně žalobu změnila tak, aby výživné na částku částka bylo zvýšeno již počínaje zářím 2022 a okresní soud usnesením změnu žaloby připustil. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil, navrhl zamítnutí žaloby. Okresní soud vycházel z toho, že naposledy bylo upraveno výživné pro žalobkyni rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci datum, a to za období od datum do datum ve výši částka měsíčně, za období od datum do datum ve výši částka měsíčně a od datum a pro dobu po rozvodu ve výši částka měsíčně. Tehdy byla žalobkyně žákyní 9. třídy základní školy, rodiče neměli žádné další vyživovací povinnosti, měli běžný majetkový standard a otec od dubna 2019 do května 2019 dosahoval příjmu částka, za toto je období soud výživné vyměřil ve výši částka a následně od června 2019 došlo k tomu, že skončil nájem (částka) a otec dosahoval pouze příjmu ze zaměstnání kolem částka, a proto od června 2019 mu bylo vyměřeno výživné ve výši částka. Změna poměrů spočívá v tom, že od poslední úpravy výživného do měsíce, za které je požadováno zvýšení, uplynuly téměř 3 roky a žalobkyně v září 2022 byla studentkou 3. ročníku střední školy, byla přes týden na internátě s celkovými náklady na ubytování, stravu, jízdné ve výši částka měsíčně a za učebnice a exkurze částka ročně, ve 4. ročníku denně dojížděla a její měsíční náklady jsou na dopravu částka, stravu ve škole částka, doučování angličtiny částka, takže částka měsíčně a částka na další výdaje ročně. Hradila autoškolu za částka napůl s matkou, otec jí nepřispěl. Měla mimořádné výdaje s pořízením tiskárny, nitroděložním tělískem a stále bydlí s matkou. Přivydělává si v restauraci úklidem a letními brigádami s výdělkem asi částka měsíčně. Na straně žalovaného rovněž došlo ke změně poměrů, majetek v roce 2021 prodal za částka, a to nemovitosti zapsané na LV č. hodnota pro k. ú. a obec Lučany, na kterých byly dluhy asi částka, v rámci vypořádání zaplatil matce žalobkyně částka a datum koupil za částka byt ve Stráži pod adresa a svému otci koupil auto Škoda Kamiq za částka. Na účtu má uložen částka, bydlí v družstevním bytě s přítelkyní, který pořídil za částka a tento rekonstruoval asi za částka. Nad rámec výživného žalobkyni ničím nepřispívá, žalobkyně s ním nekomunikuje. Jeho průměrný měsíční příjem za období od srpna 2022 do října 2024 včetně činil částka. Soud nedospěl k závěru, že žalovaný by se vzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělkové činnosti, vzal v úvahu jeho zdravotní stav (vysoký tlak a problémy se zády), který vedl ke změně zaměstnání. Vedle toho však konstatoval, že žalovaný se svým majetkem by mohl nakládat tak, aby mu z něj plynuly i příjmy, např. pronajímat byt ve Stráži pod adresa, jehož je podle katastru nemovitostí vlastníkem. Jako odpovídající výživné pak shledal za období od datum, kdy žalobkyně nastoupila do 3. ročníku střední školy zvýšení výživného na částka měsíčně a ve zbytku žalobu zamítl. Zároveň bylo rozhodnuto i o nedoplatku výživného, který činí za dobou od datum do datum Anonymizováno 800 Kč, tak jak vyplývá z napadeného rozsudku okresního soudu v odst.

49. O nákladech řízení rozhodoval v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobkyně měla ve sporu částečný úspěch, který odpovídá 88 %, žalovaný měl úspěch v roce v rozsahu 12 % a žalobkyni proto bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 76 %. Ohledně vyčíslení nákladů řízení postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to podle § 8 odst. 2, § 7 bod 6 při výši tarifní hodnoty částka (tj. pětinásobku hodnoty ročního plnění) za celkem hodnota úkonů právní služby po částka a 2 úkony, za které náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, dále 12 paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po částka, takže celkové náklady žalobkyně činily částka. Přiznaným 76 % pak odpovídá částka částka.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali oba účastníci.

4. Odvolání žalobkyně směřuje proti výroku II. a III. a žalobkyně navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl ve výroku II. změněn tak, že počínaje dnem datum bude výživné zvýšeno na částka předem k rukám žalobkyně splatné k 1.dni v měsíci a ve výroku III. bude rozsudek změněn tak, že bude nově stanoveno dlužné výživné, když s původně určenou lhůtou ke splacení žalobkyně souhlasí a nově budou určeny a vyčísleny náklady řízení podle přiloženého podrobného vyúčtování s tím, že náklady právního zastoupení vyčíslila částkou částka, včetně DPH a cestovní výlohy vyčíslila na částka, včetně DPH a k odvolání doložila kopii technického průkazu, záznam z další porady s klientem, tj. žalobkyní ze dne datum, dále vyúčtováním cestovného z adresa ulice do adresa nad Nisou a zpět, připojila seznam jednotlivých provedených úkonů a doložila osvědčení o registraci DPH.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že zvýšení výživného za období od datum na částka považuje za neopodstatněné, žalobkyně netvrdí ani prokazuje, k jaké podstatné změně poměrů na její straně došlo. Na jeho straně však dochází i nadále k postupnému zhoršování zdravotního stavu, pravidelně se léčí, musí brát léky proti bolesti každý den. K namítanému termínu splatnosti uvádí, že sám je vázán termínem výplaty svého zaměstnavatele, který nikdy nevyplácí k prvnímu dni v měsíci. Stran namítaného nesprávného výpočtu nákladů řízení, které mají být vyplaceny k rukám právní zástupkyně žalobkyně, uvedl, že předně se nelze vyjádřit k procesním náležitostem uplatnění nákladů řízení, když není k dispozici datum řádného doručení, respektive uplatnění návrhu žalobkyně na úhradu nákladů řízení, nelze se vyjádřit ani k množství úkonů, kromě těch, které jsou zřejmé přímo ze spisu. Požadované náklady ve výši částka včetně DPH jsou však v rozporu s pravidly slušnosti, přiměřenosti a spravedlivého posouzení náhrady nákladů řízení.

6. Blanketní odvolání žalovaného bylo podáno včas a bylo následně odůvodněno a upřesněno, že směřuje pouze do výroku V. o nákladech řízení a žalovaný navrhl, aby v napadeném výroku byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a pro případ, že soud neshledá moderační důvody, nechť je výrok V. změněn a nově rozhodnuto o nákladech řízení v souladu s výší tarifní hodnoty za 1 úkon právní služby. Žalovaný odůvodnil odvolání tím, že při stanovení nákladů nepřihlédl k jeho postoji, když již při prvním jednání ve věci, které se konalo datum navrhoval zvýšení výživného na částka, tedy o částka více. V té době byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti a jeho zdravotní stav byl výrazně zhoršen a sám nevěděl, do jaké míry se bude moci do budoucna zapojit dále do pracovního procesu. Žalobkyně však smírné vyřešení věci odmítla. Dále namítá, že soud nepřihlédl k jeho postoji v tom, že po ukončení pracovní neschopnosti sám aktivně řešil své pracovní zařazení, musel přestat jezdit jako řidič a od listopadu 2023 nastoupil do pracovního poměru jako učitel odborného výcviku, kde pracuje do současné doby. S ohledem na relativní stabilitu svého zdravotního stavu při jednání navrhl vyřešení věci smírem s tím, že bude hradit výživné ve výši částka, což žalobkyní nebylo akceptováno. Nebylo přihlédnuto ani k faktickému stavu věci, kdy žalovaný oproti původně stanovené výši částka sám dobrovolně hradil výživné ve výši částka žalobkyni, a to již od července 2023 a dále pak ještě před vyhlášením rozsudku v listopadu 2023 začal sám hradit výživné ve výši částka a poukazuje na sdělení soudu v rámci předvídatelnosti jeho rozhodnutí, kdy soud sdělil, že by jako odpovídající výživné do úvahy přicházela částka částka. Soud se rovněž nezabýval při stanovení nákladů řízení časovým obdobím, za které je výživné požadováno a že by soudem mělo být zohledněno, že žalobkyně vyčkala s podáním návrhu na zvýšení výživného do okamžiku nabytí své zletilosti, neboť jej podávala cca 2 měsíce po dosažení 18 let a dochází k tomu, že v jednom rozhodnutí se překrývají dva možné způsoby výpočtu nákladů řízení, tj. výživné pro nezletilé a výživné pro zletilou osobu. Žalovaný má za to, že by ve věci výživného mělo být primárně respektováno a vycházeno z dobrovolného a skutečně hrazeného výživného a od této skutečnosti by se měla poměřovat případná úspěšnost řízení. Dále namítá, že se soud v odůvodnění při stanovení nákladů řízení nevypořádal s podstatou institutu výživného jako takového, když vedené řízení má vždy primárně sociální charakter a není proto v souladu s pravidly slušnosti a principy dobrých mravů přiznat v takovémto řízení odměnu advokáta v mnohonásobně vyšší částce, než samotné výživné či zpětně dopočítaný dluh v případě navýšení výživného směrem do minulosti. Částka, která byla přiznána jako odměna právní zástupkyni žalobkyně mnohonásobně převyšuje nově vypočtený nedoplatek na výživném, čímž došlo k porušení principu spravedlnosti, neboť částka nákladů řízení je neúměrně vysoká na úkor dcery žalovaného. Měl se proto okresní soud zabývat a vypořádat s možností využití moderačního ustanovení podle § 150 o.s.ř. Dále namítá žalovaný, že soud nesprávně stanovil výši tarifní hodnoty, od které se odvíjí hodnota za 1 úkon právní služby, neboť v případě zvýšení výživného zletilého dítěte je tarifní hodnotou pětinásobek hodnoty ročního plnění, kterým je rozdíl mezi dosavadním a nově požadovaným výživným, a nikoliv celá výše požadovaného plnění. V projednávané věci se v průběhu řízení částka dosavadního plnění měnila, vzhledem k tomu, že v průběhu řízení platby výživného navyšoval a tarifní hodnota se tak postupně snižovala z částky částka na částka a od listopadu 2023 činil rozdíl mezi dosavadním a nově požadovaným plněním částka, tedy tarifní hodnota činila částka.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku V. změnil tak, že jí budou přiznány náklady řízení ve výši částka plus cestovní výlohy částka včetně DPH a náklady odvolacího řízení. Poukazuje na to, že žalovanému bylo a muselo být známo, že předmětné řízení již není nesporným řízením ve věci nezletilé, neboť žalobkyně v době uplatnění svého nároku již byla zletilá a marně se snažila se s žalovaným ve věci dohodnout. Žalovaný měl zároveň v daném řízení právní zastoupení, a tudíž musel být srozuměn s tím, že přiznání náhrady nákladů řízení v tomto sporu je již běžnou věcí. Přesto po celé řízení vystupoval vůči žalobkyni velmi negativně, o jakékoliv dohodě nechtěl ani slyšet a fakt, že v průběhu řízení začal hradit na výživném více, bylo v důsledku pouze a výhradně pod tíhou soudního řízení, v důsledku pravidelné a marné snahy soudu působit na žalovaného, aby si uvědomil, že pokud nezmění svůj postoj k věci, bude věc meritorně rozhodovat, a to tak, že výživné rozhodně bude navyšováno, což se také stalo. Žalovaný nadto nebyl ani zčásti ochoten jakkoliv reflektovat doplacení dlužného výživného za období od datum, a tedy pokud jde o argument žalovaného, že soud nepřihlédl k postoji žalovaného, pak žalobkyně namítá, že právě postoj žalovaného vedl k soudnímu sporu, jeho obsáhlému a zdlouhavému dokazování, jakož i délce trvání sporu, když se žalovaný trvale a opakovaně zvýšení výživného aktivně bránil, snažil se opírat o jím tvrzené zdravotní obtíže, které však lékařské zprávy vyvrátily, jeho častou pracovní neschopnost (která byla účelová a zjevně časově odpovídající až zahájení snahy žalobkyně situaci řešit smírně a následně pak soudní cestou, když tento způsob řešení žalovaný volil i v průběhu řízení, kdy žalobkyně byla ještě nezletilá) a finálně i délkou samotného řízení, když se žalovaný snažil tvrdit zcela jiné osobní i majetkové poměry na jeho straně, než vyšly v řízení najevo. Nelze tedy souhlasit ani s argumentem, že soud nepřihlédl k faktickému stavu věci, kdy nezohlednil skutečnou výši hrazeného výživného, neboť tuto hradil pouze a výhradně pod tíhou soudního řízení. K argumentu žalovaného, že soud nezohlednil časové hledisko, kdy žalobkyně údajně vyčkala své zletilosti a až poté uplatnila nárok před soudem, žalobkyně uvedla, že se s žalovaným snažila na zvýšení výživného předem dohodnout, avšak žalovaný na její podněty reagoval tak, že půjde na neschopenku a žalobkyně se ničeho nedomůže. K namítaným pravidlům slušnosti a principům dobrých mravů ze strany žalovaného ve vztahu k přiznání nákladů řízení ve vyšší částce, než je samotné výživné, žalobkyně namítá, že žalovaný s ohledem na své právní zastoupení byl jistě poučen o nákladnosti daného sporu. Přesto jeho trvání a průběh komplikoval a prodlužoval svou snahou neuvádět pravdivé skutečnosti o svých osobních a majetkových poměrech, svou svévolnou nepřítomností při jednání datum, čímž uměle prodlužoval řízení. Žalobkyně poukazuje též na to, že žalovaný dosti negativně vystupoval v průběhu celého řízení jak vůči soudu, tak vůči žalobkyni a její právní zástupkyni a jeho projevy po opuštění soudní síně vůči žalobkyni, její matce i právní zástupkyni přešly až do vulgarit. V kontextu těchto faktů se jeví námitka slušnosti a dobrých mravů ze strany žalovaného zcela nemístně. Žalobkyně se však ztotožnila s tím, že výše tarifní hodnoty měla být ve výši rozdílu původně určené výše výživného v době podání návrhu a s nově požadovaným výživným. Tarifní hodnotou tak měla být částka částka, hodnota jednoho úkonu právní služby pak činí částka + 21 % DPH + částka režijní paušál + 21 % DPH a žalobkyně nárokuje a podle původně přiloženého vyúčtování i nárokovala 16,5 úkonů právní služby, celkem za částka a 17 režijních paušálů, celkem částka, dále náhradu za ztrátu času cesty k soudu tam a zpět za každých 36 započatých půl hodin částka bez DPH, plus DPH 21 %, celkem částka a na cestovních výlohách částka. Zároveň žalobkyně v tomto podání vzala své odvolání částečně zpět s ohledem na zájem žalobkyně na hospodárnosti řízení s tím, že zpětvzetí se týká výroku II. a III. napadeného rozhodnutí a navrhla, aby odvolací soud ve věci o nákladech řízení rozhodl bez nařízení jednání. K vyjádření připojila přehled jednotlivých úkonů právního zastoupení, včetně výpočtu odměny při tarifní hodnotě věci částka a vyúčtování cestovného právní zástupkyně celkem za 6 cest z adresa nad Nisou a zpět.

8. Krajský soud bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. přezkoumal napadený výrok V. rozsudku okresního soudu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné a pouze nepatrně důvodným shledal odvolání žalovaného.

9. Výrok I. napadeného rozsudku zůstal odvoláním nedotčen, není proto předmětem odvolacího přezkumu (§ 159 o. s. ř.).

10. Proti výrokům II. a III. vzala žalobkyně odvolání zpět ještě předtím, než odvolací soud začal ve věci jednat, a proto bylo řízení o odvolání žalobkyně proti uvedeným výrokům v souladu s ustanovením § 207 odst. 2 o. s. ř. zastaveno.

11. Ve výroku IV. o změně předchozího rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne datum, č. j. spisová značka ve výroku o výživném je rozsudek okresního soudu správný a byl proto v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.

12. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

13. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

14. Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

15. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a zásada zavinění (§ 146 odst. 2 a § 147 odst. 1, 2, o. s. ř.). Ustanovení § 150 o. s. ř. je výjimkou z pravidla a nelze ji vykládat tak, že kdykoliv bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení je na místě nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení. Zejména v procesním právu je totiž nutné každou výjimku z obecného pravidla vykládat restriktivně. Důvody hodnými zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je přitom třeba vzít zřetel nejen na poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Soud musí vycházet z posouzení všech relevantních okolností konkrétní věci. Okolnosti hodné zvláštního zřetele, kdy soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat, nelze spatřovat pouze v tom, že by jejich přiznání přivodilo žalobci větší újmu než žalovanému, přitom platí, že porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu než účastníku druhému, okolnosti další, a to takové, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (srovnej nález Ústavního soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 401/06, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

16. Ustanovení § 150 o. s. ř. pak neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (srovnej nálezy sp. zn. I. ÚS 2862/07).

17. Žalobkyně se v posuzovaném případě domáhala žalobou ze dne datum zvýšení výživného, naposledy určeného v částce částka měsíčně od datum na částku částka měsíčně, počínaje březnem 2023, posléze žalobu rozšířila na zvýšení výživného na uvedenou částku již od datum, což okresní soud usnesením připustil a dále se domáhala nedoplatku na výživném v důsledku zpětného zvýšení výživného. Žalobě žalobkyně bylo co do části částka měsíčně, počínaje dnem datum vyhověno výrokem I., který nebyl odvoláním napaden, a proto nabyl samostatně právní moci. Výrokem II. byla žaloba do částky částka měsíčně od datum zamítnuta a výrokem III. bylo rozhodnuto o nedoplatku výživného za dobu od datum do datum ve výši částka, se splatností do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Ohledně výroků II. a III. bylo v důsledku zpětvzetí odvolání žalobkyně odvolací řízení zastaveno a tyto výroky jsou již rovněž pravomocné (§ 222 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

18. Přezkumem napadeného výroku V. o nákladech řízení krajský soud shledal, že v daném případě bylo o výživném pro žalobkyni naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne datum, č. j. spisová značka, žaloba o zvýšení výživného byla podána datum. Z obsahu spisu vyplývá, že právní zástupkyně žalobkyně žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení, a to podáním datovaným ze dne datum (č. l. 5) zaslala elektronicky na adresu e-mail výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 o. s. ř., aby od tohoto měsíce započal přispívat na výživu žalobkyně přiměřenou výší, za níž považuje částku částka měsíčně. Z této výzvy vyplývá, že klientka právní zástupkyni informovala, že žalovaného již několikrát žádala o zvýšení příspěvku na její výživu, když, jak je žalovanému známo, navštěvuje 3. ročník Střední školy v adresa a žalovaný na žádné žádosti dosud adekvátně nereagoval a vyčíslila podstatné náklady klientky. Žalovaný doručení předžalobní výzvy nesporoval.

19. Krajský soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že v dané věci je namístě aplikovat ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro odepření práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni. Nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro které by se jevilo v daném případě nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení žalovanému, který byl ve věci převážně neúspěšným, a který svým postojem k placení výživného toto řízení vyvolal. Žalobkyně se musela svých práv domáhat soudní cestou a v důsledku toho jí vznikly náklady za právní zastoupení advokátkou a nebylo by tedy spravedlivé, aby jako převážně úspěšná strana sporu hradila náklady právního zastoupení. Žalovaný, jak se podává z výzvy k plnění, byl opakovaně žalobkyní žádán o zvýšení výživného a vyzván byl i dopisem právní zástupkyně ze dne datum a byl zároveň upozorněn, že pokud k navýšení plateb výživného nedojde, bude zahájeno soudní řízení. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval, reagoval až na výzvu soudu, aby se dle § 114b odst. 1 o. s. ř. k žalobě vyjádřil po poučení, že pokud tak bez vážného důvodu neučiní, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu uplatňován uznává a ve věci bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Žalovaný se vyjádřil k žalobě tak, že navrhl její zamítnutí v plném rozsahu jako nedůvodné. Ve vyjádření zmínil, že žalobkyni již dříve nabízel, že je ochoten a schopen hradit výživné zvýšené o částku částka, což však žalobkyně odmítla. Žalobkyně ve vyjádření k podání žalovaného popřela, že by jí přišla jakákoliv nabídka na zvýšení výživného, tudíž ji nemohla ani odmítnout. Navíc, pokud byla potřeba žalobkyně na zvýšení výživného otci známa a on souhlasil s částečným zvýšením, mohl tak platbu výživného dle svých možností navýšit dobrovolně. Náklady řízení se zvýšily také v důsledku postoje žalovaného k žalobě, kdy žalovaný se nedostavil k nařízenému jednání datum, při němž ho jeho tehdejší právní zástupce omluvil ze zdravotních důvodů s tím, že žalovaný mu sdělil, že nemůže vstát z postele, k tvrzení žalobkyně, že v den jednání kolem osmé hodiny viděla žalovaného v autě u Pekárny v Lučanech však zaměstnavatel žalovaného potvrdil, že žalovaný byl celý den od 7:36 do 16:10 hodin v zaměstnání. Až v průběhu probíhajícího řízení žalovaný zvýšil výživné placené žalobkyni o částka, přičemž v průběhu řízení nebyl schopen soudu věrohodně objasnit jednotlivé peněžní transakce probíhající na jeho účtu ani transakce s cennými papíry, ohledně obsazení jeho bytu ve Stráži pod adresa nájemníkem nebyl schopen uvést jaké nájemné tento nájemník platí s tím, že se o to stará jeho přítelkyně, která je nezaměstnaná, v podnikání se jí nedaří, proto ji 3 roky živí, avšak podílela se na platbě za dovolenou na Korsice z jedné poloviny, přičemž popřel, že by za tuto dovolenou zaplatil částka. Žalobkyně je studující a až na příjmy z brigád ve výši částka žádné vlastní jiné příjmy nemá. Pokud žalovaný v odvolání tvrdí, že sám při jednání navrhl vyřešení věci smírem s tím, že bude hradit výživné ve výši částka měsíčně, je třeba uvést, že z protokolu o jednání okresního soudu ze dne datum vyplývá, že ze strany soudu byl učiněn opětovný pokus o smírné vyřešení sporu, přičemž žalovaný uvedl, že datum zaslal žalobkyni výživné ve výši částka. Je třeba uvést, že ke zvýšení platby výživného na částku částka pro žalobkyni žalovaný přistoupil až v samém závěru soudního řízení a na zpětné zvýšení výživného zpětně od září 2022 nepřistoupil. Skutečnost, že žalovaný po ukončení pracovní neschopnosti sám aktivně řešil své pracovní zařazení a od listopadu 2023 nastoupil do pracovního poměru jako učitel odborného výcviku, kde pracuje do současné doby, není rovněž důvodem hodným zvláštního zřetele, pro který by žalobkyni neměly být přiznány náklady řízení. Tvrzení žalovaného, že se opakovaně s ohledem na své výdělkové možnosti a zdravotní stav pokusil věc řešit mimosoudní cestou a že šlo o reálné a objektivní návrhy na zvýšení výživného, které z pohledu žalobkyně nebyly akceptovány, vyvrací postoj žalovaného před zahájením řízení, kdy na předžalobní výzvu žalobkyně nereagoval, a i po zahájení řízení ve vyjádření k žalobě navrhovatel její zamítnutí a též výsledek řízení ve věci samé, z něhož je zřejmé, že požadavek žalobkyně nebyl přemrštěný. Ani tuto okolnost proto nelze považovat za důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř.

20. Okresní soud proto i podle názoru odvolacího soudu správně rozhodoval o nákladech řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a odvolací soud pouze upřesňuje, že částečný úspěch žalobkyně spočívající v jí pravomocně přiznaném výživném ve výši částka měsíčně od datum do budoucna představuje z pohledu žalované částky částka měsíčně úspěch ve výši 87,5 % a úspěch žalovaného o spočívající v zamítnutí žaloby do částky částka z požadovaných částka představuje jeho úspěch v rozsahu 12,5 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 75 %, které představují rozdíl částečného úspěchu žalobkyně a žalovaného.

21. Podle § 151, odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou. Podle odst. 2 téhož ustanovení při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Určit výši nákladů může předseda senátu až v písemném vyhotovení rozhodnutí.

22. Náklady řízení žalobkyně spočívají v odměně advokáta ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

23. Podle § 6 odst. 1 adv. tarifu výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal.

24. Podle § 8 odst. 1 adv. tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci, anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pěti let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění.

25. Odvolací soud na rozdíl od okresního soudu vyšel z tarifní hodnoty, která představuje rozdíl mezi dosavadním a nově požadovaným výživným, neboť právní pomoc se týká jen tohoto rozdílu (srovnej rozsudek KS v právnická osoba sp. zn. spisová značka) - v tomto smyslu je odvolání žalovaného důvodné - a to z jeho pětinásobku hodnoty ročního plnění. Roční plnění představuje částku částka a jeho pětinásobek částku částka. Odměna za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty pak činí částka. Předmět řízení byl vymezen v žalobním návrhu, jím byla částka částka měsíčně a tento předmět řízení zůstal po celou dobu nezměněn. Žalobkyně žalobu žádným způsobem neomezila a není proto namístě námitka žalovaného, že soud nepřihlédl k faktickému stavu věci, když nezohlednil skutečnou výši hrazeného výživného, a to i vzhledem k tomu, že žalovaný zcela odmítal jakékoliv zpětné hrazení dlužného výživného.

26. Pokud jde o jednotlivé úkony právní služby odvolací soud s výčtem jednotlivých úkonů právní pomoci uvedených okresním soudem v odst. 50, za něž přiznal právní zástupkyni žalobkyně odměnu, byť v nesprávné výši, souhlasí, neboť jde o úkony, jež byly účelné k uplatňování práva žalobkyně, s výjimkou vyjádření ze dne datum (č. l. 155), které je svým obsahem primárně návrhem žalobkyně na doplnění dokazování ve věci, a jinak obsahuje pouze konstatování žalobkyně, že ke smírnému vyřešení věci mezi účastníky nedošlo. Celkem tedy má žalobkyně právo na náhradu nákladů za právní zastoupení za tyto úkony: převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne datum, účast na jednání před soudem dne datum, a to vzhledem k délce jednání přes 2 hodiny za 2 úkony, za účast při jednání dne datum, kdy opět jednání trvalo déle než 2 hodiny /tj. 2 úkony/ a účast na jednání soudu dne datum, kdy jednání také trvalo déle než 2 hodiny 2 úkony/ a za účast u jednání soudu dne datum. Jde tedy o 10 úkonů právní služby po částka a 1 úkon právní služby ve výši jedné poloviny výše uvedené odměny za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši částka. Dohromady jde o částka. Pokud jde o hotové výdaje, má právo na náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. za 11 úkonů po částka, celkem částka. Dále má žalobkyně právo na daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou uvedených částek, což představuje částka, dohromady částka. Při 75% úspěchu žalobkyně jde o částku částka.

27. Pokud se žalobkyně v odvolání dožadovala přiznání vyšších nákladů řízení za další úkony a cestovné, je třeba k nim uvést, že žalobkyně náklady řízení nevyčíslila před tím, než rozhodl okresní soud ve věci, nevyčíslila a nedoložila je ve lhůtě ani 3 dnů od vyhlášení rozsudku okresního soudu ani do doby vyhotovení rozsudku okresního soudu, ale poprvé až v odvolání proti napadenému rozsudku dne datum, včetně jízdného. Přitom ze spisu ke dni rozhodnutí okresního soudu je sice zřejmé, že právní zástupkyně žalobkyně do spisu nahlížela ve dnech datum a datum a že podala písemný závěrečný návrh. Okresní soud se k těmto 3 úkonům výslovně v odůvodnění nevyjádřil, nicméně tyto úkony ani odvolací soud nepovažuje za takové úkony, za něž by měla být přiznána odměna. V případě písemného závěrečného návrhu proto, že právní zástupkyně měla prostor k jeho přednesu při jednání soudu dne datum, za účast, u něhož se jí odměna přiznává a nelze proto písemně podaný závěrečný návrh považovat za účelně vynaložený náklad dle § 137 o. s. ř. ve spojení s § 142, odst. 1 o. s. ř. V případě nahlížení do spisu nejde o úkon, který by měl oporu v advokátním tarifu, který v § 11, odst.1, písm. f) jako úkon, z nějž náleží odměna uvádí prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to za každé dvě započaté hodiny. Úkon spočívající v další poradě s klientem ze datum z obsahu spisu ani k okamžiku písemného vyhotovení rozsudku nebyl zjistitelný, nadto podle záznamu právní zástupkyně žalobkyně se měla konat od 16,30 do 17,45 v místě bydliště žalobkyně a jejím obsahem měla být informace o průběhu jednání konaném před okresním soudem téhož dne, což odvolací soud nepovažuje za úkon splňující kritéria účelnosti, neboť žalobkyně o jednání soudu věděla a mohla se jednání účastnit.

28. Cestovné a náklady s ním spojené žalobkyně do doby písemného vyhotovení rozsudku okresním soudem nevyčíslila a nedoložila, okresní soud o nich tedy rozhodnout nemohl a odvolací soud jako přezkumná instance v tomto směru nemá co přezkoumat.

29. Z uvedených důvodů proto byl rozsudek okresního soudu ve výroku V. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku částka.

30. O lhůtě k plnění přisouzených nákladů řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

31. V odvolacím řízení neměl žádný z účastníků převážný úspěch, neboť žalovaný primárně navrhoval, aby náklady řízení byly moderovány tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení ve více jak dvojnásobné výši, než jí byla přiznána (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.