36 Co 190/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jarmily Potužákové a soudců JUDr. Barbory Jodasové a Mgr. Ondřeje Matoucha ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zrušení vyživovací povinnosti, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. 5. 2025, č. j. 6 C 209/2024-60

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 5 850 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 1 950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. zamítl žalobu o zrušení vyživovací povinnosti od 1. 10. 2024. Výrokem II. rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 19 050 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

2. Okresní soud rozhodoval o návrhu žalobce na zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované, zletilé dceři, od 1. 10. 2024, který odůvodnil tím, že žalovaná byla po ukončení střední zdravotnické školy v létě 2024 přijata na , právnická osoba, – kombinované (dálkové) studium, že od 2. 9. 2024 nastoupila do jablonecké nemocnice na hlavní pracovní poměr jako sestra, od října 2024 začne pracovat na svoji žádost na poloviční pracovní úvazek, žalovaná je tedy výdělečně činná a dokáže své náklady pokrýt z příjmu, kdy první výplatu bude mít v říjnu, pokud žalovaná studuje formou dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia a zároveň je výdělečně činná a sama si zvolila zkrácený úvazek v zaměstnání, tak již žalobce nemá povinnost hradit žalované výživné. Žalovaná s návrhem nesouhlasila a poukazovala na to, že nemá dálkové studium, ale kombinované (25 % prezenční forma, 75 % samostudium + povinná praxe ve FN , adresa, ), že pro bakalářské studium v oboru „Pediatrické ošetřovatelství“ bylo možno zvolit denní formu studia, nebo kombinovanou formu studia, že zásadní rozdíl mezi těmito formami spočívá ve výši nezbytného finančního zabezpečení s ohledem na místo studia s tím, že jí finanční situace neumožňovala zvolit si formu denního studia, byť by to bylo pro ni samozřejmě komfortnější, a zvolila formu kombinovaného studia, neboť tak může své životní náklady lépe sanovat, proto ode dne , datum, nastoupila do zaměstnání na tzv. poloviční úvazek do , právnická osoba, , toto zaměstnání jí umožňuje vykonávat uznatelnou praktickou část studia v místě bydliště a současně má dostatek času na teoretickou přípravu a přípravu ke zkouškám. Okresní soud vycházel z toho, že rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 9. 2009, č. j. 30 Nc 987/2009-16, byla žalobci uložena povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilé žalované částkou 2 000 Kč měsíčně počínaje 1. 4. 2009. Okresní soud vycházel z toho, že žalovaná je v akademickém roce 2024/2025, tj. od 1. 9. 2024 do 30. 9. 2025, studentkou prvního ročníku kombinovaného studia, studijní obor pediatrické ošetřovatelství, bakalářský studijní program. Okresní soud dále vycházel z toho, že žalovaná uzavřela s Nemocnicí , adresa, , p. o., pracovní smlouvu se dnem nástupu do práce , datum, , druhem práce praktická sestra, místem výkonu práce , právnická osoba, ., kdy pracovní poměr se sjednává na dobu určitou do , datum, , že výše uvedená pracovní smlouva ze dne , datum, byla smluvními stranami změněna tak, že s účinností od , datum, je sjednána kratší pracovní doba, pracovní úvazek ve výši 0,5. Okresní soud vycházel z toho, že podle potvrzení o výkonu zdravotnického povolání ze dne , datum, shora uvedený zaměstnavatel tímto potvrzuje, že žalovaná pracuje na poloviční úvazek v , právnická osoba, ., od , datum, jako praktická sestra na pracovišti lůžkové oddělení – pediatrie. Okresní soud vycházel z toho, že podle materiálů , právnická osoba, – lékařské fakulty, rozvržení zkráceného rozsahu praxe a plného rozsahu praxe, studentům kombinované formy studia, kteří vykonávají zdravotnické povolání praktické sestry na úseku péče o dítě, lze do celkového počtu hodin přímé praxe (předměty Ošetřovatelská praxe I. – VI. a , adresa, ošetřovatelská praxe I. a II.) stanoveného pro prezenční formu studia, započítat praxi z výkonu zdravotnického povolání a to v případě, že student vykonává zdravotnické povolání praktické sestry v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby na úseku péče o dítě, kdy u zkráceného rozsahu praxe příklad rozvržení odborné ošetřovatelské praxe I. pro I. ročník v případě kombinované formy studia při započítání části praxe z výkonu povolání praktické sestry uvádí počet 24 hodin pro zimní semestr a 120 hodin pro letní semestr, a u plného rozsahu praxe, určeného pro studenty kombinované formy studia bez způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání dětské/praktické sestry a studentky nevykonávající některé z těchto zdravotnických povolání v minimálním úvazku 0,5, příklad rozvržení ošetřovatelské praxe uvádí počet 160 hodin pro zimní semestr a 200 hodin pro letní semestr. Okresní soud vycházel z toho, že podle potvrzení zaměstnavatele o příjmu žalované za období říjen 2024 až prosinec 2024 průměrný čistý měsíční příjem žalované činil za uvedené období částku 19 387 Kč, přičemž z toho příplatky za práci přesčas, o svátcích, ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostřední a v noci činily za říjen 2024 částku 4 293 Kč, za listopad 2024 částku 1 799 Kč a za prosinec 2024 částku 2 082 Kč. Okresní soud vycházel z toho, že podle potvrzení zaměstnavatele o příjmu žalované za období leden 2025 až březen 2025 průměrný čistý měsíční příjem žalované činil za uvedené období částku ve výši 30 550 Kč, přičemž z toho příplatky za práci přesčas, o svátcích, ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostřední a v noci činily za leden 2025 částku 8 117 Kč, za únor 2025 částku 4 234 Kč a za březen 2025 částku 3 345 Kč. Okresní soud vycházel z toho, že podle listiny označené jako „Rozpis práce při plném a zkráceném úvazku“ denní služba se vykonává v čase 6:45 – 19:15 a noční služba v čase 18:45 – 7:15, že u plného úvazku jsou služby rozepsány následovně: 3.4. denní, 4.4. noční, 7.4. denní, 8.4. denní, 9.4. noční, 13.4., 15.4., 18.4. vždy denní, 19.4., 20.4. vždy noční, 23.4. denní, 24.4. noční, 28.4. denní a 29.4. noční. Při zkráceném úvazku je rozpis následující: 3.3. denní, 4.3. noční, 5.3.-.7.

3. škola, 9.3. noční, 11.3. denní, 19.3.-21.

3. škola, 24.3. denní, 25.3.noční, 27.-28.3. praxe ve FN , adresa, a 30.3. denní. Okresní soud vycházel z toho, že podle listiny označené jako „Životní náklady – Vypočítáno na měsíc“, tato je podepsaná žalovanou a uvádí následující výdaje: bazén 500 Kč, fitko 400 Kč, lezení 200 Kč, benzín 1 500 Kč, hygiena 600 Kč, ošacení 700 Kč, zubař a ústní hygiena 200 Kč, strava 4 000 Kč a jízdné 430 Kč. Okresní soud vycházel z toho, že žalovaná prokazovala své osobní a výdajové poměry, jízdenkou , jméno FO, v ceně 130 Kč, jízdenkami autobusem , adresa, – , adresa, v ceně 64 Kč, dodatkem č. , hodnota, o změně Smlouvy o nájmu bytu, ze dne , datum, , podle kterého , jméno FO, , jako nájemce bytové jednotky č. , Anonymizováno, v objektu v , adresa, , je do , datum, povinna zaplatit nově stanovenou měsíční úhradu za nájemné a služby v celkové výši , částka, , rodným listem , jméno FO, , narozeného , datum, podle kterého jeho otcem je , jméno FO, a matkou , jméno FO, . Žalovaná v červnu 2024 ukončila maturitní zkouškou střední zdravotnickou školu, a to v oboru praktická sestra, v průběhu středoškolského studia nedošlo k jeho přerušení, ale ke změně školy, a to ze Střední zdravotnické školy v Turnově na Střední zdravotnickou školu v Liberci, od 1. 9. 2024 do 30. 9. 2025 žalovaná studuje v 1. ročníku kombinovaného studia , právnická osoba, , 2. lékařské fakulty, studijní obor pediatrické ošetřovatelství, studijní program bakalářský, který je tříletý. Okresní soud po provedeném dokazování s odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, dospěl k závěru, že vysokoškolské studium žalované v oboru Pediatrické ošetřovatelství je prohloubením předchozího vzdělání, jde o studium účelné ve vztahu k uplatnění žalované na trhu práce. Okresní soud dospěl k závěru, že pokud žalovaná zvolený obor studuje v kombinované formě studia, což prezenčně představuje 4 dny v měsíci, je s ohledem na zjištěný rozsah studia i nutnost absolvování povinné praxe, prokázaný poloviční pracovní úvazek žalované v oboru, který na vysoké škole studuje, a který se do povinné praxe započítá, adekvátní jejímu studijnímu vytížení. Okresní soud zdůraznil, že nepovažuje studium žalované za samoúčelné, rovněž odůvodnění zkrácení úvazku žalovanou dodatečnou znalostí rozsahu studia v teoretické části, pokládal za racionální, odpovídající studijním povinnostem. Okresní soud zohlednil rovněž směnný provoz ve zdravotnickém zařízení, včetně nočních služeb, a proto zkrácení pracovního úvazku na polovinu nevyhodnotil jako účelové jednání žalované. Okresní soud zdůraznil, že z hlediska věku a potřeb žalované je výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně spíše symbolické. Pokud je žalovaná schopna si v polovičním pracovním úvazku výkonem pracovní činnosti vydělat (vč. pohyblivých složek mzdy) za říjen 2024 až prosinec 2024 částku 19 387 Kč a za období leden 2025 až březen 2025 částku 30 550 Kč, činí tak ve ztíženém pracovním prostředí (např. přesčasy, noční směny) a současně s probíhajícím studiem, které její schopnost samostatně se živit omezuje (0,5 úvazek), což kompenzuje právě stále existující vyživovací povinnost, byť existující v omezené míře, v daném případě ve výši 2 000 Kč měsíčně. Okresní soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Okresní soud dále rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a procesně úspěšné žalované přiznal náklady řízení vyčíslené podle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“ či „AT“ za tři úkony právní služby, tarifní hodnotu předmětu sporu ve výši 120 000 Kč (2 000 Kč*12*5), stanovil i s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2108/21. Okresní soud nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení za písemné vyjádření ze dne 27. 2. 2025, neboť uzavřel, že uvedené již bylo pouze doplněním tvrzení a důkazů reagujícím na procesní poučení soudu v dodatečné lhůtě.

3. Proti tomuto rozsudku, v celém jeho rozsahu, podal včasné odvolání žalobce, který se závěry okresního soudu nesouhlasí a namítá, že žalovaná nastoupila od , datum, do zaměstnání v Nemocnici , adresa, na plný pracovní úvazek a že až když zjistila, že žalobce jí počínaje měsícem říjnem 2024 hodlá přestat hradit výživné, domluvila se se zaměstnavatelem na snížení svého pracovního úvazku na polovinu od , datum, . Žalobce trvá na tom, že tento krok žalované byl krokem účelovým. Žalobce namítá, že z předložených potvrzení o příjmech žalované vyplývá, že žalovaná sice pracuje na poloviční úvazek, ale vykazuje mnoho odpracovaných hodin nad rámec sjednané pracovní doby. Namítá, že žalovaná je i při studiu, které je pro zvýšení její kvalifikace žádoucí, schopna pracovat takřka na plný pracovní úvazek. Namítá, že žalovaná za období leden-březen 2025 dosáhla průměrného měsíčního příjmu ve výši , částka, , což je částka, která podstatně převyšuje jeho příjem a dokazuje jeho tvrzení, že žalovaná je schopna se sama živit. Žalobce dále namítá, že náklady bydlení žalované nenese toliko matka žalované , jméno FO, , že tato žije ve společné domácnosti se svým manželem , jméno FO, , který je výdělečně činný, je zaměstnán jako řidič mezinárodní dopravy v dopravní společnosti Krejsa. Žalobce nesouhlasí s tím, že okresní soud při svém rozhodování vzal do úvahy i současně hrazenou výši výživného. Namítá, že je nelogické argumentovat tím, že výživné je nízké, když jde o otázku, zda vyživovací povinnost vůči žalované trvá. Namítá, že při úspěchu žalované jí nic nebrání zažádat o zvýšení výživného, a to i zpětně. Žalobce namítá, že žalovaná si již o jeden rok protáhla střední školu, kdy jí měnila a opakovala ročník, že toto toleroval a výživné o rok déle hradil. Namítá, že nyní nastoupila na vysokou školu a dle jeho informací chce školu od nového studijního roku měnit a nastoupit na školu soukromou. O tomto svém kroku žalobce žalovaná neinformovala, stejně tak jako jej neinformovala o tom, zda bude nastupovat do druhého ročníku, či zda si bude muset první ročník zopakovat. Žalobci nesdělila ani, jak vysoké školné v dané škole bude hradit. Pokud ke změně školy žalovaná skutečně přistoupí, půjde dle názoru žalobce o další samoúčelné prodloužení studia. Žalobce setrvává na svém stanovisku, že podmínka odkázanosti na výživu dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pominula na straně žalované již ukončením středoškolského vzdělání a následným nástupem do zaměstnání na plný pracovní úvazek 1. 9. 2024, že žalovaná je schopna se sama živit. Rozhodnutí žalované vzdělávat se dále na vyšším stupni školy formou kombinovaného studia při zaměstnání žalobce respektuje, ale namítá, že není jeho povinností poskytovat žalované výživu. Žalovaná se bez jakýchkoli pochybností mohla s dosaženou kvalifikací pracovně uplatnit, a navíc tak i činí. Žalobce nesouhlasí s výrokem II. a namítá, že i kdyby byl v řízení neúspěšným, měla by být náhrada nákladů přiznána dle aktuálně platného a účinného ustanovení advokátního tarifu, kdy od 1. 1. 2025 došlo ke změně v části tarifu a dle § 9 odst. 2 se mimo jiné i ve věcech výživného zletilých dětí považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Žalobce namítá, že hodnota jednoho úkonu tak činí částku 1 500 Kč a nikoli 5 900 Kč, jak je stanoveno v napadeném rozsudku s tím, že náhrada nákladů by tak měla být i v případě neúspěchu žalobce v daném sporu ponížena. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že určí, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalobkyni (zřejmě správně žalované) zanikla dne 1. 10. 2024, a přizná žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů., právnická osoba, doplnění skutkových tvrzení ze dne 31. 7. 2025 žalobce poukázal na nové skutečnosti, které ve věci nově nastaly s tím, že byl informován osobami ze širší rodiny, že žalovaná ukončila studium 2. lékařské fakulty , právnická osoba, , kdy žalobci není známo, zda žalovaná vůbec dokončila první ročník. Dále byl žalobce informován, že žalovaná je přijata do prvního ročníku studia na soukromé vysoké škole, kdy jméno školy, ani obor studia žalobci znám není. Žalobce má za to, že za dané situace je nezbytné pro rozhodnutí ve věci uvedené okolnosti objasnit, přičemž však objektivně není v jeho silách příslušné důkazní listiny zajistit. Žalobce navrhl, aby bylo žalované uloženo prokázat dosavadní průběh a aktuální stav svého studia, případně, aby byla soudem vyžádána zpráva o průběhu a případném ukončení studia žalované od 2. lékařské fakulty , právnická osoba, . Popsaná situace dle názoru žalobce koreluje s jeho konstantním procesním stanoviskem, že přístup žalované ke studiu neodpovídá systematické a účelné přípravě na budoucí pracovní uplatnění a spíše jde o studium účelové, když nyní opětovně nastupuje do prvního ročníku.

5. Ve vyjádření k podanému odvolání žalovaná uvádí, že soud prvního stupně v průběhu řízení velmi pečlivě provedl veškeré předložené důkazy a po jejich objektivním zhodnocení ve všech jejich souvislostech ve věci rozhodl správně. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud odvolání jako nedůvodné zamítl a napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil s tím, že žalované přizná náhradu nákladů odvolacího řízení tak, jak bude dle skutečnosti vyčíslena.

6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Krajský soud usnesením ze dne 11. 7. 2025, č. j. 36 Co 190/2025-72, vyzval účastníky řízení, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby o odvolání žalobce proti napadenému rozsudku bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez nařízení odvolacího jednání. Žalobce a žalovaná s tímto postupem vyjádřili souhlas, krajský soud proto rozhodl o odvolání bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

8. Ve věci jde o zrušení výživného zletilého dítěte, žalované, tedy o sporné řízení a okresní soud při posuzování důvodnosti podané žaloby správně vycházel ze zjištěného skutkového stavu, který účastníci svojí aktivitou určili. Vycházel tedy z tvrzení účastníků a jimi navržených důkazů. Důkazní břemeno přitom leží na tom účastníku, který existenci skutečností, ze kterých pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky, tvrdí. Jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne , datum, účastníci byli řádně poučeni podle ustanovení § 119a o. s. ř. a vzhledem k systému neúplné apelace, na kterém je vybudováno odvolací řízení ve věcech sporných, účastníci nemohou v odvolacím řízení uplatňovat skutečnosti a důkazy, které mohli uplatnit před soudem prvního stupně.

9. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná je v akademickém roce 2024/2025, od 1. 9. 2024 do 30. 9. 2025, řádnou studentkou prvního ročníku kombinovaného studia na , právnická osoba, studijní obor „Pediatrické ošetřovatelství“ v bakalářském programu, a to v oboru věcně a časově navazujícím na její zakončené středoškolské studium, neboť maturitní zkoušku na střední zdravotnické škole složila v červnu 2024. Bylo prokázáno, že žalovaná je od , datum, zaměstnána jako praktická sestra na lůžkovém oddělení pediatrie , právnická osoba, ., od 1. 10. 2024 v rozsahu pracovního úvazku ve výši 0,5. Bylo prokázáno, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za období říjen 2024 až prosinec 2024 činil částku ve výši 19 387 Kč a za období leden 2025 až březen 2025 částku ve výši 30 550 Kč, z toho nezanedbatelnou část tvořily příplatky za práci přesčas, o svátcích, ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a v noci jako pohyblivá složka mzdy. Žalovaná bydlí u matky, své životní náklady nezahrnující náklady na studium žalovaná vyčíslila celkem na částku 8 530 Kč. Bylo prokázáno, že vyživovací povinnost žalobce ve vztahu k žalované byla naposledy určena rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 9. 2009, č. j. 30 Nc 987/2009-16, v částce 2 000 Kč měsíčně s účinností od , datum, .

10. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

12. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

13. Okresní soud se i podle závěru krajského soudu dostatečně zabýval okolnostmi daného případu, správně zjistil skutkový stav, krajský soud z něj proto vychází a ztotožňuje se i s právním posouzením věci okresním soudem.

14. Pokud žalobce namítá, že žalovaná je po ukončení středoškolského studia schopna se sama živit, a že tak i činí, s odkazem na výši jejího průměrného čistého měsíčního příjmu od října 2024 v Nemocnici nad Nisou, p. o., krajský soud má za to, že skutečnost, že žalovaná je, nad rámec svých povinností při navazujícím studiu na vysoké škole, zaměstnána, nemůže být přičítána k její tíži v tom smyslu, že by jí výživné od žalobce nenáleželo. Žalovaná dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, na který správně odkázal okresní soud, vyvíjí maximální úsilí k zajištění svého příjmu, kdy podstatnou část jejího příjmu tvoří příplatky za práci přesčas, o svátcích, ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a v noci, nadto toto zaměstnání je částečně započitatelné do přímé praxe studia na vysoké škole. Podle závěru krajského soudu v době jeho rozhodování má proto žalovaná i nadále právo podílet se na životní úrovni svého otce tím, že jí bude hrazeno výživné. Krajský soud má za to, že žalovaná si mohla pro své přímé navazující studium zvolit denní formu studia, nikoliv kombinovanou formu studia vysoké školy, pak by vyživovací povinnost žalobce vzhledem k věku a odůvodněným potřebám žalované byla daleko vyšší. V důsledku plynutí doby se totiž od doby posledního rozhodování soudu o výživném v roce 2009 nepochybně zvýšily odůvodněné potřeby žalované. Odůvodněné potřeby žalované byly žalovanou prokazovány. I tuto okolnost je třeba dle krajského soudu hodnotit při rozhodování o podané žalobě. Krajský soud neshledal, že zkrácení pracovního úvazku od , datum, je účelovým jednáním žalované, neboť plnému pracovnímu úvazku brání právě studium žalované, které s sebou přináší vyšší časové nároky.

15. V projednávané věci studium žalované v prvním ročníku vysoké školy od , datum, do , datum, představuje navazující studium, které dle závěru krajského soudu slouží k prohlubování předchozího vzdělání žalované na střední zdravotnické škole se složením maturitní zkoušky v červnu 2024. Nejedná se proto o studium samoúčelné, ale vede k lepšímu pracovnímu uplatnění žalované na trhu práce.

16. Ohledně námitek žalobce stran toho, že žalovaná chce školu od nového akademického roku měnit a nastoupit na školu soukromou, ohledně skutečností a důkazů, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně ve smyslu § 205a písm. f) o. s. ř. stran toho, že žalobce byl informován, že žalovaná ukončila studium 2. lékařské fakulty , právnická osoba, a že byla přijata do prvního ročníku soukromé vysoké školy, kdy obor studia není žalobci znám, ohledně návrhů žalobce na doplnění dokazování stran dosavadního průběhu a aktuálního stavu studia žalované žalovanou, stran průběhu a případného ukončení studia žalované od 2. lékařské fakulty , právnická osoba, , krajský soud uvádí, že okolnostmi toho, zda studium žalované nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti se lze zabývat až v případě, že by žalovaná studovala již druhou vysokou školu, která by na předchozí školu jednoznačně nenavazovala. Krajský soud v době jeho rozhodování vychází z toho, že žalovaná studuje první vysokou školu veřejnou (bezplatnou), bezprostředně navazující na střední školu a že nejde o studium samoúčelné. Krajský soud proto návrhy žalobce na doplnění dokazování považuje za nadbytečné a zamítl je.

17. Vzhledem k prokázanému studiu žalované od 1. 9. 2024 do 30. 9. 2025, i při zaměstnání v rozsahu pracovního úvazku 0,5, tato není schopna se sama živit, v tomto případě pak vyživovací povinnost žalobce v době rozhodování krajského soudu trvá.

18. Požadavek žalobce na zrušení vyživovací povinnosti od 1. 10. 2024 proto nelze přijmout a okresní soud proto správě napadeným výrokem I. žalobu o zrušení vyživovací povinnosti od 1. 10. 2024 zamítl.

19. Z výše uvedených důvodů krajský soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek ve výroku I. potvrdil jako věcně správný.

20. Pokud jde o napadený výrok II. o nákladech řízení, tento sice odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v řízení před soudem prvního stupně byla procesně úspěšná žalovaná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s právním zastoupením ve smyslu advokátního tarifu, krajský soud se však neztotožňuje s výpočtem těchto nákladů řízení žalované ze strany okresního soudu.

21. V daném případě z obsahu spisu vyplývá, že právní zástupkyně žalované vykonala 3 účelné úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení dne 27. 1. 2025 (plná moc na č. l. 28), účast na jednání před soudem dne , datum, v čase nepřekračujícím dvě hodiny, účast na jednání před soudem dne , datum, v čase nepřekračujícím dvě hodiny. Krajský soud rovněž nepovažuje za účelný úkon právní služby písemné vyjádření ze dne 27. 2. 2025, neboť doplnění tvrzení a označení důkazů mohlo být ze strany žalované učiněno již na jednání dne , datum, .

22. Advokátní tarif byl s účinností od 1. 1. 2025 novelizován vyhláškou č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přičemž podle důvodové zprávy k vyhlášce č. 258/2024 Sb. Obecné části bodu 1. 3. mimo jiné „V některých případech dochází i ke snížení odměn a náhrad, a to opět z důvodů spočívajících zejména v odborné náročnosti“. Podle bodu 1.

4. Přehledu navrhovaných změn je zde mimo jiné uvedeno, že na základě výše uvedeného se navrhují změny sazeb odměn a náhrad, jak uvedeno v přehledu níže. Následuje Přehled navrhovaných změn mimosmluvní odměny v návaznosti na zvýšení tarifních hodnot: Je zde uvedeno mimo jiné , právnická osoba, : Ve věcech výživného zletilých dětí, Stávající odměna: Dle požadovaného peněžitého plnění (až pětinásobek ročního peněžitého plnění), tedy nejméně 300 Kč, maximální hranice není stanovena, Navrhovaná odměna: 1 500 Kč, Změna o: 400 % až minus X %. Ve Zvláštní části k čl. I. K bodu 4 (§ 9 odst. 2) je uvedeno, že „Nově se do § 9 odst. 2 doplňují věci týkající se výživy zletilých dětí, aby nevznikaly rozdíly ve výši tarifní hodnoty týkající se nezletilých a zletilých dětí. Současně se zvyšuje tarifní hodnota z 5 tisíc Kč na 10 tisíc Kč, aby výsledná odměna za právní služby byla zvýšená o inflaci v letech 2013 až 2023, tedy o cca 50 % (neboť naposledy byly tyto tarifní hodnoty valorizovány v roce 2013).“23. Podle § 7 bodu 4. advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 5 000 Kč do 10 000 Kč 1 500 Kč.

24. Podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění.

25. Podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve věcech péče soudu o nezletilé, osvojení, podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu, ve věcech opatrovnických a ve věcech výživného zletilých dětí se považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč.

26. Podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Podle odst. 4 citovaného ustanovení nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka , částka, na jeden úkon právní služby.

27. Krajský soud si je vědom skutečnosti, že Ústavním soudem ČR bylo konstantně judikováno, že je-li veden spor o peněžité plnění v konkrétní pravidelné výši (byť není rozhodováno o přiznání daného plnění, ale o zrušení výživného), a to za určité časové období, kdy je celkovou spornou peněžitou částku možno zjistit jednoduchým početním úkonem, je postup, ve kterém je dána přednost použití § 8 odst. 2 advokátního tarifu, v souladu s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 a na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2108/21, nález Ústavního soudu ČR ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. III. ÚS 385/22). Krajský soud má však za to, že Ústavní soud ČR se vyjadřoval k aplikaci advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a že od 1. 1. 2025 je úmyslem zákonodárce podle důvodové zprávy k novele advokátního tarifu odměnu za jeden úkon právní služby ve věcech výživného zletilých dětí snížit a dále při určení tarifní hodnoty vycházet z § 9 odst. 2 advokátního tarifu, a to z důvodů spočívajících zejména v odborné náročnosti (srov. shora citovanou důvodovou zprávu k vyhlášce č. 258/2024 Sb.).

28. Krajský soud proto dospěl k závěru, že právní zástupkyni žalované náleží za řízení před okresním soudem odměna při sazbě za 1 úkon určené z tarifní hodnoty předmětu řízení 10 000 Kč dle § 7 bodu 4., § 9 odst. 2 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 určené v částce 1 500 Kč, při shora učiněných třech úkonech právní služby tedy 4 500 Kč, dále náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč, tedy 1 350 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Celkové náklady řízení žalované vzniklé jí v souvislosti s právním zastoupením tak činí 5 850 Kč.

29. O lhůtě k plnění přisouzených nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení k rukám advokátky žalované dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

30. Z těchto důvodů byl napadený výrok II. rozsudku okresního soudu změněn podle § 220 o. s. ř. tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 5 850 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

31. V odvolacím řízení byla procesně úspěšná žalovaná, žalobce nebyl se svým odvoláním ve věci samé úspěšný, jeho úspěch stran nákladů řízení je v poměrně nepatrné části. Žalované náleží proto náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení žalované sestávají z odměny za 1 úkon právní služby sepis vyjádření k odvolání při sazbě za 1 úkon určené z tarifní hodnoty předmětu řízení 10 000 Kč, tedy 1 500 Kč dle § 7 bod 4., § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní služby ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 citované vyhlášky). Celkem tak žalované náleží za odvolací řízení 1 950 Kč.

32. O lhůtě k plnění přisouzených nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení k rukám advokátky žalované dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.