36 Co 299/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jarmily Potužákové a soudkyň JUDr. Barbory Jodasové a Mgr. Jany Černé ve věci manželky: Jméno manželky, narozená dne Datum narození manželky a manžela: Jméno manžela, narozený dne Datum narození manžela bytem Adresa manžela zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o rozvod manželství, o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 6. 2024, č. j. 51 C 185/2023-71

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. rozvedl manželství Jméno manžela a jméno FO, rozené rodné přijmení, uzavřené dne datum před Úřadem městské části adresa. Výrokem II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud rozhodoval o návrhu manželky na rozvod manželství ze dne datum a po provedeném dokazování okresní soud dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro rozvod manželství uvedené v § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Vyšel především z výpovědí obou účastníků a dále z listinných důkazů, zejména z oddacího listu, lékařských zpráv manželky a lékařské zprávy manžela. Dospěl k závěru, že soužití manželů je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a rozhodně nelze očekávat jeho obnovení. Oba manželé již v roce 2021 podali každý návrh na rozvod manželství s tím, že došlo k zastavení řízení o návrhu na rozvod manželství z důvodu obnovení soužití manželů. adresa návrh na rozvod manželství podala původně manželka, která žádala o co nejrychlejší projednání věci z důvodu jejího věku a zdravotního stavu, manžel s takto podaným návrhem na rozvod manželství souhlasil s odkazem na zdravotní obtíže, se kterými se léčí od podání prvního návrhu na rozvod manželství (řízení bylo vedeno pod sp. zn. spisová značka). Manželka s odkazem na špatný zdravotní stav vzala návrh na rozvod manželství zpět, manžel vyslovil se zpětvzetím návrhu nesouhlas s odkazem na jeho léčbu deprese spojenou s matrimoniální zátěží doloženou lékařskou zprávou, když soud rozhodl že zpětvzetí návrhu na rozvod manželství je neúčinné. Manželství bylo uzavřeno dne datum s tím, že manželka je ročník 1948 a manžel je ročník 1974, je tak zřejmý velký věkový rozdíl mezi manželi. Manžel společnou domácnost opustil v dubnu 2023 a žil na chalupě ve společném jmění manželů, byt je ve výlučném vlastnictví manželky, manželé spolu nekomunikují. Manžel má v současně době partnerský vztah (počátek vztahu prosinec 2023, leden 2024). Manžel v průběhu manželství udržoval mimomanželské poměry za účelem naplnění jeho sexuálních potřeb. Manželka je invalidní, její zdravotní stav není dobrý. Manželka měla jít na operaci kolena, tato operace byla opakovaně odkládána, neboť další zdravotní problémy nyní manželce znemožňují podstoupit tento potřebný zákrok, je tedy výrazně omezena v pohybu, není schopna si nakoupit, udržovat a uklízet domácnost, s uvedeným je jí vypomáháno v rámci pečovatelské služby města adresa, kterou si však manželka musí hradit. Okresní soud zdůraznil, že v řízení nebylo prokázáno, že by manžel měl manželku fyzickou napadnout, jak bylo v návrhu na rozvod manželství tvrzeno. Okresní soud zdůraznil, že naopak byly prokázány neshody v manželství způsobené věkovým rozdílem manželů, rozdílnými pohledy na svět, způsobem trávení společného života. Manželka je ve vážném zdravotním stavu, potřebuje osobu, která by o ni osobně pečovala, nemá momentálně dostatečný příjem, aby financovala lepší pečovatelskou péči. Manželka výslovně při svém výslechu uvedla, že ona podala žádost o rozvod, protože manžel se choval nemožně, nyní by chtěla rozvod „odvolat“, protože by na tom byla finančně velmi bita. Manžel, který je podstatně mladší, by rád žil společenským životem, účastnil se kulturních, sportovních akcí, výletů. Manžel při svém výslechu uvedl, že nemůže žít s osobou, která je o 25 let starší, je tam velký věkový rozdíl, byl vždy v subdominantním postavení, manželka byla vedoucí, šéfová, v rámci soužití mu bylo dáváno najevo, že je mladší, společné děti neměli. Okresní soud uzavřel, že pohled manželů na případné pokračující manželské soužití je zcela rozdílný a ve svém důsledku vede a vedl k hlubokému, trvalému a nenapravitelnému rozvrácení manželství. Ani jeden z manželů nehodlá trávit společně čas za účelem manželského soužití, oba uvedený vzájemný odpor ať již přímo, či nepřímo opakovaně potvrdili ve svých účastnických výsleších. Manželství pak provázela i nevěra manžela, jejíž základ se však nepodařilo objasnit. Manželka se k tomu vyjádřila jasně, její názor však zpochybnil manžel, který odkázal na nedostatečné uspokojení jeho sexuálních potřeb. Okresní soud příčinu rozvratu spatřoval zejména na straně manžela, který po letech soužití dospěl k závěru, že není schopen žít ve vztahu, ve kterém byl vůči manželce v submisivním postavení a společnou domácnost z toho důvodu i opustil s tím, že vzájemné citové odcizení je pak zcela viditelné na obou stranách. Okresní soud, ačkoliv uzavřel, že manželka se na rozvratu manželství nepodílela, příčinu rozvratu spatřoval zejména na straně manžela, který již nechce žít ve vztahu, ve kterém je v submisivním postavení, při existujícím velkém věkovém rozdílu a má jinou představu o trávení společného času, rovněž neshledal důvody pro zamítnutí návrhu na rozvod manželství podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z., neboť dospěl k závěru, že ona mimořádná okolnost v podobě věku a zdravotního stavu manželky nemůže být důvodem pro zachování manželství za situace, kdy manželé k sobě mají vzájemný odpor, ani jeden není schopen toho druhého vidět, manželka výslovně zmínila pouze finanční stránku, která ji vedla k závěru o zpětvzetí návrhu na rozvod manželství. Okresní soud dopěl k závěru, že není možné manželství zachovat, protože zachování manželství by vedlo ke zhoršení zdravotního stavu manžela, který byl po prvním návrhu na rozvod manželství z roku 2021 v péči psychiatra, trpěl depresemi, v jeho diagnóze je přímo uvedena matrimoniální zátěž. Okresní soud poukázal na to, že na materiální zajištění manžela myslí právní úprava v podobě vyživovací povinnosti mezi manžely, výživného rozvedeného manžela, když dále poukázal na to, že manželka podala žalobu o výživné nerozvedené manželky, a to ve výši částka měsíčně a řízení je vedeno u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka. Okresní soud zdůraznil, že to nebyl zdravotní stav ani věk manželky, který manželku původně vedl ke zpětvzetí návrhu na rozvod manželství, jak vyplynulo z jejího výslechu (naopak z důvodu věku a zdravotního stavu žádala o co nejrychlejší projednání návrhu na rozvod manželství). O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), neboť neshledal, že by bylo možné některému z manželů přiznat právo na náhradu nákladů řízení za situace, kdy nezjistil žádné odůvodněné okolnosti případu, které by jej k takovému rozhodnutí mohly vést.

3. Proti tomuto rozsudku, do výroku I., podala včasné odvolání manželka, která navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že manželství uzavřené mezi manželi dne datum před Úřadem městské části adresa se nerozvádí. Manželka nesouhlasí rozvodem a namítá, že manželé vstoupili do manželství před 31 lety, i přes větší věkový rozdíl bylo jejich manželství do roku 2021 celkem spokojené. Manželka namítá, že v roce 2021 začal manžel navazovat intimní známosti s jinými ženami ve Cvikově a okolí, a proto manželka podala žádost o rozvod, kterou posléze vzala zpět a manželé se usmířili. Manželka namítá, že se po celou dobu o manžela starala, zajišťovala domácnost, pomáhala manželovi při změnách zaměstnání, i v dobách, kdy byl nezaměstnaný. Manželka argumentuje tím, že poslední dva až tři roky se zhoršil její zdravotní stav, má problémy s páteří a koleny, jedno koleno již má operované, u druhého byla posunuta operace z důvodu anémie. Namítá, že v zimním období 2023 se manžel odstěhoval k jiné ženě do adresa, nechal manželku zcela bez pomoci. Od léta 2023 jí přestal poskytovat jakoukoliv pomoc (nákupy, vyřizování nezbytných záležitostí, přestal jí platit výživné). Manželka je poživatelkou starobního důchodu ve výši částka, příspěvku na péči v prvním stupni ve výši částka, kdy má zažádáno o zvýšení, hradí nájemné v bytě ve Cvikově ve výši částka plus elektrickou energii. Není schopna finančně více využívat pečovatelských služeb města adresa, má pouze na 2–3 obědy týdně, na nákup a úklid domácnosti jedenkrát týdně. Měsíční částka za tyto služby se pohybuje do částka. Manželka namítá, že má sice tři dospělé děti, ale všichni žijí daleko, v jiných krajích republiky. Manželka má za to, že je zde dán důvod dle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. nerozvést toto dlouholeté manželství z důvodu rozporu se zájmem manželky, která se na rozvratu manželství nepodílela, když ze strany manžela byla několikrát porušena manželská věrnost.

4. Ve vyjádření k podanému odvolání manžel uvádí, že to byla manželka, která podala návrh na rozvod manželství, on s tímto návrhem souhlasil. Manžel je přesvědčen, že napadený rozsudek byl vydán na základě plně provedeného dokazování, důkazy byly okresním soudem správně vyhodnoceny, aby okresní soud dospěl ke zjištění, že mezi účastníky byly splněny podmínky pro rozvod manželství a že žádné zákonné překážky nebrání jeho ukončení. Manžel zdůrazňuje, že se v minulosti o manželku celodenně staral, protože tvrdila, že není schopná samostatné péče. Manžel uvádí, že nakonec však zjistil, že to jen předstírala, aby mohla pobírat příspěvek na péči ve výši částka, který jí byl snížen na částka. Manžel uvádí, že manželka byla a je ve starobním důchodu a on chodil do práce s tím, že po návratu domů vyžadovala jeho péči spíše z pohodlnosti než z nezbytné potřeby vyvolané jejím zdravotním stavem. Zdůrazňuje, že když opustil společnou domácnost cítil se na sedmdesát let, měl psychické problémy, aby nakonec musel vyhledat péči odborníků s tím, že jeho psychický stav mu neumožňoval pokračovat v práci u CNC tvar, s. r. o. Manžel poukazuje na to, že ve svazku se cítil nešťastný a měl obavu, aby jeho psychika nenarušila jeho fyzické zdraví a že jej manželka opakovaně vyhazovala z bytu a zakazovala mu stýkat se s jeho rodinou. Manžel navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. V závěrečném návrhu poukázal na to, že je nepochybné, že rozvrat manželství nastal, byl také soudem zjištěn, ten nepopírá ani manželka a žádné zvláštní důvody pro zachování manželství zjištěny nebyly. Doplnil, že pokud by byl návrh na rozvod manželství zamítnut, byl by to zásah do jeho práva na osobní a rodinný život.

5. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek při nařízeném jednání, jakož i předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné.

6. Krajský soud o odvolání manželky jednal a rozhodl při nařízeném ústním jednání v nepřítomnosti manželky podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť ač manželce bylo řádně doručeno předvolání k jednání nařízenému na den datum ve 14:00 hodin, k jednání se nedostavila, svou neúčast u jednání dne datum nijak neomluvila.

7. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

8. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

9. Okresní soud správně zjistil všechny rozhodné skutečnosti na základě úplného dokazování a učinil správné skutkové i právní závěry, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Správně se také okresní soud vypořádal s příčinami rozvratu manželství, a to s upřesněním, které bude krajským soudem uvedeno dále.

10. Okresní soud manželku řádně poučil podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k tomu, aby tvrdila a prokázala skutečnost, že rozvod manželství je v rozporu s jejím zájmem, tj. zájmem manželky, že se ona na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela, že by jí rozvodem manželství byla způsobena zvlášť závažná újma a že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Okresní soud rovněž řádně účastníky řízení poučil podle § 118b odst. 1 o. s. ř. a podle § 119a odst. 1 o. s. ř., řízení je tedy zkoncentrováno a krajský soud pouze přistoupil k doplnění skutkových tvrzení k aktuální situaci v manželství.

11. Manžel před odvolacím soudem uvedl, že na jeho postoji k manželce a k zachování manželství se nic nemění, manželství rozhodně zachovat nechce a trvá na rozvodu. Všechno jej spíš obtěžuje, protože manželka na něho podává i trestní oznámení, a to z důvodu, že jí zamezuje přístup do společného objektu, ale to není žádná pravda. Již v loňském roce totiž předal jejímu právnímu zástupci, tehdy právní zástupkyni klíče od tohoto objektu. Manželka tam se svojí právní zástupkyní i byla, a proto neví, proč se takto chová. Manželce na sebe nedal kontakt, nejsou tedy v žádném kontaktu. Za celou dobu od června 2024 viděl manželku jednou, a to letos v březnu, kdy se sešli u Okresního soudu v adresa ohledně výživného na manželku. Tam manželka přišla sama, bez doprovodu, se svým právním zástupcem. K dotazu soudu manžel sdělil, že byl již vyhlášen rozsudek ve věci výživného na manželku, žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta a rozsudek ještě není doručen. Dále manžel k dotazu soudu uvedl, že spory měli delší dobu, např. kolem chalupy ve Svoru, kterou chtěl vylepšovat, protože byly peníze z prodeje pražského bytu a domníval se, že kdyby ji zrekonstruovali, mohli by ji i pronajímat a byli by na tom finančně lépe. S tím ovšem manželka nesouhlasila. Jejich vztah se dost zhoršil v období covidu, kdy spolu byli celé dny v jednom bytě, protože on v té době pracoval z domu, měl home office, kdy je programátor CNC strojů. Navíc mu v té době zemřel i otec. Pokud jde o zdravotní stav manželky, tak si nemyslí, že by mezi rokem 2021, kdy podávala první návrh na rozvod a rokem 2023, kdy podala druhý návrh na rozvod, respektive pak ho vzala zpět za několik měsíců, že by se její zdravotní stav nějak výrazně zhoršil. Přišlo mu, že je víceméně stejný, ona nechtěla příliš nikam chodit, ani vycházet z domu, ani z chalupy, když byli na chalupě, přestože neměla žádné berle ani chodítko. Přišlo mu, že nepotřebuje jít mezi lidi nebo také je pohodlná, protože si třeba na chalupě posílala sousedy i pro chleba, přestože si tam mohla dojít sama. Manžel doplnil, že manželka má 3 děti, nejstarší syn je trochu starší než on a jmenuje se jméno FO, bydlí v Liberci a má s ní nějaký spor, protože zítra jde opět sem na soud, je předvolán jako svědek. Dále má dceru jméno FO, která bydlí v adresa a která mu před několika lety pomohla a jméno FO, která bydlí v Hostivicích. Když ještě bydlel s manželkou, tak občas se za ní zastavil syn, s dcerami neviděl, že by se nějak stýkala, ty za ní nejezdily. Její vztahy k dětem byly chladné. Manžel opakoval, že jeho známost s přítelkyní, kterou navázal v loňském roce, trvá a v žádném případě nemá zájem o obnovení soužití s manželkou.

12. Odvolací soud po doplnění skutkových tvrzení manžela k aktuální situaci v manželství dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželství účastníků je nefunkční po všech stránkách manželského soužití. Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že manželka dvakrát sama o své vůli podala návrh na rozvod manželství. Poprvé návrh na rozvod manželství manželka vzala zpět údajně pro žádost manžela, podruhé manželka vzala návrh na rozvod manželství zpět pro to, že se jí měl zhoršit zdravotní stav, pro který však původně trvala na co nejrychlejším projednání věci (srov. návrh na rozvod manželství ze dne datum). Manželka nakonec přiznala, že její zájem na zachování manželství je čistě ekonomický a že by potřebovala někoho, kdo by o ní pečoval a staral se o domácnost. Jak již vyzdvihl okresní soud z výslechu manželky i z výslechu manžela je patrný vzájemný nepřekonatelný odpor, u manžela se toto projevilo na zdravotním stavu, kdy byl psychiatricky léčen s anxiózně depresivním syndromem v reakci na matrimoniální zátěž, hospitalizován na psychoterapeutickém oddělení právnická osoba v květnu až červnu 2023.

13. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc mezi manžely (§ 655 o. z.). Vzájemná pomoc a podpora mezi manžely se týká manželů všech generací a má přetrvávat i poté, co manželé řádně vychovali děti. Manželé jsou si také povinni vzájemnou úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně se respektovat a vytvářet zdravé rodinné prostředí (§ 687 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že tyto atributy manželství u účastníků dlouhodobě neexistují a manželský svazek je pouze formální. Za trvání manželství účastníků se děti nenarodily.

14. Bylo prokázáno, že nepříznivá situace v manželství trvá již minimálně od roku 2021, v souvislosti s prvním návrhem na rozvod manželství, že se manželé intimně nestýkají delší dobu, manželé nevedou společnou domácnost, kdy v dubnu 2023 manžel opustil společnou domácnost v bytě ve výlučném vlastnictví manželky ve Cvikově a žil na chalupě ve společném jmění manželů ve Svoru a že si žijí každý za své prostředky a že spolu nijak nekomunikují, ani pokud jde o základní komunikaci. Manžel potvrdil, že kromě jednání před okresním soudem v červnu 2024 se manželé osobně viděli pouze v rámci řízení o výživném manželky vedeného u Okresního soudu v adresa v březnu 2025, kam manželka přišla sama, bez doprovodu se svým právním zástupcem.

15. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželé spolu dlouhodobě netrávili volný čas, jejich vzájemné vztahy byly a jsou vyhrocené, manželé k sobě nemají kladný citový vztah, naopak se nemohou vystát a v podstatě si přijít na jméno, manželé se neshodovali na způsobu financování společné domácnosti či nemovitých věcí ve společném jmění manželů, intimně se nestýkali, v manželství nebyly naplněny sexuální potřeby manžela, manžel přestal manželce, která je invalidní, její podezřelý výraz stav není dobrý, měla jít na operaci kolena, která však byla pro přidružené zdravotní problémy odkládána, poskytovat péči, i v souvislosti s tím, že sám byl psychiatricky léčen a hospitalizován pro anxiózně depresivní syndrom v reakci na matrimoniální zátěž (slovy manželky v rámci jejího výslechu…se vůbec nepostaral, v té době se pan jméno FO sebral a šel se chudák malej psychicky léčit…č.l. Anonymizováno p. v.). V manželství tak nebyla plněna povinnost vzájemné podpory a pomoci. Odvolací soud je na rozdíl od okresního soudu toho názoru, že se na rozvratu manželství podíleli oba manželé, spíše však manželka. Příčiny rozvratu manželství spatřuje odvolací soud zejména ve značném věkovém rozdílu mezi manželi, s tím souvisejícím vzájemném citovém odcizení, nedostatku vzájemné komunikace, neochoty obou manželů k ní, rozdílné představě o společném soužití. Je nepochybné, že značný věkový rozdíl mezi manžely (25 let) přispěl k tomu, že si manželé po jisté době přestali rozumět, protože každý (vzhledem k věku) měl jinou představu o společném soužití, o tom, jak naplňovat společný čas. Podíl na rozvratu manželství spatřuje odvolací soud naopak více na straně manželky, která do manželství vstupovala jako zralá žena ve věku 44 let, měla již sama tři dospělé děti ve věku přibližně věku svého manžela, který do manželství vstupoval jako velmi mladý člověk, ve věku 19 let. Manžel pak v řízení poukazoval na své subdominantní postavení v manželství, prokazoval psychiatrickou diagnózu v souvislosti se svou reakcí na matrimoniální zátěž. Manželka pak mohla a měla očekávat, že vzhledem ke značnému věkovému rozdílu mezi manželi atributy manželství shora uvedené nebudou naplněny. Je nereálné, aby manželské soužití bylo obnoveno, ve skutečnosti si to nikdo z účastníků ani nepřeje. Nadto je třeba zdůraznit, že manželka sama možnost obnovení soužití odmítla a připustila, že její zájem na zachování manželství je ryze ekonomický (slovy manželky v rámci jejího výslechu vztah se nezlepšil, nemůže se zlepšit, ale mně se podstatně zhoršila finanční situace). Manžel pak potvrdil navázání známosti s jinou ženou v průběhu rozvodového řízení a skutečnost, že v žádném případě nemá zájem o obnovení soužití s manželkou.

16. I podle názoru krajského soudu proto nejsou v projednávané věci dány důvody pro aplikaci tzv. antidiskriminační klausule uvedené v § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Podle uvedeného ustanovení nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

17. Naplnění předpokladů ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) o. z. krajský soud neshledal, když se na rozvratu manželství podíleli oba manželé, spíše však manželka. Pouze nad rámec krajský soud uvádí, že manželka sice v řízení tvrdila, že rozvodem manželství by jí byla způsobena újma, současně však neprokázala žádné objektivní mimořádné okolnosti, které by svědčily ve prospěch zachování manželství. Manželé spolu již dva roky nežijí a ani předtím nebylo jejich soužití dobré a pokud by nedošlo ke zpětvzetí prvního návrhu na rozvod manželství, manželství účastníků by zřejmě již bylo rozvedeno. Nelze přehlédnout, že svým zhoršeným zdravotním stavem a věkem manželka argumentovala ve prospěch co nejrychlejšího projednání věci, následně sice poukazovala na svůj zhoršený zdravotní stav, avšak ve vztahu k ryze ekonomickému zájmu, potřebě osoby, která by o ni pečovala. Ryze ekonomický zájem manželky touto mimořádnou okolností být nemůže, když manželka je zabezpečena starobním důchodem nyní ve výši částka měsíčně a příspěvkem na péči v prvním stupni ve výši částka. K řešení toho, aby majetková situace manželů/resp. bývalých manželů byla v zásadě stejná, resp. aby majetková situace bývalých manželů byla přiměřená, pak slouží jiné instituty občanského práva (srov. § 697 o. z. a § 760 a násl. o. z.).

18. Správný je i výrok okresního soudu o nákladech řízení, neboť v projednávané věci nejsou dány žádné zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků (§ 23 z. ř. s.).

19. Protože je rozsudek okresního soudu věcně správný, krajský soud jej potvrdil podle § 219 o. s. ř.

20. Rovněž v odvolacím řízení nejsou naplněny žádné zvláštní okolnosti, v důsledku, nichž by bylo možno některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s.). Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.