36 Co 321/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jarmily Potužákové a soudců Mgr. Ondřeje Matoucha a Mgr. Miloše Zbránka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně adresa pro doručování Adresa žalobkyně zastoupená opatrovníkem advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o výživné manželky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 6. 2025, č. j. 30 C 2/2025-81

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. zamítl návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen platit žalobkyni výživné ve výši 60 000 Kč měsíčně s účinností od 6. 2. 2025 do 12. 6. 2025. Výrokem II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě žalobkyně ze dne 6. 2. 2025, doplněné dne 9. 4. 2025, doplněné dne 23. 5. 2025 ustanoveným opatrovníkem pro řízení z řad advokátů , Jméno advokáta A, (z důvodu zjištění učiněného v průběhu jednání dne , datum, stran bipolární poruchy osobnosti, invalidního důchodu, ovlivnitelnosti žalobkyně), s tím, že usnesením ze dne 18. 6. 2025 připustil změnu žaloby tak, že žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému platit jí výživné ve výši 60 000 Kč měsíčně od 6. 2. 2025 vždy do každého 15. dne v měsíci a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky je nesporné, že byli manželé od uzavření manželství dne , datum, do právní moci rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dnem , datum, , kterým bylo manželství rozvedeno. Okresní soud vzal za prokázáno, že manželé spolu nežijí ve společné domácnosti od , datum, , nemovité věci, a to rodinný dům a přilehlé pozemky uvedené na LV , Anonymizováno, pro katastrální území Vratislavice nad Nisou byly koupeny za trvání manželství účastníků, jejich vypořádání se bude případně řešit v rámci vypořádání společného jmění manželů, pokud nemají upravený jiný majetkový režim, účastníci učinili nesporným, že žalobkyně má příjem z invalidního důchodu ve výši , částka, . Podle výslechu žalobkyně ze dne , datum, žalobkyně při opuštění společné domácnosti disponovala částkou , částka, na důchodovém pojištění, částkou přes , částka, na účtu u , Anonymizováno, s tím, že si spořila, protože pracovala 14 let u manžela ve stavební firmě. Okresní soud vzal výpovědí žalobkyně za prokázáno, že s těmito nemalými finančními prostředky, které měla zcela k dispozici a nakládala s nimi, hospodařila velmi nešetrně, seznámila se s novým partnerem , jméno FO, , kterému zakoupila dva ojeté automobily dohromady za cca , částka, , hradila za partnera dlužné výživné cca , částka, na jeho nezletilého syna, dále si vybavila nájemní byt za , částka, , když po ukončení nájmu o větší část vybavení přišla a v neposlední řadě hradila dovolenou do zahraničí za , částka, , na kterou nakonec neodletěla. Okresní soud vzal za prokázáno, že za trvání manželství, byť po opuštění společné domácnosti, navázala žalobkyně vztah s jiným mužem, což sama potvrdila ve své výpovědi. Okresní soud zdůraznil, že o výživném manželky rozhodoval za období 6. 2. 2025 do 12. 6. 2025 a dospěl k závěru, že žalobkyně měla v období od září 2024 do června 2025 k dispozici nejen úspory ve výši cca 1 200 000 Kč, ale i invalidní důchod ve výši 20 300 Kč měsíčně (tedy dalších 203 000 Kč za toto období) s tím, že při řádném hospodaření s těmito finančními prostředky (úspory nabyla za trvání manželství) by měla fakticky pokryté náklady na bydlení a živobytí společně se svými příjmy. Okresní soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazů daňového přiznání žalovaného za rok 2024 a výpisu z registru vozidel ohledně žalovaného, neboť dospěl k závěru, že na základě provedeného dokazování má poměry účastníků dostatečně zjištěny. Okresní soud dospěl k závěru, že přiznání výživného manželce za popsané finanční situace žalobkyně, byť si byl vědom, že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň, by bylo v rozporu s dobrými mravy. Okresní soud aplikoval § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 2 odst. 3 o. z. Okresní soud žalobu zamítl v celém rozsahu. Okresní soud dále rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za situace, kdy procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení vůči žalobkyni zcela vzdal. Okresní soud vzhledem k tomu, že žalobkyně byla osvobozena od soudního poplatku, žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, uzavřel, že povinnost k úhradě soudního poplatku nepřechází na žalovaného.

3. Proti tomuto rozsudku, v celém jeho rozsahu, podala včasné odvolání žalobkyně prostřednictvím ustanoveného opatrovníka, která namítá, že přiznání výživného za okresním soudem popsaných okolností není v rozporu s dobrými mravy s tím, že tento rozpor musí být doložen okolnostmi mimořádné povahy, neboť užití tohoto korektivu by mělo zůstat vyhrazeno pouze pro zvlášť odůvodněné případy (k tomu odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2023, sp. zn. IV. ÚS 758/23). Žalobkyně namítá, že dle praxe Ústavního soudu lze uvést případy, u nichž v rozporu s dobrými mravy nebylo ani umístění dětí do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc namísto předání druhému rodiči (odkazuje na usnesení ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2513/23), vystěhování celého bytu a odvoz věcí ve vlastnictví rodičů povinného manžela (odkazuje na usnesení ze dne 4. 7. 2019, sp. zn. II. ÚS 2024/19), hrubé a verbální útoky na povinnou manželku, které vyústily v odchod ze společné domácnosti a útoky na výkon povolání manželky jako „honbu za penězi, ze kterých má jít výživné“ (odkazuje na usnesení ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 2097/19). Žalobkyně namítá, že naopak rozpor s dobrými mravy obecné soudy shledaly u užívání alkoholu a omamných látek během manželského soužití, vykázání, ohrožení manželky na životě a na zdraví (k tomu odkazuje na usnesení ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1930/21), nebo že rozpor s dobrými mravy představovaly hrubě urážlivé projevy vůči manželce mající ve své podstatě nereprodukovatelný sexuální obsah (k tomu odkazuje na usnesení ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 3153/20). Okolnosti jako „nešetrné“ hospodaření s úsporami ani navázání vztahu s jiným mužem po opuštění společné domácnosti nepředstavují dle žalobkyně okolnosti mimořádné povahy, které by odůvodňovaly užití korektivu dobrých mravů, který je vyhrazen pro zvlášť odůvodněné případy. Pokud jde o zmiňované navázání vztahu s jiným mužem, žalobkyně namítá, že k tomuto došlo v době, kdy spolu manželé již několik měsíců intimně nežili, již byli domluveni na rozvodu manželství a kdy již žalobkyně definitivně opustila společnou domácnost. Vyjma této události žalobkyně namítá, že ctila svazek manželský, byla svému manželovi věrná, že to byl žalovaný, kdo měl mimomanželský poměr. Pokud okresní soud uzavřel, že po opuštění společné domácnosti žalobkyně disponovala částkou 150 000 Kč na důchodovém pojištění a částkou 1 000 000 Kč na spořícím účtu, kdy s těmito prostředky nakládala velmi nešetrně, žalobkyně namítá, že podstatnou většinu této částky žalobkyně utratila v souvislosti s odůvodněnými náklady na bydlení. Namítá, že ani tyto částky by nezajistily zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň manželů. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2691/24, podle kterého to, že měla žalobkyně dostatek vlastních finančních prostředků a jiných majetkových hodnot (např. podíly v obchodních společnostech či nemovité věci), bylo jen jedním z mnoha hledisek při rozhodování o rozsahu výživného. S ohledem na uvedené lze dospět k závěru, že úspory jsou pouze jedním z mnoha hledisek při rozhodování o rozsahu výživného, a tato skutečnost sama o sobě nemůže vést k zamítnutí žaloby. K závěru okresního soudu stran nemovitých věcí žalobkyně namítá, že byla žalovaným ovlivněna k tomu, aby podepsala notářský zápis zakládající režim oddělených jmění, na jehož základě připadly veškeré nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalobkyně namítá, že daným notářským zápisem nedisponuje, proto nechť je případně vyžádán od žalovaného. Žalobkyně dále namítá, že okresní soud řádně nezjistil skutkový stav věci, že jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, je povinností obecných soudů, aby při určení výživného manželky řádně zjistily skutkový stav, proto je třeba vést dokazování tak, aby byl prokázán skutečný příjem povinného, nikoli pouze příjem vykázaný podle daňových předpisů, že pokud tak soudy nepostupují, porušují právo žalobkyně (manželky) na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (k tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 3094/16). Namítá, že pokud jde o příjmy žalovaného, v projednávané věci okresní soud vycházel toliko z protokolu o jiném soudním roku ve věci sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 1. 2025, ohledně úpravy poměrů k nezletilým dětem, v němž žalovaný uvedl, že pracuje jako jednatel stavební firmy s příjmem , částka, měsíčně a s podílem na zisku, dále vlastní další rodinný dům a pozemek ve Vratislavicích. Žalobkyně namítá, že její návrh na provedení dokazování daňovým přiznáním žalovaného jako fyzické osoby za rok 2024, daňovými přiznáními společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, a , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, , jejichž skutečným majitelem je žalovaný, soud prvního stupně zamítl. Žalobkyně namítá, že skutečný příjem žalovaného prokázán v řízení před soudem prvního stupně nebyl a s odkazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016 sp. zn. Cpjn 204/2012, namítá, že soudy musí zkoumat nejen příjmy faktické, ale rovněž příjmy potenciální, což v daném případě zkoumáno také nebylo. Žalobkyně namítá, že okresní soud při rozhodování neporovnal hmotnou a kulturní úroveň obou manželů. Žalobkyně cituje z nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2691/24, podle kterého pokud obecný soud při rozhodování o výživném mezi manžely neporovná hmotnou a kulturní úroveň obou manželů a zaměří se jen na majetkovou situaci jednoho z nich, porušuje ústavní princip rovnosti mezi manžely podle článku 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zároveň zatěžuje své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. (…) Pokud civilní soudy rozhodují o nároku oprávněného manžela či manželky na výživné, musí být z jejich rozhodnutí zřejmé, že ctily princip rovnosti mezi manžely. Civilní soudy se musí vyvarovat situace, kdy jejich rozhodnutí vytvoří stav nerovnosti tím, že svévolně odepřou oprávněnému manželovi či manželce možnost mít zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň jako druhý manžel. Žalobkyně namítá, že z citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2691/24, vyplývá, že rozhodování o výživném mezi manžely je komplexním úkolem. Žalobkyně dále cituje z tohoto nálezu s tím, že mimo jiné, aby civilní soudy učinily správný závěr o zásadně stejné hmotné a kulturní úrovni, musí zohlednit celou řadu okolností. Jejich pozornost se nemůže upínat jen na výši příjmů obou manželů. Soudy musí zohlednit též jejich osobní, rodinné a majetkové poměry a jejich konkrétní potřeby, které plynou z povahy práce, způsobu života, zdravotního stavu a jiných závažných okolností. Cituje stran vysvětleného pojmu „hmotná a kulturní úroveň“. Žalobkyně namítá, že v předmětném období neměla finanční prostředky na bydlení, že musela pobývat na ubytovnách, ani neměla na úhradu základních životních potřeb, zatímco žalovaný bydlel v rodinném domě, jezdil v novém vozidlu značky Volvo a dle slov žalobkyně měl na svém bankovním účtu vedeného u Oberbank AG zůstatek ve výši několik desítek milionů. Žalobkyně namítá, že hmotná a kulturní úroveň žalovaného byla a je mnohonásobně vyšší než hmotná a kulturní úroveň její. Namítá, že v napadeném rozsudku soudu chybí posouzení hmotné a kulturní úrovně žalovaného během rozhodného období od dne podání žaloby do rozvodu, vzájemné porovnání a vyhodnocení a závěr, zda žalobkyně byla schopna mít zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň jako žalovaný. Zdůrazňuje, že okresní soud zaměřil pozornost jen na žalobkyni, že hmotnou a kulturní úroveň obou manželů vůbec neporovnal, že z tohoto důvodu je rozhodnutí zatíženo nepřezkoumatelností a že jí odepřel mít možnost zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně jako žalovaný. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Krajský soud usnesením ze dne 5. 2. 2026, č. j. 36 Co 321/2025-94, vyzval účastníky řízení, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby o odvolání žalobkyně proti napadenému rozsudku bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez nařízení odvolacího jednání. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se nevyjádřil a dal tím najevo, že s projednáním odvolání bez nařízení jednání souhlasí podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Krajský soud proto rozhodl o odvolání bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř.

6. Ve věci jde o určení výživného manželky, žalobkyně, tedy o sporné řízení a okresní soud při posuzování důvodnosti podané žaloby správně vycházel ze zjištěného skutkového stavu, který účastníci svojí aktivitou určili. Vycházel tedy z tvrzení účastníků a jimi navržených důkazů. Důkazní břemeno přitom leží na tom účastníku, který existenci skutečností, ze kterých pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky, tvrdí. Jak vyplývá z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne , datum, účastníci byli řádně poučeni podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k systému neúplné apelace, na kterém je vybudováno odvolací řízení ve věcech sporných, účastníci nemohou v odvolacím řízení uplatňovat skutečnosti a důkazy, které mohli uplatnit před soudem prvního stupně. Žalobkyně stran svých tvrzení, že to byl žalovaný, kdo měl mimomanželský poměr a že byla žalovaným ovlivněna k tomu, aby podepsala notářský zápis zakládající režim oddělených jmění, na jehož základě připadly všechny nemovité věci do vlastnictví žalovaného, mohla tyto skutečnosti uplatnit a označit důkazy k jejich prokázání již před soudem prvního stupně, krajský soud k nim proto nepřihlíží (§ 205a o. s. ř.).

7. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a podle názoru odvolacího soudu věc i správně právně posoudil.

8. Krajský soud ve svém rozhodnutí vychází ze správných skutkových zjištění okresního soudu, na která pro stručnost svého odůvodnění plně odkazuje a ve svém rozhodnutí z nich vychází.

9. Žalobkyně se, po připuštění změny žaloby, domáhá uložení povinnosti žalovanému platit žalobkyni výživné ve výši 60 000 Kč měsíčně od 6. 2. 2025, vždy do každého 15. dne v měsíci. Žalovaný v řízení mimo jiné poukazoval na to, že co se týká výživného manželky je i v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně se dopouštěla nevěry, z rodinných úspor kupovala svému milenci 2 automobily a zaplatila za něj dluh na výživném cca 100 000 Kč, žalobkyně požadovala po žalovaném e-mailem výživné 850 000 Kč měsíčně nebo vyplacení půl miliardy s tím, že poté z jeho života zmizí.

10. V projednávané věci bylo prokázáno, že manželé spolu nežijí ve společné domácnosti od 16. 9. 2024, poté, co žalobkyně dobrovolně opustila rodinnou domácnost, podle protokolu o jiném soudním roku ve věci úpravy poměrů k nezletilé , Anonymizováno, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, otec (zde žalovaný) mimo jiné uvedl, že bydlí s nezletilou , Anonymizováno, a zletilým , Anonymizováno, v rodinném domě, který má ve vlastnictví, pracuje jako jednatel stavební firmy s příjmem , částka, měsíčně a s podílem na zisku, dále vlastní další rodinný dům a pozemek ve Vratislavicích, který není zkolaudovaný, budou tam tři byty pro jeho rodiče a jeho děti, po matce (zde žalobkyni) výživné na děti nepožadoval. Matka (zde žalobkyně) uvedla, že bydlí v podnájmu 1+1 s náklady bydlení , částka, , jediný příjem má z invalidního důchodu , částka, , má bipolární poruchu, dala výpověď svým lékařům, protože si myslí, že nemusí mít invalidní důchod a může pracovat, žije z úspor, měsíce bydlela po hotelích, a to něco stálo, nevlastní žádný majetek, má vyživovací povinnost k dětem z manželství, souhlasila s péčí otce o nezletilou dceru s tím, že výživné není schopna platit. Rodiče uzavřeli dohodu ohledně nezletilé , Anonymizováno, tak, že bude svěřena do péče otce (žalovaného) a matka (žalobkyně) bude hradit výživné 1 000 Kč měsíčně na nezletilou k rukám otce. Podle rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , soud schválil dohodu rodičů (zde žalobkyně a žalovaného) uzavřenou při jiném soudním roku. Mezi účastníky je nesporné, že byli manželi od uzavření manželství dne , datum, . Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, . Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně má příjem invalidní důchod 20 300 Kč měsíčně. Podle výslechu žalobkyně při jednání dne , datum, žalobkyně mimo jiné uvedla, že nyní bydlí různě, platila si hotely, bydlela v nájmu ve Vratislavicích, ten ukončila nedávno, jiný příjem, než z invalidního důchodu nemá, nemá žádné úspory, nemá automobil, chtěla se předtím stěhovat do Písku a začít znova, má účet v , právnická osoba, , nyní tam má asi , částka, k dispozici. Žalobkyně uvedla, že do , právnická osoba, jí chodil asi , částka, měsíčně invalidní důchod, dále měla , částka, důchodové pojištění, co si spořila 10 let, v , Anonymizováno, bylo něco přes , částka, , možná i víc, teď to neví, spořila si to sama, pracovala 14 let pro manžela v jeho stavební firmě. Žalobkyně uvedla, že je v péči , tituly před jménem, , jméno FO, v psychiatrii v , adresa, , chodí tam od konce roku, bude si hledat nového ošetřujícího lékaře, byla vážně nemocná, i ohrožená na životě, léky má a užívá, bere léky na bipolární afektivní poruchu, dále se léčí na revmatologii, dále má fyzioterapii spojenou s úrazem. Uvedla, že z částky 1 000 000 Kč na účtu u , Anonymizováno, si asi za , částka, vybavila nájemní byt ve Vratislavicích, něco jí bylo vzato známou, zbylo jí pár věcí, vzala jí věci asi za 250 000 Kč, ukončila nájem bytu v únoru, jak se se měla stěhovat do Písku, zaplatila si z toho i dovolenou na Bali pro sebe a pro kamarádku, ale neodletěla, manžel jí zadržoval pas, kamarádce poskytla finance, ať to zařídí, letěla místo ní s dcerou, stálo to asi 100 000 Kč, zbytek použila na jídlo, rehabilitace, hotely, pořizovala dárky dětem, ještě jí vstoupil do života muž z Písku, jmenoval se , jméno FO, , byl to manipulátor, koupila pro něj dvě auta , Anonymizováno, asi za , částka, a , Anonymizováno, za , částka, , dále uhradila exekuce na alimenty na syna pana , jméno FO, , zaplatila asi , částka, , jeho bývalá partnerka jí vydírala, že ho nechá zavřít. Podle e-mailové korespondence žalobkyně s právním zástupcem žalovaného , Jméno advokáta B, a žalovaným ze dne , datum, , , datum, a , datum, žalobkyně odvolává svého lékaře, žádá o ukončení invalidity třetího stupně, požaduje po manželovi odškodné 500 000 000 Kč do jednoho měsíce, vyškrtává jako dědice své děti a nechce o nich již žádné informace. Podle nedatované elektronické korespondence žalobkyně s jiným mužem předložené žalovaným s jeho vyjádřením ze dne 22. 5. 2025 žalobkyně si posílá zprávy s přítelem označeným jako , jméno FO, nebo , jméno FO, , kde mu vyznává lásku, ve zprávě označené dne 5. prosince oznamuje zásnuby se , jméno FO, . Žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. , hodnota, o vel. , Anonymizováno, m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům, pozemku p.č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, , zahrada, pozemku p.č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, , pozemku p.č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, , zahrada, pozemku p.č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, , trvalý travní porost, pozemku p.č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, , trvalý travní porost a pozemku p.č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, , ostatní plocha v k.ú. , Anonymizováno, , obec , adresa, . Žalovaný je skutečným majitelem společnosti , právnická osoba, , a , právnická osoba11. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve znění účinném od 1. 1. 2026 výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Podle § 655 odst. 1 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2026 manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.

13. Podle § 687 odst. 1 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2026 manželé mají rovné povinnosti a rovná práva.

14. Podle § 687 odst. 2 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2026 manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

15. Podle § 697 odst. 1 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2026 manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

16. Podle § 697 odst. 2 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

17. Podle § 911 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2026 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

18. Podle § 913 odst. 1 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2026 pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2026 při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit. Podle § 913 odst. 3 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2026 při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

19. V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. IV. US 2691/24, bodem 25. „V podústavní rovině definuje zákon manželství jako trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví občanský zákoník. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc (§ 655 odst. 1 občanského zákoníku). Během manželství mají manželé celou řadu vzájemných povinností, jako například povinnost se vzájemně podporovat, kterou zákonodárce upřesnil a vtělil do vzájemné vyživovací povinnosti mezi manžely (§ 687 odst. 2 a § 697 občanského zákoníku). Výživné mezi manžely tak jde ruku v ruce s institutem manželství, které staví na principech vzájemné podpory, pomoci, rovnosti a sounáležitosti (Podrazil, P. Komentář k § 690, in: Melzer, F. - Tégl, P. a kol. Občanský zákoník. Velký komentář. Svazek IV, § 655–975. Praha: Leges, 2016, s. 165).“ Ústavní soud v bodě 30. citovaného nálezu uvedl, že „Právní úprava výživného mezi manžely je stručná. Proto se použijí též obecná ustanovení o výživném (srov. § 697 odst. 2 občanského zákoníku).“ a v bodě 32. citovaného nálezu uvedl, že „Rozhodování o výživném mezi manžely je tedy komplexním úkolem. Aby civilní soudy učinily správný závěr o zásadně stejné hmotné a kulturní úrovni, musí zohlednit celou řadu okolností. Jejich pozornost se nemůže upínat jen na výši příjmů obou manželů. Soudy musí zohlednit též jejich osobní, rodinné a majetkové poměry a jejich konkrétní potřeby, které plynou z povahy práce, způsobu života, zdravotního stavu a jiných závažných okolností. Vedle toho musí přihlédnout k tomu, který z manželů pečuje o společnou rodinnou domácnost a děti. Vše musí civilní soudy posuzovat v souhrnu a v jejich vzájemné souvislosti. A samozřejmě i zde platí obecný korektiv v podobě ochrany dobrých mravů.“20. Podle závěru krajského soudu na straně žalobkyně je třeba zvažovat, že opustila rodinnou domácnost v září 2024 s částkou přesahující 1 150 000 Kč, jak sama žalobkyně uvedla při svém výslechu dne 9. 4. 2025. Měsíčně tedy žalobkyně v posuzovaném období od září 2024 do června 2025 disponovala při propočtu na deset měsíců částkou 115 000 Kč, nadto žalobkyně pobírala invalidní důchod v částce 20 300 Kč měsíčně. K dispozici tak žalobkyně měla částku 135 300 Kč měsíčně, její hmotná a kulturní úroveň tedy byla v posuzovaném období vysoká. Žalovaný bydlí v rodinném domě, který má ve vlastnictví, se společnými dětmi účastníků s nezletilou , Anonymizováno, a zletilým , Anonymizováno, , je jednatelem stavební firmy s příjmem , částka, měsíčně a s podílem na zisku, dále vlastní další rodinný dům, dosud nezkolaudovaný, budou tam tři byty pro jeho rodiče a pro děti, žalovaný je skutečným majitelem společnosti , právnická osoba, , a , právnická osoba, O společnou nezletilou dceru účastníků pečuje dle dohody účastníků schválené opatrovnickým soudem žalovaný, žalobkyně vlivem svého duševního onemocnění v e-mailové korespondenci vyškrtává jako dědice své děti, nechce již o nich žádné informace. Žalobkyně po opuštění společné domácnosti účastníků, avšak stále ještě za trvání manželství, s peněžními prostředky disponovala tím způsobem, že jinému muži, , jméno FO, , zakoupila dva osobní automobily celkem asi za 250 000 Kč, dále uhradila výživné pro nezletilého syna tohoto jiného muže asi v částce 90 000 Kč, dále asi za částku 100 000 Kč zaplatila dovolenou na Bali, kam nakonec neodletěla, dále asi za 600 000 Kč si žalobkyně vybavila nájemní byt ve Vratislavicích, o vybavení bytu však následně přišla, bylo jí částečně vzato známou, nájem bytu ukončila, neboť se měla stěhovat do Písku. Je tedy zřejmé, že případná nepříznivá majetková situace žalobkyně je především důsledkem jejího vlastního dobrovolného jednání a způsobu nakládání se značnými finančními prostředky, které měla k dispozici. Institut výživného mezi manžely přitom slouží k zajištění stejné hmotné a kulturní úrovně manželů, avšak nikoli k náhradě prostředků, které žalobkyně sama vědomě nehospodárně spotřebovala či převedla na osobu s níž navázala partnerský vztah. Za těchto okolností by přiznání výživného žalobkyni bylo nejen v rozporu se smyslem a účelem výživného mezi manžely, ale i v rozporu s dobrými mravy.

21. Krajský soud za těchto v řízení zjištěných okolností souhlasí se závěrem okresního soudu, že přiznání výživného pro žalobkyni podle § 697 o. z. v jí požadované výši , částka, měsíčně s účinností od , datum, do data právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tedy do , datum, , by bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. ve vztahu k žalovanému, který po opuštění společné domácnosti žalobkyní výlučně pečuje o dosud nezletilou dceru účastníků, uspokojuje potřebu bydlení oběma dětem účastníků a zajišťuje jejich odůvodněné potřeby.

22. Nárok žalobkyně na výživné manželky je třeba posuzovat korektivem dobrých mravů i ve smyslu shora citovaného nálezu Ústavního soudu s tím, že žalobkyní v odvolání odkazovaná další judikatura Ústavního soudu na projednávaný případ nedopadá s ohledem na specifika dané věci. Okresní soud správně neporovnával hmotnou a kulturní úroveň účastníků pro zjištění, že na daný případ je třeba aplikovat § 2 odst. 3 o. z., rovněž správně zamítl návrh žalobkyně na provedení dalšího dokazování a správně proto žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl.

23. Z výše uvedených důvodů krajský soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil, včetně výroku II. o nákladech řízení, který má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy procesně plně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení podle obsahu spisu vzdal.

24. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovanému, který byl v odvolacím řízení plně úspěšný, v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Rozhodl proto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.