36 Co 52/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbory Jodasové a soudkyň JUDr. Jarmily Potužákové a JUDr. Lucie Svěženové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A , advokátem sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného B , advokátem sídlem Jméno advokáta B o zvýšení výživného, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 11. 2025, č. j. 35 C 123/2025-149

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně za období od 15. 9. 2022 do 21. 5. 2025, čímž se mění ve výroku I rozsudek Okresního soudu v České lípě ze dne 14. 11 2012, č. j. 0 Nc 698/2012–13.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, že nedoplatek na výživném ve výši 17 008 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek okresního soudu ve výroku III zůstává nedotčen.

IV. Ve výroku IV se rozsudek okresního soudu mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I rozhodl, že žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na její výživu měsíčně částkou ve výši 9 000 Kč v období od 15. 9. 2022 do 31. 5. 2025, čímž se mění ve výroku I rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 11. 2012, č. j. 0 Nc 698/2012-13. Výrokem II rozhodl, že dluh na výživném ve výši 118 000 Kč je žalovaný povinen uhradit do tří měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem III zamítl žalobu co do návrhu na zvýšení výživného o dalších 1 000 Kč měsíčně za dobu od 15. 9. 2022 do 31. 5. 2025 a co do návrhu na stanovení výživného ve výši 10 000 Kč měsíčně v období od 1. 6. 2025 do 21. 8. 2025. Výrokem IV rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 585,93 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud rozhodoval o návrhu žalobkyně ze dne 5. 5. 2025, kterým se na žalovaném domáhala zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 4. 2025, výživné bylo původně stanoveno rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 11. 2012 č. j. 0 Nc 698/2012-13. Návrh dne 17. 7. 2025 změnila tak, že požaduje po žalovaném výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně za dobu od 7. 2. 2023 do 21. 8. 2025. Následně žalobkyně u jednání soudu návrh změnila tak, že žádá výživné 10 000 Kč měsíčně tři roky zpětně, tj. od 15. 9. 2022 do 21. 8. 2025, změna žaloby byla připuštěna. Žalovaný souhlasil se zvýšením výživného na 7 000 Kč měsíčně. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně je dcerou žalovaného, kterému byla v minulosti stanovena povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 1 000 Kč měsíčně, přičemž tehdy byla žalobkyně ve střídavé péči rodičů. Žalovaný následně podepsal návrh, dle kterého se měl zavázat k úhradě výživného ve výši 3 000 Kč, tento návrh však nebyl schvalován soudem. Žalobkyně doložila studium střední odborné školy v , adresa, ukončené složením maturitní zkoušky dne 20. 5. 2025, přes smluvenou střídavou péči žila spíše jen s matkou, s otcem se kromě Vánoc téměř nestýká. Při studiu střední školy začala žít s přítelem v , adresa, , na bydlení mu přispívá 3 000 Kč měsíčně (v určitých obdobích méně), což vyplývá z výpisů z účtu. Žalobkyně trpí dle doložené zdravotní zprávy vzácným druhem roztroušené sklerózy, tzv. mogad, od roku 2024 má nasazena rovnátka, které rodiče platili rovným dílem. Často navštěvuje dentální hygienu (, částka, za ošetření). Doložila platby parkovného a pohonných hmot, auto, které obdržela od své matky, využívá na cesty k lékaři a na návštěvy k matce. Na základě ukončení studia žalobkyně okresní soud omezil přiznání výživného měsícem složení maturitní zkoušky. Žalovaný má jednu další vyživovací povinnost k dceři , Anonymizováno, (5 000 Kč měsíčně), vlastní nemovitosti s partnerkou, jeho příjem dle sdělení zaměstnavatele v průběhu dotčených let kolísal mezi 42 000 Kč až 55 000 Kč měsíčně, průměrně tedy 48 000 Kč měsíčně. Doposud žalobkyni hradil i po složení maturitní zkoušky výživné ve výši 5 424 Kč. Nejedná se tedy o případ, kdy by se rodič o dítě nezajímal a nekomunikoval s ním. Z těchto důvodů okresní soud dospěl k závěru, že potřebám žalobkyně a schopnostem a majetkovým poměrům žalovaného odpovídá částka 9 000 Kč měsíčně, přihlédl přitom k vyšším výdajům kvůli jejímu onemocnění. Výživné stanovil zpětně od 15. 9. 2022 do měsíce, v němž bylo ukončeno středoškolské studium žalobkyně. Nedoplatek na výživném dle výroku II okresní soud vypočítal jako rozdíl přiznaného výživného (9 000 Kč měsíčně) a výživného průměrně hrazeného za uvedenou dobu (5 424 Kč měsíčně), vynásobeno 33 měsíci (září 2022 až květen 2025). Jelikož nedoplatek činí částku poměrně vysokou, bylo rozhodnuto o odkladu splatnosti na dobu tří měsíců od právní moci rozsudku. Co do návrhu na zvýšení výživného o dalších 1 000 Kč měsíčně a pro dobu po ukončení středoškolského studia byla žaloba výrokem III. zamítnuta. Náklady řízení byly dle poměru úspěchu ve věci přiznány žalobkyni, přestože před podáním žaloby žalovanému nezaslala předžalobní výzvu. Žalobkyni tak bylo výrokem IV přiznána částka 6 585,93 Kč (poměrně krácené náklady účtované ve výši 11 700 Kč, ve výši 56,29 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 500 Kč za každý z šesti úkonů (převzetí zastoupení, 2x písemné podání, 3x účast na jednání soudu), včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

3. Proti rozsudku podal žalovaný v celém rozsahu včasné a přípustné odvolání. Namítá, že okresní soud dospěl k výživnému ve výši 9 000 Kč na základě neobjektivního posouzení celkových nákladů žalobkyně, nezabýval se otázkou, kdy došlo k odstěhování žalobkyně z bydliště matky a od kdy je žalobkyně držitelkou řidičského oprávnění a s tím souvisejícími uplatňovanými zvýšenými náklady. Částka 3 000 Kč měsíčně na pohonné hmoty je neúměrně vysoká, obzvlášť za situace, kdy v místě bydliště žalobkyně jsou dostupné jiné a méně nákladné možnosti dopravní obslužnosti hromadnou dopravou. Žalovaný dále poukázal na to, že souhlasil s navýšením výživného na částku 7 000 Kč, což je částka přiměřená potřebám žalobkyně. Žalovaný hradil žalobkyni na výživném průměrně 5 424 Kč měsíčně a na požádání žalobkyně se podílel se i na ostatních nezbytných platbách, vždy se snažil věc vyřešit dohodou. Od listopadu 2025 bylo žalovanému oznámeno podstatné snížení objemu zakázek, pokles práce a snížení mzdy, která aktuálně činí 34 377 Kč, pročež si musí přivydělávat ve , právnická osoba, . na dohodu o provedení práce, kterou k odvolání přiložil, se mzdou 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyni zaslal prozatím částku 2 x 5 000 Kč. Výpočet nedoplatku na výživném žalovaný taktéž považuje za nesprávný. K pochybení okresního soudu dle žalovaného došlo i ohledně náhrady nákladů řízení, okresní soud nesprávně vyložil § 142a o. s. ř. Pokud přistoupil k aplikaci tohoto usnesení, měl také zohlednit i skutečnost, že žalovaný hradil výživné nad rámec povinnosti, a to i za měsíce, červen, červenec a srpen 2025. Navrhl, aby krajský soud změnil napadený rozsudek tak, že žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na její výživu měsíčně částkou ve výši 7 000 Kč měsíčně z účinnosti od 15. 9. 2022 do 31. 5. 2025 a nedoplatek na výživném ve výši 42 000 Kč je žalovaný povinen uhradit do tří měsíců od právní moci rozsudku, a aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení.

4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.

5. Krajský soud přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

6. Krajský soud vyzval účastníky řízení, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby o odvolání matky proti napadenému rozsudku bylo krajským soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný s tímto postupem vyjádřil souhlas, žalobkyně se nevyjádřila a dala tím najevo, že s projednáním odvolání bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Krajský soud proto rozhodl o odvolání bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř.

7. Pro hmotněprávní úpravu platí, že na vztahy účastníků je nutné aplikovat ustanovení § 855 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění zákona č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník s účinností od 1. 1. 2026 (dále jen o. z.)

8. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit. Dle odst. 3 při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se, popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

10. Dle § 922 odst. 1 výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

11. Podle § 923 odst.1 o. z. změní-li se poměry a nedohodnou-li se rodiče o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, rozhodne o tom soud i bez návrhu.

12. Okresní soud si pro rozhodnutí ve věci zvýšení výživného pro zletilou žalobkyni opatřil dostatečný skutkový základ, krajský soud z něj proto vycházel a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

13. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně dne 15. 5. 2025 podala návrh na zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2025, výživné bylo naposledy upraveno rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 11. 2012, č. j. 0 Nc 698/2012-13. Návrh odůvodnila tím, že studuje střední zdravotnickou školu v Děčíně, kde má i zajištěné bydlení. Ráda by ve studiu pokračovala. Její výdaje se skládají z nákladů na dopravu do školy (1 000 Kč měsíčně), k lékaři (2 000 Kč měsíčně), nákladů na bydlení (3 000 Kč měsíčně), nákladů za stravování (7 000 Kč měsíčně) a nákladů na léky a zdravotní pomůcky (500 Kč měsíčně).

14. Žalovaný se dne 11. 6. 2025 k návrhu žalované vyjádřil tak, že jej návrh překvapil, neboť výživné hradí i ve výši převyšující částku 5 000 Kč měsíčně. Snaží se udržovat dobré rodinné vztahy, dceru podporuje ve studiu i úhradou výjimečných nákladů typu zubního lékaře a řidičského průkazu. Výživné ve výši 5 000 Kč je ochoten hradit od července 2025.

15. Dne 17. 7. 2025 žalobkyně návrh změnila a žádala výživné 10 000 Kč měsíčně s účinností od 7. 2. 2023 do 21. 8. 2025, kdy by měla obdržet první výplatu. Doplnila, že odmaturovala, avšak na vysokou školu nebyla přijata, od 16. 7. 2025 je zaměstnána jako terénní sestra u společnosti , právnická osoba, Po celou dobu studia měla výdaje, které uvedla v návrhu ze dne 15. 5. 2025, trpí vzácným druhem roztroušené sklerózy, tzv. mogad. Dále si musela koupit nové brýle za 4 400 Kč, dochází na dentální hygienu a používá speciální kartáčky, vše 1 000 Kč měsíčně, hradí si měsíční permanentku do fitka za 800 Kč. Žalovaný platil výživné k rukám její matky ve výši 3 000 Kč, v roce 2024 poskytl na rovnátka 37 000 Kč, na řidičský průkaz 5 000 Kč, jednou za čtvrt roku poslal ji navíc 2 000 Kč až 3 000 Kč na pohonné hmoty, maturitní šaty apod. Dopravu řeší vozidlem , jméno FO, , jméno FO, , r. v. 2005, který má půjčený od matky, servis jí platí přítel. Od prvního ročníku střední školy chodila na studentské brigády, výdělek spotřebovala na běžné výdaje. K poměrům žalovaného uvedla, že pracuje ve společnosti , Anonymizováno, s příjmem kolem , částka, . Má ještě jednu vyživovací povinnost k její mladší sestře , Anonymizováno, (5 000 Kč měsíčně) a vlastní dům, ve kterém bydlí se svou manželkou a jejími dětmi. Žalovaný má dle žalobkyně dluhy na výživném pro její mladší sestru , Anonymizováno, a staršího bratra , Anonymizováno, v celkové výši , částka, . Dále uvedla, že se s žalovaným nestýká od září 2021, kdy začala studovat střední školu, vídají se pouze o Vánocích.

16. Z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 11. 2012, č.j. 0 Nc 698/2012-13, vyplývá, že žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilé žalobkyně částkou ve výši 1 000 Kč měsíčně, stejně tak nezletilému , Anonymizováno, , nar. , datum, , a nezletilé , Anonymizováno, , nar. , datum, , sourozenci byli ve střídavé péče rodičů. Žalovaný měl příjem , částka, měsíčně. Matka měla příjem , částka, měsíčně.

17. Z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 6. 2025, č. j. 19 P 29/2013-71, vyplývá, že byla schválena dohoda rodičů, dle které nezletilá , Anonymizováno, byla svěřena do péče matky, žalovaný se od 1. 4. 2025 zavázal platit výživné pro nezletilou , Anonymizováno, ve výši 5 000 Kč měsíčně. Okresní soud vycházel z toho, že žalovaný měl v roce 2024 průměrný příjem ve výši 46 000 Kč měsíčně, za období od ledna do dubna 2025 ve výši 43 000 Kč měsíčně.

18. Žalobkyně před okresním soudem uvedla, že při nástupu do prvního ročníku SŠ se odstěhovala k příteli do , adresa, , kde studovala, jízdné ve výši 3 000 Kč měsíčně hradí za cesty za matkou do , Anonymizováno, , 3 000 Kč za bydlení dává rodičům přítele. Z potvrzení o studiu ze dne 2. 9. 2024 vyplývá, že žalobkyně byla studentkou Střední zdravotnické školy v , adresa, . Platila v letech 2022 až 2025 ze svého účtu dopravu a autoškolu, celkem 53 443 Kč, dále platila za bydlení 3 000 Kč měsíčně, později méně, veškeré tvrzené náklady doložila výpisy z účtu a příjmovými doklady. Lékařskými zprávami doložila, že trpí roztroušenou sklerózou a doložila vysvědčení o maturitní zkoušce ze dne 20. 5. 2025. Za rovnátka byla vynaložena částka 64 000 Kč. Matka žalobkyně vypověděla, že dceři posílala měsíčně na účet 8 000 Kč a zhruba 3 000 Kč jí dávala v hotovosti, pořizovala tiskárnu a tablet, ohledně zvláštních výdajů jako byla rovnátka a autoškola, se domlouvala na společné úhradě s žalovaným. Žalobkyně dle její matky měla brigádu v pivovaru, kde pracovala hlavně o prázdninách, moc si tam nevydělala. Finančně ji podporoval i přítel.

19. Žalovaný před okresním soudem uvedl, že by za adekvátní považoval výživné ve výši 7 000 Kč. Ke svým výdělkovým možnostem doplnil, že jeho živnostenské oprávnění je aktuální, má z něj však příjem ve výši maximálně do 20 000 Kč ročně. Z daňového přiznání žalovaného k dani z příjmů fyzických osob za rok 2024 vyplývá, že jeho základ daně ze závislé činnosti byl 654 039 Kč a ze samostatné činnosti byl 10 000 Kč. V příloze k daňovému přiznání je částka 10 000 Kč vypočtena jako rozdíl mezi příjmy ve výši 50 000 Kč a výdaji souvisejícími s příjmy ve výši 40 000 Kč. Uvedené částce výdělku odpovídá i Přehled OSVČ a odvody a zálohy podnikající osoby. Z faktur předložených žalovaným pak vyplývá, že žalovaný dne 4. 11. 2024 fakturoval výrobu a montáž kovových vrat za částku 20 000 Kč a dne 23. 11. 2024 přestavbu stroje za částku 30 000 Kč. Z daňového přiznání žalovaného k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 vyplývá, že jeho základ daně ze závislé činnosti byl 735 845 Kč a ze samostatné činnosti byl 8 300 Kč. Základ daně ve výši 8 300 Kč je vypočítán jako rozdíl příjmů ve výši 41 500 Kč a výdajů ve výši 33 200 Kč. Uvedené částce výdělku odpovídá i Přehled OSVČ a odvody a zálohy podnikající osoby. Z faktur předložených žalovaným ze dnů , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , pak vyplývá, že žalovaný skutečně celkem vyfakturoval částku 41 500 Kč. Z výpisů z účtů žalovaného vedených u , právnická osoba, ze dne 9. 7. 2025 vyplývá, že žalovaný na účet žalobkyně v období od srpna 2022 do prosince 2022 zaslal na účet žalobkyně částku 24 500 Kč. Z výpisů z účtů žalovaného vedených u , právnická osoba, ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný na účet žalobkyně v období od ledna 2023 do března 2025 zaslal částku 133 500 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného u , Anonymizováno, , a. s., ze dne , datum, vyplývá že žalovaný na účet žalobkyně v období od září 2024 do června 2025 zaslal částku 38 000 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného vyplývá, že otec měl od září 2022 do prosince 2022 příjem 56 755 Kč, v roce 2023 příjem ve výši 47 938 Kč, v roce 2024 42 566 Kč a v období od ledna 2025 do června 2025 příjem 49 000 Kč.

20. Správně tak okresní soud zjistil příjmy otce v rozhodném období od září 2022 do května 2025, které průměrně činily 48 000 Kč čistého měsíčně včetně příjmů ze samostatné výdělečné činnosti.

21. Dále je třeba uvést, že okresní soud správně datoval změnu poměrů tři roky zpětně od podání návrhu na zvýšení výživného, neboť minimálně od této doby došlo k podstatné změně poměrů, žalobkyně nastoupila na střední školu, její potřeby vzrostly a zvýšily se i příjmy žalovaného. Krajský soud poukazuje na závěry nálezů Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. I. ÚS 871/24 a ze dne 25. 9. 2024 sp. zn. I. ÚS 1760/24, dle kterých zpětné stanovení výživného nemá být výjimkou. Je právem žalobkyně domáhat se zvýšení výživného zpětně (§ 922 odst. 1 o. z.).

22. Lze však přisvědčit odvolací námitce žalovaného, že okresním soudem určené výživné je nepřiměřeně vysoké vzhledem k individuálním okolnostem dané věci. Obecně platí, že při dvou vyživovacích povinnostech povinného podle Doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti sazba 16 % a z příjmové hladiny 48 000 Kč by výživné činilo 7 700 Kč. Žalovaný se v tomto období s žalobkyní nestýkal, ale vždy na požádání přispěl na vyšší výdaje, např. na rovnátka nebo na řidičské oprávnění. Nelze také pominout, že žalovaný na o dva roky mladší dceru Janu platí na základě rozsudku Okresního soudu v České lípě ze dne 11. 6 2025 částku 5000 Kč měsíčně. Také nelze pominout, že v rozhodné době živila žalobkyni matka, která návrh na zvýšení výživného nepodala a sama žalobkyně podala návrh na zvýšení výživného až dne 15. 5 2025 po skončení studia. Měnila také důvody zvýšení výživného, neboť nejdříve žádala zvýšení výživného s účinností od 1. 4. 2025 na částku 5 000 Kč, neboť předpokládala, že půjde na vysokou školu. Poté, co zjistila, že se na vysokou školu nedostala a výživné již nemůže požadovat, neboť vyživovací povinnost žalovaného ke dni 31. 5. 2025 zanikla, návrh změnila tak, že požaduje výživné zpětně tři roky za dobu středoškolského studia. Je sice notorietou, že zvýšení výživného zpětně má být pravidlem a nikoliv výjimkou, v daném případě však jde o návrh zletilé žalobkyně, který byl účelově změněn až po zániku vyživovací povinnosti žalovaného. Nelze také přehlédnout, že přes uvedené žalovaný se zvýšením výživného souhlasil a před okresním soudem navrhoval zvýšení na částku 7 000 Kč měsíčně od 15. 9. 2022 do 31. 5. 2025.

23. Za adekvátní výživné proto krajský soud považuje částku 7 000 Kč měsíčně, která odpovídá jak možnostem a schopnostem žalovaného a již uspokojeným potřebám žalobkyně, tak zejména individuálním okolnostem daného případu. Žalobkyně nadto po celou dobu studia bydlela s přítelem, s nímž se dělila o životní náklady a nyní je již zaměstnaná. Nedoplatek výživného za dobu do nabytí zletilosti by tak de facto měl náležet matce, která v té době žalobkyni živila. De iure však po nabytí zletilosti již nedoplatek náleží i za období nezletilosti k rukám zletilého dítěte a je na jeho uvážení, jak s ním naloží, např. zda jej předá rodiči, který jej v rozhodném období živil.

24. Krajský soud proto výrokem I rozsudek okresního soudu se ve výroku I změnil podle § 220 odst.1 písm. a/ o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně za období od 15. 9. 2022 do 21. 5. 2025, čímž se mění ve výroku I rozsudek Okresního soudu v České lípě ze dne 14. 11 2012 č.j. 0 Nc 698/2012 – 13.

25. Žalovanému vznikl v důsledku zpětného zvýšení výživného nedoplatek na výživném. Za období od 15. 9. 2022 do 31. 5. 2025 měl celkem uhradit částku 231 000 Kč (7 000 Kč x 33 měsíců). Mezi účastníky nebylo v řízení před okresním soudem sporu, že žalovaný uhradil průměrně 5 424 Kč měsíčně, to jest celkem částku 178 992 Kč. Po vyhlášení rozsudku uhradil ještě 5 000 Kč dne 17. 12. 2025, dále 5 000 Kč dne 20. 1. 2026 a částku 25 000 Kč dne 24. 4. 2026, celkem tedy vznikl otci nedoplatek ve výši 17 008 Kč (231 000 Kč – 178 992 Kč – 10 000 Kč – 25 000 Kč).

26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Nedoplatek uložil krajský soud otci uhradit k rukám žalobkyně ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 o. s. ř.).

27. Krajský soud proto výrokem II změnil rozsudek okresního soudu se ve výroku II tak, že nedoplatek na výživném ve výši 17 008 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Krajský soud určil otci lhůtu ke splnění povinnosti určil delší než zákonnou s ohledem na aktuální nepříznivou finanční situaci otce s přihlédnutím i k tomu, že žalobkyně je již výdělečně činná.

28. Výrokem III krajský soud deklaroval, že rozsudek okresního soudu ve výroku III zůstává nedotčen.

29. Podle § 142a o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.

30. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem rozhodl krajský soud podle § 142a o.s.ř., neboť žalobkyně nezaslala žalovanému předžalobní výzvu, což je třeba vykládat k tíži žalobkyně, která nemohla předpokládat odmítavý postoj žalovaného k jejímu požadavku na zvýšení výživného, žalovaný pravidelně na požadavky ke zvýšení výživného v rámci jednotlivých vyšších výdajů reagoval. Nelze také pominout, že žalobkyně zvýšila požadované plnění na částku 10 000 Kč měsíčně až v průběhu řízení a změnila zásadním způsobem důvody zvýšení výživného a žalované období. Žalobkyně také měla ve věci úspěch pouze částečný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), neboť se žalobou domáhala výživného ve výši 10 000 Kč měsíčně, zatímco jí byla přiznána částka 7 000 Kč měsíčně, kterou ostatně i žalovaný sám v řízení před okresním soudem navrhoval, a to i zpětně za celé období tří let od poslední změny žaloby. Míra jejího úspěchu byla 70 % z požadované částky, míra úspěchu žalobce byla 30 %, žalobkyně by tedy měla mít právo na náhradu nákladů nařízení v rozsahu 40 %. S ohledem na absenci předžalobní výzvy však krajský soud má za to, že nelze žalobkyni náhradu nákladů řízená přiznat vůbec, a proto krajský soud změnil výrok IV. napadeného rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto výrokem V tohoto rozsudku dle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na § 142a o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.