41 A 9/2020

Rubrum

č. j. 41 A 9/2020-36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: P. G., IČO: X, sídlem X, zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Pod Kaštany 245/10, 160 00 Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupen Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 193/20, 405 02 Děčín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. KUUK/018751/2020/DS, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 28. 1. 2020, č. j. KUUK/018751/2020/DS, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje

I. T. (K.ř.č. 1 - rozsudek) 2 41 A 9/2020

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. KUUK/018751/2020/DS, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem (dále jen „magistrát“) ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. MMUL/OPA/OKS/183647/2018/MigR. Tímto rozhodnutím magistrát uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) spočívajícího v tom, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem. Konkrétní skutek byl popsán tak, že neznámý řidič vozidla Audi, registrační značky „X“, dne 26. 4. 2018 v čase 7:10 hodin v Ústí nad Labem, v ulici Pod Školou 3, zastavil před přechodem pro chodce ve vzdálenosti kratší než 5 m (méně než 104 cm). Za spáchání tohoto přestupku magistrát podle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu uložil pokutu ve výši 1 500 Kč. Současně magistrát uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce se v žalobě zároveň domáhal toho, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí magistrátu a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. 2 Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že jej žalovaný neinformoval o úřední osobě, která se měla podílet na rozhodování o podaném odvolání, čímž žalovaný nedostál povinnosti stanovené v § 15 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce o informaci požádal v podaném odvolání. Skutečnost, že mu informace o úředních osobách nebyla poskytnuta, podle žalobce sama o sobě dokládá podjatost úředních osob JUDr. et Mgr. S. K. a Bc. I. F. Důvod podjatosti spatřoval žalobce v tom, že úřední osoby mají negativní vztah k jeho zmocněnci pro správní řízení, který vystupuje ve větším počtu řízení a se značnou úspěšností, že JUDr. et Mgr. S. K. se často negativně vyjadřuje vůči žalobcovu zmocněnci a nepravdivě jej obviňuje z procesních obstrukcí a že se žalobcův zmocněnec pro správní řízení angažoval ve věci prověřování spolupráce JUDr. et Mgr. S. K. s STB. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 175/2014 a 4 As 205/2017 žalobce uzavřel, že porušení § 15 odst. 4 správního řádu mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

3. Další zkrácení na svých právech shledal žalobce v tom, že nebyl vyzván k doplnění odvolání. Podotkl, že původně byl ve správním řízení zastoupen společností ODVOZ VOZU s. r. o., kterou soud v průběhu správního řízení zrušil s likvidací. Z tohoto důvodu podal pouze blankentní odvolání s tím, že je na výzvu doplní, a zároveň požádal o stanovení delší lhůty k doplnění. K povinnosti vyzvat k doplnění odvolání a reagovat na žádost o delší lhůtu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 68/2019. Podle žalobce byla jeho práva zkrácena i tím, že magistrát odmítl posuzovat podjatost úředních osob. Trval na tom, že námitku podjatosti podal společně s odporem Shodu s prvopisem potvrzuje I. T. (K.ř.č. 1 - rozsudek) 3 41 A 9/2020 včas a nemohl ji podat dříve. Podotkl, že úředníci správního orgánu prvního stupně jsou podjatí, neboť jsou finančně motivováni k ukládání pokut. Tento model byl prokázán u úředníků finanční správy a hluboce zakořeněn je i u úředníků rozhodujících o přestupcích na úseku dopravy.

4. Žalobce dále namítal, že řízení o přestupku nemělo být vůbec zahájeno, neboť určenou částku zaplatil dne 2. 7. 2018. Připustil, že se tak stalo o čtyři dny později, neboť lhůta určená k úhradě skončila dne 29. 6. 2018. Nicméně zpoždění s úhradou bylo podle žalobce způsobeno pochybením magistrátu, který ve výzvě k úhradě neuvedl datum splatnosti, jak vyžaduje § 125h odst. 4 zákona o silničním provozu, a v rozporu s § 163 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) omezil způsoby platby určené částky. Žalobce byl proto přesvědčen, že údajně opožděná úhrada nesmí jít k jeho tíži.

5. Podle názoru žalobce magistrát neprokázal, že by došlo k jednání, které mu kladl za vinu, a patřičně neodůvodnil stání vozidla ve vzdálenosti kratší než pět metrů od přechodu, ani na základě čeho dospěl k závěru, že se žalobce tohoto jednání dopustil. Žalobce konstatoval, že magistrát měl jasně vymezit, kde vozidlo stálo, a naplnit tak požadavky vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 396/2018. Své povinnosti magistrát podle názoru žalobce nedostál, neboť v odůvodnění netvrdil, v jaké vzdálenosti stálo vozidlo od přechodu, tudíž neprokázáno naplnění § 27 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Žalobce dodal, že přechod pro chodce nebyl řádně označen dopravní značkou IP 6 a k vodorovnému dopravnímu značení V 7a nebylo vydáno opatření obecné povahy, a proto žalobce nelze trestat za nedodržení daného dopravního značení. 3 6. Nad rámec žalobních tvrzení žalobce uvedl, že nesouhlasí se zveřejňováním osobních údajů svých a svého právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobcova žádost o sdělení, které osoby se budou podílet na rozhodování o odvolání, není jasně specifikovaná a žalovaný nemohl usuzovat, zda se žádost vztahuje na něj, nebo na magistrát, který mohl odvolání vyhovět v rámci autoremedury. Podotkl, že identický text s blíže nekonkretizovaným požadavkem na sdělení o úředních osobách obsahují všechna blanketní odvolání, která v zastoupení účastníků řízení podávají obecní zmocněnci Ing. M. J. nebo společnost FLEET Control, s. r. o., kterou zastupuje P. K. Žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 42 A 22/2016, podle něhož ne každá vada způsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Nesouhlasil s tvrzením žalobce, že netušil, která z oprávněných úředních osob ve věci rozhodovala. Doplnil, že žalobce uvádí nepravdivé údaje o JUDr. et Mgr. S. K. Z praxe je žalovanému známo, že společnost ODVOZ VOZU s. r. o. zastupovala i další subjekty (nejen žalobce) obviněné z přestupkového jednání a svými podáními jen komplikovala správní řízení, uváděla obecné formulace a působila čistě obstrukčním dojmem.

8. Pokud měl žalobce sebemenší, doložitelnou a přezkoumatelnou pochybnost o podjatosti úředních osob magistrátu, mohl podle žalovaného uplatnit námitku podjatosti od 14. 6. 2018, kdy z doručené výzvy k úhradě určené částky zjistil, že příslušným správním orgánem k projednání přestupku je Magistrát města Ústí nad Labem. Žalobce namítal Shodu s prvopisem potvrzuje I. T. (K.ř.č. 1 - rozsudek) 4 41 A 9/2020 podjatost úředních osob až dne 22. 8. 2018, tedy opožděně, a proto k námitce nebylo přihlédnuto. Podle žalovaného má výzva ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. MMUL/OPA/OKS/183647/2018MigR, všechny náležitosti, včetně uvedení skutečnosti, že částka je splatná do patnácti dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný podotkl, že správní orgán v době vydání výzvy nezná datum, kdy si obviněný z přestupku výzvu převezme, a proto nemůže ve výzvě uvést přesné datum splatnosti. Trval na tom, že pozdější úhradou požadované částky žalobce nesplnil podmínku uvedenou v § 125h odst. 5 větě první zákona o silničním provozu.

9. Žalovaný konstatoval, že magistrát ve svém rozhodnutí vycházel z oznámení Městské policie Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2019, č. j. MP-1-2584/18/A, jehož součástí byla fotodokumentace předmětného vozidla AUDI, registrační značky „X“, které bylo zaparkováno ve vzdálenosti kratší než pět metrů před přechodem pro chodce, konkrétně 104 cm. Žalovaný upozornil na to, že informativní dopravní značkou IP 6 Přechod pro chodce se označuje přechod pro chodce vyznačený vodorovnou dopravní značkou V 7 zejména v místech, kde by jej řidič jinak neočekával (mimo obec, v obci mimo křižovatku). Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili.

411. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

12. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Nejprve se soud zabýval námitkou, jíž žalobce brojil proti tomu, že nebyl vyzván k doplnění odvolání. Tato námitka je důvodná.

14. Podle § 37 odst. 2 správního řádu platí, že „[z] podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst.

4. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu Shodu s prvopisem potvrzuje I. T. (K.ř.č. 1 - rozsudek) 5 41 A 9/2020 pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.“ 15. Z § 37 odst. 3 správního řádu vyplývá, že „[n]emá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.“ 16. Podle § 82 odst. 2 správního řádu platí, že „[o]dvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka.“ 17. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009-53, vyslovil: „Vzhledem k tomu, že odvolání je podáním ve smyslu § 37 správního řádu, a s ohledem na § 93 odst. 1 správního řádu, podle nějž se pro řízení o odvolání použijí obdobně ustanovení hlav I až IV, VI a VII druhé části správního řádu, je nutno uzavřít, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit 5 nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu“ (obdobně srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2011, č. j. 2 As 99/2010-67, či rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 2. 2008, č. j. 54 Ca 1/2008-30, publ. pod č. 1578/2008 Sb. NSS).

18. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 15. 8. 2019 odvolání, ve kterém neuplatnil žádné konkrétní námitky. Současně s tím žalobce požádal, aby mu byla stanovena přiměřená lhůta k doplnění odvolání. Za této procesní situace bylo podle názoru soudu – jak ostatně vyplývá i ze shora uvedené judikatury – povinností magistrátu v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu žalobce vyzvat, aby své blanketní odvolání doplnil o údaje, v jakém rozsahu napadá prvoinstanční rozhodnutí a v čem spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu, jak to ostatně sám žalobce požaloval. Jestliže tak magistrát neučinil, zatížil tím řízení vadou ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Žalovaný tuto procesní vadu nenapravil. Závažnost předmětné vady spatřuje soud zejména v tom, že v jejím důsledku žalovaný rozhodoval o odvolání, aniž by znal konkrétní námitky, které hodlal žalobce v doplnění svého odvolání uplatnit. Takový postup soud považuje za rozporný s procesními pravidly správního řízení a též s ústavně garantovaným právem na spravedlivý proces.

19. Směrem k žalovanému soud poznamenává, že v daném případě nebylo namístě považovat žalobcův postup za účelově obstrukční či zneužívající právo, neboť byl dostatek času k tomu, aby magistrát žalobce vyzval k doplnění odvolání v přiměřené lhůtě a aby následně žalovaný o tomto odvolání rozhodl dříve, než dojde k prekluzi. Shodu s prvopisem potvrzuje I. T. (K.ř.č. 1 - rozsudek) 6 41 A 9/2020 20. Soud rovněž vyhodnotil jako vadu řízení ze strany žalovaného ignorování žádosti žalobce o sdělení, kdo bude jako oprávněná úřední osoba vystupovat jménem žalovaného v odvolacím řízení.

21. Podle § 14 odst. 1 správního řádu platí, že „[k]aždá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen ‚úřední osoba‘), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.“ Z § 15 odst. 4 správního řádu vyplývá, že „[o] tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání informuje. Oprávněná úřední osoba na požádání účastníka řízení sdělí své jméno, příjmení, služební nebo obdobné označení a ve kterém organizačním útvaru správního orgánu je zařazena.“ 22. V projednávané věci se žalovaný dopustil pochybení tím, že v rozporu s § 15 odst. 4 větou první správního řádu nikterak nereagoval na žádost žalobce inkorporovanou do jeho odvolání proti rozhodnutí magistrátu, jíž se jmenovaný dožadoval sdělení, které osoby se budou podílet na rozhodování o odvolání. V této souvislosti je nutno zcela odmítnout argumentaci žalovaného, který hájil svůj postup tím, že zmocněnci žalobce muselo být z předchozích řízení zřejmé, že ve věci bude jako oprávněná úřední osoba vystupovat JUDr. et Mgr. S. K. Soud zdůrazňuje, že správní orgán nemůže předpokládat či dovozovat povědomí účastníků či jejich zástupců o určitých skutečnostech vyplývajících z jiných, naprosto nesouvisejících řízení, neboť jeho úkolem je postupovat v souladu s procesními pravidly stanovenými (zejména) správním řádem v každém jednotlivém případě. 6 Obdobnou logikou by totiž správní orgány mohly ve všech řízeních, kde vystupuje stejný zástupce účastníka řízení, rezignovat na jakoukoliv poučovací povinnost (např. o možnosti účastníka seznámit se s podklady rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, o lhůtě k podání odvolání atd.) s argumentací, že uvedená práva a povinnosti jsou zástupci známa již z minulosti. Soud dodává, že ani fakt, že JUDr. et Mgr. S. K. je oprávněnou úřední osobou v odvolacím řízení ve věcech dopravních přestupků pravidelně, neznamená, že tomu tak bude ve všech případech (žalovaný musí mít nepochybně např. vyřešenu otázku nutného zastupování této úřední osoby v případě nemoci či dovolené).

23. Jestliže tedy zmocněnec žalobce v odvolání výslovně požádal o sdělení, které osoby se budou podílet na rozhodování o odvolání, nemohl žalovaný jeho žádost zcela ignorovat s poukazem na to, že tato skutečnost je mu pravděpodobně známa. Za zcela nemístnou (a účelovou) považuje soud argumentaci žalovaného uvedenou ve vyjádření k žalobě, že žalovaný nemohl z textu předmětné žádosti usuzovat, že se vztahuje na něj. Podle názoru soudu není pochyb o tom, že žalobce chtěl touto žádostí získat informace o tom, kdo konkrétně bude rozhodovat o jeho odvolání, což se v daném případě nepochybně vztahuje na žalovaného, nikoli na magistrát, který žalovaným naznačené možnosti autoremedury nevyužil.

24. Soud proto shrnuje, že žalovaný svým nezákonným postupem spočívajícím v porušení § 15 odst. 4 věty první správního řádu znemožnil žalobci vznést případnou námitku podjatosti a dosáhnout jejího vyřízení v rámci správního řízení. Soud ve shodě s aktuální judikaturou konstatuje, že se jedná o vadu řízení, které by se žalovaný do budoucna měl vyvarovat. Za situace, kdy bylo dostatečným důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí pochybení spočívající v tom, že žalobce nebyl vyzván k doplnění odvolání, soud pro nadbytečnost Shodu s prvopisem potvrzuje I. T. (K.ř.č. 1 - rozsudek) 7 41 A 9/2020 nezkoumal, zda mělo v daném případě popsané porušení § 15 odst. 4 správního řádu za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí, či nikoli.

25. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou a podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil. Současně soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku. V dalším řízení tedy bude třeba před vydáním rozhodnutí žalobce vyzvat k doplnění odvolání a žalobce informovat o tom, které osoby se budou podílet na rozhodování o odvolání. Soud nepostupoval podle § 78 odst. 3 s. ř. s., neboť řízení vedené magistrátem nebylo stiženo vytýkanými nedostatky. Dalšími žalobními námitkami se soud nezabýval, neboť mu nepřísluší předjímat případně závěry, které žalovaný zaujme na základě doplněného odvolání.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud uložil procesně neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 9 800 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč, z částky 6 200 Kč za dva úkony právní služby právního zástupce žalobce po 3 100 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) AT; podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) AT] a z částky 600 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta [tři režijní paušály po 300 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení 7 s § 13 odst. 1 a 3 AT]. Jiné náklady soud žalobci nepřiznal, neboť jím nebyly požadovány, ani nevyplynuly z obsahu soudního spisu.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje I. T. (K.ř.č. 1 - rozsudek) 8 41 A 9/2020 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 28. dubna 2021 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v.r. samosoudce 8 Shodu s prvopisem potvrzuje I. T. (K.ř.č. 1 - rozsudek)