59 A 103/2016

Rubrum

Usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobce J.S., bytem XX, adresa pro doručování XX ň, zastoupeného JUDr. Františkem Grznárem, advokátem, se sídlem Paroubkova 228, Domažlice, proti žalovanému Okresnímu soudu v České Lípě, se sídlem Děčínská 390/2, Česká Lípa, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti, takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou dne 18. 12. 2016 se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, který dle tvrzení žalobce v zákonné lhůtě žalobci neposkytl řádnou odpověď na jeho žádost o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Podáním ze dne 31. 1. 2017 vzal žalobce žalobu výslovně v celém rozsahu zpět. Uváděl současně, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný mu požadovanou informaci poskytl po uplynutí zákonných lhůt pro vyřízení žádosti o informace a rozhodnutí o stížnosti také nebylo vyřízeno včas, neboť bylo vydáno až dne 18. 1. 2017 a žalobci doručeno později. Proto se žalobce domáhal náhrady nákladů řízení, neboť ke zpětvzetí došlo pro pozdější chování žalovaného. Náklady řízení žalobce vyčíslil na částku 12 342 Kč. Sdělil, že vybrání soudního poplatku považuje za neefektivní, pokud nebude vyhověno kasační stížnosti žalobce proti rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků. Soud k tomu dodává, že Nejvyšší správní soud zdejšímu soudu spisový materiál předložený mu k rozhodnutí o kasační stížnosti proti usnesení ze dne 10. 1. 2017, č. j. 59 A 103/2016-33, o neosvobození od soudních poplatků vrátil k vyřízení věci. Podáním žaloby bylo zahájeno řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.). Podle § 47 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. V daném případě vzal žalobce podanou žalobu výslovně v celém rozsahu zpět, soud proto podle § 47 odst. 1 písm. a) s. ř. s. řízení o ní zastavil. Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však žalobce podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2008, č. j. 3 Ads 58/2008-54, či ze dne 29. 9. 2016, č. j. 4 As163/2016-36). Pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je tak třeba zodpovědět otázku, zda ke zpětvzetí žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného došlo ukončením nečinnosti žalovaného v důsledku podání žaloby. Jinými slovy zda byla žaloba podána opodstatněně, neboť v době jejího podání byl žalovaný nečinný ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Ze správního spisu přitom vyplývá, že žalobce dne 29. 10. 2016 požádal žalovaného podle zákona č. 106/1999 Sb. o sdělení průměrného platu předsedy soudu v období od 1. 1. do 31. 3. 2016. Žalovaný žalobce e-mailovým sdělením dne 8. 11. 2016 odkázal na zákon č. 236/1995 Sb. a sdělil mu platovou základnu pro soudce, zároveň mu zaslal tabulku pro odměňování předsedů okresních soudů. Žalobce považoval sdělení žalovaného za nedostačující a dne 20. 11. 2016 podal stížnost na jeho postup při vyřizování žádosti o informace podle § 16a odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. V době podání žaloby, tj. ke dni 18. 12. 2016, ministerstvo spravedlnosti jako nadřízený správní orgán (žalobce nesprávně označuje za nadřízený správní orgán Krajský soud v Ústí nad Labem) o podané stížnosti nerozhodlo. O stížnosti ministerstvo spravedlnosti rozhodlo dne 18. 1. 2016, pod č. j. MSP- 933/2016-OSV-OSV/3, uložilo žalovanému, aby do 15 dnů od doručení rozhodnutí řádně vyřídil žalobcovu žádost. Z odůvodnění označeného rozhodnutí plyne, že tím ministerstvo spravedlnosti mínilo sdělení přesné částky vypovídající o výši platu předsedy žalovaného okresního soudu v požadovaném období. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Prostředkem k ochraně účastníka proti nečinnosti správního orgánu při poskytování informací je stížnost na postup při vyřizování žádosti o informaci, která je § 16a citovaného zákona s tím, že o této stížnosti rozhoduje nadřízený orgán. Z obsahu žalobcem předložených listin a jeho tvrzeních soud zjistil, že žalovaný v zákonem stanovené lhůtě na žalobcovu žádost o informace reagoval sdělením ze dne 8. 11. 2016. Obsah sdělení se požadovaných informací týkal, tedy týkal se stanovení platu předsedy žalovaného, žalobce však toto sdělení považoval za neúplné, nekonkrétní, proto se také obrátil na nadřízený správní orgán se stížností podle § 16a odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. Proti tvrzené nečinnosti žalovaného se tedy žalobce bránil využitím prostředku proti nečinnosti, kterým je dle stávající judikatury správních soudů stížnost podle § 16a zákona č. 106/1999 Sb. Odlišnou povahou stížností podle § 16a odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 7. 2013, č. j. 2 Ans 5/2013-45 (všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz), v kterém uvedl, že „žadatel o informaci má více možností, jak se bránit proti (z jeho pohledu vadnému) vyřizování žádosti o informace. Jednotlivé opravné prostředky však odpovídají různé fázi procesu poskytování informace a jako takové musí být aplikovány pouze v jim odpovídajícím čase. V době, kdy ještě informace poskytnuta nebyla, avšak dle zákonné lhůty již poskytnuta být měla, se může žadatel bránit podáním stížnosti dle § 16a písm. b) informačního zákona. Pokud žadateli informace poskytnuta byla, avšak nekompletně, má žadatel oprávnění podat stížnost dle písm. c) dotčené normy. A pokud mu byla informace poskytnuta kompletně, avšak stěžovatel nesouhlasí se způsobem vyřízení své žádosti, má právo podat stížnost dle písm. a). Tyto jednotlivé možnosti podání stížnosti mají v procesu poskytování informace přesně určené místo a v zásadě je nelze zaměňovat.“. V souzeném případu má soud za to, že v době podání žaloby, tj. ke dni 18. 12. 2016, žalovaný nebyl nečinný. Ačkoli žalobce v postupu žalovaného po podání své žádosti o informaci ze dne 29. 10. 2016 spatřoval nečinnost, zároveň připouští, že žalovaný na jeho žádost reagoval, e-mailovou odpověď žalovaného ze dne 8. 11. 2016 [tedy sdělení vydaného ve lhůtě podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb.] však žalobce považoval za „neúplnou a nekonkrétní“. Z uvedeného tedy vyplývá, že určitá informace žalobci žalovaným poskytnuta byla. Pokud žalobce nebyl s obsahem odpovědi spokojený, mohl se bránit postupem podle § 16a odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., což také učinil. Nešlo tedy o případ nečinnosti žalovaného, které by se žalobce mohl bránit stížnosti podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., jež je vyhrazena pro případy nečinnosti poskytovatele požadované informace. Jestliže soud v řízení na ochranu proti nečinnosti zjistí, že žalovaný jako povinný subjekt požadované informace podle zákona č. 106/1999 Sb. (v souzeném případu v době podání žaloby) poskytl, nebyl nečinný. Zda sdělení žalovaného naplnilo požadavky kladené na něj jako na poskytovatele informace, nemůže soud v řízení na ochranu nečinnosti pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů posuzovat (shodně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2013, dostupný na www.nssoud.cz, a navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, č. j. 2 Ans 5/2013-45). Soud tedy dovodil, že zde nejsou podmínky pro přiznání náhrady nákladů žalobci podle § 60 dost. 3 věta druhá s. ř. s. Naopak vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 3 věta prvá s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Liberci dne 14. února 2017. Mgr. Lucie Trejbalové předsedkyně senátu