59 A 25/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobci: a) X, narozený dne X b) X, narozená dne X oba bytem X oba zastoupeni Mg. Janem Pořízkem, advokátem MN Legal, advokátní kancelář, s. r. o. sídlem Gorazdova 1982/19, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2026, sp. zn. OÚPSŘ 126/2025-OSŘ, č. j. KÚLK 24964/2026-OSŘ takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se společnou žalobou domáhali zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání společnosti X a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou (dále jen „stavební úřad“) ze dne 9. 12. 20234, č. j. 119874/2024 sp. zn. 7823/2024/SPR/SÚ/Kr. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost společnosti X o vydání společného povolení na stavbu rodinného domu na pozemku p. č. X v k. ú. X.

2. Žalobci uvedli, že o umístění a povolení rodinného domu na pozemku p. č. X požádala společnosti X, která byla vlastníkem pozemku a jejímiž společníky a jednateli byli žalobci. Ti se v průběhu řízení s účinky ke dni 29. 10. 2024 na základě kupní smlouvy ze dne X stali vlastníky uvedeného pozemku. Převod vlastnického práva však v probíhajícím řízení nebyl zohledněn, stavební úřad nadále jednal jako s účastníkem řízení s uvedenou společností, ta byla také uvedena ve výroku prvostupňového rozhodnutí, proto proti němu podala odvolání. Ani žalovaný s žalobci jako s účastníky řízení nejednal, nedoručil jim napadené rozhodnutí. Žalobci tak byli jako vlastníci pozemku na svých právech přímo i v důsledku porušení procesních práv zkráceni a jsou proto legitimováni k podání žaloby.

3. Dále žalobci tvrdili, že žaloba je přípustná, odvolání podal jejich právní předchůdce společnosti X. Žalobci jsou jako jeho právní i procesní nástupci tímto úkonem vázáni, jde o toho samého účastníka řízení, neboť v řízení nemohou vystupovat souběžně. Kdyby stavební úřad jednal s žalobci jako účastníky řízení a doručil jim prvostupňové rozhodnutí, žalobci by proti němu podali odvolání, o němž by žalovaný rozhodl stejně. Skutečnost, že převod pozemku p. č. 23/9 nebyl správními orgány zohledněn, nemůže jít žalobcům k tíži a upřít jim právo na správní žalobu.

4. Podáním žaloby bylo zahájeno řízení před správním soudem dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V prvé řadě se soud musel zabývat splněním podmínek řízení.

5. Podle § 5 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon.

6. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“) může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, po případě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

7. Podle § 68 odst. 1 písm. a) s. ř. s. žaloba je nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo změněno k opravnému prostředku jiného.

8. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je návrh podle tohoto zákona nepřípustný.

9. V projednávané věci není sporu o tom, že žalobci s účinky ke dni X nabyli od společnosti X do společného jmění manželů pozemek p. č. X, na kterém měla být umístěna a povolena stavba rodinného domu. Žalobci jsou společníky a jednateli uvedené společnosti, přesněji žalobkyně b) byla jednatelkou do X. O vydání společného stavebního povolení stavby rodinného domu na uvedeném pozemku požádala dne X společnost X. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 9. 12. 2024 stavební úřad vyslovil, že se žádost společnosti X zamítá. Odvolání proti tomuto rozhodnutí podala uvedená společnost, odvolání bylo napadeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto. Rozhodnutí bylo doručeno uvedené společnosti prostřednictvím zmocněnkyně X. Z obsahu napadeného rozhodnutí dále vyplývá, že stavební úřad jako s účastníkem řízení jednal s žadatelem o společné stavební povolení, stejně tak postupoval žalovaný. S žalobci ve společném územním a stavební řízení jednáno nebylo, rozhodnutí žalovaného jim nebylo doručováno. Žalobci si proti prvostupňovému rozhodnutí nepodali odvolání.

10. Soud má na rozdíl od žalobců za to, že žalobci nevyčerpali řádný opravný prostředek v podobě odvolání proti zamítavému rozhodnutí stavebního úřadu ve smyslu § 5 a § 68 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ač tak učinit měli a mohli.

11. Soud s žalobci souhlasí potud, že správní orgány měly s žalobci jako vlastníky pozemku p. č. X, na kterém měl být požadovaný stavební záměr rodinného domu uskutečněn, jednat jako s účastníky řízení, a to podle § 94k písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který se aplikuje v souladu s přechodným ustanovením § 334a odst. 3 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona. Shodně upravuje účastenství vlastníka pozemku, na němž má být stavební záměr uskutečněn, i § 182 písm. c) stavebního zákona z roku 2021. Na vlastníka pozemku, na němž má být povolovaný stavební záměr uskutečněn, je přitom třeba nahlížet jako na hlavního účastníka ve smyslu ve smyslu § 27 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2023, č. j. 10 As 299/2022-56; obdobně i rozsudek ze dne 21. 7. 2022, č. j. 9 As 95/2022-44, který navazuje na bod 26 rozsudku ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 As 205/2020-32).

12. Jestliže tedy byli žalobci ze zákona hlavními účastníky řízení o společném územním a stavebním povolení ve smyslu § 94k písm. d) stavebního zákona z roku 2006 a byli jako účastníci řízení opomenuti, nebyli v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu omezeni v podání odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu objektivní jednoroční lhůtu stanovenou v § 84 odst. 1 správního řádu, neboť ta pro hlavní účastníky řízení neplatí (srov. též bod 23 posledně označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 8. 2019, č. j. 6 As 24/2019-22, č. 3928/2019 Sb. NSS, který se zabýval výkladem § 84 ve spojení s § 83 správního řádu, hlavní opomenutý účastník může podle § 84 odst. 2 správního řádu podat odvolání v subjektivní lhůtě 90 dnů od okamžiku, kdy se s rozhodnutím fakticky seznámí v rozsahu, který v podstatě odpovídá řádnému oznámení rozhodnutí (srov. zejména body 26 a 29 označeného rozsudku).

13. Soud má v dané věci za to, že oba žalobci – manželé, kteří byli společníky a jednateli společnosti X, jíž bylo prvostupňové rozhodnutí doručeno a bránila se proti němu odvoláním, byli s tímto rozhodnutím seznámeni ve stejném rozsahu jako společnost, neboť byli personálně propojeni. Stejně tako jako byli oba žalobci zjevně seznámeni s obsahem rozhodnutí žalovaného a měli k dispozici i další listiny, které se daného záměru dotýkají a byly předloženy spolu s žalobou. Ostatně v žalobě žalobci sami zdůrazňují, že jsou společníky a jednateli společnosti, která byla žadatelem o povolení stavebního záměru rodinného domu. Pokud bylo podáno odvolání společností X nikoli také žalobci, ač bylo společnosti známo, že již není vlastníkem dotčeného pozemku, nelze tuto skutečnost přehlédnout. Žalobci se mýlí, jestliže mají za to, že jsou právním i procesním nástupcem společnosti a jsou jejími úkony vázáni, nemohou ve správním řízení vystupovat jako účastníci spolu se společností a na její odvolání je proto nutno pohlížet stejně jako by bylo podáno jimi, neboť by o něm žalovaný nutně rozhodl stejným způsobem. K dané otázce soud uvádí, že dle § 94k písm. a) stavebního zákona z roku 2006 je účastníkem řízení i stavebník, a to jako žadatel o vydání stavebního povolení ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona. Samotná skutečnost, že žalobci od společnosti X koupili předmětný pozemek, neznamená, že jsou ve všech aspektech jejím právním i procesním nástupcem a v řízení měli nastoupit na její místo. Žalobce jako fyzické osoby a společníky je třeba odlišovat od společnosti X jde o samostatné právní subjekty, které mohou ve společném územním a stavebním řízení vystupovat i vedle sebe v závislosti na tom, jaká byla jejich soukromoprávní dohoda ohledně provádění stavby rodinného domu na pozemku převedeném v průběhu řízení před stavebním úřadem.

14. Lze tedy uzavřít, že pokud žalobci nepodali proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 9. 12. 2024 odvolání, nevyčerpali řádné opravné prostředky, které jim správní řád poskytuje. Jejich žaloba je proto nepřípustná ve smyslu § 68 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a je na místě ji odmítnout v souladu s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 11. srpna 2026. Mgr. Lucie Trejbalová předsedkyně senátu