73 A 13/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X, narozen dne X státní příslušnost Moldavská republika bytem X zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Čižinským sídlem Varšavská 714/38, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 za účasti: I) X bytem X II) nezl. X bytem tamtéž III) nezl. X bytem tamtéž IV) nezl. X bytem tamtéž všichni nezletilí zastoupeni zákonnou zástupkyní Mihaelou Starii o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2026, č. j. OAM-10889-28/PP-2025 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta jeho žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť je důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Podle § 87e odst. 4 téhož zákona byla žalobci stanovena lhůta 35 dnů k vycestování z území ČR.

2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce podal žádost dne 15. 7. 2025. Z předložených dokladů žalovaný zjistil, že žalobce je manželem rumunské občanky, která na území ČR pobývá jako občanka EU. Žalobce proto považoval za rodinného příslušníka občana EU ve smyslu § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Následně zkoumal existenci důvodů pro zamítnutí žádosti. Za rozhodné považoval zejména protiprávní jednání žalobce v dopravě. Příkazem Magistrátu města Liberec ze dne 28. 2. 2024 byl žalobce uznán vinným z přestupku spočívajícího v řízení motorového vozidla při pozitivním orientačním testu na amfetamin/metamfetamin s tím, že žalobce se odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření. Byla mu proto uložena pokuta 25 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na 18 měsíců. Navzdory tomuto zákazu žalobce řídil motorové vozidlo ve dnech 16. 8. 2025, 2. 9. 2025 a 17. 9. 2025. Za toto jednání byl pravomocně odsouzen za pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zkušební dobou dvaceti měsíců a k zákazu řízení motorových vozidel na dvacet měsíců.

3. Žalovaný dále přihlédl k tomu, že žalobci byly v letech 2023 a 2025 vydány výjezdní příkazy pro neoprávněný pobyt na území. Žádost o přechodný pobyt přitom podal v době, kdy mu běžela lhůta k vycestování. Podle žalovaného tak žalobce opakovaně a vědomě nerespektoval právní řád ČR. Žalovaný zohlednil osobní jednání žalobce, jeho opakovanost, úmyslnost, krátkou dobu od spáchání trestné činnosti a skutečnost, že žalobce se nachází ve zkušební době. Dospěl k závěru, že žalobce představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení základního zájmu společnosti, jímž je zejména respektování právního řádu a bezpečnost silničního provozu. Existuje proto důvodné nebezpečí dalšího závažného narušení veřejného pořádku.

4. Žalovaný rovněž posoudil přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Vzal v úvahu, že manželka žalobce a jeho nezletilý syn pobývají na území a že žalobce žije ve společné domácnosti rovněž s dětmi své manželky. Dvě jeho další děti pobývají v Německu. Žalovaný uznal, že zamítnutí žádosti rodinný život žalobce ztíží. Tento zásah však nepovažoval za nepřiměřený, neboť žalobci nebyl uložen zákaz pobytu. Žalobce jako držitel biometrického pasu Moldavské republiky může za splnění zákonných podmínek využívat krátkodobé bezvízové pobyty a rodinné vazby lze udržovat i návštěvami. Žalovaný také uvedl, že žalobce pobývá na území relativně krátce, v zemi původu má rodinné zázemí, ovládá její jazyk, zná kulturní prostředí a nic nenasvědčuje tomu, že by se tam nemohl znovu integrovat.

II. Žaloba

5. Žalobce v podané žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť nebyly splněny podmínky § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců a jeho důsledky jsou nepřiměřené ve vztahu k jeho soukromému a rodinnému životu.

6. Zpochybnil především závěr žalovaného o závažném narušení veřejného pořádku. Připustil, že opakovaně řídil motorové vozidlo navzdory uloženému zákazu řízení, svého jednání však lituje. Podle něj tato trestná činnost nedosahuje požadované intenzity. Poukázal na maximální trestní sazbu přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a na tresty uložené v jeho věci, které považuje za mírné. Zdůraznil, že ke třem jízdám došlo v krátkém období od 16. 8. do 17. 9. 2025 a že předtím i poté vedl řádný život. Skutečnost, že vůči němu bylo vydáno více trestních příkazů, pokládá za formální následek procesního postupu, nikoli za projev dlouhodobé trestné činnosti.

7. Žalobce dále namítl, že žalovaný nedostatečně konkretizoval tvrzený neoprávněný pobyt na území. Samotné vydání výjezdních příkazů v letech 2023 a 2025 podle něj neprokazuje, že se skutečně dopustil nelegálního pobytu. Dodal, že žádost o přechodný pobyt podal v době, kdy byl na území oprávněn pobývat na podkladě výjezdního příkazu, a usiloval tak o stabilizaci svého pobytového postavení.

8. Dále žalobce namítl nepřiměřenost zásahu do svého soukromého a rodinného života a do rodinného života své manželky a dětí. Uvedl, že se s manželkou, rumunskou občankou, a dětmi v roce 2024 přestěhoval do ČR, aby mohli žít společně. Zdůraznil zejména integraci dětí do českého prostředí a jejich jazykové začlenění, jejich neochotu vracet se do země původu, pracovní vytížení manželky, jež by podle něj neumožňovalo současně pečovat o děti v ČR, a nepříznivé ekonomické poměry v Moldavsku. Žalovaný podle něj nepoměřil konkrétní závažnost jeho jednání s uvedenými rodinnými okolnostmi ani řádně neposoudil nejlepší zájem dotčených dětí.

III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných

9. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný setrval na závěru, že žalobce představuje aktuální a dostatečně závažné nebezpečí pro veřejný pořádek. Zdůraznil, že žalobce řídil motorové vozidlo navzdory uloženému zákazu a dopustil se též dopravního přestupku souvisejícího s návykovými látkami. Podle žalovaného nelze krátkou dobu od spáchání trestné činnosti hodnotit ve prospěch žalobce, neboť se nachází ve zkušební době. Žalobce není na území ČR dlouhodobě usazen, zamítnutí žádosti nepředstavuje nepřiměřený zásah do jeho rodinného života. Rodinné vztahy lze udržovat návštěvami a jinými formami kontaktu. Žalovaný proto navrhl žalobu zamítnout.

10. Vyjádření obsahuje rovněž pasáže, které se zjevně nevztahují k nyní projednávané věci a dle přesvědčení soudu se staly součástí vyjádření omylem. Jde zejména o tvrzení o odsouzení žalobce za převaděčství a jiné trestné činy související s nelegální migrací, výkonu trestu odnětí svobody či nezletilé dceři žalobce. Tato tvrzení jsou v rozporu s napadeným rozhodnutím i obsahem správního spisu, a soud k nim proto nepřihlížel.

11. Osoba zúčastněná na řízení I) za sebe i své děti uvedla, že ztráta pobytového oprávnění žalobce představuje zásah do jejich soukromého a rodinného života.

IV. Posouzení věci krajským soudem

12. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

13. Z předloženého spisového materiálu plyne, že žalobce dne 15. 7. 2025 požádal o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU. Za občana EU, jehož je rodinným příslušníkem, označil svou manželku, rumunskou občanku Mihaelu Starii. Provedená pobytová kontrola potvrdila jejich vzájemné soužití, a to i s dětmi. Žalovaný opatřil do správního spisu příkaz Magistrátu města Liberec ze dne 28. 2. 2024, č. j. MML053120/24/1876/OD/Hai, a trestní příkazy Okresního soudu v Liberci ve věcech sp. zn. 4 T 142/2025 a sp. zn. 5 T 148/2025. Z těchto rozhodnutí vyplynulo spáchání shora popsaných skutků žalobcem, který byl jako řidič motorového vozidla jednak v únoru 2024 pozitivně orientačně testován na amfetamin/metamfetamin, načež se odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření, načež byl v srpnu a září 2025 celkem třikrát přistižen při řízení motorového vozidla přes uložený zákaz takové činnosti. Po seznámení žalobce se spisovým materiálem vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí.

14. Podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek.

15. Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, konstatoval, že „při výkladu pojmů „veřejný pořádek“, resp. „závažné narušení veřejného pořádku“ pro účely výkladu ustanovení zákona o pobytu cizinců, je třeba brát v úvahu nejen účel daného právního předpisu, ale také kontext samotného ustanovení. Závěry o tom, jaké konkrétní jednání je závažným narušením veřejného pořádku, učiněné ve vztahu k určitému ustanovení, pak nelze bez dalšího přebírat při výkladu ustanovení jiných, nýbrž je potřeba přihlížet ke specifickým okolnostem vzniku, původu a účelu ustanovení, stejně jako je třeba pak dané ustanovení přiměřeným způsobem vyložit rovněž ve vztahu k individuálním okolnostem jednotlivých případů.“ V tomto kontextu je třeba zmínit, že úprava pobytu občana Evropské unie a jeho rodinných příslušníků na území byla do zákona o pobytu cizinců vnesena v důsledku implementace práva Evropské unie do českého právního řádu. Z toho důvodu musí být relevantní úprava českého zákona vykládána eurokonformním způsobem, tj. mimo jiné s respektem k čl. 27 pobytové směrnice 2004/38/ES. Při posuzování závažnosti jednání cizince a hrozby narušení veřejného pořádku ve smyslu § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců se s ohledem na shora uvedené správní orgán nemůže spokojit pouze s konstatováním spáchané trestné činnosti žadatele, ale musí se zabývat také dalšími individuálními okolnostmi života cizince a zohlednit jeho celkovou životní situaci, aby mohl zhodnotit potenciální nebezpečnost cizince do budoucna.

16. V projednávané věci žalovaný těmto požadavkům dostál. Vycházel z konkrétních okolností jednání žalobce, nikoli toliko z existence jeho odsouzení. Žalobce byl nejprve pravomocně uznán vinným z přestupku v dopravě, jehož se dopustil tím, že po pozitivním orientačním testu na amfetamin/metamfetamin odmítl odborné lékařské vyšetření. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta a zákaz řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Navzdory tomuto zákazu žalobce následně ve třech případech, v průběhu srpna a září 2025, řídil motorové vozidlo. Za toto jednání byl pravomocně odsouzen pro pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

17. Soud souhlasí s žalovaným, že takto zjištěné jednání vypovídá o vědomém a opakovaném nerespektování zákazu činnosti, který byl žalobci uložen v souvislosti s jednáním ohrožujícím bezpečnost silničního provozu. Nejde tedy o jednorázové či toliko formální porušení povinnosti. Žalobce přes uložený zákaz opakovaně vykonával činnost, pro jejíž výkon byl shledán nezpůsobilým, nemluvě o jeho dřívějším nepodrobení se vyšetření v souvislosti s řízením motorového vozidla pod vlivem drog. Jeho jednání tak zasahovalo nejen zájem na respektování vykonatelných rozhodnutí orgánů veřejné moci, ale i zájem na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a ochraně života, zdraví a majetku jeho účastníků.

18. Žalobce poukazuje na relativně nízkou trestní sazbu přečinu a na druh i výměru uloženého trestu. Tyto skutečnosti jsou do jisté míry relevantní, nemohou však obstát izolovaně. Žalovaný správně zohlednil zejména úmyslnou povahu jednání i jeho opakování. Okolnost, že skutky byly spáchány v krátkém časovém úseku a byly trestněprávně posouzeny jako pokračující přečin, jejich význam pro prognózu budoucího chování žalobce nesnižuje. Naopak potvrzuje, že ani uložená správní sankce žalobce nevedla k upuštění od závadového jednání. K tomu jej nevedlo ani to, že byl při řízení motorového vozidla v rozporu se zákazem přistižen.

19. Význam má i skutečnost, že od posledního dílčího útoku i od pravomocného odsouzení žalobce do vydání napadeného rozhodnutí neuplynula dlouhá doba. Žalobce byl stále ve zkušební době podmíněného odsouzení. Nelze tedy uzavřít, že nebezpečí opakování obdobného jednání již pominulo. Žalobce přitom ve správním řízení neuvedl ani nedoložil konkrétní skutečnosti, které by takový závěr mohly podpořit. Sám uvádí, že se s rodinou přesunuli do ČR v roce 2024. Jen od té doby do vydání napadeného rozhodnutí žalobce opakovaně přistoupil k porušení právní úpravy ČR, a to nikoli marginálním způsobem.

20. Soud nepřikládal podstatný význam té části úvah žalovaného, která vycházela z dříve vydaných výjezdních příkazů. Správní spis ani napadené rozhodnutí neobjasňuje konkrétní okolnosti jejich vydání, pročež z nich nelze bez dalšího dovodit rozsah ani povahu případného porušení pobytových povinností žalobcem. Žalovaný jimi však toliko doplnil celkový obraz dosavadního jednání žalobce. Nosný závěr o důvodném nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku stojí již na popsaném přestupkovém jednání a zejména na opakovaném úmyslném maření výkonu zákazu řízení motorových vozidel. Žalobní námitka týkající se výjezdních příkazů proto nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

21. Žalovaný rovněž posuzoval dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Zohlednil, že žalobce žije na území s manželkou, rumunskou občankou, jejich společným nezletilým synem i dětmi manželky z předchozího vztahu. Závěr, že zamítnutí žádosti rodinný život žalobce ztíží, žalovaný nezpochybnil. Současně však přihlédl k relativně krátké době pobytu žalobce s rodinou na území, jeho vazbám k Moldavské republice, produktivnímu věku, zdravotnímu stavu a absenci zjištěných překážek návratu do země původu.

22. Žalobce měl při seznámení se s podklady pro rozhodnutí možnost uvést okolnosti významné pro posouzení přiměřenosti, avšak avizované písemné vyjádření nepodal. Teprve v žalobě obecně poukázal na integraci dětí do českého prostředí, pracovní vytížení manželky a ekonomické poměry v zemi jeho původu. Žalovaný se přesto na základě jemu známých skutečností otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí zabýval.

23. Nejlepší zájem nezletilého dítěte na zachování soužití s oběma rodiči je nepochybně významným hlediskem. Není však hlediskem absolutním a v konkrétním případě může ustoupit konkurujícímu veřejnému zájmu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil existenci společného nezletilého syna žalobce a jeho manželky i skutečnost společného soužití rodiny. Za okolností projednávané věci, kdy žalobce neuvedl žádné specifické potřeby dítěte ani mimořádnou závislost na své osobní péči, obstojí závěr, že převažuje veřejný zájem na ochraně bezpečnosti silničního provozu a na předcházení opakovanému nerespektování právních předpisů či vydaných rozhodnutí. Byl to především žalobce sám, kdo si měl před opakovaným porušením právního řádu ČR (na úseku dopravy, kde může ohrozit životy, zdraví a majetek) uvědomit, že má v ČR rodinu, s níž zde chce žít, a že svým jednáním ohrožuje své šance na zisk pobytového oprávnění.

24. Intenzitu zásahu snižuje skutečnost, že žalobci nebyl uložen zákaz vstupu či pobytu na území. Jako držitel biometrického cestovního pasu Moldavské republiky může žalobce při splnění podmínek bezvízového styku pobývat na území schengenského prostoru po dobu nejvýše 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů. Napadené rozhodnutí mu tedy nebrání udržovat vcelku intenzivní osobní kontakt s rodinou i na území ČR. Nejde ani o rozhodnutí, které by žalobci do budoucna bez dalšího vylučovalo možnost žádat o pobytové oprávnění. Nadto ve věci nešlo o zrušení existujícího pobytového oprávnění, nýbrž o neudělení pobytového oprávnění nově žádaného. Správní judikatura konstantně označuje takovou formu zásahu za méně intenzivní.

25. Soud proto uzavírá, že žalovaný na základě zjištěných individuálních okolností případu důvodně shledal nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Zároveň dostatečně posoudil přiměřenost dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života.

V. Závěr a náklady řízení

26. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, a proto žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

28. Ve věci měl úspěch žalovaný správní orgán, jemuž žádné náklady řízení přesahující běžný rámec činnosti správního orgánu nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

29. Protože osobám zúčastněným na řízení, které v řízení podporovaly žalobce, soud neuložil v řízení žádné povinnosti a současně neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, vyslovil v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s., že se osobám zúčastněným na řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Liberec 3. srpna 2026 Mgr. Zdeněk Macháček samosoudce