9 Azs 112/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: S. T., zast. Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Varšavská 714/38, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2026, č. j. OAM-10889-28/PP-2025, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) M. S., II) nezl. A. S., III) nezl. X. S., IV) nezl. L. T., zast. zákonnou zástupkyní M. S., matkou, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 8. 2026, č. j. 73 A 13/2026-70, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

I. Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 8. 2026, č. j. 73 A 13/2026-70, a také rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 4. 2026, č. j. OAM-10889-28/PP-2025.

II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Výše nadepsaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o vydání povolení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť je důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Podle § 87e odst. 4 téhož zákona byla žalobci stanovena lhůta 35 dnů k vycestování z území České republiky. Žalovaný přihlédl k tomu, že žalobce byl uznán vinným z přestupku spočívajícího v řízení motorového vozidla při pozitivním orientačním testu na amfetamin/metamfetamin s tím, že se odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření. Proto mu byla udělena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na 18 měsíců. Navzdory tomu žalobce ve dnech 16. 8. 2025, 2. 9. 2025 a 17. 9. 2025 řídil motorové vozidlo a byl pravomocně odsouzen za pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zkušební dobou dvaceti měsíců a k zákazu řízení motorových vozidel na dvacet měsíců. Žalovaný rovněž přihlédl k vydaným výjezdním příkazům pro neoprávněný pobyt na území v letech 2023 a 2025.

2. Žalobce se bránil proti napadenému rozhodnutí žalobou, kterou krajský soud zamítl výše nadepsaným rozsudkem. Žalobu spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě, ten však krajský soud rovněž zamítl usnesením ze dne 17. 6. 2026, č. j. 73 A 13/2026-62. V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud konstatoval, že žalovaný na základě zjištěných individuálních okolností případu důvodně shledal nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek a dostatečně posoudil přiměřenost dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost, kterou spojil s odůvodněným návrhem na přiznání odkladného účinku.

4. Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že nepřiznání odkladného účinku by pro něj znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním vzniknout jiným osobám. V případě nepřiznání odkladného účinku by mu hrozilo vycestování z České republiky nebo by musel pobývat na území v režimu bezvízového styku. V rámci bezvízového styku by však nesměl v ČR pracovat, a tedy obstarávat výživu pro svoji rodinu. Možností by pouze bylo krátkodobé pracovní vízum a byl by odkázán na špatně placené krátkodobé brigády. Případně by musel opustit ČR bez rodiny a mohl by pouze „pendlovat“ mezi Moldávií a ČR, ani tak by nezajistil plnohodnotnou obživu rodiny. Stěžovatel upozornil na to, že jeho nepřítomnost by měla nepříznivý dopad na vývoj dětí, především nejmenších dětí, se kterými žije ve společné domácnosti. Dopad by měla i na manželčinu práci, která často pracuje v noci, mezitím co stěžovatel hlídá děti. V případě přestěhování celé rodiny z ČR by hrozilo vytržení dětí z prostředí, na které si zvykly.

5. Stěžovatel se současně ohradil proti důvodům, pro které krajský soud zamítl jeho předchozí návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, a to konstatovanému rozporu s důležitým veřejným zájmem na výkonu pravomocných rozhodnutí v případě vyhovění návrhu. Veřejným zájmem dle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemůže být zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí, jelikož potom by nebylo nikdy možné přiznat odkladný účinek. Závěr krajského soudu, že předchozí nerespektování předpisů je důvodem k tomu, aby stěžovatel nemohl vyčkat v ČR do konce soudního řízení, není přisvědčivý. Stěžovatel závěrem poukázal na nedávná usnesení NSS ze dne 8. 8. 2024, č. j. 3 Azs 140/2024-29, ze dne 10. 4. 2024, č. j. 10 Azs 37/2024-56, či ze dne 21. 3. 2025, č. j. 9 Azs 59/2024-39, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2026, č. j. 35 A 9/2026-22, kterými soudy v obdobných případech přiznaly kasačním stížnostem či žalobě odkladný účinek.

6. Žalovaný ve vyjádření k návrhu uvedl, že stěžovatel nesplnil podmínky pro přiznání odkladného účinku, a to vznik újmy nepoměrně větší, než která může vzniknout jiným osobám, a podmínku toho, aby přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem.

7. Kasační stížnost podle § 107 odst. 1 s. ř. s. nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, odst. [24]).

8. Nejvyšší správní soud judikuje, že důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální, závislé na osobě stěžovatele a jeho konkrétní situaci. Má-li být návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí stěžovatel tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na samotné vycestování utrpěl.

9. V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou splněny. Povinnost tvrdit a doložit vznik újmy stěžovatel naplnil poukazem na konkrétní tvrzení o zásadním zásahu do jeho soukromého a rodinného života, ke kterému by došlo v případě, že soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřizná. Nejvyšší správní soud má za dostatečně osvědčenou hrozící vážnou újmu spočívající v zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele. V případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti existuje reálné riziko, že by stěžovatel byl nucen opustit území ČR, kde má osobní a rodinné vazby.

10. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že zamítnutí stěžovatelova návrhu a nepřiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti by pro něj a jeho rodinu nepochybně znamenalo větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Žádným jiným osobám totiž újma nevzniká (srov. usnesení NSS ze dne 4. 11. 2020, č. j. 1 Azs 302/2020-39, odst. [12], nebo ze dne 25. 6. 2022, č. j. 4 Azs 134/2020-46, odst. [9]).

11. Současně vyhovění návrhu není v rozporu se žádným důležitým veřejným zájmem. Žalovaný považuje přiznání odkladného účinku v rozporu s důležitým veřejným zájmem, jelikož stěžovatel páchal na území ČR trestnou činnost řízením motorového vozidla přes uložený zákaz, dopustil se dopravních přestupků, když řídil pod vlivem omamných látek. Po poměření intenzity hrozícího zásahu do rodinného života stěžovatele a jeho rodiny a intenzity žalovaným namítaného narušení veřejného zájmu však Nejvyšší správní soud dospěl oproti žalovanému k závěru, že veřejný zájem v projednávané věci nepřevažuje nad významnou újmou hrozící stěžovateli. Samozřejmě nelze bagatelizovat protiprávní jednání, kterého se stěžovatel dopustil, nicméně přiznání odkladného účinku je rozhodnutí dočasné povahy, které pouze na omezenou dobu oddaluje povinnost stěžovatele vycestovat z území ČR, jež se obnoví v případě, že bude kasační stížnost neúspěšná a stěžovatel mezitím nezíská jiný pobytový titul. Také není známo, že by stěžovatel za jinou trestnou a protiprávní činnost byl v současnosti stíhán či postižen.

12. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nikterak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o kasační stížnosti.

13. Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 a 3 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Je však třeba uvést, že krajský soud v předcházejícím řízení zamítl návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku žaloby. Přiznání odkladného účinku pouze vůči rozsudku krajského soudu by tedy za dané situace nemohlo vést k odložení účinků rozhodnutí žalovaného po dobu trvání řízení o kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud vymezil rozsah odkladného účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti účinky jak napadeného rozsudku, tak i účinky rozhodnutí žalovaného.

14. Nejvyšší správní soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku. Tato povinnost vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS). Poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (viz § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k citovanému zákonu, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.

15. Soudní poplatek lze zaplatit:  v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu  bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1090511226. QR Platba P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. září 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu