78 Ad 26/2025

Rubrum

č. j. 78 Ad 26/2025-58 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: R. V., narozený X bytem X zastoupený Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou sídlem Myslíkova 2020/4, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 5. 2025, č. j. X, jímž byla podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod, neboť podle posudku posudkové lékařky Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 7. 5. 2025 žalobce nebyl invalidní. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 2 78 Ad 26/2025 Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobce nejprve obsáhle popsal dosavadní průběh věci, přičemž namítl, že žalovaná nepostupovala v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť nezjistila stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

3. Žalobce k tomu uvedl, že vykonává manuální (stavební) práce, při kterých je pro něj omezení hybnosti zápěstí značnou komplikací. Dále popsal, že z lékařských zpráv doložených už v rámci správního řízení vyplývá, že bolestmi pravého zápěstí trpí dlouhodobě, přičemž byl dne 1. 12. 2023 operován na ortopedii Klinického centra ISCARE, a.s., Praha, kde mu byla provedena artroskopická revize zápěstí vpravo, synovektomie a radiální styloidektomie (viz propouštěcí zpráva MUDr. D. V. ze dne 2. 12. 2023). V březnu 2024 byla pro přetrvávající bolesti pravého zápěstí ošetřujícím lékařem doporučena rekonstrukce pravého zápěstí (viz lékařská zpráva MUDr. D. V. ze dne 20. 3. 2024). Revizi zápěstí jmenovaný lékař provedl dne 28. 8. 2024 (viz propouštěcí zpráva MUDr. D. V. ze dne 29. 8. 2024). V období od září 2024 do února 2025 pak žalobce opakovaně navštívil Centrum zdraví Palmovka, a.s., oddělení ortopedie, stran kontrol, převazů, rentgenů atd. Z lékařských zpráv ze dne 20. 11. 2024 a 26. 2. 2025 dle žalobce vyplývá, že rozsah pohybu pravého zápěstí byl 20° – 0° – 40°, radiální dukce 20°, ulnární 10°, supinace 60°, s tím, že veškeré větší statické i dynamické zatížení není vhodné. Zmíněna byla i možná progrese obtíží. V rámci léčebného pobytu žalobce na přelomu v dubna a května 2025 bylo konstatováno, že rozsah pohybu pravého zápěstí je 20° – 0° – 20°, radiální dukce 10°, resp. že došlo k dalšímu omezení rozsahu pohybu pravého zápěstí žalobce (viz lékařská zpráva Lázně Teplice v Čechách, a.s., ze dne 2. 5. 2025).

4. Následně žalobce zmínil, že subjektivní pocity jsou důležitou pomůckou k posouzení zdravotního stavu posuzované osoby pro účely invalidity. Současně dodal, že pracovní potenciál posuzované osoby je třeba hodnotit s přihlédnutím ke konkrétní práci či pracovní pozici. Subjektivně přitom žalobce vnímá, že se jeho zdravotní stav, co se týče pravého zápěstí, ale i dalších zdravotních problémů – vysoký krevní tlak, těžký syndrom obstrukční spánkové apnoe, chronická lumbalgie, iritace kořene L5/S1, adhese v segmentu L5/S1, spíše zhoršuje, což ho značně omezuje při výkonu jeho povolání. Vyjádření žalované 5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě nejprve zrekapitulovala průběh daného správního řízení včetně závěrů posudkových lékařek IPZS v prvostupňovém a námitkovém řízení, přičemž odkázala také na dotčenou právní úpravu. Poté uvedla, že neshledala provedené řízení za nesprávné a neobjektivní. Dle žalované nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku v námitkovém řízení a rozhodnutí o námitkách bylo dostatečně odůvodněno. Zdravotní stav žalobce a jeho funkční důsledky tak byly dle názoru žalované zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v dotčených právních předpisech. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Replika žalobce 6. Žalobce v podané replice předně zopakoval, že byl jeho zdravotní stav posuzován celkem už třikrát, přičemž nebyl nikdy shledán invalidním. Dále popsal zdravotní postižení, které bylo vyhodnoceno za rozhodující příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti. Poukázal přitom na fakt, že při Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 3 78 Ad 26/2025 každém následném posouzení jeho zdravotního stavu došlo k navýšení procentní míry poklesu jeho pracovní schopnosti. Žalobce poté zdůraznil, že vykonává manuální (stavební) práci, při které je pro něj omezení hybnosti pravého zápěstí značnou komplikací, jež vyžaduje určité pracovní úlevy. Současně však po něm nelze požadovat, aby výkon pracovní činnosti rozdělil do několika dní.

7. Dále žalobce zmínil výhradu k obsazení posudkové komise MPSV, neboť v ní nezasedal odborný lékař – nejlépe z oboru ortopedie, přičemž posudková komise pouze konzultovala jeho zdravotní stav s odbornou lékařkou v oboru rehabilitace. Zdravotní stav žalobce tak neměl být posudkovou komisí MPSV řádně posouzen. Dle žalobce byl též odborný lékař z oboru neurologie při přešetření jeho zdravotního stavu neprofesionální, jelikož byl na žalobce nepříjemný až arogantní, přičemž se ani nezaměřil na přetížené pravé zápěstí, resp. jeho omezenou hybnost a bolestivost.

8. Žalobce tedy navrhl, aby byl vypracován nový či revizní posudek posudkovou komisí MPSV, popř. bylo učiněno doplnění stávajícího posudku posudkové komise MPSV za účasti odborného lékaře se specializací na rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti (ortopedie, traumatologie a rehabilitace). Ústní jednání 9. Žalobce při jednání soudu úvodem plně odkázal na argumentaci obsaženou v podané žalobě a replice. Dále uvedl, že je na základě zpráv jeho ošetřujících lékařů zřejmé, že jeho zdravotní stav byl ve věci nesprávně posouzen, resp. že byla jeho zdravotní postižení posudkově podhodnocena. Zmínil též nesprávné složení posudkové komise MPSV, neboť byl jejím členem neurolog a nikoliv ortoped, ačkoliv se dominantní postižení zdravotního stavu žalobce váže právě k pravému zápěstí. K tomu žalobce doplnil, že pracuje ve stavebnictví – tj. manuálně. Posudková komise MPSV (zejména tedy lékař z oboru neurologie) se pak dle jeho názoru zabývala marginálními problémy, namísto dominujících zdravotních problémů žalobce, přičemž nesprávně posoudila vícero jeho komorbidit.

10. Při tomtéž jednání pověřená pracovnice žalované odkázala na dosavadní vyjádření ve věci a navrhla žalobu zamítnout. Poukázala přitom na skutečnost, že posudek posudkové komise MPSV ze dne 23. 4. 2026 považuje za úplný, objektivní a přesvědčivý.

11. Soud provedl podle § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), dokazování protokolem z jednání posudkové komise ze dne 23. 4. 2026 a posudkem posudkové komise MPSV z téhož dne, který nechal soud vypracovat právě pro účely předmětného řízení.

12. Naproti tomu soud ve smyslu nadepsaného ustanovení s. ř. s. shledal zcela nadbytečným důkazní návrh žalobce na vypracování nového či revizního posudku jinou posudkovou komisí MPSV, popř. doplněním stávajícího posudku ze dne 23. 4. 2026, jelikož veškeré pro věc relevantní okolnosti zřejmým způsobem vyplývaly už z obsahu spisového materiálu předloženého žalovanou ve spojení se skutečnostmi podávajícími se z protokolu o jednání posudkové komise MPSV ze dne 23. 4. 2026 a z posudku této komise z téhož dne. Stávající listinné důkazy tak dle názoru soudu plně dostačovaly ke zjištění skutečného stavu, zejména pak v kontextu informací seznatelných z posudku posudkové komise MPSV, o jehož správnosti a úplnosti soud neměl pochybnosti, jak bude také v podrobnostech dále vyloženo. Posouzení věci soudem Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 4 78 Ad 26/2025 13. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

14. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Z obsahu spisové dokumentace soud v řešeném případě zejména zjistil, že prvostupňovým rozhodnutím ze dne 13. 5. 2025, č. j. X, byla podle § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod. Toto rozhodnutí bylo vydáno konkrétně na základě lékařského posudku vypracovaného posudkovou lékařkou IPZS MUDr. M. R. dne 7. 5. 2025, která dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 4a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti přitom nebyla ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity u žalobce měněna. Posudková lékařka IPZS vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřující (praktické) lékařky žalobce, dále z lékařských zpráv z ortopedie ISCARE, a.s., Praha, MUDr. V., poslední ze dne 29. 8. 2024, z ortopedie Centrum zdraví Palmovka, a.s., MUDr. V., poslední ze dne 26. 2. 2025, z oddělení rehabilitace a léčby bolesti MUDr. B., s.r.o., MUDr. L., ze dne 29. 4. 2025, z Lázní Teplice v Čechách, a.s., MUDr. P., ze dne 2. 5. 2025 a z profesního a sebehodnotícího dotazníku žalobce ze dne 31. 3. 2025.

16. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce následně námitky, o kterých žalovaná rozhodla již dříve rekapitulovaným napadeným rozhodnutím, které vydala na základě posouzení zdravotního stavu žalobce ze dne 18. 8. 2025 posudkovou lékařkou IPZS MUDr. E. V., která vyhodnotila zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Tato míra již nebyla podle § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity měněna. Dané hodnocení přitom bylo učiněno jednak na základě všech shora odkazovaných podkladů, a jednak vycházeje z lékařských zpráv a nálezů z ortopedie Centrum zdraví Palmovka, a.s., MUDr. V., ze dne 14. 6. 2023, 6. 9. 2023, 20. 3. 2024, 11. 9. 2024, 9. 10. 2024 a 20. 11. 2024; z ordinace praktického lékaře MUDr. K. ze dne 17. 7. 2023, 2. 5. 2025, 5. 5. 2025 a 21. 5. 2025; z ortopedie ISCARE, a.s., Praha, MUDr. V., ze dne 1. 12. 2023 – 2. 12. 2023 a 28. 8. 2024 – 29. 8. 2024; z ortopedie, MUDr. Ballay, ze dne 2. 6. 2025; a z plicní ambulance Krajská zdravotní, a.s., MUDr. K., ze dne 17. 10. 2024. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 5 78 Ad 26/2025 17. V projednávané věci tudíž byly námitky žalobce zamítnuty napadeným rozhodnutím s odůvodněním, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost celkově pouze o 20 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity.

18. Dle § 39 odst. 1 až 5 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně (odst. 2). Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (odst. 3). Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek (odst. 4). Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí (odst. 5).

19. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Dle odst. 2 téhož ustanovení současně platí, že v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Ustanovení § 3 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity pak stanoví, že zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů.

20. V daném kontextu soud upozorňuje na fakt, že jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jak vyplývá z § 38 téhož zákona. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí splňoval podmínky invalidity, tedy zda u něj došlo k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

21. Soud se ve věci nespokojil se závěry lékařského posudku IPZS v námitkovém řízení ze dne 18. 8. 2025, a protože sám nemá odborné medicínské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci daného soudního řízení v intencích § 52 odst. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 6 78 Ad 26/2025 1 s. ř. s. v návaznosti na § 77 s. ř. s. odborný posudek od posudkové komise MPSV, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise nově posoudila celkový zdravotní stav žalobce, dále také vyhodnotila pokles jeho pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobce.

22. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované posudkovou komisí MPSV dne 23. 4. 2026 soud zjistil, že tato komise jednala v řádném složení (tj. posudková lékařka MUDr. H. jako předsedkyně komise a lékař s odborností neurologie MUDr. J.), přičemž byl její posudek vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných nálezů, jakož i vlastního přešetření žalobce při jednání posudkové komise MPSV odborným lékařem z oboru neurologie dne 23. 4. 2026. Žalobce byl tedy jednání posudkové komise MPSV osobně přítomen a sdělil jí svou pracovní anamnézu i subjektivní zdravotní obtíže. Z posudkové dokumentace je přitom zřejmé, jaké konkrétní lékařské nálezy měla posudková komise MPSV k dispozici – konkrétně zdravotní dokumentaci praktické lékařky žalobce, spisovou dokumentaci IPZS, spisovou dokumentaci prvostupňového i námitkového řízení, přičemž bylo provedeno též vlastní přešetření žalobce při jednání. Podrobně pak byla v posudkovém zhodnocení rekapitulována lékařská zpráva z Lázní Teplice v Čechách, a.s., MUDr. P., ze dne 2. 5. 2025. Zdravotní stav žalobce byl dle doložené posudkové dokumentace dále konzultován s odbornou lékařkou v oboru rehabilitace MUDr. M. S. Na základě komplexního posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc poté posudková komise MPSV dospěla k závěru, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí byl pokles pracovní schopnosti žalobce z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu celkově 30 % – tj. nedosahoval ani hranice nutné pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, která činí nejméně 35 %.

23. Posudková komise MPSV konstatovala, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je „artróza pravého zápěstí, stav po ASK 1/2023 – synovectomie, rad. styloidectomie, 8/2024 ASK – revize zápěstí, 4-rohá deza, s těžkým funkčním omezením hybnosti pravého zápěstí.“ Jednalo se tak o zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (tj. ztuhnutí zápěstního kloubu v rámci postižení končetiny). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla dle tohoto zařazení posudkovou komisí MPSV stanovena na horní hranici 20 % (pozn. soudu – rozmezí určené pro toto postižení dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je 15 až 20 %), a to právě pro postižení dominantní pravé ruky. S ohledem na ostatní komorbidity a vzhledem k jejich vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace byla nadepsaná procentní hodnota podle § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity dále zvýšena o 10 % – tj. celkově na 30 % míry poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise MPSV současně konstatovala, že posudkový závěr vychází z objektivního zjištění zdravotního stavu žalobce a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkové hodnocení. Daný závěr se přitom seznatelně opíral mj. také o žalobcem odkazované lékařské zprávy jeho ošetřujících (odborných) lékařů, jak už tyto byly v úplnosti shora rekapitulovány – ty ostatně byly v posudku posudkové komise MPSV výslovně vyjmenovány a citovány, pročež nebylo možné shledat, že by žalobcem doložené lékařské zprávy popisující jeho zdravotní stav – resp. konkrétně uvedené diagnózy – byly ve věci posudkovou komisí MPSV opomenuty. Pro takový závěr totiž nesvědčí skutečnosti jasným způsobem podávající se z posudku posudkové komise MPSV ze dne 23. 4. 2026. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 7 78 Ad 26/2025 Nadto byl zdravotní stav žalobce, vycházeje z veškeré již dříve poukazované dokumentace a vlastního přešetření žalobce, zhodnocen i odborným lékařem z oboru neurologie přímo při jednání posudkové komise MPSV a dále též konzultován s odbornou lékařkou z oboru rehabilitace.

24. Zároveň posudková komise MPSV komplexně popsala diagnostický souhrn žalobce s tím, že se u něj jednalo o „artrózu pravého zápěstí, stav po ASK 1/2023 – synovectomie, rad. styloidectomie, 8/2024 ASK – revize zápěstí, 4-rohá deza, s těžkým funkčním omezením hybnosti pravého zápěstí. Chronický vertebrogenní algický syndrom LS páteře – stav po dekompresi L4, L5 a stav po fixaci L5/S1, laminektomii L5, náhradě disku (v r. 2011 a 2017) se stabilizaci zdrav. stavu bez zjištěného neurodeficitu. Recidivující cervikobrachiální syndrom l. sin., CC syndrom dle anam. bez neurodeficitu. AS genus l. sin – ME MM corn post shaving (25.10.2025) bez závažných funkčních deficitů. Nefrolithiasa vlevo, stp. LERV 1/2024 dle anam. bez funkčního postižení ledvin. Syndrom spánkové apnoe – používá CPAP od 10/2022 výborný efekt s ponecháním řidičského oprávnění. Arteriální hypertenze kompenzovaná.“ Posudková komise MPSV tak po prostudování zdravotnické a spisové dokumentace ve vztahu k osobě žalobce, zjevně vzala v potaz a vyhodnotila veškeré jím odkazované a ve věci doložené odborné nálezy – resp. konkrétní diagnózy, na které žalobce v žalobě toliko povšechným způsobem poukázal. Nebylo proto možno přisvědčit prostému tvrzení žalobce o mnohosti jeho zdravotních komplikací a zhoršujícím se stavu v kontextu nedostatečně učiněných zjištění ve věci. Zdejší soud totiž na základě už dříve popsaného v tomto světle neshledal jakékoliv opomenutí posudkové komise MPSV, resp. že by byla pominuta některá ze žalobcem uváděných diagnóz. Ostatně, posudková komise MPSV žalobci, jakož i jeho právní zástupkyni, která byla jednání této komise přítomna, seznatelně dala prostor k tomu, aby se seznámili s jejím složením a s podklady, jimiž tato komise disponovala, a aby žalobce v úplnosti popsal jeho pracovní anamnézu a subjektivní zdravotní obtíže. Žalobce ani jeho právní zástupkyně přitom při jednání posudkové komise MPSV nežádali žádné doplnění podkladových materiálů, resp. v tomto ohledu již nic nepředkládali a nečinili ani žádná další vyjádření.

25. Posudková komise MPSV poté v posudku ze dne 23. 4. 2026 vyložila, že na horních končetinách žalobce byl „zjištěn měřený obvod pažního i předloketního segmentu bez známek atrofizace při pravorukosti, rr. C5/8 oboustr. sym. výbavné, při zátěžové testaci omezuje výkon pravého zápěstí, jinak však jak pletencový segment, tak akrální segment vč. jemných pohybů prstů ve výkonu bez abnormity, čití jak algické, tak vibrační i na akrálních segmentech diferencuje sym. a bez oslabení, svalová tonizace symetrická, taxe přesná.“ Zároveň zde srozumitelně a jasně uvedla, že žalobce byl pozván na její jednání za účasti odborného lékaře z oboru neurologie pro jeho polymorfní potíže, zejména pro zjištění stavu po absolvování dvou operací bederní páteře v roce 2011 a 2017, tedy ke zjištění možné existence neurodeficitu. V této části pak posudková komise MPSV uzavřela, že byl „vlastní klinický neurol. nález bez jasnějších objektivních známek neurodeficitu. V oblasti C a LS páteře funkční blokády lehkého stupně – klinická korelace jak k výsledku nevelkých diskopatických změn na MR vyš. Cp i ve vztahu k chirurg. anamnéze bederní páteře. Samotné toto onemocnění by zařadila z funkčního hlediska do Kap. XIII, odd. E položky 1a, s uvedenou mírou poklesu pracovní schopnosti 5 %. Kritéria položky 1b stejné Kap. a odd. žalobce z funkčního hlediska nesplňoval. Neměl projevy kořen. symptomatol., neměl výrazné projevy statiky a dynamiky páteře, nebyl přítomný ani lehký neurodeficit.“ Na tomto základě tudíž posudková komise MPSV použila jako dominující onemocnění žalobce právě funkční omezení hybnosti prvého zápěstí. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 8 78 Ad 26/2025 26. Komplexním zhodnocením odborných nálezů, prostudováním zdravotní dokumentace a vyhodnocením funkčních dopadů dominujícího onemocnění, zhodnocením zdravotního stavu žalobce specialistou z oboru rehabilitačního lékařství a přešetřením specialistou z oboru neurologie při jednání posudkové komise MPSV, s akceptováním uváděných subjektivních potíží žalobce, tak posudková komise MPSV ve věci shledala, že z funkčního hlediska nebyla u žalobce naplněna kritéria ani pro invaliditu prvního stupně. Žalobce byl schopen vykonávat práce odpovídající jeho vzdělání a pracovním zkušenostem s respektováním omezené zátěže pravého zápěstí pro přenášení nadměrných předmětů a pro práce vyžadující rotační pohyby. Žalobce byl zároveň zcela jistě schopen po dlouholeté činnosti OSVČ v oblasti vybavení interiérů využívat i svých manažerských schopnosti.

27. Nutno poté upozornit na skutečnost, že se posudková komise MPSV stran funkčního hlediska shodla s hodnocením posudkové lékařky IPZS v námitkovém řízení, a to ve smyslu zařazení dominantního onemocnění dle tíže funkčního postižení žalobce, přičemž rozdíl mezi jejich závěry byl dán toliko stran stanovení konkrétní procentní míry – (ne)navýšení – poklesu pracovní schopnosti žalobce ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Podstatným nicméně v dané souvislosti zůstává fakt, že posudková komise MPSV stejně jako posudková lékařka IPZS v námitkovém řízení (ale i v řízení prvostupňovém) dospěly ke shodnému závěru o tom, že se u žalobce nejednalo ani o invaliditu prvního stupně.

28. Po zhodnocení všech předestřených zjištění tak soud ve věci konstatuje, že posudková komise MPSV jednala v řádném složení, že její posudek, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém a komplexním posouzení zdravotního stavu žalobce, na základě dostatečné zdravotnické dokumentace a odborných lékařských nálezů. Posudková komise MPSV stran míry poklesu pracovní schopnosti u žalobce dospěla k jasnému a odpovídajícím způsobem odůvodněnému závěru, že žalobce nesplnil podmínky invalidity dle zákona o důchodovém pojištění – tj. nejméně 35 % poklesu míry pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dle soudu proto nebylo možno bez dalšího přisvědčit toliko obecnému (subjektivnímu) tvrzení žalobce o tom, že z doložených lékařských zpráv plyne zhoršení jeho zdravotního stavu. Právě (aktuální) žalobcem doložené nálezy jeho ošetřujících (odborných) lékařů přitom tvořily základ učiněných zjištění a hodnocení posudkové komise MPSV ve věci, jak ostatně už bylo dříve v podrobnostech vyloženo.

29. Soud poté v kontextu uplatněné žalobní argumentace uvádí, že proti konkrétním (odborným) posudkovým závěrům posudkové lékařky IPZS v námitkovém řízení, resp. i posudkové komise MPSV, žalobce nevznesl žádnou relevantní argumentaci, která by je mohla zvrátit. Žalobce totiž pouze značně obecným způsobem polemizoval o nesprávnosti závěrů učiněných v řešeném případě stran jeho zdravotního stavu a neúplného hodnocení možnosti pokračovat ve výdělečné činnosti, resp. předkládal toliko povšechná subjektivní tvrzení (bez opory ve spisové dokumentaci) o tom, že jeho zhoršený zdravotní stav svědčí pro invaliditu – tj. je horší, než jak byl ve věci posouzen. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že správní soudy nejsou oprávněny posoudit důvodnost námitek týkajících se nesprávného zhodnocení zdravotního stavu posuzované osoby z věcného, tj. odborného hlediska. K takovému posouzení totiž soud nemá potřebnou erudici (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2009, č. j. 4 Ads 49/2009-55, ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 Ads 160/2015-49, a ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Ads 23/2018-37, nebo usnesení téhož soudu ze dne 30. 1. 2025, č. j. 7 Ads 205/2024-25, či rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. I ÚS 1087/17, ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. III. ÚS 1239/16, Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 9 78 Ad 26/2025 nebo ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 4160/16). Zdejší soud pak neshledal důvodnou nadepsanou argumentaci žalobce o tom, že v daném řízení nebyl při stanovení celkové míry poklesu pracovní schopnosti správně posouzen jeho zdravotní stav. Žalobce nijak relevantně nezpochybnil odborná medicínská hodnocení a zjištění, jakož ani vlastní posudkový závěr, posudkové lékařky IPZS v námitkovém řízení a následně i posudkové komise MPSV. Jinak řečeno, dle názoru soudu ve věci nebyla opomenuta žádná diagnóza (resp. zdravotní postižení) žalobce plynoucí z doložené zdravotnické dokumentace ani jakákoliv jiná rozhodná okolnost. Nic tak nesvědčí pro závěr, že by posudková komise MPSV řádně nezohlednila některou z poruch popisovaných u žalobce v odborných lékařských nálezech. Posudková komise MPSV tedy v projednávaném případě postupovala v souladu s dotčenou právní úpravou, když odpovídajícím způsobem uvážila o celkovém zdravotním stavu žalobce a zhodnotila veškerá rozhodná kritéria. Soud zároveň nebyl v této části povinen ani oprávněn za žalobce domýšlet konkrétní argumentaci ve smyslu jednoznačné specifikace případně opomenutých či nezohledněných lékařských závěrů, nadto v jakých specifických souvislostech relevantních pro hodnocení řešeného případu. Takový deficit v postupu posudkové lékařky IPZS v námitkovém řízení a následně posudkové komise MPSV přitom soud v obecné rovině nevyhodnotil.

30. Soud k tomu opětovně zdůrazňuje, že zdravotní stav žalobce byl ve výsledku shodně posouzen dvěma na sobě nezávislými posudkovými lékařkami IPZS a jednou posudkovou komisí MPSV, přičemž všichni dospěli ke stejnému posudkovému závěru, že se u žalobce z funkčního hlediska nejednalo ani o invaliditu prvního stupně ve smyslu zákona o důchodovém pojištění (byť ve správním řízení za užití odlišného zařazení jeho rozhodného postižení dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity).

31. V tomto ohledu soud připomíná také fakt, že „specifické postavení posudkových komisí spočívá právě v tom, že jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopny z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení, neomezují se jen na některé lékařské obory (…)“. Úlohou posudkových lékařů je tak posoudit dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posuzované osoby, určit rozhodující zdravotní postižení a vyhodnotit funkční dopad tohoto rozhodujícího zdravotního postižení na pokles pracovních schopností na podkladě zdravotní dokumentace ošetřujících a odborných lékařů. Právě nadepsané odborné otázky z oblasti posudkového lékařství tak mohou zodpovědět výhradně lékaři se specializací na posudkové lékařství (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 Ads 93/2012-33).

32. Žalobce by si měl v daném kontextu též uvědomit, že posudkoví lékaři a posudková komise MPSV nehodnotí jednotlivá onemocnění či zdravotní postižení jako taková, nýbrž hodnotí dopad těchto onemocnění či zdravotních postižení na pracovní schopnost jedince. Skutečnost, že žalobce subjektivně vnímá své onemocnění jako „těžké“ či „zásadně limitující jeho pracovní schopnosti“ (popř. učiní-li takový závěr jeho ošetřující lékař), proto automaticky neznamená, že je konkrétní onemocnění opravdu těžké i z hlediska jeho vlivu na pokles pracovní schopnosti, resp. z hlediska funkčních dopadů, ve smyslu zákona o důchodovém pojištění. Právě tyto odborné otázky z oblasti posudkového lékařství totiž mohou zodpovědět výhradně lékaři se specializací na posudkové lékařství. Soud přitom v závěrech posudkové komise MPSV nespatřuje žalobcem obecně naznačovanou bagatelizaci (zlehčování) jeho zdravotního stavu ani jakoukoliv selekci lékařských zpráv či nálezů (diagnóz). Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 10 78 Ad 26/2025 33. Soud tak uvádí, že předmětný posudek posudkové komise MPSV shledal za srozumitelný, přehledný, úplný a přesvědčivý, přičemž za daného stavu nepovažoval za nutné, aby byl dále doplňován, popř. aby byl ve věci vypracováván další (revizní) posudek jinou posudkovou komisí, či dokonce, aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobce (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 Ads 184/2021-30, či ze dne 25. 4. 2024, č. j. 9 Afs 73/2024-13). Závěr soudu o tom, že v řešeném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, ostatně koresponduje i s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003-50, ze dne 28. 8. 2003 č. j. 5 Ads 22/2003-48, nebo ze dne 12. 3. 2009 č. j. 3 Ads 143/2008-92).

34. Nutno dále podotknout, že soud nesdílí ani subjektivní dojem žalobce o neprofesionalitě člena posudkové komise MPSV – konkrétně lékaře s odborností neurologie, který měl být na žalobce nepříjemný až arogantní. Takovému obecnému tvrzení žalobce (nadto nově vznesenému až v podané replice ze dne 10. 6. 2026) totiž nesvědčí zejména obsah protokolu o jednání posudkové komise MPSV ze dne 23. 4. 2026. Z odkazovaného dokumentu je totiž dle soudu zřejmý v zásadě standardní průběh jednání posudkové komise MPSV, při kterém byli žalobce, jakož i jeho právní zástupkyně, úvodem seznámeni se složením komise, dále s výčtem podkladů pro hodnocení zdravotního stavu žalobce. Následně byla se žalobcem projednána jeho pracovní anamnéza a žalobce měl také možnost posudkové komisi MPSV v úplnosti sdělit své zdravotní obtíže. Žalobce byl v rámci jednání posudkové komise MPSV též přešetřen právě odborným lékařem z oboru neurologie. Odkazovaný protokol o jednání byl poté všemi přítomnými osobami bez dalšího podepsán. Nejsou v něm tudíž zaznamenány žádné námitky žalobce či jeho právní zástupkyně vůči chování členů posudkové komise MPSV při jednání. Žalobce také nijak nedoložil, že by po jednání posudkové komise MPSV podal proti jejím členům např. stížnost pro jejich nevhodné chování podle § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Uvedené skutečnosti tak zásadně oslabují důvěryhodnost předmětného tvrzení žalobce, a soudu proto tuto námitku neshledal důvodnou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2013, č. j. 4 Ads 50/2013-17).

35. Obsah samotného posudku ze dne 23. 4. 2026 jako stěžejního důkazu ve věci pak dle názoru soudu ve vztahu k osobě žalobce rovněž nevyznívá nijak zlehčujícím či urážlivým dojmem, neboť toliko odborným způsobem (tj. bez jakéhokoliv citového zabarvení) popisuje výčet jeho diagnóz v rámci diagnostického souhrnu, vyjmenovává lékařské zprávy, kterými posudková komise MPSV ve věci disponovala, uvádí obsah sdělení samotného žalobce a relevantních lékařských zpráv, přičemž závěrem konstatuje vlastní hodnocení zdravotního stavu žalobce z hlediska míry poklesu jeho pracovní schopnosti.

36. Jedná-li se závěrem o námitku žalobce stran složení posudkové komise MPSV, soud předně odkazuje na § 16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. podle kterého platí, že posudkové komise ministerstva jsou nejméně tříčlenné. Předsedou posudkové komise může být jen lékař. Předseda posudkové komise a tajemník posudkové komise jsou vždy zaměstnanci zařazení k výkonu práce v ministerstvu; tajemník je členem posudkové komise. Dalšími členy posudkové komise jsou odborní lékaři jednotlivých klinických oborů. Z odst. 3 téhož ustanovení se současně podává, že posudkový lékař, který je předsedou posudkové komise ministerstva, řídí jednání této komise, určuje její konkrétní složení a rozhoduje o zařazení jednotlivých případů na pořad jednání komise. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 11 78 Ad 26/2025 37. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obsazení posudkové komise MPSV odbornými lékaři závisí na úvaze jejího předsedy, který na zasedání komise povolává lékaře potřebné odbornosti pro ten který projednávaný případ. Hodnocení nálezů odborných lékařů z hlediska dopadu na pracovní schopnost posuzované osoby je pak součástí oboru posudkového lékařství (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2023, č. j. 7 Ads 328/2022-34). Nejvyšší správní soud přitom již v rozsudku ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 Ads 93/2012-33, uvedl, že „specifické postavení posudkových komisí spočívá právě v tom, že jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopny z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení, neomezují se jen na některé lékařské obory (…)“. Posudkové komise MPSV jsou tudíž kompetentní komplexně hodnotit zdravotní stav účastníků řízení na základě odborných lékařských zpráv, a v zásadě tedy nelze považovat za nutné, aby v komisi zasedali odborníci na konkrétní oblast medicíny, do níž spadají obtíže posuzovaného účastníka řízení. V nyní projednávaném případě tak dle názoru soudu zasedala posudková komise MPSV v zákonem předvídaném složení. Byla složena z předsedkyně – posudkové lékařky, z odborného lékaře z oboru neurologie, a to vzhledem k možným polymorfním potížím (zejména pro zjištění stavu po absolvování dvou operací bederní páteře v roce 2011 a 2017, tedy ke zjištění existence případného neurodeficitu), jak už bylo také dříve popsáno, a z tajemnice. Navíc byl zdravotní stav žalobce dle doložené zdravotní dokumentace předsedkyní komise MPSV konzultován také se specialistou v oboru rehabilitační lékařství. Podstatnou tak zůstává skutečnost, že posudková komise MPSV byla obsazena způsobem nevyvolávajícím pochybnosti o její schopnosti řádně posoudit zdravotní stav žalobce a učinit objektivní, úplný a přesvědčivý závěr stran jeho invalidity (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2015, č. j. 6 Ads 166/2014-30, ze dne 6. 8. 2019, č. j. 1 Ads 154/2019-21, nebo ze dne 15. 2. 2023, č. j. 10 Ads 278/2022-36).

38. Soud poté nijak nezpochybňuje existenci jistých zdravotních obtíží žalobce, které nepochybně působí komplikace a omezení v jeho životě, nicméně zde zůstává zásadním, že přiznání dávky v té které výši musí být vždy podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem. Posudek posudkové komise MPSV dle názoru soudu představuje dostatečnou odpověď na jednotlivé námitky obecně přednesené žalobcem, který svůj zdravotní stav hodnotí výhradně subjektivně, zatímco posudková komise MPSV předkládá hodnocení objektivní, vycházející ze zdravotní dokumentace a odborného medicínského posouzení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 4 Ads 169/2014- 27, nebo ze dne 7. 9. 2021, č. j. 4 Ads 54/2021-36).

39. Pouze pro úplnost soud upozorňuje též na fakt, že v řešené věci bylo možno vycházet, a to s odkazem na § 75 odst. 1 s. ř. s., ze zdravotního stavu žalobce zjištěného ke dni napadeného rozhodnutí – tj. 28. 8. 2025. Případné zhoršení stávajících zdravotních obtíží žalobce, popř. vznik nových komplikací, po tomto datu tedy nemohlo být v daném soudním řízení v zásadě nijak zohledněno. Soud je totiž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. výslovně vázán tím, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu musí vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a nemůže tudíž brát v potaz případné změny zdravotního stavu, jež nastaly později.

40. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tak soud neshledal důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Soud tudíž žalobu v mezích žalobních bodů vyhodnotil jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. výrokem I. rozsudku zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 12 78 Ad 26/2025 41. Současně soud výrokem II. rozsudku dle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 29. června 2026 Mgr. Radim Kadlčák v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.