10 Ads 131/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: R. V., zastoupeného advokátkou Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, Myslíkova 4/2020, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne 29. 6. 2026, čj. 78 Ad 26/2025-58, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, neboť podle posudkové lékařky Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) žalobce nesplnil podmínky pro přiznání invalidního důchodu dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. ČSSZ nevyhověla námitkám žalobce proti tomuto rozhodnutí, přičemž vycházela z nově vypracovaného posouzení zdravotního stavu žalobce. Následnou žalobu žalobce proti rozhodnutí ČSSZ zamítl nyní napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem, který si předtím vyžádal zpracování nového posudku posudkovou komisí MPSV (PK MPSV).

2. Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a navrhuje Nejvyššímu správnímu soudu, aby rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, příp. aby zrušil rovněž rozhodnutí žalované a vrátil jí věc k dalšímu řízení.

3. Stěžovatel namítá, že PK MPSV zasedala v nesprávném složení. Hlavním (nejzávažnějším) zdravotním postižením stěžovatele je totiž těžké funkční omezení hybnosti a výrazná bolestivost pravého zápěstí (ortopedicko-traumatologická diagnóza). Přísedícím odborným lékařem v komisi však byl neurolog, který prováděl osobní vyšetření zaměřené pouze na reflexy dolních končetin, chůzi a páteř, nikoli na zápěstí dominantní ruky. Stav pravého zápěstí byl komisí pouze konzultován s lékařkou v oboru rehabilitace. Posudková komise prý proto měla využít možnosti dle § 16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a rozšířit své složení o dalšího odborného přísedícího (ortopeda/traumatologa), který by stěžovatele osobně vyšetřil.

4. Z posudku dále není zřejmý věcný obsah provedené konzultace s rehabilitační lékařkou (v čem spočívala, jaké konkrétní závěry přinesla a zda se s nimi komise ztotožnila). Aproboval-li krajský soud posudek opírající se o takto netransparentní konzultaci bez zkoumání jejího věcného obsahu, zatížil řízení vadou nepřezkoumatelnosti podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

5. Správní orgány i krajský soud posuzovaly zdravotní stav stěžovatele čistě tabulkově. Pominuly, že stěžovatel je řemeslník a manuálně pracující člověk (pravák), pro něhož je plně funkční pravé zápěstí základním a nezbytným pracovním nástrojem. Posudek neobsahuje žádné zdůvodnění, jaké konkrétní řemeslné či manuální úkony je stěžovatel s omezenou hybností zápěstí schopen vykonávat ani jak má proběhnout jeho pracovní adaptace. Krajský soud neodůvodnil, proč by stěžovatel bez předpokladů pro duševní práci měl být schopen vykonávat jiné zaměstnání. Stanovení poklesu pracovní schopnosti o pouhých 30 % u manuálně pracujícího řemeslníka s těžkým postižením dominantní ruky je v přímém rozporu s realitou.

6. V řízení před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, Nejvyšší správní soud se proto musí podle § 104a odst. 1 s. ř. s. zabývat tím, zda kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne soud kasační stížnost jako nepřijatelnou. V souladu s ustálenou judikaturou se o přijatelnou kasační stížnost může jednat: 1) dotýká-li se kasační stížnost právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu řešeny; 2) jedná-li se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existuje-li důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) bylo-li v rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

7. Je proto v zájmu samotného stěžovatele, aby přesvědčivě zdůvodnil, proč by jeho kasační stížnost měla být přijatelná. V nyní posuzované věci spatřuje stěžovatel její přijatelnost z důvodu zásadního pochybení krajského soudu, které zasáhlo do jeho hmotněprávního postavení.

8. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39 konstatoval, že o zásadní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud krajský soud a) nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování bude docházet i v budoucnu, anebo b) v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Nic takového však zdejší soud nezjistil.

9. Podstatou stížnostní argumentace je nesouhlas se skutkovým a medicínským hodnocením zdravotního stavu a snaha o zvrácení skutkových závěrů správních orgánů a krajského soudu. Kasační stížnost však neslouží jako prostředek pro přezkoumávání skutkových zjištění, vyšel-li krajský soud z uceleného a přesvědčivého dokazování. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je odbornou otázkou. Krajský soud si vyžádal posudek PK MPSV, který splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost. Krajský soud v odůvodnění rozsudku rovněž dostatečně reaguje na námitky stěžovatele.

10. K námitce stran složení posudkové komise Nejvyšší správní soud uvádí, že tato otázka je judikaturou již vyřešena. Krajský soud proto na relevantní judikaturu přiléhavě odkázal v bodech 31–32 odůvodnění rozsudku. Stěžejní totiž v tomto případě je, že členy posudkové komise jsou lékaři z oboru posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopni z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení a neomezují se jen na některé lékařské obory. Stěžovatelem odkazovaná rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2010, čj. 6 Ads 74/2010-95, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2024, čj. 32 Ad 1/202010–95) s těmito závěry nejsou v rozporu. V těchto věcech soudy pouze vyzdvihly skutečnost, že v konkrétním případě byl členem komise odborník na zdravotní problém účastníka řízení, nekonstatovaly však, že by opačný postup zakládal nezákonnost. Členem PK MPSV byl sice neurolog, nicméně krajský soud v rozsudku popsal rovněž důvody pro takový postup (viz bod 37 odůvodnění rozsudku).

11. Skutečnost, že lékařský závěr k funkčnímu stavu zápěstí a k možnosti rehabilitace byl podložen odbornou konzultací, nezpůsobuje sama o sobě vadu řízení ani neznačí neúplnost vypracovaného posudku. Jak správně připomněl krajský soud v bodu 32 napadeného rozsudku, v řízení se posuzuje celkový dopad zdravotního postižení na pracovní schopnost jedince. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatele byl přitom v průběhu času hodnocen celkem třikrát, přičemž ani v jednom případě orgán nadaný touto odbornou kompetencí nedospěl k závěru, že míra poklesu jeho pracovní schopnosti dosahuje hranice vyžadované zákonem o důchodovém pojištění. Všechny posudky přitom byly řádně odůvodněny a bylo zjevné, z jakých podkladů vychází (zejména četná lékařská dokumentace). Protože se krajský soud nespokojil s dosavadním zdravotním posouzením, požádal o vypracování posudku PK MPSV. Posudková komise byla složena v souladu se zákonem o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, tedy členy byli posudkoví lékaři, kteří jsou povoláni k posuzování zdravotního stavu ve vztahu k posouzení poklesu pracovní schopnosti. Při posouzení zdravotního stavu lékaři vycházeli z doložené dokumentace i z osobního vyšetření stěžovatele za jeho přítomnosti. Skutečnost, že posudková komise konzultovala některé otázky rovněž s lékařkou z oboru rehabilitace, nezakládá pochybení, které by způsobilo nepřezkoumatelnost tohoto posudku. Zdravotní obtíže stěžovatele byly pečlivě doloženy a jako nejzávažnější postižení byla ve všech posudcích vyhodnocena právě omezená hybnost pravého zápěstí. Tento zdravotní problém tak byl náležitě a komplexně posouzen. Krajský soud proto nepochybil, akceptoval-li posudek PK MPSV, neboť ten detailně popisuje zdravotní stav stěžovatele a poskytuje dostatečný podklad pro věcné rozhodnutí.

12. Jde-li o námitku tzv. profesního prvku, správní orgány i krajský soud se vlivem zdravotního postižení na stěžovatelem vykonávanou profesi zabývaly v rozsahu odpovídajícím vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Stanovení míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatele na 30 % (tedy pod hranicí invalidity) vychází z komplexního posouzení zdravotní dokumentace i provedených vyšetření. Argumentace stěžovatele v kasační stížnosti představuje pouze jeho vlastní, odlišný subjektivní pohled na závažnost jeho zdravotního omezení a nesouhlas s procentuálním hodnocením, což přesah jeho vlastních zájmů založit nemůže. Jak je přitom zjevné z posudku PK MPSV, stěžovatel sám uvedl, že pracuje jako OSVČ, nicméně pracuje minimálně. Z rozhodnutí žalované je pak zjevné, že se posuzuje celý pracovní potenciál, tj. soubor všech pro práci významných schopností, a to bez vztahu k určité konkrétní práci. Invalidita je pak ztráta či významné omezení pracovní schopnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a právní předpis stanoví, jak velký pokles pracovní schopnosti je již považován za invaliditu a v jakém stupni. V posudku PK MPSV navíc došlo k využití korekčního mechanismu podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kdy byla horní hranice poklesu zvýšena o 10 procentních bodů právě s ohledem na dopad zdravotního postižení na stěžovatelem vykonávané řemeslo. Ani po tomto zvýšení však míra poklesu nedosáhla hranice požadované pro přiznání invalidity, což správně akcentoval i krajský soud v bodu 28 odůvodnění.

13. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci totiž nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně, a krajský soud se současně nedopustil ani hrubého pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalovaná v tomto řízení právo na náhradu nákladů řízení nemá ze zákona (§ 60 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. září 2026 Vojtěch Šimíček předseda senátu