8 Co 204/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viléma Šetka a soudců Mgr. Martiny Andělové a JUDr. Martina Vícha ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 260 869 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 12. 2024, č. j. 50 C 79/2024-82,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 260 869 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 260 869 Kč od 28. 11. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 044 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalobce dne 11. 5. 2021 odeslal omylem ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného částku 260 869 Kč, jako označení platby uvedl označení obou účastníků a jméno zájemce o koupi rodinného domu, jehož prodej žalobce pro žalovaného zprostředkoval. Žalobce převod částky, kterou předtím ponížil o příslušnou daň, vysvětlil tím, že částku hodlal převést na svůj účet , Anonymizováno, , v systému elektronického bankovnictví má však vzory příkazů svého účtu a účtu žalovaného u , Anonymizováno, hned pod sebou, k převodu na účet žalovaného tak došlo omylem a překlepem. V případě procesní obrany žalovaného, že uvedená platba představovala splátku za půjčky, kterou žalovaný poskytl v srpnu 2020 žalobci v hotovosti ve výši 300 000 Kč, dospěl soud prvního stupně ke zjištění, že žalobci se nepodařilo prokázat dobu, kdy došlo k předání peněz, podle původního tvrzení žalovaného a svědkyně , jméno FO, (zaměstnankyně žalovaného) mělo dojít k předání hotovosti dne 17. 8. 2020, žalobce však prokázal a doložil, že uvedené datum, od 17. 8. 2020 – 21. 8. 2020 pobýval na dovolené v lázních, což prokázal datovanými fotografiemi z pobytu a dokladem o platbě pobytu. Následně žalovaný a rovněž svědkyně , jméno FO, změnili své tvrzení, že k předání hotovosti ve výši 300 000 Kč došlo ve skutečnosti 14. 8. 2020, ačkoliv ve výdajovém sešitu, který svědkyně předložila byl zápis předání částky datován 17. 8. 2020. Soud prvého stupně z hlediska posuzování věrohodnosti svědecké výpovědi svědkyně zohlednil skutečnost, že svědkyně je v blízkém stavu k žalovanému, sdílí společnou domácnost a změna výpovědi, včetně tvrzení žalovaného následovala až jako reakce na důsledek změny důkazní situace a prokázání pobytu žalobce v lázních. Okresní soud uzavřel, že platba žalobce na účet žalovaného neodpovídala ani výši provize nebo výši údajné zápůjčky a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011), tak žalovaný neprokázal, že by dlužníkovi předmět zápůjčky odevzdal a ten dlužný předmět zápůjčky řádně a včas nevrátil. Nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) tak posoudil jako důvodný. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na úspěch žalobce ve sporu a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady řízení žalobce představují na zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 13 044 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítá, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištění a ve věci učinil nesprávné právní posouzení. Žalovaný dále uvedl, že logicky vysvětlil změnu data předání peněz zápůjčky ze 17. 8. 2020 na 14. 8. 2020, k tomu byl předložen výdajový sešit a rovněž i svědkyně , jméno FO, věrohodně vysvětlila důvod změny data s tím, že zápis předání částky ve výši 300 000 Kč byl zaznamenán až 17. 8. 2020 v souvislosti s vystavením faktury jiné stavební firmě. Žalovaný a rovněž svědkyně potvrdili, že v minulosti byly žalobci poskytovány zápůjčky pro účely vrácení záloh klientům z nerealizovaných staveb. Odvolatel namítal, že předmětná částka, o které žalobce tvrdil, že si jí chtěl převést na svůj účet neodpovídá provizi 300 000 Kč sníženou o 15 % daň z příjmu, čemuž by ve skutečnosti odpovídala částka 255 000 Kč a nikoliv částka v žalované výši. Žalovaný rovněž doložil, že formou sms poskytl žalobci číslo účtu u , Anonymizováno, a to krátce před realizovanou splátkou. Finanční situace žalobce nebyla dobrá a je nevěrohodné, že si až za několik měsíců všiml, že mu chybí tak vysoká částka a začal se domáhat jejího vrácení až poté, co jej žalovaný upomínal o vrácení zápůjčky. Okresní soud měl prověřit, zda žalobce i u ostatních plateb, které si posílal na svůj účet jakožto provize, uváděl variabilní symbol, své rodné číslo a zda psal jméno žalovaného a zájemců o koupi nemovitostí. Dále namítal, že soud jej vůbec nepoučil o tom, že nemá za prokázané ani to, že žalovaný vůbec disponoval tak vysokou částkou a mohl ji žalobci reálně předat. Odvolatel se tak domáhal změny napadeného rozsudku s tím, že navrhl zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že s vrácením záloh z nerealizovaných staveb se vypořádali již v první polovině roku 2020 s pomocí podnikatelského úvěru od banky a nepotřeboval tedy od žalovaného v roce 2020 žádnou půjčku. Změnu výpovědi o jiném termínu předání hotovosti za účelem zápůjčky dle výpovědi svědkyně , jméno FO, považuje za nevěrohodnou. Má za to, že náležitě vysvětlil příčinu omylu zaslané platby na účet žalovaného s tím, že v roce 2021 jeho příjmy mohly přesáhnout částku 1 000 000 Kč a stal by se tak plátcem DPH a proto chtěl rozdělit přijatou platbu na částku bez DPH. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle názoru odvolacího soudu jsou skutková zjištění okresního soudu včetně vyvozených závěrů a právního posouzení správná. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku, se kterým se ztotožňuje. V předmětné věci je najisto, že žalobce dne 11. 5. 2021 převedl ze svého účtu na účet žalovaného částku 260 869 Kč a žalobce věrohodným a logickým způsobem vysvětlil, že se jednalo o omyl, překliknutí, neboť v systému elektronického bankovnictví měl účet žalovaného uveden hned vedle svého účtu u jiné banky, kam převod částky hodlal realizovat. K tomu žalobce doložil screen elektronického bankovnictví. Označením této platby jménem žalobce, žalovaného a jména potencionálního kupujícího nemovitosti odpovídá tvrzení žalobce, že se jednalo o inkasovanou provizi za zprostředkování prodeje nemovitosti, která náležela žalobci. Pokud žalovaný tvrdil, že předmětná platba byla fakticky splátkou zápůjčky, kterou poskytl žalobci v hotovosti ve výši 300 000 Kč v srpnu 2020, považuje odvolací soud skutkové závěry okresního soudu v tomto směru za správné. Žalovaný především nedisponoval písemnou smlouvou o zápůjčce, tvrdil že tak učinil na základě ústní dohody, jako v předcházejících případech, tvrzení o existenci zápůjčky a předání peněz však nebylo prokázáno, neboť původně tvrdil ve shodě se svědkyní , jméno FO, , že k předání peněz v hotovosti došlo 17. 8. 2020, žalobce však prokázal, že v tento den se nacházel na dovolené v lázních a dodatečná změna tvrzení žalobce včetně svědkyně, že ve skutečnosti došlo k předání peněz dne 14. 8. 2020 včetně vysvětlení o zápisu ve výdajovém sešitě, kde ve skutečnosti bylo uvedeno datum 17. 8. 2020, není věrohodné, neprokazuje předání peněz a tudíž existenci závazku v podobě zápůjčky. Okresní soud přiléhavě v tomto směru rovněž odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu. Otázku věrohodnosti vyslechnuté svědkyně , jméno FO, posoudil rovněž okresní soud správně s tím, že kromě toho, že se jedná o zaměstnankyni žalovaného, má k němu blízký vztah, neboť žijí ve společné domácnosti a je tak logické, že svědkyně může mít na výsledku sporu určitý zájem. Soud prvého stupně dále zjistil, že v době tvrzené zápůjčky žalobce disponoval na svých účtech značnými částkami a neměl tak důvod řešit svojí finanční situaci zápůjčkou od žalovaného. Pokud žalovaný odeslal začátkem května 2021 žalobci screenshot obrazovky svého mobilního telefonu s uvedením čísla bankovního účtu, odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že z uvedené zprávy nevyplívá, že by zasílaný účet měl sloužil k zaslání peněz z tvrzené zápůjčky. Okresní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu a rovněž náležitě splnil poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. Odvolací soud tak sdílí zásadní závěr soudu prvého stupně, že z provedeného dokazování nebyla zjištěna, že by uvedená platba měla sloužit ke splnění jakékoliv povinnosti žalobce vůči žalovanému a nebyl tak prokázán žádný titul pro poskytnuté plnění. Platba nebyla označena jako splátka půjčky, jako tomu bylo v předcházející době, kdy sám žalobce připustil, že půjčky v rozsahu 600 000 Kč od žalovaného čerpal. Platba, kterou žalobce provedl ze svého účtu na účet žalovaného je tak plněním bez právního důvodu, žalobce náležitě objasnil, že tak učinil v omylu a původní záměr byl převést částku na svůj účet. Žalobou uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak okresní soud posoudil správně jako důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení, správně okresní soud uložil rovněž povinnost zaplatit příslušný úrok z prodlení.

9. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný včetně nákladového výroku dle § 219 o. s. ř. krajským soudem potvrzen.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšný žalobce by měl právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, žalobce se však tohoto práva vzdal. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.