8 Co 221/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viléma Šetka a soudců JUDr. Martina Vícha a Mgr. Martiny Andělové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený ustanovenou zástupkyní advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro vyklizení bytu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. dubna 2025, č. j. 18 C 350/2024-64,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 858 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud v Teplicích (dále jen „okresní soud“) uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. , Anonymizováno, o velikosti 2+0 s příslušenstvím ve 2. podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v ulici , Anonymizováno, v , Anonymizováno, (dále jen „předmětný byt“) a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále mu uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 15 890 Kč, k rukám advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobce jako vlastník předmětného bytu dal žalovanému jako členu bytového družstva žalobce do nájmu předmětný byt na dobu neurčitou, avšak nájemní poměr skončil zánikem členství žalovaného v bytovém družstvu žalobce, neboť usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo schváleno oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se současným zpeněžením majetkové podstaty, přičemž žalovanému bylo uloženo vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení družstevní podíl v bytovém družstvu žalobce, s nímž je spojen nájem předmětného bytu. Oznámení o ukončení nájmu a o své povinnosti vyklidit byt žalovaný obdržel dne 5.9.2024. Žalovaný byt nadále užívá.

3. Při právním hodnocení věci okresní soud vyšel z § 610 písm. i) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZoK“), podle kterého k zániku členství žalovaného došlo dnem zveřejnění usnesení o schválení oddlužení žalovaného v insolvenčním rejstříku, konkrétně dnem 12. 4. 2021. Od 13. 4. 2021 žalovaný předmětný byt užívá bez právního důvodu, proto mu okresní soud uložil ho vyklidit. Okresní soud takto rozhodl na základě § 1040 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého má vlastník právo na ochranu svého vlastnického práva, v jejímž rámci se může mimo jiné také domáhat vyklizení svého bytu po tom, kdo jej užívá bez právního důvodu. Okresní soud se dále vypořádal s dalšími námitkami žalovaného, uvedl, že argumentace žalovaného stran nedostatku aktivní legitimace žalobce je nesprávná, neboť je tu situace, kdy žalovaný neoprávněně pokračuje v užívání předmětného bytu a zasahuje tak do žalobcova vlastnického práva. Zánikem členství žalovaného zanikl i jeho družstevní podíl, vypořádací podíl se stal součástí majetkové podstaty žalovaného, nemohl s ním již nadále disponovat, nemohl jej ani prodat.

4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, sestávajících ze soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů zastoupení v celkové výši 10 890 Kč, jež stanovil podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“; v podrobnostech vizte bod 6 odůvodnění okresního soudu).

5. Žalovaný podal proti rozsudku odvolání, kterým jej napadl v celém rozsahu, z důvodu nesprávného právního posouzení věci okresním soudem. Nerozporoval skutková zjištění, které okresní soud učinil, avšak uvedl, že okresní soud nesprávně posoudil aktivní legitimaci žalobce. Žalovaný byl členem a nájemcem žalobce, jeho členství vskutku zaniklo podle § 610 písm. i) ZoK, zanikl i nájemní vztah mezi ním a žalobcem, neboť členství v družstvu zaniká okamžikem, kdy nastávají účinky schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty člena, jestliže v rozhodnutí o schválení oddlužení insolvenční soud uložil členu vydat družstevní podíl, který slouží jako jeho obydlí, insolvenčnímu správci ke zpeněžení, anebo okamžikem, kdy o zpeněžení družstevního podílu požádal zajištěný věřitel. Za obydlí, které případně dlužník nemusí být povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení, lze považovat i družstevní byt, respektive družstevní podíl v bytovém družstvu, pokud je s družstevním podílem spojeno právo nájmu družstevního bytu. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , mu byla uložena povinnost vydat do soupisu majetkové podstaty družstevní podíl v družstvu žalobce a následně pokynem ze dne 20.3.2024 byl insolvenční správkyni krajským soudem udělen pokyn k prodeji družstevního podílu mimo dražbu. ZoK jednoznačně stanoví, že má být vydán insolvenčnímu správci ke zpeněžení družstevní podíl, nikoliv vypořádací podíl. Žalobce tak není tím, kdo by měl podávat žalobu. Žalovaný dále uvedl, že § 285 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen „IZ“) by se měl analogicky vztahovat i na družstevní byt, ačkoliv se nejedná o byt v jeho vlastnictví či nemovitou věc, kterou obývá jeho rodina, a nemělo by být možné, aby měl povinnost bez dalšího vyklidit byt, ve kterém bydlí, bez rozhodnutí o bytové náhradě alespoň na úrovni § 285 IZ. Takový výklad ZoK a IZ by vedl k tomu, že ke dni schválení oddlužení se zpeněžením majetkové podstaty by byli dlužníci povinni vyklidit družstevní byt bez náhrady a insolvenčnímu správci by byl vyplacen pouze vypořádací podíl, který naprosto neodpovídá tržní hodnotě družstevního podílu. Zdůraznil, že v současnosti splnil všechny podmínky oddlužení, o čemž nebylo rozhodnuto toliko z důvodu neustálých průtahů na straně insolvenční správkyně. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení před okresním i odvolacím soudem.

6. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že rozsudek považuje za věcně správný, neboť okresní soud správně zjistil, že žalobce je vlastníkem domu, ve kterém je byt, který žalovaný bez právního důvodu užívá, ačkoliv jeho členství v družstvu zaniklo schválením oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, kdy současně měl vydat svůj družstevní podíl ke zpeněžení insolvenční správkyni. Současně s členstvím skončil žalovanému i nájem k předmětnému bytu. Aktivní legitimace žalobce ve sporu je proto dána, neboť žalovaný předmětný byt nevyklidil a bez právního důvodu jej obývá. Insolvenční soud sice udělil souhlas k prodeji družstevního podílu, přičemž však nevzal v potaz, že insolvenčnímu správci mohl být vydán nikoliv družstevní podíl, ale v důsledku zániku členství toliko vypořádací podíl. Poukaz žalovaného na § 285 odst. 2,3 IZ je nedůvodný, ustanovení § 285 odst. 3 IZ je obsoletní, což se podává z § 3076 o.z.), v případě žalovaného navíc není součástí jeho majetkové podstaty nemovitá věc. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil.

7. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání v mezích uvedených v § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř., po provedeném jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Pro úplnost odvolací soud připomíná, že ve věci rozhodoval podruhé, přičemž svým prvním rozhodnutím, usnesením ze dne 3.2.2025, č.j. 8 Co 44/2025-55, zrušil původní rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení toliko po procesní pochybení, spočívající v absenci jednání před rozhodnutím, jež nebyla v souladu s § 115a o.s.ř., okresní soud před vydáním v pořadí druhého rozsudku jednání nařídil a provedl, takže vytýkaná vada byla odstraněna.

9. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu pro zjištění rozhodných skutečností, při provádění dokazování nepochybil, a jím zjištěný skutkový stav odpovídá provedeným důkazům. Skutkový stav účastníci nezpochybnili, a proto z něj odvolací soud vychází.

10. Žalovaný navrhl ve svém odvolání provedení důkazu insolvenčním spisem Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , konkrétně jeho posledními listinami, jež měly prokázat, že insolvenční řízení, respektive oddlužení žalovaného, se prodlužuje díky nečinnosti insolvenční správkyně. Odvolací soud považoval tento důkaz za nadbytečný a neprovedl jej, neboť byl zjevně nezpůsobilý prokázat jakoukoliv rozhodnou skutečnost pro danou věc.

11. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby jej vydal.

12. Žalobce v řízení použil tzv. reivindikační žalobu, jež je obecně jednou z žalob, jež o. z. poskytuje vlastníkovi k ochraně jeho vlastnického práva, konkrétně vůči tomu, kdo vlastníkovu věc zadržuje, ačkoliv k tomu nemá žádný právní titul.

13. Žalobcova obrana tkví zejména v tom, že namítá nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce ve sporu.

14. Věcnou legitimací se rozumí stav vyplývající z hmotného práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 397/2011). Aktivní věcná legitimace je dána, jestliže žalobci svědčí tvrzené subjektivní právo; pasivní věcná legitimace je posuzována z hlediska, zda je žalovaný nositelem tvrzené povinnosti. Případný nedostatek aktivní a/nebo pasivní věcné legitimace má za následek, že žalobce nemůže být v řízení úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2017, sp. zn. 30 Cdo 3411/2016).

15. Žalobce je bytovým družstvem (§ 727 ZoK). Vlastní stavební parcelu parc. č. , Anonymizováno, , jejíž součástí je dům č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , zapsanou na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrálním pracovištěm , adresa, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , přičemž v uvedeném domě se nachází předmětný byt – družstevní byt (729 odst. 1 ZoK). Obecně, pokud by do běhu věcí nezasáhlo insolvenční řízení žalovaného, respektive rozhodování insolvenčního soudu v něm, nebylo by žádných pochybností, že žalobci náleží aktivní legitimace k podání žaloby o vyklizení předmětného bytu, pakliže by jej žalovaný bez právního důvodu zadržoval (užíval), neboť je jeho vlastníkem.

16. Podle § 610 písm. i) ZoK, ve znění účinném od 1.1.2021, členství v družstvu zaniká okamžikem, kdy nastávají účinky schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty člena, jestliže v rozhodnutí o schválení oddlužení insolvenční soud uložil členu vydat družstevní podíl, který slouží jako jeho obydlí, insolvenčnímu správci ke zpeněžení, anebo okamžikem, kdy o zpeněžení družstevního podílu požádal zajištěný věřitel.

17. Pro řešení uvedené věci se použije ZoK ve znění zákona č. 33/2020 Sb. (novelizace § 610 písm. i/ ZoK byla provedena pod bodem 575), jehož přechodná ustanovení, čl. II. části první uvedeného zákona výslovné konkrétní přechodné ustanovení k uvedenému bodu zák. č. 33/2020 Sb., od 1.1.2021 se tak otázky zániku členství v družstvu řídí výše citovaným zákonným ustanovením (ve znění novelizace).

18. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl u žalovaného zjištěn úpadek a bylo mu povoleno jej řešit oddlužením (§ 397 IZ). Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud schválil oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a současně mu uložil povinnost vydat ke zpeněžení insolvenční správkyni jeho družstevní podíl. Žalovanému tak zaniklo členství v družstvu žalobce, neboť byly současně splněny podmínky podle § 610 písm. i) ZoK, spočívající a) ve schválení oddlužení, b) v nařízení žalovanému, aby vydal družstevní podíl ke zpeněžení. Žalovanému při zániku jeho účasti vzniklo právo na vypořádací podíl (§ 36 odst. 1 ZoK, § 748 a násl. ZoK). Právě jen vypořádací podíl se pak vydává insolvenčnímu správci, takto je zřejmě třeba rozumět i níže rozebranému pokynu insolvenčního soudu k vydání družstevního podílu; ten přestává existovat, transponuje se na podíl vypořádací.

19. Podle § 159a o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odstavec 1). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odstavec 4).Podle § 135 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2).

20. Odvolací, stejně jako okresní, soud, v daném případě řešil jako předběžnou otázku to, zda se družstevní podíl, zahrnující i nájem bytu, respektive po jeho zániku podíl vypořádací, stal součástí majetkové podstaty žalovaného v probíhajícím insolvenčním řízení. Tuto předběžnou otázku přitom rozhodl již Krajský soud v , adresa, usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (výrok VIII.), jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v , Anonymizováno, usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , , spisová značka, , tak, že žalovaný je povinen vydat družstevní podíl do majetkové podstaty. Podstatné je v tomto ohledu to, že výrok pravomocného rozsudku, respektive jiného meritorního rozhodnutí soudu, je závazný pro všechny orgány, tedy i pro soudy - nejde-li o rozhodnutí o osobním stavu nebo jiné rozhodnutí, které je podle zákona závazné pro každého - potud, pokud posuzují (jako předběžnou otázku) mezi účastníky, popřípadě osobami, na něž byla zákonem závaznost rozhodnutí soudu rozšířena, právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny rozhodnutím soudu. Ani soud proto (v takových případech) nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2003, sp. zn. 21 Cdo 1724/2003). Okresní soud tak správně z uvedeného rozhodnutí vyšel, stejně jako odvolací soud si nemohl samostatně řešit otázku, zda žalovaný byl vskutku povinen družstevní podíl vydat, vzhledem k tomu, že v něm má své obydlí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2023, č.j. 29 NSČR 44/2021-B-25), což žalovaný rozporoval, a zda tedy mu náleží v současnosti již jen vypořádací podíl a zda zaniklo jeho užívací právo k bytu. Lze zopakovat, že o uvedené otázce bylo pro odvolací soud závazně rozhodnuto a v poměrech dané věci to znamená již výše uvedené, totiž že žalovanému zaniklo členství v družstvu, zanikl mu proto i nájem předmětného bytu (§ 734 odst. 3 ZoK), žalovaný jej proto bez právního důvodu zadržuje. Tím, komu jej zadržuje, je žalobce, neboť družstevní podíl nikdy nepřešel do majetkové podstaty žalovaného a práva a povinnosti k němu nebyla přenesena na insolvenčního správce. Družstevní podíl zanikl, přejít, jak bylo výše rozebráno, nemohl, transformoval se ve vypořádací podíl, což je právě hodnota, která se stala součástí majetkové podstaty. Z toho se podává i odpověď na otázku, kdo je ve věci aktivně legitimován k podání žaloby o vyklizení, je to žalobce, nikoliv insolvenční správkyně.

21. Usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pro odvolací soud naopak závazné není. Jde o usnesení, které vydal insolvenční soud v rámci své dohlédací činnosti (§ 11 IZ), jedná se o opatření ve smyslu § 10 písm. a) IZ, kterým se upravuje vedení insolvenčního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 29 NSCR 134/2022), nejde o rozhodnutí ve věci samé, kterým je v rámci tohoto typu rozhodnutí insolvenčního soudu například usnesení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (usnesení ze dne 31.3.2020, sp. zn. 29 NSCR 43/2018). Jeho materiální právní moc se projevuje toliko dovnitř probíhajícího insolvenčního řízení, v jeho intencích. Otázka vyklizení, která je předmětem tohoto soudního řízení, se v něm vůbec neřeší, jde o pokyn insolvenční správkyni, aby prodala družstevní podíl, mimo dražbu, závazný, jak výše uvedeno, jen v insolvenčním řízení, pro jeho účastníky a pro insolvenčního správce. Pro nalézací soud není uvedené rozhodnutí závazné ani v tom směru, že insolvenční soud v něm zjevně vychází, podle názoru odvolacího soudu z nesprávného, názoru, že schválením oddlužení a nařízením žalovanému, aby družstevní podíl vydal, družstevní podíl nezaniká a stává se součástí majetkové podstaty.

22. Shrnuto, žalobci jako bytovému družstvu, vlastníku domu, ve kterém se nachází předmětný byt, svědčí aktivní věcná legitimace v této věci. Žalovaný užívá byt bez právního důvodu, neboť nájem předmětného bytu mu zanikl. Lze pak pro úplnost poukázat na to, že uvedená otázka aktivní legitimace v případě vyklizení družstevního bytu je insolvenčními soudy řešena způsobem, který konvenuje právnímu názoru odvolacího soudu (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.4.2024, sp. zn. 4 VSPH 1103/2020).

23. Žalovaný dále vznesl námitku přidělení možné bytové náhrady podle § 285, § 398 odst. 6 IZ po eventuálním vyklizení. K tomu je třeba uvést, že se jedná o ustanovení, které poskytuje úpadci ochranu v insolvenčním řízení (podrobný rozbor této problematiky srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2023, č.j. 29 NSČR 44/2021-B-25), navíc v případě § 285 IZ jde již o ochranu nepoužitelnou, vzhledem ke změnám o.z., které odvolací soud níže zmiňuje. Toto řízení však není řízením insolvenčním. Obecně pak povinnost zajistit bytovou náhradu vyklizované osobě pro vlastníka nemovitosti z předpisů hmotného práva nevyplývá. O. z. pojem bytových náhrad (náhradního bytu a náhradního ubytování) z předchozí právní úpravy v § 712 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále opět jen obč. zák.) nepřevzal a jejich poskytování neupravuje (s výjimkou stanovenou v § 768 odst. 2 o. z., kterou ale v daném případě ani analogicky aplikovat nelze). Jestliže tedy někdo užívá družstevní byt bez právního důvodu, nelze mu v souvislosti s jeho vyklizovací povinností přiznat právo na zajištění bytové náhrady, a to ani za použití analogie zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2025, sp. zn. 26 Cdo 222/2025. Judikaturu, která byla za účinnosti obč. zák. přijata k otázce vázanosti vyklizení na bytovou náhradu, nelze v poměrech občanského zákoníku aplikovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3745/2019).

24. Lichá je argumentace žalovaného s použitím ZoK, týkající se toho, že mu nikdy nebylo doručeno rozhodnutí o vyloučení z družstva, respektive písemná výstraha. Žalovaný pomíjí, že vyloučení z družstva podle § 614, § 734 ZoK je jen jedním ze způsobů zániku členství v družstvu (§ 610 písm. c/ ZoK). Jeho členství však zaniklo ze zákona podle § 610 odst. i) ZOK, tedy nikoliv vyloučením, ale z jiného důvodu, o kterém družstvo nerozhoduje, jak bylo uvedeno, nastává bez dalšího ze zákona.

25. Odvolací soud, vzhledem k výše uvedenému, podle § 219 o.s.ř. rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil, a to včetně správné lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a správného nákladového výroku.

26. Žalobci v řízení před okresním soudem vznikly náklady v podobě a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, b) nákladů zastoupení ve výši 10 890 Kč, které tvoří odměna za tyto úkony právní služby podle § 11 AT: převzetí věci a příprava, předžalobní upomínka, podání žaloby, podání vyjádření k odvolání, účast na jednání dne 2.4.2005, za každý z úkonů náleží odměna ve výši 1 500 Kč podle § 7 bod 5, § 9 odst. 1 AT, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1,3 AT a náhrada na daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 378 Kč [5x (1500+300+378)]. Náklady řízení před okresním soudem tak činí, jak naprosto správně uvedl okresní soud, 15 890 Kč.

27. V odvolacím řízení byla zcela úspěšný žalobce, náleží mu tak podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení v podobě nákladů zastoupení, stanovených již podle AT ve znění účinném po 1.1.2025. Ty tvoří odměna za dva úkony právní služby podle § 11 AT, konkrétně za podání vyjádření k žalobě a účast na jednání, za každý z nich náleží odměna ve výši 2 300 Kč podle § 7 bod 5, § 9 odst. 1 AT, náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1,3 AT a náhrada na daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 578 Kč. Nákladem řízení je dále cestovné ve smyslu § 13 odst. 1,5 AT za užití vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 355 Kč [44 km vzdálenost , adresa, a zpět x 5,80 Kč amortizace na km + (44:/100:6,53 průměrná spotřeba/x 34,70 Kč cena paliva NM], náhrada za promeškaný čas ve výši 300 Kč (dvakrát půlhodina strávená jízdou, § 14 odst. 1,3 AT a náhrada na daň z přidané hodnoty z nich ve výši 125 Kč. Celkem tak náklady řízení činí částku 6 858 Kč (4600+900+578+355+300+125).

28. Náklady odvolacího řízení odvolací soud uložil žalovanému zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. za užití § 211 o.s.ř.), k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. za užití § 211 o.s.ř.).