8 Co 296/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Andělové a soudců JUDr. Martina Vícha a JUDr. Viléma Šetka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 82 327,33 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. července 2025, č. j. 21 C 117/2025-30,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“) uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 76 277,11 Kč spolu s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu do částky 6 050,22 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 79 087,33 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 79 087,33 Kč od 20. 12. 2024 do 15.2.2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 810,22 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 76 277,11 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 476,88 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 429,59 Kč (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 967 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná, spolu měly uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, , včetně dodatku ze dne 11. 3. 2024 (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které měla žalobkyně převzít povinnost žalované poskytnout úvěr ve výši 80 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbu ve výši 15,50 % ročně, žalovaná měla v pravidelných splátkách úvěr vrátit do 15. 11. 2028. Smlouvu měla žalovaná podepsat prostřednictvím aplikace Mobilní banka. Stejným způsobem žalovaná podepsala i listinu Standartní informace o spotřebitelském úvěru, součástí úvěrového vztahu byly i všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky pro fyzické osoby, které žalovaná nepodepsala, a rovněž sazebník poplatků. Žalovaná čerpala částku 80 000 Kč a vrátila žalobkyni 3 722,89 Kč, poskytnuté prostředky dále nesplácela, ačkoliv o to byla žalobkyní několikrát upomenuta, a to i formou předžalobní výzvy. K tomu, jak žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, okresní soud zjistil, že žalovaná měsíčně platila nájemné ve výši 16 300 Kč ze svého běžného účtu, který vykazoval v listopadu 2023 zůstatek ve výši 1 032,09 Kč, byla svobodná, bydlela u rodičů, kterým platila 4 000 Kč měsíčně a její příjem činil 28 000 Kč měsíčně, hradila si pojištění částkou 282 Kč a její ostatní měsíční výdaje činily 1 500 Kč. Účastnice spolu dále uzavřely smlouvu o elektronickém podpisu a bankovní identitě, z níž okresní soud naznal, že se žalovaná zavázala pro smluvní vztahy se žalobkyní používat elektronický podpis s tím, že metody pro vytváření elektronického podpisu s identifikačními údaji žalované představují bankovní identitu žalobkyně. Po právní stránce okresní soud věc hodnotil podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) a podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v první řadě však podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále již jen z. č. 297/2016 Sb.), zabýval se totiž prvotně tím, zda smlouva o úvěru byla žalovanou podepsána. Dovodil, že smlouva o úvěru nebyla žalovanou vlastnoručně podepsána, byla signována prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně, přičemž však není zřejmé, kdo ji použil, kdo takto na dálku s žalobkyní komunikoval, není jisté, že to byla vskutku žalovaná. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že prostý elektronický podpis na smlouvě je podpisem žalované, což mohlo být učiněno prohlášením žalované, která však v řízení zůstala pasivní. Ostatní nepřímé, důkazy v podobě toho, že běžný účet, na který byly prostředky čerpány, je účtem žalované, a že právě z něj byl úvěr splácen, jsou nedostatečné, neboť z nich lze dovodit toliko pravděpodobnost, že smlouvu o úvěru podepsala žalovaná, vždy však zůstane prostor pro pochybnosti, že podpis ve skutečnosti připojil například člen její domácnosti. Okresní soud uzavřel, že nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s žalobkyní o uzavření smlouvy o úvěru. Nebyla tak dodržena písemná forma smlouvy o úvěru, jež je stanovena obligatorně, smlouva o úvěru je z toho důvodu podle § 104 ZSÚ ve spojení s § 588 o. z. neplatná. Pro úplnost okresní soud uvedl, že smlouva o úvěru by byla absolutně neplatná i z toho důvodu, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Listiny, které žalobkyně v tomto ohledu předložila, si vzájemně protiřečí, z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná platila nájemné ve výši 16 300 Kč měsíčně, na druhou stranu žalovaná tvrdila, že bydlí u rodičů a přispívá jim na domácnost částkou 4 000 Kč měsíčně. Okresní soud se dále zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Uzavřel, že k bezdůvodnému obohacení došlo, neboť žalobkyně prokázala, že žalované poskytla částku 80 000 Kč, tu měla žalovaná vrátit, avšak uhradila pouze 3 722,89 Kč, žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku 76 277,11 Kč. Okresní soud dále dovodil, že žalovaná je v prodlení se splácením dlužné částky, a to od 15. 2. 2025, tedy ode dne následujícího po dni, kdy ji žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu, ode dne následujícího tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žalobkyni, která měla poměrný úspěch ve výši 76,66 %, přiznal 53,32 % jejích nákladů řízení, které sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 294 Kč a dále z nákladů zastoupení, které okresní soud určil podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“; srov. bod 41 odůvodnění rozsudku okresního soudu).

3. Žalobkyně podala proti výrokům II. a III. rozsudku okresního soudu odvolání, ve kterém vyslovila nesouhlas s tím, jak na zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval zejména ZSÚ a zákon č. 297/2016 Sb. Žalovaná smlouvu o úvěru podepsala elektronickým podpisem. Žalovaná před tím obdržela od žalobkyně Komerční osobní certifikát, jež slouží pro autentizaci do služeb žalobkyně včetně přímého internetového bankovnictví, udělení certifikátu je založeno na předchozím důvěryhodném ověření identity klienta, který se fyzicky dostaví do prostor žalobkyně a předloží platné osobní doklady, jež jsou žalobkyní ověřeny. Smlouva o úvěru byla podepsána na základě soukromého klíče – certifikátu, který má žalovaná ve své moci pod svou výhradní kontrolou, ID žalované bylo 293647456. Následně smlouvu podepsali elektronickým podpisem příslušní zaměstnanci žalobkyně a smlouva o úvěru proto byla dne 16. 11. 2023 mezi účastnicemi platně uzavřena. Ustanovení § 7 zák. č. 297/2016 Sb. propůjčuje všem druhům elektronického podpisu účinky vlastnoručního podpisu. Nedohodnouli se účastníci dvoustranného právního jednání jinak, postačí k jejich jednání v písemné formě připojit „jiný“ podpis (jiný typ elektronického podpisu). Dodala, že uvedené podepisování listin je zcela relevantním a běžně užívaným způsobem. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti, žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že ji v případě žalované prověřila řádně a dostatečně. Z výpisu z účtu žalované bylo patrné, že průměrný čistý měsíční výdělek žalované za období čtyř měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru činil 33 166 Kč. Výpis z účtu je třeba považovat za dostatečný a relevantní důkaz k prokázání skutečností, které z něj vyplývají, zákon nikde nestanoví, že by bylo nutno příjem zjišťovat jinak, například z výplatní pásek. Pokud jde o výdaje, žalobkyně opět vycházela z údajů o nákladech na bydlení, které jsou patrné z běžného účtu žalované, konkrétně z toho, že platí nájemné ve výši 16 300 Kč měsíčně, ohledně ostatních výdajů vzala v potaz to, co uvedla samotná žalovaná, tedy, že její ostatní měsíční výdaje činí 1 782 Kč a výdaje ve výši životního minima, vedle toho žalovaná potřebovala měsíčně částku 1 744 Kč na úhradu svých dluhů u žalobkyně. Takto bylo zjištěno, že příjmy žalobkyně činily 33 166 Kč měsíčně, výdaje 24 446 Kč měsíčně, uvedené skutečnosti ještě byly prověřeny za pomoci výstupů z celé řady registrů a databází a byly verifikovány ve skóringovém modelu. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že obecně po poskytovateli úvěru nelze požadovat, aby veškeré výdaje dlužníka objektivně ověřil, mimo jiné i proto, že při ověřování úvěruschopnosti musí dbát na ochranu soukromí žalovaného. Podstatné obecně je, aby se úvěrující subjekt nespolehl jen na informace předložené úvěrovaným, ale prověřil je i jinak, případně je dosadil do vytvořených ekonomických modelů. Jejich aplikaci ostatně přitakává i odborná literatura, například Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru vydaný v roce 2017 v nakladatelství C.H.Beck, ve kterém je uvedeno, že již před více než třiceti lety bylo zjištěno, že lege artis vytvořený a správně použitý statistický model předvídá selhání spotřebitele lépe než posouzení úvěrovým pracovníkem bez použití takového modelu. Neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti ostatně nastává pouze tehdy, když žalovaný není úvěr schopen splácet, neměl mu tedy být vůbec poskytnut. V daném případě však žalobkyně o úvěruschopnosti žalované neměla pochyb, neboť bylo zjištěno, že jí zůstane, po zaplacení mandatorních výdajů, ještě 20 % peněžních prostředků disponibilních pro další výdaje. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozhodnutí okresního soudu, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), včas (§ 204 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v mezích vytyčených odvoláním, tedy ve výroku II. a III. spolu s řízením předcházejícím jeho vydání podle § 212 o. s. ř., § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu pro zjištění rozhodných skutečností, v zásadě v průběhu dokazování přečetl všechny žalobkyní označené listiny. Odvolací soud má za to, že okresní soud v procesu dokazování nepochybil. Odvolací soud zopakoval toliko důkaz v podobě výpisu z běžného účtu žalované a listinou „Návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení“, neboť naznal, že ve smyslu § 213 odst. 3 o. s. ř. lze z nich dospět ještě k dalším skutkovým zjištěním, než z nich učinil okresní soud.

7. Z výpisu z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za období od 13. 7. 2023 10. 11. 2023 odvolací soud zjistil, že v období 13. 7. 2023 až 11. 8. 2023 byly ve prospěch účtu připsány částky 13 442 Kč (od , právnická osoba, .), 3 380 Kč (, Anonymizováno, , 1 362,50 Kč (, Anonymizováno, , 18 360 Kč (, Anonymizováno, celkem tedy 36 544,50 Kč, z účtu však ve stejné době bylo odepsáno 60 814,22 Kč. V období od 12.8.2023 do 12.9.2023 bylo na účet připsáno 1 964,10 Kč (, Anonymizováno, , 2 000 Kč , Anonymizováno, ), 14 040 Kč (, Anonymizováno, , 1 161,80 Kč (, Anonymizováno, ), 8 585 Kč , Anonymizováno, ), 5 556 Kč (úřad práce), celkem 33 306,90 Kč, z účtu odešlo 26 558,37 Kč. V období od 13. 9. 2023 do 12. 10. 2023 bylo na účet připsáno celkem 27 072,80 Kč , Anonymizováno, , z účtu odešlo 38 944,74 Kč, účet se dostal do debetního zůstatku 68,45 Kč. V období od 13. 10. 2023 do 10. 11. 2023 příjmy žalované činily 41 144 Kč , Anonymizováno, úřad práce), výdaje 40 043,60 Kč, zůstatek účtu činil 1 032,09 Kč. Dne 15. 9. 2023 a dne 20. 10. 2023 odešla z účtu platba ve výši 16 300 Kč, která byla v září 2023 popsána jako „nájem“. Ke dni 11. 8. 2023 byl zůstatek na účtu kladný ve výši 5 054,96 Kč, což znamenalo za předchozí období úbytek peněžních prostředků asi o 24 000 Kč, největší výběr činil 20 000 Kč a žalovaná jej uskutečnila dne 28. 7. 2023. Zůstatek účtu byl dne 12. 9. 2023 kladný ve výši 11 803,49 Kč, přírůstek na účtu byl zhruba 6 000 Kč, z bankomatu vybrala žalovaná 7 700 Kč, debetní kartu k účtu používala i na platby, například dne 4. 9. 2023 provedla platbu 2 076 Kč. Ke dni 12. 10. 2023 byl zůstatek na účtu záporný ve výši 68,54 Kč, zjevně díky výše uvedené položce „nájem“. Dne 10. 11. 2023 byl zůstatek účtu kladný ve výši 1 032,09 Kč.

8. Z listiny „Návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení“ je patrné, že žalovaná uváděla náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč a své osobní výdaje ve výši 1 782 Kč. Podle uvedené listiny proběhlo dne 16. 11. 2023 sedm úkonů v rámci schvalovacího procesu, když byl zvolen prezenční proces sjednání žádosti, byl založen obchodní případ, provedena změna příjmů (žalovaná doložila příjem 28 000 Kč měsíčně čestným prohlášením), byla provedena změna výdajů (výše již popsaná), SMS zprávou žalovaná údaje ověřila a správnost podepsala.

9. Na základě takto doplněného dokazování má odvolací soud uvedenými důkazy za prokázané, že v procesu vyhodnocování úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela jak z výpisů z běžného účtu žalované, tak i z tvrzení žalované, které byly zachyceny v listině „Návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení“, údaje v těchto listinách se však lišily, například v položce nájemné, dále v položce osobních výdajů, oba údaje byly podle výpisu z běžného účtu zřetelně vyšší.

10. Podle § 2 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, kvalifikovaný poskytovatel služeb vytvářejících důvěru poskytuje kvalifikovanou službu vytvářející důvěru na základě písemné smlouvy.

11. Žalobkyně je kvalifikovaným poskytovatelem služeb vytvářejících důvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení zák. č. 297/2016 Sb., což vyplývá ze seznamu poskytovatelů služeb vytvářejících důvěru, kde je uvedena pod položkou 8 (databázi vede Digitální a informační agentura), jí poskytovanou kvalifikační službou je mimo jiné vydávání kvalifikovaných certifikátů pro elektronické podpisy. Kvalifikované služby musí být poskytovány výhradně na základě písemné smlouvy. Žalobkyně a žalovaná takovou smlouvu uzavřely, konkrétně šlo o smlouvu o elektronickém podpisu ze dne 15. 5. 2022.

12. Podle § 7 zák. č. 297/2016 Sb., k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ustanovení § 104 ZSÚ, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.Podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.Podle ustanovení § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

13. Smlouva o spotřebitelském úvěru je typickým soukromoprávním jednáním, které uzavírá banka jako úvěrující podnikatel a dlužník jako úvěrovaný spotřebitel, v uvedeném vztahu zcela absentuje jakýkoliv veřejnoprávní prvek. Žalobkyni v žádném případě nelze považovat za veřejnoprávního podepisujícího ve smyslu § 5 zák. č. 297/2016 Sb. Z uvedeného vyplývá, že smlouva o úvěru, kterou žalobkyně uzavírá s žalovaným, může být podepsána i tzv. jiným typem elektronického podpisu. V daném případě se tak i stalo, žalobkyně i žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru jiným typem elektronického podpisu, konkrétně žalovaná certifikovaným soukromým klíčem. Smlouva byla sjednána za pomoci prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561, § 562 odst. 1 o. z. a zák. č. 297/2016 Sb. U žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, jak výše uvedeno, elektronickým klíčem v chráněném prostředí osobního bankovnictví. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je tento jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující.

14. Argument okresního soudu, že elektronický klíč může být zneužit například rodinným příslušníkem žalované, není podle názoru odvolacího soudu relevantní, požadavek, aby byla v případě elektronického klíče potřebná verifikace jeho použití prohlášením samotné žalované, by v důsledcích jakoukoliv elektronickou kontraktaci eliminoval a paralyzoval. V daném případě byla zachována dostatečná míra obezřetnosti, zaručující, že v chráněném prostředí elektronického bankovnictví mohla smlouvu o úvěru podepsat toliko žalovaná.

15. Lze shrnout, že ZSÚ stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru obligatorní písemnou formu, jež je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle článku 3 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen nařízení eIDAS), jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou schopna být připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena. Elektronickým podpisem (prostým) podle nařízení tak mohou být jakákoliv elektronická data připojená k datové zprávě s úmyslem jednající osoby podepsat datovou zprávu, např. PIN, heslo, fráze, tedy jakýkoliv digitální záznam připojený k podepisovanému dokumentu. Podle článku 25 odst. 1 nařízení eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Zák. č. 297/2016 Sb. výslovně stanoví, že k jednání v soukromoprávním styku lze použít i jiný typ elektronického podpisu (§ 7), za nějž nutno považovat i certifikovaný soukromý elektronický klíč. K prostému elektronickému podpisu se v minulosti vyjádřila i Česká národní banka (viz odpověď České národní banky ze dne 21. 11. 2016 na kvalifikovaný dotaz, dostupná na www.cnb.cz/miranda2/ export/sites/www.cnb.cz/cs/faq/k_nekterym_ustanovenim_zakona_c_257_2016.pdf ), která připouští použití i jiného než zaručeného elektronického podpisu při splnění zavedení mechanismů, které zajistí dostatečnou úroveň ověření identity jednající osoby a dále že podpis spotřebitele i podpis poskytovatele musejí být dále vždy připojeny prokazatelně k takovému textu smlouvy, se kterým se spotřebitel seznámil a kterým projevil vůli být vázán. Česká národní banka zde výslovně připouští jako podpis jednorázový kód, pokud je mezi stranami předem dojednáno, jakým způsobem je k podepisování používán. I akceptace návrhu smlouvy autorizačním SMS kódem může být v tomto smyslu plnohodnotným elektronickým podpisem, pokud zároveň umožňuje ve smyslu § 562 o. z. zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby. Identifikace (určení) podepisující osoby přitom může být provedena jakýmkoliv způsobem (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 22 Co 144/2023). Shrnuto, pakliže byl za platný elektronický podpis uznán výše uvedený (formou SMS zprávy), tím spíše je třeba považovat za platný podpis ten, který v řešené věci zvolily účastnice, neboť ten je možno mít za daleko sofistikovanější, než je třeba jen zaslání potvrzovací SMS zprávy.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 věta první při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 104 ZSÚ, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Okresní soud dovodil neplatnost smlouvy o úvěru i z toho důvodu, že žalobkyní nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované před tím, než byla smlouva o úvěru uzavřena. Odvolací soud se s tímto názorem okresního soudu ztotožňuje. ZSÚ přejal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním [viz rozhodnutí soudního dvora (EU) z 5. 3. 2020 ve věci C679/18, OPR-Finance].

18. V obecné rovině lze přitakat argumentaci žalobkyně o tom, že úvěruschopnost klienta lze prověřovat a vyhodnocovat pomocí matematických modelů, což však žalobkyni nezbavuje povinnosti zajistit spolehlivé údaje, jež se do takových modelů dosazují. Vedle informací, které jsou žalobkyni známé ze smluvního vztahu s klientem, musí žalobkyně vycházet i z údajů, které jí o své finanční situaci poskytne samotný klient, neboť například údaje o bydlení a osobních výdajích z databází zjistit nelze. Povinností žalobkyně je poté řádně, s odbornou péčí, prověřit informace od klienta z pohledu jejich spolehlivosti, komparovat je s informacemi z jiných zdrojů a v případě zjištěných rozporů klienta s nimi konfrontovat a požadovat vysvětlení. Řečeno jinak, úvěrující věřitel obecně nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti úvěrovaného spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud se spokojí s nejasnými či nedostatečně ověřenými informacemi od úvěrovaného. Odborná péče totiž předpokládá údaje, které úvěrovaný úvěrujícímu uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně tuto svou povinnost v daném případě nesplnila, neboť žalovanou uváděné údaje o jejích příjmech a výdajích nebyly náležitě doloženy.

19. Nelze nic namítat proti tomu, kdyby zdrojem informací o majetkových a výdělkových poměrech žalované byl pro žalobkyni běžný účet žalované, je však třeba mít na paměti omezenou využitelnost takto získaných údajů. Tu lze demonstrovat na příkladu příjmů. Z běžného účtu jsou seznatelné příjmy klienta za aktuální období, jejich zdroj, nikoliv však již to, jaký bude jejich vývoj v budoucnu, zda s takovými příjmy může klient počítat i pro další měsíce, nelze totiž dovodit, zda se jedná o pracovní poměr (jiný obdobný poměr) na dobu určitou. V tomto případě bylo z výpisu z účtů žalované patrné, že v období 13. 7. 2023 až 11. 8. 2023 byly ve prospěch účtu připsány částky 13 442 Kč (od , právnická osoba, .), 3 380 Kč (, Anonymizováno, , 1 362,50 Kč (, Anonymizováno, , 18 360 Kč (, Anonymizováno, celkem tedy 36 544,50 Kč, z účtu však ve stejné době bylo odepsáno 60 814,22 Kč. V období od 12. 8. 2023 do 12. 9. 2023 bylo na účet připsáno 1 964,10 Kč (, Anonymizováno, , 2 000 Kč , Anonymizováno, ), 14 040 Kč , Anonymizováno, , 1 161,80 Kč , Anonymizováno, , 8 585 Kč (, Anonymizováno, , 5 556 Kč (úřad práce), celkem 33 306,90 Kč, z účtu odešlo 26 558,37 Kč. V období od 13. 9. 2023 do 12. 10. 2023 bylo na účet připsáno celkem 27 072,80 Kč , Anonymizováno, , z účtu odešlo 38 944,74 Kč, účet se dostal do debetního zůstatku 68,45 Kč. V období od 13. 10. 2023 do 10. 11. 2023 příjmy žalované činily 41 144 Kč , Anonymizováno, , úřad práce), výdaje 40 043,60 Kč, zůstatek účtu činil 1 032,09 Kč. Z výpisu z účtu tak nelze zjistit, zda je zdrojem příjmů žalované podnikání či závislá činnost, každopádně žalovaná, vedle mandatorních výdajů, kterými jsou nájemné ve výši 16 300 Kč měsíčně a splátka úvěru ve výši 1 744 Kč, měla ještě další výdaje v takové výši, že se téměř rovnaly příjmům. Z výpisu z účtu není zřejmé, zda žalovaná platila pouze nájemné 16 300 Kč za vlastní bydlení či snad za prostory pro svou výdělečnou činnost anebo uvedené nájemné a ještě částku 4 000 Kč, kterou uvedla v návrhu na poskytnutí úvěru. Právě z uvedené listiny je patrné, že navzdory tvrzením žalobkyně nebyly hlavním podkladem pro poskytnutí úvěru žalované výpisy z jejího běžného účtu, nýbrž, pokud jde o náklady v podobě běžných výdajů, tvrzení žalované, výdaje podle výpisu z běžného účtu jsou nepoměrně větší.

20. Shrnuto, rozpory údajů z výpisu z běžného účtu žalované a jí uváděné, navrch kusé, údaje o její majetkové a výdělkové situaci, měly vést k tomu, že žalobkyně je měla podrobit velmi podrobnému dodatečnému zkoumání. Ať už byl použit sebesofistikovanější model vyhodnocování majetkové a výdělkové situace žalované (což se ale ze žádného důkazu nepodává), jeho výstup se příčí obyčejnému selskému rozumu. Při jeho užití je jen z výpisu z běžných účtů patrné, že žalovaná, ať byly v relevantním období její příjmy jakkoliv vysoké, je dokázala vždy téměř všechny utratit, rezerva mezi příjmy a výdaji, která existovala toliko na základě jí sdělených údajů, tedy ve skutečnosti žádná nebyla. Povinnost žalobkyně jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla a okresní soud zcela správně dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Nesprávně provedené vyhodnocení úvěruschopnosti má přímou vazbu na pozdější nesplácení úvěru žalovanou, ta v podstatě svůj dluh splácela jen první dva měsíce, pak již vůbec.

21. Plnění poskytnuté žalobkyní žalované jako spotřebitelce na základě neplatné smlouvy, je plněním bez platného závazku, které je žalovaná povinna ve lhůtě podle § 87 ZSÚ vrátit, na jiné plnění (běžný úrok) tak žalobkyně nárok nemá. Okresní soud rozhodl správně, když žalobu v části přesahující částku dosud nevrácené jistiny s úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z.) přirostlým k ní od doručení žaloby žalované, zamítl.

22. Okresní soud rozhodl správně o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když se zabýval zjišťováním poměrů úspěchu ve věci, přičemž do své úvahy zahrnul, v souladu s platnou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), i úroky z prodlení, vyšel ze správné premisy, že úspěch žalobkyně činil 76,66 %, neúspěch 23,34 %, náleží jí proto 53,32 % z celkové sumy nákladů řízení. Tyto náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 294 Kč. Dále jsou náklady řízení představovány náklady zastoupení. Zástupce žalobkyně učinil před okresním soudem čtyři úkony právní služby ve smyslu § 11 AT: předžalobní úpomínka, převzetí a příprava věci, podání žaloby, účast na jednání dne 30. 6. 2025), u všech úkonů je tarifní hodnota podle § 8 odst. 1 AT částka 82 327,33 Kč, odměna podle § 7 bod 5 AT částka 4 420 Kč. U prvních dvou úkonů je náhrada hotových výdajů 300 Kč podle § 13 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024, u druhých dvou 450 Kč podle § 13 AT ve znění účinném po 1. 1. 2025. Okresní soud mezi náklady řízení správně zahrnul také hotové výdaje spočívající v přiznaném cestovném v poloviční výši, tj. 846,50 Kč (kvůli účasti zástupce žalobce na dvou jednáních okresního soudu ve stejný den) podle § 13 odst. 1 a 5 AT, náhradu za promeškaný čas podle § 14 AT opět v poloviční výši podle § 137 odst. 3 o. s. ř., náhradu na daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, které je zástupce žalobkyně plátcem. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem určil správně lhůtu k plnění a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platební místo pro náhradu nákladů řízení. Jím stanovené náklady ve výši 14 967 Kč jsou správné a odvolací soud ohledně přesné specifikace cestovného, náhrady za promeškaný čas a náhrady na daň z přidané hodnoty, pro stručnost, odkazuje na bod 41 odůvodnění rozsudku okresního soudu.

23. Na základě shora uvedeného, odvolací soud výroky II. a III. rozsudku okresního soudu jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalovaná, měla by tak podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žádné jí však nevznikly, odvolací soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.