21 C 117/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o 82 327,33 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 76 277,11 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 76 277,11 Kč od 16.2.2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 6 050,22 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 79 087,33 Kč od 20.12.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 79 087,33 Kč od 20.12.2024 do 15.2.2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 810,22 Kč od 16.2.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 76 277,11 Kč od 16.2.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 476,88 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 429,59 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 967 k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 31.1.2025, doplněnou podáním ze dne 22.5.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 82 327,33 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 16.11.2023 elektronicky uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně úroku z úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná úvěr čerpala, avšak se dostala do prodlení s jeho vrácením a žalobkyně jej zesplatnila. Žalovaná celkem na úvěr vrátila 3 722,89 Kč. Zbytek i přes výzvu nevrátila.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 16.6.2025). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16.11.2023 ve znění Dodatku ze dne 11.3.2024 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou 15,50 % ročně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit do 15.11.2028. Listiny měly být ze strany žalované podepsané elektronicky, prostřednictvím aplikace Mobilní banka.

6. Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů. Listina měla být podepsaná žalovanou elektronicky.

7. Ze Všeobecných obchodních podmínek plyne úprava práv a povinností při poskytování bankovních služeb. Tato listina není opatřena podpisem žalované.

8. Z Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele plyne úprava práv a povinností vyplývajících z uzavřené úvěrové smlouvy. Tato listina není opatřena podpisem žalované.

9. Ze Sazebníku žalobkyně platného od 1.11.2022 plyne úprava výše cen a poplatků poskytovaných služeb. Ze Sazebníku žalobkyně platného od 1.5.2024 plyne úprava výše cen a poplatků poskytovaných služeb.

10. Z Výzvy ze dne 23.10.2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 17 211,22 Kč; tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 24.10.2024, jak plyne z Dodejky.

11. Z Historického výpisu z úvěru ze dne 19.12.2024 plyne, že čerpaná částka úvěru činila 80 000 Kč a žalovaná vrátila žalobkyni částku 3 722,89 Kč.

12. Z Předžalobní výzvy ze dne 13.12.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 13.12.2024, jak plyne ze Sledování zásilek , Anonymizováno, .

13. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, č. , hodnota, ze dne 11.8.2023 plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Dne 4.8.2023 byla z účtu odepsáno nájemné ve výši 16 300 Kč. Ke dni 11.8.2023 činil konečný zůstatek na účtu částku 5 054,96 Kč.

14. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, č. , hodnota, ze dne 12.9.2023 plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Ke dni 12.9.2023 činil konečný zůstatek na účtu částku 11 803,49 Kč.

15. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, č. , hodnota, ze dne 12.10.2023 plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Dne 15.9.2023 byla z účtu odepsáno nájemné ve výši 16 300 Kč. Ke dni 12.10.2023 činil konečný zůstatek na účtu částku -68,45 Kč.

16. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, č. , hodnota, ze dne 10.11.2023 plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Dne 20.10.2023 byla z účtu odepsáno nájemné ve výši 16 300 Kč. Ke dni 10.11.2023 činil konečný zůstatek na účtu částku 1 032,09 Kč.

17. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, ke dni 16.11.2023 plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaná a dne 16.11.2023 byla na tento účet připsaná částka 80 000 Kč z účtu č. , č. účtu, – čerpání úvěru.

18. Ze Smlouvy o bankovních službách ze dne 29.10.2018 plyne, že se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou běžný účet č. , č. účtu, .

19. Ze Smlouvy o elektronickém podpisu a bankovní identitě ze dne 16.5.2022 ve spojení s Dodatkem ze dne 10.7.2023 a Žádosti ze dne 10.7.2023 plyne, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo ujednáno, že pro smluvní vztahy se žalobkyní bude žalovaná používat elektronický podpis s tím, že metody pro vytváření elektronického podpisu s identifikačními údaji žalované, představuje bankovní identitu , Anonymizováno, .

20. Z Prohlášení o zdravotním stavu ze dne 16.11.2023 plyne, že tato listina měla být žalovanou podepsána elektronicky. Listina má obsahovat čestné prohlášení žalované o zdravotním stavu žalované.

21. Z Návrhu na poskytnutí úvěru ze dne ze dne 16.11.2023 plyne, že žalovaná měla být svobodná, měla mít základní vzdělání, bydlet u rodičů, její příjem ze závislé činnosti měl činit 28 000 Kč měsíčně. Náklady žalované spojené s bydlením měly činit 4 000 Kč, pojištění 282 Kč, ostatní výdaje žalované včetně výživného 1 500 Kč.

22. Skutkový závěr: Žalobkyně poskytla žalované dne 16.11.2023 peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 3 722,89 Kč. Výzvou, zaslanou žalované dne 13.12.2024, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

23. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

24. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

25. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

26. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

27. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

30. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

31. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 16.11.2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbu a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Předložená Smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, byla podepsána elektronicky prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, Sazebník, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

32. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, čerpání úvěru, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

33. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní úroky,…) tak nelze považovat za důvodné.

34. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

35. Žalobkyně tvrdila, že zjistila od žalované, že její příjem činil 28 000 Kč měsíčně; kontrolou běžného účtu žalované pak měla zjisti, že pravidelné příjmy za poslední 4 měsíce činily 33 166 Kč. K výdajům žalované pak žalobkyně tvrdila, že z účtu žalované zjistila, že hradila nájemné ve výši 16 300 Kč. Výdaje žalované na závazky u žalobkyně měly činit 1 744 Kč.

36. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalované (konkrétní příjmy a konkrétní výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, na jakou dobu byla zaměstnána a s jakým výdělkem. Dále například nájemní smlouvou nebo výpisem z katastru nemovitostí k ověření bytové potřeby žalované, výši nákladů na bydlení, atd. V daném případě však žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by ověřovala zaměstnání a deklarovaný příjem žalované. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalované (u rodičů) a výši jejích nákladů na bydlení, včetně energií. Je třeba upozornit na nesrovnalost, když žalovaná uvedla v Žádosti o úvěr, že bydlí u rodičů s náklady na bydlení 4 000 Kč a na druhou stranu žalobkyně tvrdila, že žalovaná platila nájemné 16 300 Kč s odkazem na výpisy z účtu žalované zaznamenávající odchozí platby nájemného. I tato nastíněná nesrovnalost měla vést žalobkyni k obezřetnosti a k důslednému zjišťování a ověřování poměrů žalované.

37. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

38. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Platební historii úvěru a Výpis z účtu č. , č. účtu, ke dni 16.11.2023 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že na účet žalované byla dne 16.11.2023 připsaná částka 80 000 Kč. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 3 722,89 Kč, jak plyne z Historického výpisu, zbytek ve výši 76 277,11 Kč dosud nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 76 277,11 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 6 020,22 Kč s úrokem z úvěru pak nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnou (výrok II. rozsudku).

39. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 13.12.2024, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 14.2.2025. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 15.2.2025. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 16.2.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 12 % ročně z částky 76 277,11 Kč od 16.2.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

40. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

41. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 79 687,61 Kč (tj. jistina 76 277,11 Kč + úroky z prodlení v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku částkou 3 410,50 Kč; 76,66 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 24 265,09 Kč (tj. jistina 6 050,22 Kč + kapitalizované úroky a úroky z prodlení částkou 18 214,87 Kč; 23,34 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, rovnající se rozdílu mezi jejím procentuálně vyjádřeným úspěchem a neúspěchem (53,32 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 294 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 17 680 Kč dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni provedení úkonu (dále jen „vyhlášky“) za 4 úkony právní služby po 4 420 Kč, 2 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění) a 2 režijními paušály po 450 Kč (sepis žaloby a účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 1.7.2025) dle § 13 odst. 4 vyhlášky, ½ náhradou cestovních výdajů ve výši 846,50 Kč (žalobkyně se dne 1.7.2025 účastnila u zdejšího soudu celkem 2 jednání), za cestu osobním vozidlem advokáta žalobkyně tov. zn. VW CD, za cestu z Prahy do Chomutova k jednání soudu dne 1.7.2025 a zpět, při celkové vzdálenosti 220 km, průměrné spotřebě vozidla advokáta žalobkyně 5,3 litrů benzinu 95 oktanů na 100 km, při vyhláškové ceně tohoto paliva 35,80 Kč za 1 litr a při pevné sazbě cestovní náhrady 5,80 Kč za 1 km (vyhl. č. 475/2024 Sb.), dále ½ náhradou za ztrátu času v celkové výši 450 Kč za 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 vyhlášky a 21 % DPH z částky 20 476,50 Kč, tj. ve výši 4 300 Kč. Soud přiznal žalobkyni náklady řízení pouze v rozsahu 53,32 %, tj. v částce 14 967 Kč. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

42. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 22.5.2025, neboť jej nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě.

43. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.