8 Co 342/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viléma Šetka a soudců Mgr. Martiny Andělové a JUDr. Martina Vícha ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený Anonymizováno advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o určení vlastnického práva k nemovitostem, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 2. 2024, č. j. 7 C 277/2022 – 144,

I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výroku I. potvrzuje, b) ve výroku II. mění tak, že se určuje, že vlastníkem zemědělské stavby bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. st. hodnota zapsané na LV č. hodnota pro obec adresa a k. ú. adresa u Katastrálního úřadu pro adresa, Katastrální pracoviště adresa, je žalobce Jméno zainteresované osoby 0/0.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 25 951,15 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 18 846,03 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně určil, že vlastníkem zemědělské stavby bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. st. hodnota zapsané na LV č. hodnota pro obec adresa a k. ú. adresa u Katastrálního úřadu pro adresa, Katastrální pracoviště adresa, je žalobce Jméno zainteresované osoby 0/0, r. č. datum, bytem adresa (výrok I.). Žalobu zamítl, pokud se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem zemědělské stavby bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. st. hodnota zapsané na LV č. hodnota pro obec adresa a k. ú. adresa u Katastrálního úřadu pro adresa, Katastrální pracoviště adresa (výrok II.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne datum domáhal rozhodnutí o určení, že je vlastníkem nemovitostí – staveb stojících na pozemku parc. č. hodnota a hodnota v k. ú. adresa z titulu vydržení vlastnického práva. Okresní soud vycházel ze zjištění, že jméno FO, matka žalobce, dne datum uzavřela restituční dohodu o náhradách, na základě které jí byl vydán dům č. p. hodnota na st. parc. č. hodnota. Uvedené nemovitosti byly vydány zemědělským družstvem adresa se všemi součástmi, ploty, chlívky, žumpou a venkovními úpravami a příslušenstvím. Nemovitosti následně datum jméno FO darem převedla na žalobce. V případě obou převodů byly vyhotoveny znalecké posudky jméno FO a jméno FO. V případě obou znaleckých posudků byly předmětem převodu veškeré součásti nemovitostí a příslušenství, specifikováno dva chlévy, vedlejší stavby a venkovní úpravy. Dne datum uzavřel žalobce spolu s manželkou jméno FO na straně jako kupující kupní smlouvu s prodávajícím městem adresa o prodeji pozemků parc. č. hodnota a dále parc. č. st. hodnota a hodnota, které jsou předmětem tohoto sporu s tím, že v notářském zápisu je uvedeno, že se parcely převádějí bez stavby, neboť stavba je jiného vlastníka. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že pokud jde o stavbu bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. st. hodnota jde o rodinný dům č. p. hodnota, který rovněž stojí zčásti na st. parc. č. hodnota, dům má dvě oddělené bytové jednotky a dva samostatné vchody, přičemž žalobce a jeho rodina užívali dům jako celek v přesvědčení, že dům získala matka žalobce v restituci a následně jej darovala žalobci. Při započítání doby právní předchůdkyně žalobce (od datum) měl žalobce uvedenou stavbu v oprávněné držbě po dobu dalších 10 let a splnil tak předpoklady pro vydržení vlastnického práva dle § 134 odst. 1 obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013). V případě zemědělské stavby bez č. p/č. e. stojící na pozemku parc. č. st. hodnota však dospěl k opačnému závěru, neboť jde o samostatnou stavbu stojící dál od rodinného domu a ve znaleckém posudku znalce jméno FO je označena jako chlívek vpravo v postavení vedle přístavby s garáží. Okresní soud uzavřel, že dobrá víra žalobce, který ostatně nemohl vědět, že tato stavba nebyla součástí dohody o restituční náhradě, byla narušena v roce 2002, kdy byl informován městem adresa o existenci samostatně stojící zemědělské stavby na pozemku parc. č. hodnota a o možnosti odkoupení parcel tvořící zahradu včetně parc. č. hodnota a parc. č. hodnota. Soud prvého stupně dále uzavřel, že žalobce byl ze strany žalované o sporném vlastnictví stavby informován při osobních jednání, která proběhla v červenci, listopadu 2017 a v květnu 2019, přičemž prvotní dopis upozorňující na danou problematiku byl žalobci zaslán již datum. V případě stavby stojící na pozemku parc. č. hodnota proto okresní soud žalobě vyhověl, v případě stavby stojící na pozemku parc. č. hodnota žalobu na určení vlastnictví zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle poměrného úspěchu a neúspěchu obou stran a ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce a žalovaná včasné odvolání. Žalobce napadal rozsudek v zamítavém výroku a nákladovém výroku (výrok II., III.) a namítal, že okresní soud správně zjistil skutkový stav, pokud jde o vyhovující část rozsudku, správně hodnotil i provedené důkazy, z nichž vyvodil i správný právní závěr. Nesprávné hodnocení důkazů a právní posouzení však okresní soud učinil v případě zamítavého výroku ohledně stavby na parc. č. hodnota. Dále namítal, že vždy konzistentně tvrdil, že tuto stavbu, jakož i stavbu na parc. č. hodnota považoval za své vlastnictví, neboť je získal darovací smlouvou uzavřenou dne datum a tyto nemovitosti získala před tím jeho matka jméno FO na základě restituční dohodě o náhradách. Jak v restituční dohodě, tak darovací smlouvě byly předmětem převodu dům č. p. hodnota se st. parc. č. hodnota a předmětem převodu byly mimo jiné i vedlejší stavby, tj. dva chlívky. Tyto nemovitosti byly popsány ve znaleckých posudcích. Pokud žalobce uzavíral s městem adresa v roce 2002 smlouvu o zakoupení parcel, nikdy nebyl upozorněn, že by stavby na parc. č. hodnota a hodnota nebyly jeho vlastnictvím a z textu kupní smlouvy formou notářského zápisu toto nelze dovodit. Vždy měl za to, že tyto stavby byly předmětem předcházejících nabývacích titulů, tedy restituční dohody o vydání a následné darovací smlouvy. Žalobce tak dle svého přesvědčení vydržel vlastnické právo rovněž ke stavbě na pozemku parc. č. hodnota. Žalobce se tak domáhal změny rozsudku ve výroku II. s tím, aby bylo určeno, že je vlastníkem předmětné stavby.

3. Žalovaná v podaném odvolání napadla rozsudek okresního soudu ve vyhovujícím výroku a nákladovém výroku (výrok I., III.). Žalovaná zdůraznila především, že žalobce notářským zápisem ze dne datum uzavřel spolu s manželkou kupní smlouvu, kdy od města adresa odkoupil pozemky, mimo jiné i parc. č. hodnota a parc. č. hodnota bez staveb, kdy v notářském zápise je výslovně uvedeno, že stavby jsou ve vlastnictví jiného vlastníka. Žalobce nejméně od datum nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře případnému vydržení těchto staveb. Podle odvolatelky sám žalobce v řízení před okresním soudem potvrdil, že byl pracovníkem městského úřadu upozorněn, že pozemky nejsou v jeho vlastnictví a musel tak být seznámen i se skutečností, že není vlastníkem staveb na těchto pozemcích. Odvolatelka se tak domáhala změny části vyhovujícího rozsudku ve výroku I., aby žaloba i v tomto rozsahu byla zamítnuta.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu včetně řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, odvolání žalované naopak nelze důvodnost přiznat.

5. Dle § 129 odst. 1 obč. zák., držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní, nebo kdo vykonává právo pro sebe.

6. Dle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněný. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

7. Podle § 134 odst. 1 obč. zák., oprávněný se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

8. Okresní soud věc po právní stránce posuzoval za použití § 3028 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) dle úpravy zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném od datum do datum (obč. zák.). V řízení bylo provedeno dokazování v potřebném rozsahu, bez nutnosti jeho doplnění. Podle názoru odvolacího soudu jsou tak skutková zjištění včetně vyvozených závěrů a právního posouzení, zejména ve vztahu k rozhodnutí o určení vlastnictví žalobce ke stavbě na pozemku parc. č. hodnota správná a odvolací soud se s rozhodnutím ve vyhovující části zcela ztotožňuje. Je bezpochyby, že matka žalobce jméno FO uzavřela dne datum dohodu o restitučních náhradách a získala tak od osoby povinné dům č. p. hodnota na st. parc. č. hodnota a tyto nemovitosti následně formou darovací smlouvy převedla dne datum na svého syna – žalobce. V souvislosti s těmito nabývacími tituly byly vyhotoveny dva samostatné znalecké posudky (znalcem jméno FO a znalcem jméno FO), ve kterých jsou nemovitosti popsány tak, že jejich součástí a příslušenství jsou dva chlévy, vedlejší stavby a venkovní úpravy. Dne datum formou notářského zápisu uzavřel žalobce se svou manželkou jako kupující s městem adresa jako prodávajícím kupní smlouvu o převodu pozemku tvořící zahradu a dále pozemku parc. st. hodnota a parc. st. hodnota, kdy v notářském zápisu je výslovně uvedeno, že jde o převod pozemků bez stavby, stavba jiného vlastníka. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že žalobce konzistentně od počátku řízení (v žalobě i v průběhu řízení) tvrdil, že se vždy domníval, že stavby na těchto pozemcích získala jeho matka v restituci, následně darovala do jeho vlastnictví, vždy je považoval za své vlastnictví a stavby opravoval a staral se o ně. Poznámku v notářském zápisu podle názoru odvolacího soudu lze vyložit i tak, že pokud jsou předmětem převodu pozemky, na kterých je stavba jiného vlastníka, lze uvažovat zcela reálně o tom, že tímto vlastníkem byl právě žalobce. Tomuto závěru odpovídají důkazy provedené soudem prvého stupně v podobě výslechu svědků z řad rodinných příslušníků (synů a bratra žalobce) a rovněž výslechu svědka, bývalého funkcionáře zemědělského družstva adresa, který potvrdil, že předmětem dohody o vydání byl nejen dům č. p. hodnota včetně parc. č. hodnota, ale i vedlejší stavby a příslušenství. Tento svědek (tituly před jménem jméno FO), který vykonával funkci místopředsedy družstva vydávané nemovitosti v restituci popsal jako dům č. p. hodnota ve adresa, jednalo se o podlouhlou stavbu se dvěma vchody, u domu byla provedena přístavba a vedle se nacházel kurník pro domácí zvířectvo, kůlničky a chlívky. Podmínka oprávněné držby, kdy držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, v případě obou staveb na pozemcích parc. č. hodnota a hodnota byla splněna včetně započítání doby držby právní předchůdkyně žalobce, tedy od datum, matka žalobce a sám žalobce považovali dům č. p. hodnota za jeden objekt se dvěma samostatnými byty a vchody a stejně tak oba považovali za své vlastnictví i vedlejší stavbu (na parc. st. č. hodnota) popsané ve znaleckých posudcích jako chlívek vpravo od domu za své vlastnictví. Podle názoru odvolacího soudu tak nebyl důvod posuzovat vydržení vlastnického práva ve prospěch žalobce odlišně od stavby na parc. č. hodnota a parc. č. hodnota, přičemž desetiletá lhůta pro vydržení začala plynout datum. Lze uzavřít, že pochybnosti o vlastnictví staveb a tedy dobrá víra žalobce ve vztahu k otázce oprávněné držby byla narušena v souvislosti s doloženou korespondencí žalované z roku 2013 a následujícím období. Odvolací soud tak dospěl k odlišnému závěru ohledně vydržení vlastnictví žalobce ve vztahu ke stavbě na parc. č. hodnota a z výše uvedených důvodů byl proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen a v zamítavém výroku II. dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn tak, že se určuje, že vlastníkem zemědělské stavby stojící na pozemku parc. č. st. hodnota je žalobce Jméno zainteresované osoby 0/0.

9. V důsledku změny části napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud znovu o nákladech prvostupňového řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). O těchto nákladech bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce měl dle konečného rozhodnutí odvolacího soudu ve věci plný úspěch a má tedy právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují náklady za právní zastoupení advokátem a jedná se o náhradu pěti úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5 advokátního tarifu) za převzetí věci, sepis a podání žaloby, účast na jednání dne datum, datum a datum, dále jde o náhradu pěti režijních paušálů po 300 Kč, náhradu cestovních výdajů ve výši 315 Kč v souvislosti s účastí zástupce na místním ohledání, náhradu 21 % DPH v částce 3 636,15 Kč a náhradu soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 5 000 Kč, celkem prvostupňové náklady žalobce činí částku 25 951 Kč.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují náhradu tří úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5 advokátního tarifu), náhradu tří režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhradu cestovních výdajů v celkové výši 1 243 Kč, náhradu 21 % DPH ve výši 2 403,03 Kč a náhradu za soudní poplatek z odvolání ve výši 5 000 Kč, celkem náklady odvolacího řízení činí částku 18 846,03 Kč.

11. Náklady řízení jsou splatné ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř. k Nejvyššímu soudu ČR, a to ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. O přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.) rozhoduje dovolací soud.