8 Co 366/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viléma Šetka a soudců Mgr. Martiny Andělové a JUDr. Martina Vícha ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa proti žalovanému: jméno FO , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem jméno FO sídlem adresa o zaplacení částky 252 992,41 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 6. 2025, č. j. 26 C 12/2025-82,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni další částku 104 132, 41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 31 342, 07 Kč, s úrokem ve výši 14,75% ročně z částky 249 929, 25 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 366, 27 kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 252 992, 41 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení, to vše ve splátkách za podmínek stanovených výrokem I. rozsudku okresního soudu.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvého stupně částku 70 576, 44 Kč ve lhůtě jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26 551, 69 Kč ve lhůtě jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 148 860 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci; nezaplatí-li žalovaný byť jednu splátku řádně a včas, stává se tím splatný celý dluh (výrok I.). Co do částky 104 132, 41 Kč, úroku a úroku z prodlení žalobu zamítl (výrok II.), žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 6 005 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.). Soud prvého stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy uzavřené dne 11. 4. 2022 revolvingový úvěr číslo , hodnota, ve sjednaném úvěrovém rámci ve výši 250 000 Kč. Pro revolvingový úvěr byla sjednána roční úroková sazba 19,88 % (RPSN: 21,8 %), žalovaný se zavázal vrátit v měsíčních splátkách po 5 480 Kč celkem 276 921 Kč. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 263 940 Kč, přičemž žalobkyni postupně vrátil částku (v součtu) 115 080 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 12. 6. 2024 a vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru. Žalobkyně tak požadovala dluh v celkové výši 252 992, 41 Kč, který sestával z neuhrazené jistiny ve výši 249 929, 25 Kč, poplatku za pojištění ve výši 1 463, 16 Kč, nákladu na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně vůči žalovanému uplatnila rovněž sjednaný úrok v roční sazbě 19,88 % kapitalizovaný za dobu do dne sepsání žaloby v částce 31 342, 07 Kč a dále z částky 249 929, 25 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to za dobu do sepsání žaloby v kapitalizované výši 8 366, 27 Kč a dále z částky 249 929, 25 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení.

2. Okresní soud se neztotožnil s argumentací žalovaného, že je předmětná smlouva neplatná proto, že ji akceptoval (podepsal) s využitím bankovní identity a v časové tísni. Žalovaný měl tak objektivně možnost (a dostatek času) prostudovat smluvní podmínky a smlouvu neuzavřít, pokud by měl výhrady. Okresní soud však akceptoval argumentaci žalovaného ohledně nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany poskytovatele úvěru a dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, neboť úvěr byl poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). Žalobkyně nedostatečným způsobem posoudila deklarované příjmy žalovaného za období leden-březen 2022, zejména jejich výši a původ a rovněž nedostatečně posoudila celkové výdaje žalovaného. Podle závěru soudu prvého stupně se žalobkyně rovněž neopodstatněně spokojila se zjištěním v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, že ke dni 17. 2. 2022 činil finanční zůstatek na jeho účtu 757 940, 97 Kč. Dále okresní soud poukázal na zjištění vyplývající z výpovědi žalovaného, že než požádal o úvěr žalobkyni, žádal o nižší úvěr (s rámcem 170 000 Kč) , právnická osoba, , která však jeho žádosti nevyhověla. Úvěrovou smlouvu tak dle § 87 odst. 1, věta prvá ZSÚ, posoudil jako neplatnou a pokud žalovaný z úvěrového rámce čerpal celkem částku 263 940 Kč, na její úhradu žalobkyni zaplatil v součtu 115 080 Kč, je povinen vrátit zbylou část poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 148 860 Kč, nikoliv však úrokové příslušenství. S ohledem na zjištění, že žalovaný je bez zaměstnání, v evidenci úřadu práce, a tedy bez příjmu, u soudu je proti němu vedeno několik řízení o zaplacení peněžitých dluhů, povolil okresní soud žalovanému k úhradě dluhu měsíční splátky ve výši 3 000 Kč (pod ztrátou výhody splátek). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 104 132, 41 Kč a uplatněného úrokového příslušenství, žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na poměrný úspěch a neúspěch obou stran a ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovanému byla přiznána proti žalobkyni poměrná část nákladů řízení odpovídající částce 6 005 Kč jako náklady za právní zastoupení advokátem.

3. Proti tomuto rozsudku, výlučně proti zamítavému výroku a nákladovému výroku (výrok II., III.) podala žalobkyně včasné odvolání. Odvolatelka se neztotožnila se skutkovými závěry a právním posouzením ve stavu k otázce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy učiněné ze strany soudu prvého stupně. Namítala, že splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ a v řízení před okresním soudem doložila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána. Při výpočtu maximálního limitu splátky poskytovatel úvěru zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného, především si ověřil z výpisu z účtu za období od 17. 2. 2022 do 16. 3. 2022, z nichž byly zjištěny příjmy žalovaného v příslušné výši poskytované zaměstnavatelem (, právnická osoba, ) a dále bylo zjištěno, že žalovaný disponoval finančními prostředky v nikoliv zanedbatelné výši, a to v částce 757 940, 97 Kč, kterou žalobkyně do výpočtu maximálního limitu splátky nijak neužila, ale při posouzení, zda úvěr poskytne, vzala v potaz tuto značnou finanční rezervu. Žalovaný v rámci účastnické výpovědi se vyjádřil k původu těchto finančních prostředků, které měly pocházet z prodeje nemovitosti. Z registru , Anonymizováno, dále vyplynulo, že v minulosti žalovaný splatil úvěr ve výši 170 000 Kč. Předmětný revolvingový úvěr rovněž částečně splatil. Odvolatelka se tak domáhala změny části napadeného rozsudku s tím, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 104 132, 41 Kč s úrokovým příslušenstvím.

4. Žalovaný se prostřednictvím zástupce k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že se zcela ztotožnil se zjištěním a závěry učiněné soudem prvého stupně a navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu.

5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v části výroků odvoláním dotčených (výrok II., III.) včetně řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Odvolací soud se ztotožnil s názorem okresního soudu, že by předmětná úvěrová smlouva nebyla platná proto, že jí žalovaný akceptoval (podepsal) s využitím bankovní identity a v časové tísni. Lze souhlasit se závěrem, že při využití bankovní identity byla náležitě ověřena totožnost žalovaného, který měl objektivně dostatek času a možnost si smluvní podmínky prostudovat a podrobně se s nimi seznámit. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem a zjištěním soudu prvého stupně o neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ s tím, že spotřebiteli byl poskytnut úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ v souvislosti s pochybením poskytovatele úvěru při zkoumání a posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného. Po podání žádosti o poskytnutí úvěru žalobkyně ověřila z výpisu účtu žalovaného příjmy žalovaného ve výši 28 848 Kč dne 28. 2. 2022 a v částce 13 552 Kč ze dne 10. 3. 2022, z výpisu účtu plyne, že tyto příjmy jsou poskytnuty z účtu fyzické osoby (, jméno FO, ), dle zprávy pro příjemce jde však o platbu od zaměstnavatele (, právnická osoba, ). Žalobkyně tak neměla důvod o charakteru a původu těchto příjmů pochybovat. Především však žalobkyně ověřila, že ke dni 17. 2. 2022 žalovaný disponoval zůstatkem na účtu ve výši 757 940, 97 Kč. Žalovaný sám uvedl, že z poskytnutého úvěru chtěl financovat nákup dodávky pro další práci, z tohoto záměru však sešlo a dodávkové vozidlo nepořídil. Pokud žalobkyně vycházela z pozitivních informací ve vztahu k osobě žalovaného z různých registrů a zohlednila značnou finanční rezervu zůstatku na jeho účtu, nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet. Úvaha okresního soudu o tom, že peněžní prostředky v určité výši na účtu žalovaného nemusí znamenat, že jde o prostředky, s nimiž je oprávněn disponovat a že by mohlo jít například o úschovu pro jinou osobu, není podložena náležitým skutkovým zjištěním. Okresní soud sice správně poukázal, že v období od 17. 2. do 16. 3. 2022 výdaje z účtu žalovaného v celkové výši 88 151, 23 Kč výrazně převyšovaly celkové příjmy, jak odvolatelka přiléhavě argumentuje, s ohledem na celkový zůstatek však žalovaný neměl potřebu své výdaje omezovat. Následný způsob hospodaření žalovaného a výdaje z jeho účtu však nelze klást k tíži žalobkyně, neboť k tomuto jednání žalovaného došlo až po poskytnutí samotného úvěru. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně nepostupovala v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřenou dne 11. 4. 2022 lze považovat za platnou. Žaloba na nesplacený dluh z úvěrové smlouvy včetně úrokového příslušenství tak byla podána důvodně.

7. Vyhovující část výroku rozsudku okresního soudu (výrok I.), včetně lhůty splatnosti ve formě měsíčních splátek, nebyla odvoláním účastníků napadena a nabývá proto samostatně právní moci.

8. Způsob hospodaření a nakládání s finančními prostředky ze strany žalovaného v době, kdy úspěšně získal úvěr a k jeho získání prokazoval schopnost tento úvěr splácet mimo jiné i dostatečnou finanční rezervou na svém vlastním účtu, ačkoliv v řízení před okresním soudem svoji schopnost předmětný úvěr splácet zpochybňoval, nelze klást k tíži poskytovatele úvěru a za chyby a způsob takového hospodaření nelze činit odpovědnou žalobkyni. Odvolací soud dále podotýká, že neúspěšné žádání o úvěr ze strany žalovaného v případě , právnická osoba, nebylo doloženo.

9. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném zamítavém výroku II. dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni další částku 104 132, 41 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení včetně smluvního úroku (v kapitalizované i běžné výši), který odpovídá limitům vyplývajícím z úpravy obsažené v ustanovení § 122 ZSÚ. Pokud jde o lhůtu a způsob splatnosti, odvolací soud neměl důvod odchýlit se od splátek stanovených soudem prvého stupně.

10. V důsledku změny části výroku rozsudku soudu prvého stupně rozhodoval odvolací soud znovu o nákladech prvostupňového řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). O těchto nákladech bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. s poukazem na úspěch žalobkyně ve sporu, která má tak právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují náhradu za soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 10 120 Kč a náklady za právní zastoupení advokátem. Jedná se o náhradu za pět úkonů právní služby po 9 340 Kč dle § 7 bod 6, § 8 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif (počítáno z tarifní hodnoty 252 992, 41 Kč), za převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis a podání žaloby, účast na jednání u okresního soudu dne 28. 4. 2025 a 2. 6. 2025 v celkové výši 46 700 Kč, náhradu tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném do 31. 12. 2024), náhradu dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 (advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025) v celkové výši (900 Kč + 900 Kč) 1 800 Kč. Náhradu za jízdné za dvě cesty z , obec, do , obec, a zpět v celkové výši 862 Kč, náhradu za ztrátu času 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 600 Kč, náhradu 21 % DPH v částce 10 492, 44 Kč, celkem náklady prvostupňového řízení činí částku 70 576, 44 Kč.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši a tyto náklady představují náhradu za soudní poplatek z odvolání v částce 5 207 Kč a náklady za právní zastoupení advokátem. Jedná se o náhradu dvou úkonu právní služby po 5 100 Kč dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu (počítáno z tarifní hodnoty 104 132, 41 Kč – předmět odvolacího řízení), za podání odvolání, účast u odvolacího jednání dne 6. 2. 2026, celkem 10 200 Kč. Dále jde o náhradu dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 1. 2025), celkem 900 Kč, náhrada nákladů na jízdné z , obec, (sídlo advokátní kanceláře) do , obec, a zpět při použití motorového osobního vozidla registrační značky , SPZ, při ujetí , hodnota, km, v průměrné spotřebě motorové nafty , hodnota, litru na 100 km, cena nafty 34,10 Kč za litr a základní sazby 5,90 Kč, celkem 4 440, 24 Kč. Dále jde o náhradu za ztrátu času 14 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 2 100 Kč, náhradu 21 % DPH v částce 3 704, 45 Kč, celkem náklady odvolacího řízení činí částku 26 551, 69 Kč.

12. Náhrada nákladů prvostupňového řízení a nákladů odvolacího řízení byla žalovanému uložena s ohledem na povolené splátky jistiny, v přiměřené lhůtě jednoho roku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.