8 Co 414/2025
č. j. 8 Co 414/2025-66
V PLATNOSTI- OS Most 13 C 412/2024-48
- KS Ústí 8 Co 414/2025-66
Citované zákony (19)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 149 § 160 § 201 § 212 § 219 § 224
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 7 § 13 § 14
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 865 § 867 § 875 § 876 § 877 § 888 § 889 § 2910
Plný text
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Andělové a soudců JUDr. Viléma Šetka a JUDr. Martina Vícha ve věci žalobce Jméno žalobce , narozeného dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupeného advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované Jméno žalované , narozené dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 64 649,95 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 11. 2025, č. j. 13 C 412/2024-48,
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14 074, 72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.
1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Mostě (dále již jen soud prvního stupně) zamítl žalobu o zaplacení částky 64 649,95 Kč se zákonným úrokem konkretizovaným ve výroku rozsudku (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 31 042,55 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).
2. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že účastníci řízení jsou , Anonymizováno, a jsou , Anonymizováno, , narozené , datum, . Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (právní moc dne , datum, ) byla , Anonymizováno, . V lednu roku 2024 dala žalovaná žalobci souhlas s vycestováním dcery do , Anonymizováno, v období od , datum, do , datum, , kdy sama dcera v té době chtěla odcestovat. Žalobce zakoupil letenky pro sebe a dceru. Letenky zakoupila i , jméno FO, . Následně dcera odmítla do , Anonymizováno, odcestovat, a proto žalovaná dne , datum, podala návrh na zákaz vycestování nezletilé k opatrovnickému soudu. Návrh byl žalobci doručen dne , datum, . Nezletilá u jednání v opatrovnickém řízení konaném dne , datum, potvrdila, že s , Anonymizováno, do , Anonymizováno, nechce odcestovat, i když dříve se těšila, neboť zjistila určité skutečnosti, které ji vedly k tomu, že měla obavu, že by se nemohla z , Anonymizováno, vrátit. Dne , datum, vydal Okresní soud v Mostě rozsudek č. j. , spisová značka, , na základě kterého nebyl žalobce oprávněn s nezletilou dcerou vycestovat do , Anonymizováno, . Zároveň bylo rozhodnuto, že rozsudek je předběžně vykonatelný doručením. Žalobce proti tomuto rozsudku podal odvolání, které vzal zpět, neboť než bylo o jeho odvolání rozhodnuto, uplynulo období, ve kterém měl vycestovat. K zakoupení letenek pro nezletilou a žalobce učinil soud prvního stupně zjištění, že k tomu mělo dojít v únoru 2024 prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému měl žalobce zaslat částku 64 938 Kč. Z předložené faktury o koupi letenek vyplynulo, že letenka pro nezletilou dceru stála 26 467 Kč (, Anonymizováno, ) a 5 817,37 Kč (, adresa, ), celkem částku 32 284,37 Kč, kupujícím byl , jméno FO, . V případě letenek , jméno FO, byla kupujícím , jméno FO, , cena letenek byla 28 210,57 Kč (, Anonymizováno, ) a 5 844,61 Kč (, adresa, ), 159 Kč za online odbavení a 320,90 Kč (za balíček služeb), celkem 34 536,08 Kč. Dne , datum, byla žalobci za storno letenek vrácena částka 1 177,03 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla , Anonymizováno, , tento rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Soud prvního stupně odůvodnil zamítnutí důkazu výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, pro nadbytečnost, neboť nákup letenek byl prokázán předloženými fakturami a čestným prohlášením. V průběhu řízení byl žalobce poučen podle § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o. s. ř.), aby tvrdil a označil důkazy k prokázání protiprávního jednání žalované, v důsledku kterého mu vznikla požadovaná škoda, ten po poučení soudem odkázal na opatrovnický spis a následně doplnil, že protiprávní jednání a vzniklou škodu, která vznikla v příčinné souvislosti spatřuje v tom, že žalovaná původně souhlas s vycestováním nezletilé dala, pak jej na poslední chvíli vzala zpět, čímž zmařila jeho plánovaný styk s nezletilou. Návrh na zákaz vycestování nezletilé v období od , datum, do , datum, podala v době, kdy věděla, že jsou již letenky zakoupeny. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen o. z.) a uzavřel, že neshledal protiprávním jednání žalované, která na počátku dala ústní souhlas s vycestováním nezletilé dcery do Paraguaye, ale na základě přání a obav samotné nezletilé, která odmítla se žalobcem vycestovat, podala návrh k soudu. O zákazu vycestování nezletilé rozhodl soud. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 12. 1987, č. j. Cz 63/87 (správně sp. zn. 1 Cz 63/87), na které poukazoval žalobce, neshledal přiléhavým, neboť v době, kdy mělo dojít k zakoupení letenek a vycestování nezletilé, nebyla nezletilá svěřena do , Anonymizováno, , nebyl zmařen styk žalobce s nezletilou, neboť formou péče byla v té době , Anonymizováno, a styk upraven nebyl. Vzhledem k tomu, že nebyl splněn první z předpokladů náhrady škody podle § 2910 o. z., tedy protiprávní jednání žalované, které by vedlo ke vzniku škody žalobce, nezabýval se naplněním dalších předpokladů vzniku škody. Jednání žalované nelze považovat za svévolné, žalovaná podáním návrhu na rozhodnutí opatrovnického soudu hájila zájmy nezletilé dcery. Na nevycestování , jméno FO, neměla žalovaná žádný vliv, její rozhodnutí nemohla ovlivnit. Nevycestování se žalobcem bylo pouze rozhodnutí , jméno FO, , která podle tvrzení žalobce odmítla bez nezletilé dcery účastníků odcestovat. Toto tvrzení žalobce nebylo doloženo žádným důkazem, stejně tak i tvrzení, že letenky za , jméno FO, hradil on. Povinnost tvrzení a břemeno důkazní postihovalo žalobce coby poškozeného, který však důkazní břemene neunesl. Žalobu na zaplacení částky 64 649,95 Kč s příslušenstvím zamítl jako nedůvodnou. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a byly přiznány v řízení zcela úspěšné žalované. Do náhrady nákladů řízení byly zahrnuty náklady zastoupení, a to odměna za 5 úkonů právní služby po 3 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, odpor – vyjádření k žalobě, účast u jednání dne , datum, , , datum, a dne , datum, ) dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále již jen advokátní tarif), paušální náhrady po 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a podání odporu), paušální náhrady po 450 Kč za úkony učiněné po 1. 1. 2025, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 050 Kč, náhradu cestovného ve výši 4 155 Kč (za tři cesty , adresa, – , adresa, a zpět) a náhrada 21 % daně z přidané hodnoty ze součtu shora uvedených částek ve výši 5 387,55 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení představovala částku 31 042,55 Kč.
3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž vytýkal soudu prvního stupně nesprávné hodnocení provedených důkazů, nesprávné zjištění skutkového stavu a z toho vyplývající nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že pokud je v předložených fakturách uvedena jako kupující , jméno FO, , nemůže tím být prokázána výše požadované škody. Poukazoval na to, že předložil jak faktury, tak i výpisy z účtu, ze kterých vyplývá, jaké částky uhradil. Současně bylo předloženo čestné prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, , ze kterého vyplynulo, jaká částka byla uhrazena za letenky. Skutečnost, že je na faktuře uvedena , jméno FO, jako kupující, je dána tím, že byla cestující. Jako rozporný vnímal postup soudu prvního stupně, jímž zamítl důkaz výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, z důvodu, že koupě letenek byla prokázána předloženými fakturami a čestným prohlášením, aby pak uzavřel, že škoda nebyla prokázána. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí nevycestovat bylo čistě a jen rozhodnutí nezletilé dcery, když poukazoval na to, že v době vycestování jí bylo , Anonymizováno, let a není zvykem, aby děti v takovém věku z ničeho nic rozhodovaly, že na naplánovanou dovolenou nepojedou. Upozornil na § 888 o. z. a § 889 o. z. a dovozoval, že žalovaná tato ustanovení nejenže ignorovala, ale aktivně jednala v jejich rozporu. Dceru měla žalovaná jednoznačně vést k tomu, aby předem odsouhlasenou dovolenou absolvovala a nedělat vše pro to, aby styku zabránila. Z výpovědi nezletilé dcery vyplývá, že ji samotnou by nikdy nenapadlo, že by jí snad mohl bránit v návratu do České republiky, až teprve, když ji na to upozornila matka. Žádné z obav ani žádné z tvrzených skutečností nebyly prokázány. Protiprávní jednání žalované žalobce shledává v porušení §§ 888 a 889 o. z. v tom, že zcela bezdůvodně zmařila jeho styk s nezletilou dcerou, protože v té době ji měla ve své faktické péči, přestože formálně platil rozsudek o , Anonymizováno, . Za nesprávné pak vnímal, že soud prvního stupně shledal rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 12. 1987, sp. zn. Cz 63/87 za nepřiléhavé, když je zjevné, že , Anonymizováno, neprobíhala, a proto je třeba za styk s nezletilou vnímat jakýkoli styk, nikoli je ten upravený soudným rozhodnutím. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
4. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání žalobce zcela ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Vyjádřila přesvědčení, že žalobce neunesl přes poučení soudu důkazní břemeno, soud prvního stupně provedl potřebné důkazy a věc správně právně posoudil. Soud prvního stupně se k otázce vzniku škody vyjádřil jasně, když neshledal naplnění prvního z předpokladů vzniku škody podle § 2910 o. z., a to porušení právní povinnosti. Nejednala-li protiprávně, nemohla žalobci vzniknout škoda. Zdůraznila, že žalobci ve styku s dcerou nebránila, pouze se následně z důvodu obav dcery obrátila na soud, aby rozhodl. Úvaha, že měla ignorovat obavy dcery a trvat na jejím odjezdu ze země, není přiměřená normálnímu rodičovskému vnímání. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Cz 63/87 není přiléhavý, neboť pojednává o skutkově zcela odlišné věci. V předmětném rozhodnutí matka nezletilého opakovaně mařila styk otce s dítětem, a to nejspíše bezprostředně před předáním nezletilého. Žalobce byl o rozhodnutí nezletilé dcery neletět do , Anonymizováno, informován nejpozději rozhodnutím opatrovnického soudu ze dne , datum, , které bylo vydáno více než měsíc před naplánovaným odletem. Žalobci, jako otci, nikdo ve styku nebránil, soudem bylo rozhodnuto pouze v otázce jedné cesty do zahraničí.
5. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 a 204 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř., spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo, a po nařízeném jednání shledal odvolání žalobce nedůvodným.
6. V posuzované věci se žalobce po žalované domáhá náhrady škody s tvrzením, že žalovaná měla porušit svou povinnost tím, že znemožnila vycestování nezletilé dcery do zahraničí, ke kterému nejprve dala souhlas a jemu zakoupením letenek vznikla škoda.
7. Odpovědnost za škodu způsobenou zaviněným porušením zákonné povinnosti upravuje § 2910 o. z., který soud prvního stupně správně na zjištěný skutkový stav aplikoval. Podle tohoto ustanovení je škůdce povinen nahradit škodu, pokud poruší zákon a zasáhne tak do absolutního práva (např. zdraví, vlastnictví) nebo do jiného práva chráněného zákonem. Ke vzniku odpovědnosti za škodu je nezbytné, aby škůdce porušil zákon, přitom musí jí o porušení konkrétní zákonné povinnosti, nikoli jen obecné prevenční povinnosti, k porušení musí dojít zaviněně (nedbalost nebo úmysl) a musí tím být zasaženo právo poškozeného.
8. V posuzované věci soud prvního stupně učinil správné skutkové zjištění, že v době, kdy žalobce informoval žalovanou o tom, že chce vycestovat s nezletilou dcerou do zahraničí, byla nezletilá dcera podle soudem schválené dohody rodičů v , Anonymizováno, (viz rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne , datum, ), a to až do rozhodnutí soudu o změně péče jako péče výlučně matky (viz rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, ). I v případě, že je péče o nezletilé dítě upravena rozhodnutím soudu, je třeba u zásadních rozhodnutí, které se dítěte týkají, jako je výběr školy, zdravotní péče (pokud nejde o akutní případ), změna trvalého bydliště, nebo cestování do zahraničí, nutný souhlas obou rodičů, kdežto u běžných záležitostí (stravování, oblečení, běžné nemoci) stačí rozhodnutí jednoho rodiče. U naléhavých situací (ohrožení života) může rozhodnout jeden rodič, ale musí o tom druhého bezodkladně informovat. Rodiče by se měli snažit dohodnout, jelikož výkon rodičovské odpovědnosti je sdílen. Pokud není možné dosáhnout dohody, může jeden z rodičů navrhnout řešení soudu, který rozhodne v nejlepším zájmu dítěte.
9. Podle § 865 o. z., rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven. Podle § 875 odst. 1 o. z., rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte. Podle § 875 odst. 2 o. z., před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit; to neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout nebo není schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Názoru dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor dítěte při rozhodování v úvahu. Podle § 876 odst. 1 o. z., rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě. Podle § 877 odst. 1 o. z., nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.
10. V posuzovaném případě žalobce o souhlas vycestovat s nezletilou do zahraničí žalovanou požádal a ona za nezletilou dceru s vycestováním v lednu 2024 souhlasila, nicméně následně se nezletilá , Anonymizováno, začala obávat s otcem vycestovat, a proto žalovaná podala návrh k soudu, aby o dané problematice rozhodl. Soud v opatrovnickém řízení vyslechl nezletilou, které v té době bylo již , Anonymizováno, let. K námitce žalobce, že není obvyklé, aby děti ve věku , Anonymizováno, let rozhodovaly o dovolené, odvolací soud odkazuje na § 867 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že se o dítěti starším dvanácti let má za to, že je schopno přijmout informaci, vytvořit si vlastní názor a tento názor sdělit. Pokud dojde ke sporu a řízení týkajícího se dítěte, je třeba se zabývat i názorem dítěte. Názor dítěte a jeho přání je jedním z podkladů rozhodnutí, přičemž k jeho názoru soud přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti. Názoru dítěte musí být věnována patřičná pozornost, je jedním ze zásadních kritérií při rozhodování ve věcech dětí (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1002/2019). V řízení bylo prokázáno, že opatrovnický soud po slyšení nezletilé , Anonymizováno, a po zjištění dalších skutečností, mimo jiné i stanoviska orgánu sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD), shledal, že není v jejím zájmu vycestovat se žalobcem do zahraničí, a proto tuto cestu v zájmu nezletilé zakázal. Toto rozhodnutí bylo vykonatelné doručením.
11. Za situace, kdy mezi rodiči nezletilé , Anonymizováno, (účastníky tohoto řízení) nepanovala shoda na vycestování nezletilé s otcem do zahraničí, byť s ním nejprve žalovaná vyslovila souhlas, avšak poté, co se nezletilá takového vycestování obávala, neporušila žalovaná žádné zákonné ustanovení, pokud se obrátila na soud a žádala, aby o tomto vycestování rozhodl. Opatrovnický soud pak s ohledem na zájem právě nezletilé , Anonymizováno, rozhodl, že otec není oprávněn s nezletilou vycestovat. Rozhodnutí opatrovnického soudu je třeba v dané věci shledat jako stěžejní, neboť v rámci tohoto řízení byly zohledněny především zájmy nezletilé, když, jak již bylo shora uvedeno, se tak stalo nejen po slyšení samotné nezletilé , Anonymizováno, , ale i zohlednění stanoviska jejího opatrovníka (OSPOD) a pokud bylo zjištěno, že nezletilá má důvodné obavy z vycestování s otcem, nelze dospět k závěru, že by žalovaná porušila právní povinnost.
12. Pakliže není dán jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to porušení konkrétní právní povinnosti žalovanou, je zcela zbytečné se zabývat tím, zda a v jaké výši vznikla škoda, zaviněním a příčinnou souvislostí mezi nimi. Odvolací soud proto shledal nadbytečné se zabývat námitkami žalobce, vztahujícími se ke zbývajícím zjištěním soudu prvního stupně (výše škody, koupi letenek).
13. Odkaz žalobce na § 888, 889 o. z. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Cz 63/87 shledal odvolací soud jako zcela nepřípadný, neboť § 888 o. z. zaručuje dítěti v péči jednoho rodiče právo stýkat se s druhým rodičem, a to i obráceně, pokud to neodporuje zájmům dítěte. Pečující rodič je povinen dítě na styk připravit, umožnit jej a spolupracovat. Styk může omezit pouze soud. V posuzovaném případě však nezletilá dcera nebyla v rozhodné době (uvažováno od ledna 2024 - souhlas žalované s vycestováním nezletilé dcery do , datum, – právní moc rozsudku o změně péče) svěřena , Anonymizováno, do péče žalované, tato péče byla rozsudkem soudu upravena jako střídavá s , Anonymizováno, intervalem. Není podstatné, jak namítá žalobce, že fakticky takto péče nebyla uskutečňována. Žalobce měl několik možností, jak zajistit dodržování soudem provedené úpravy, když mohl podat návrh na nucený výkon rozhodnutí (vykonávací či exekuční řízení), případně mohl k soudu podat návrh na změnu původní úpravy péče. Vycestování do zahraničí s nezletilým dítětem jedním z rodičů není uskutečňováním styku rodiče s nezletilým dítětem, a proto na něj nedopadají §§ 888, 889 o. z. Zmiňované soudní rozhodnutí řeší problematiku náhrady škody za situace, kdy jeden z rodičů, jemuž je dítě svěřeno do péče, neumožňuje soudem upravený styk druhého z rodičů. Tedy problematiku, která se věcně s daným případem neshoduje, a proto na něj ani nemůže dopadat.
14. Odvolací soud ze všech shora vyložených důvodů shledal napadený rozsudek soudu prvního stupně věcně správným, a to včetně nákladového výroku, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za užití § 224 odst. 1 o.s.ř. a byly přiznány v odvolacím řízení plně úspěšné žalované. Tyto náklady sestávají z nákladů za zastoupení žalované zástupcem z řad advokátů, a to z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobce a účast na odvolacím jednání) v sazbě 3 700 Kč za každý z úkonů podle § 7 bod 5 advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas v rozsahu 8 půl hodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, náhrady cestovného za užití motorového vozidla k jednání odvolacího soudu na trase , adresa, – , adresa, a zpět, v celkové délce 240 km, ceně pohonné hmoty 34,70 Kč/l benzínu 95, průměrné spotřebě 8,6 l/100 km a paušální náhradě 5,90 Kč/km, celkem cestovné představuje částku 2 132 Kč. Jelikož je zástupce žalované plátcem daně z přidané hodnoty, má nárok i na náhradu 21 % daně ze součtu shora uvedených částek, tj. na částku 2 442,72 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení představují částku 14 074,72 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.