8 Co 47/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Andělové a soudců JUDr. Viléma Šetka a JUDr. Martina Vícha ve věci žalobce Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným 1. Anonymizováno - Jméno žalované A , IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalované A 2. Anonymizováno , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 3. Anonymizováno , IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B o žalobě na nahrazení projevu vůle soudem, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích 3. 12. 2025, č. j. 7 C 240/2025-74,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 847 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit 3. žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále již jen soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované (1. žalované – poznámka odvolacího soudu) k uzavření kupní smlouvy o prodeji pozemku p. č. , hodnota, zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , Anonymizováno, za kupní cenu 285 520 Kč, jejíž celé znění bylo uvedeno ve výroku rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o nahrazení souhlasu , Anonymizováno, s uzavřením shora uvedené kupní smlouvy (výrok II.), zamítl žalobu o nahrazení souhlasu , Anonymizováno, s uzavřením shora uvedené kupní smlouvy (výrok III.), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované (1. žalované-poznámka odvolacího soudu) uveřejnit rozsudek v registru smluv (výrok IV.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovaným náhradu nákladů řízení, jejich konkrétní výši uvedl ve výrocích rozsudku, do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky V., VI. a VII.).

2. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobce a 1. žalovaná podepsaly dne 1. 4. 2022 kupní smlouvu o koupi pozemku parcelní č. , hodnota, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále již jen předmětný pozemek). Vlastníkem tohoto pozemku je , Anonymizováno, , právo hospodaření s pozemkem má 1. žalovaná. Žalobce je neziskovou organizací založenou za účelem naplňování společného zájmu a je vlastníkem liniové stavby dráhy , adresa, , zejména též stavby železničního spodku v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , z toho se část nachází na předmětném pozemku. K uzavření této kupní smlouvy nedalo souhlas , právnická osoba, přípisem ze dne 4. 8. 2022 zdůvodněným tím, že kupující vlastní pouze jeden částečně navazující pozemek (p. č. , hodnota, ), předmětný pozemek svou převažující plochou sousedí s pozemky ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, , která má část předmětného pozemku v pachtu, další nemalou částí sousedí s pozemkem ve vlastnictví , jméno FO, . Předmětný pozemek je převáděn formou přímého prodeje kupujícímu, který na tomto pozemku hodlá obnovit historickou jednokolejnou železniční dráhu v úseku , adresa, . Tato dráha zde byla kdysi provozována, v současné době se však jedná o pozemek, který je travnatou plochou. O koupi předmětného pozemku projevila zájem společnost , právnická osoba, , i když nebylo vyhlášeno výběrové řízení či prodej formou EAS. Vzhledem k poloze předmětného pozemku, jeho současnému způsobu využití a zájmu minimálně jednoho dalšího případného nabyvatele, je nutné pozemek převést formou výběrového řízení. Z tohoto důvodu 1. žalovaná dotčenou kupní smlouvu nezveřejnila v registru smluv, a žalobcem zaplacenou kupní cenu žalobci vrátila. Následně dotčený pozemek 1. žalovaná nabídla ke koupi v elektronické aukci pořádané od 12. 8. 2025 od 11:00 hodin do 13. 8. 2025 do 11:00 hodin, k prodeji pozemku však nedošlo, aukce byla ukončena, když v aukci nebylo přihazováno. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 7 odst. 1 zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv (dále již jen zákon o registru smluv). Smlouva, která není uveřejněna v registru do tří měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, je podle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv považována za zrušenou od samého počátku se všemi z toho plynoucími důsledky. Neuveřejnění takové smlouvy nelze napravit. Podle § 7 odst. 2 zákona o registru smluv ani nelze provést její inovaci či narovnání. Úmyslem zákonodárce, který je zřejmý již z důvodových zpráv k návrhu zákona o registru smluv, bylo vyvolat absolutní neplatnost smlouvy, která sice měla být uveřejněna v registru, ale buď skutečně uveřejněna nebyla, anebo nastala právní fikce jejího neuveřejnění. Tyto následky nastávají ze zákona ex lege bez ohledu na vůli smluvních stran a k takovéto právní skutečnosti se musí rovněž bez návrhu přihlížet. Soud prvního stupně uvedl, že obecně platí, že pokud má 1. žalovaná povinnost smlouvu uzavřít (například na základě smlouvy nebo zákona), lze podat žalobu na nahrazení projevu vůle podle § 161 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o. s. ř.). V praxi se to týká situací, kdy 1. žalovaná odmítá uzavřít smlouvu, ačkoliv k tomu má právní povinnost. O takový případ se však v daném věci nejedná, neboť 1. žalovaná smlouvu se žalobcem dne 1. 4. 2022 podepsala. V § 22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále již jen zákona o majetku státu) a též výslovně v článku X. bod 1. kupní smlouvy ze dne 1. 4. 2022 je zakotveno, že smlouva je platně uzavřena dnem schválení příslušným ministerstvem podle § 22 zákona o majetku státu. Schválení příslušného ministerstva (v daném případě , Anonymizováno, ) je zákonnou podmínkou platnosti právního jednání při nakládání s majetkem státu. Bez tohoto souhlasu smlouva není platným právním jednáním. Souhlas ministerstva zde nelze nahradit soudním rozhodnutím, neboť ministerstvo zde vystupuje nikoliv jako orgán veřejné moci. Soud nemůže uložit ministerstvu povinnost smlouvu schválit, ani tento souhlas nahradit. Pokud smlouva nebyla schválena, nelze ji ani zveřejnit v registru smluv (zákon o registru smluv předpokládá zveřejnění až po platném uzavření). Dotčená kupní smlouva tedy platně nevznikla s ohledem na absenci schválení příslušným ministerstvem dle § 22 odst. 3 zákona o majetku státu a stala se i absolutně neplatnou dle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen o. z.). Příslušným k udělení souhlasu bylo ke dni 1. 4. 2022 , Anonymizováno, a ke dni rozhodnutí soudu , Anonymizováno, . Uzavření či neuzavření smlouvy je projevem svobodné vůle státu jako vlastníka nemovitého majetku a subjektu občanskoprávních vztahů, v nichž vystupuje s ostatními účastníky v rovném postavení, soukromoprávní povaha jednání a rozhodování státu při hospodaření, a tedy i nakládáním s vlastním majetkem, plyne i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, soud prvního stupně odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 312/2005 či ze dne 31. 8. 2023, č. j. 33 Cdo 646/2022–160. K námitce žalobkyně, že v článku X. bod 3 kupní smlouvy smluvní strany ujednaly, že berou na vědomí, že jsou svými projevy vázány od okamžiku podpisu této smlouvy, uvedl, že to nic nemění na tom, že za absence schválení příslušného ministerstva smlouva nebyla platně uzavřena. S ohledem na soukromoprávní, občanskoprávní charakter vztahu při uzavírání kupní smlouvy a s ohledem na absenci povinnosti 1. žalované takovou smlouvu uzavřít, nelze takové žalobě vyhovět, proto žalobu zamítl do požadavku žalobce na nahrazení projevu vůle 1. žalované k uzavření kupní smlouvy. K požadavku žalobce na nahrazení souhlasu soud prvního stupně vycházel z § 22 odst. 6, § 44 odst. 4 ve spojení s § 58a odst. 3 zákona o majetku státu a uzavřel, že neexistence zákonem předepsaného schválení, výjimky nebo předchozího souhlasu, ať už z jakéhokoliv důvodu, tak pro konkrétní právní jednání vždy znamená jeho absolutní neplatnost, a to jak ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z., tak i podle zákona o majetku státu. Podmínka platnosti tak ve svém důsledku zavádí speciální režim platnosti právních jednání oproti obecnému režimu (pravidel) dle občanského zákoníku, schválení se uděluje příslušným orgánem k již uzavřené smlouvě a zároveň je schválení podmínkou platnosti dotčeného právního jednání. Rozhodování příslušného ministerstva o udělení souhlasu ke kupní smlouvě podle § 22 odst. 3 a § 44 zákona o majetku státu je výrazem vůle státu jako vlastníka věci vůči nabyvateli a nikoliv výkonem (uplatněním) veřejné moci, s nímž by bylo možnost spojovat odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 312/2005). Soud prvního stupně vyšel i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 312/2005 a dospěl k závěru, že nahradit prohlášení vůle příslušného ministerstva je možné pouze tehdy, kdyby povinnost ministerstva smlouvu schválit ukládala smlouva nebo zákon. Schválení kupní smlouvy je projevem vůle státu jako vlastníka, jde o podmínku platnosti právního jednání. Příslušné ministerstvo v tomto právním poměru nevystupuje jako nositel veřejné moci, ale jako rovnocenný subjekt soukromoprávního vztahu. Na toto rozhodování se nevztahují předpisy o správním řízení a učiněná rozhodnutí nepodléhají přezkoumání soudem. Schválení (udělení souhlasu) je vyžadováno právě proto, že sporné pozemky se nacházejí v chráněné krajinné oblasti, jde o pozemky se zvýšeným významem pro stát. Udělení souhlasu s uzavřenou kupní smlouvou podle § 22 odst. 4 a § 44 zákona o majetku státu není výkonem veřejné moci, nýbrž korektivem sloužícím k hospodárnému využití majetku státu v souladu s principem ochrany přírody a životního prostředí. Schválení převodu konkrétního majetku státu je součástí „pravidel“ pro nakládání s majetkem státu a systému opatření bránících převodům státního majetku, které by z pohledu chráněných zájmů státu mohly být pro stát nevýhodné. Tato pravidla plynou ze zákona, a tak každý zájemce o majetek státu s nimi musí v rámci legitimního očekávání počítat. Na základě výše uvedeného tak soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě nelze souhlas příslušného ministerstva nahradit soudním rozhodnutím, když rozhodování příslušného ministerstva o udělení souhlasu ke kupní smlouvě podle § 22 odst. 6 a § 44 zákona o majetku státu je výrazem vůle státu jako vlastníka věci vůči nabyvateli a nikoliv výkonem (uplatněním) veřejné moci, a v řízení nebylo prokázáno, že by příslušnému ministerstvu vznikla právní povinnost (založená smlouvou či zákonem) takový souhlas udělit. Nelze bohužel než konstatovat, že na tom nemění nic situace, že žalobce je neziskovou organizací založenou za účelem naplňování společného zájmu, a přes předmětný pozemek vede železniční dráha – vlečka (úsek , adresa, ), která patří žalobci. S ohledem na to, že byla zamítnuta žaloba na nahrazení projevu vůle 1. žalované uzavřít kupní smlouvu, i žaloba na nahrazení projevu vůle souhlasu dotčeného ministerstva s předmětnou kupní smlouvou, byla zamítnuta i žaloba na uložení povinnosti 1. žalované uveřejnit smlouvu v registru smluv (výrok IV).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal je v řízení úspěšným žalovaným. V případě první žalované se jedná o náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151, odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu). Druhé žalované přiznal nárok na částku 900 Kč odůvodněnou stejným právním předpisem za tři úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání soudu) a cestovné. Nebylo přiznáno jízdné osobním automobilem, neboť užití osobního motorového vozidla k cestě k jednání soudu z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, nebylo předem schváleno soudem a není ani účelné a hospodárné. Spojení veřejnou hromadnou dopravou je časté, bez přestupů a není časově náročné. Druhá žalovaná má tak právo pouze na náhradu jízdného veřejným hromadným dopravním prostředkem. Jak bylo zjištěno z údajů na internetu, jízdné autobusem z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, činí 110 Kč, za cestu tam a zpět tak činí jízdné 2 x 110 Kč, tj. celkem 220 Kč. Náklady řízení druhé žalované tak představují částku 1 120 Kč (900 Kč + 220 Kč). Třetí žalované byly přiznány náklady ve výši 600 Kč za dva úkony (vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu).

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 o.s.ř. písm. b), d), e) a g) o.s.ř. Namítal, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že se na stát nevztahují ustanovení občanského zákoníku o předsmluvní odpovědnosti a že není vázán podepsanou smlouvou. Nesouhlasil s právním hodnocením soudu prvního stupně, poukazoval na zásadu obsaženou v občanském zákoníku, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, tedy i při vyjednávání v předsmluvním i smluvním stádiu právního vztahu. V posuzované věci vztah dospěl do stádia právoplatně podepsané smlouvy a v případě nepoctivého jednání vzniká předsmluvní odpovědnost upravená v § 1728 až § 1730 o. z. Nepoctivost shledával v tom, že stát jednou složkou představovanou l. žalovanou rozhodne o prodeji a tentýž stát, jinou složkou, představovanou 3. žalovanou rozhodne o „neprodeji“ předmětného pozemku. Pakliže je stát v rovném postavení, je vázán svým projevem vůle prodat předmětný pozemek za smluvených podmínek, stejně jako by tomu bylo u jiného subjektu občanského práva. Poukázal na to, že stát již dříve smlouvou o prodeji zcizil svůj majetek v uvedeném úseku právnímu předchůdci Zubrnické muzeální železnici za účelem obnovy drážního provozu a nyní u další logické části infrastruktury – předmětného pozemku, který je využíván jako dráha, s prodejem nejprve souhlasil a pak jej zablokoval. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a požadoval nahradit náklady řízení., právnická osoba, odvolání žalobce se písemně vyjádřila 2. žalovaná, která se plně ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Soud prvního stupně své závěry v napadeném rozsudku dostatečně odůvodnil, vycházel z článku X. bodu 1. kupní smlouvy, v němž je zakotveno, že smlouva je platně uzavřena dnem schválení příslušným ministerstvem podle § 22 zákona o majetku státu. Toto schválení je zákonnou podmínkou platnosti právního jednání při nakládání s majetkem státu. Bez tohoto souhlasu není platným právním jednáním a souhlas ministerstva nelze nahradit soudním rozhodnutím. Pokud smlouva nebyla schválena, nelze ji ani zveřejnit v registru smluv. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a požadovala nahradit náklady odvolacího řízení., právnická osoba, vyjádření 2. žalované se při odvolacím jednání plně připojily i l. a 3. žalované.

6. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 201 a § 204 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212, § 212a o.s.ř. a nepřiznal odvolání důvodnost.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebné pro zjištění rozhodných skutečností, podstatných pro posouzení daného sporu. Řádně v souladu s § 120 o.s.ř. a následující provedl účastníky navržené důkazy. V průběhu řízení, a to při jednání dne 3. 12. 2025 zamítl důkaz znaleckým posudkem navrženým žalobcem k prokázání skutečnosti, zda se na předmětném pozemku nachází stavba dráhy či nikoli, a to pro jeho nadbytečnost. Provedené důkazy řádně vyhodnotil a odvolací soud se zcela ztotožnil s jeho skutkovými zjištěními i učiněnými závěry, a proto na ně pro stručnost odkazuje.

8. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením učiněným soudem prvního stupně, když za podstatné pro danou věc shledává především ujednání obsažené v čl. X. bodu l kupní smlouvy ze dne 1. 4. 2022, jímž si smluvní strany výslovně a určitě ujednaly, že smlouva je platně uzavřena dnem schválení příslušným ministerstvem podle ustanovení § 22 zákona č. 219/2000 Sb.

9. Zákona o majetku státu stanovuje způsoby a podmínky nakládání s majetkem státu, pravidla pro vystupování státu v právních vztazích a upravuje postavení, zřizování a zánik organizačních složek státu (ministerstev, správních úřadů, soudů, Ústavního soudu, státních zastupitelství a dalších). Hospodaření s majetek státu se řídí tímto zákonem a nelze jej omezit dohodou stran, pokud zvláštní právní přepis nebo mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

10. Ustanovení § 22 zákona o majetku státu dopadá na úplatné převody. Na posuzovanou věc je třeba aplikovat znění tohoto zákona účinné v době uzavření kupní smlouvy.

11. Podle § 22 odst. 6 zákona o majetku státu ve znění účinném od 1. 2. 2022 do 19. 8. 2022, platilo, že schválení Ministerstvem životního prostředí vyžaduje převod pozemku ve zvláště schráněném území a jeho ochranném pásmu s výjimkou silničního pozemku podle odstavce 4 písm. i) a převod stavby, která se eviduje v katastru nemovitostí, pokud je zřízena na pozemku ve zvláště chráněném území a jeho ochranném pásmu, nejde-li o převod podléhající schválení podle odstavce 5.

12. Podle § 44 odst. 1 zákona o majetku státu, se výjimky povolují a schválení a předchozí souhlas podle tohoto zákona se poskytují pouze pro jednotlivé případy.Podle § 44 odst. 2 téhož zákona, o povolení výjimky (§ 21 odst. 2, § 26 odst. 2, § 27 odst. 4 a § 34 odst. 3), schválení (§ 12 odst. 2 a 6, § 22 odst. 4 až 7, § 23, § 25a odst. 1 a 3, § 27 odst. 5, § 32 a 36) i předchozím souhlasu (§ 4 odst. 1, § 12 odst. 4, 7 a 8, § 12a odst. 2, § 28 odst. 1, § 28 odst. 3, § 29 a § 30 odst. 2) se rozhoduje písemně a na základě zdůvodněné a doložené žádosti příslušné organizační složky (§ 9 a 11). Má-li organizační složka svého zřizovatele anebo spadá pod věcně příslušný ústřední správní úřad, předkládá její žádost se svým vyjádřením tento zřizovatel nebo ústřední správní úřad. V případech schválení podle § 22 odst. 5 věty druhé a třetí a § 25a odst. 3 je přílohou žádosti souhlasné stanovisko Ministerstva kultury. V případech schválení podle § 22 odst. 6 je přílohou žádosti souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí. Na vydání stanoviska se nevztahuje správní řád a stanovisko nepodléhá přezkoumání soudem.Podle § 44 odst. 3 téhož zákona, se výjimka povoluje a schválení se poskytuje k již uzavřené smlouvě nebo jinému provedenému právnímu jednání, pokud to jeho povaha nebo zvláštní právní předpisy nevylučují. V případě veřejné dražby se výjimka povoluje a schválení se poskytuje před navržením dražby, popřípadě před uzavřením smlouvy o provedení dražby. V případě majetku v zahraničí se výjimka povoluje a schválení se poskytuje před uzavřením smlouvy nebo jiným právním jednáním. Byla-li výjimka povolena anebo bylo-li schválení poskytnuto v době nepřesahující 6 měsíců od předložení žádosti podle odstavce 2, platí, že přijetí nabídky bylo učiněno včas; tím nejsou vyloučeny účinky včasného přijetí nabídky ani při pozdějším povolení výjimky nebo poskytnutí schválení v případech, kde to občanský zákoník připouští.Podle § 44 odst. 4 téhož zákona, povolení výjimky, schválení i předchozí souhlas jsou podmínkou platnosti právního jednání, k němuž se poskytují.Podle § 58a odst. 3 téhož zákona, pokud právní jednání neobsahují ujednání, která musí podle tohoto zákona obsahovat, nepřihlíží se k nim. Odporují-li právní jednání jiným podmínkám stanoveným tímto zákonem pro taková právní jednání, jsou neplatná, nestanoví-li tento zákon jinak.

13. Ze shora uvedených ustanovení je patrné, že postup státu je při nakládání s majetkem upraven striktně a je nezbytné stanovené podmínky dodržet, jejich nedodržení je jinak stiženo neplatností právního jednání.

14. V posuzovaném případě měl žalobce zájem o koupi předmětného pozemku, který je ve vlastnictví státu, a proto již samotná kupní smlouva obsahovala ujednání, že je platně uzavřena dnem schválení příslušným ministerstvem podle ustanovení § 22 zákona č. 219/2000 Sb. V době uzavírání kupní smlouvy bylo tímto příslušným ministerstvem , Anonymizováno, , neboť mezi stranami sporu není pochyb o tom, že předmětný pozemek se nachází v chráněné krajinné oblasti-II.-IV. zóna. Z provedeného dokazování vyplynulo, že toto ministerstvo k prodeji souhlas neudělilo, což učinilo přípisem ze dne 4. 8. 2022, který obsahoval podrobné zdůvodnění tohoto nesouhlasu. Z uvedeného je patrné, že žalovaní 1. a 3. postupovaly podle platné právní úpravy (zákona o majetku státu) zcela v intencích smluvních ujednání obsažených v kupní smlouvě ze dne 1. 4. 2022.

15. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

16. Odvolací soud nepřisvědčil odvolací námitce žalobce, který se dovolával shora uvedených zásad občanského práva, když má za to, že nebylo při prodeji předmětného pozemku postupováno ze strany státu poctivě. V dané věci totiž nelze přehlédnout, že smluvní strany si při uzavírání kupní smlouvy ujednaly, že smlouva je platně uzavřena dnem schválení příslušným ministerstvem podle § 22 zák. č. 219/2000 Sb., tedy i pokud by žalobce nebyl seznámen s ustanoveními zákona o majetku státu o postupu státu při prodeji jeho majetku, samotná kupní smlouva obsahovala toto ujednání a žalobci muselo být zřejmé, že k platnosti kupní smlouvy je ještě třeba souhlasu příslušného ministerstva. Tento postup byl transparentně ujednán smluvními stranami, je plně v souladu se zákonem o majetku státu a pakliže nebyl příslušným ministerstvem udělen souhlas, nenabývá kupní smlouva platnosti. V daném případě nelze proto hovořit o nepoctivém jednání ze strany prodávajícího.

17. Odvolací soud se proto plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, které učinil ve vztahu ke všem žalobním požadavkům žalobce a ve shodě s ním je shledává nedůvodnými. Nad rámec závěrů soudu prvního stupně považuje odvolací soud za potřebné, byť na výsledku řízení ničeho neměnící, uvést, že v případě 2. žalované, která nebyla v době uzavření kupní smlouvy příslušná k vydání/nevydání souhlasu podle tehdy platné právní úpravy, lze hovořit i o tom, že tato žalovaná nebyla v daném sporu pasivně věcně legitimována. Jelikož to však na závěru soudu prvního stupně věcně ničeho nemění, neshledal to odvolací soud jako vadu, která by mohla mít vliv na věcné rozhodnutí dané věci.

18. Ze všech shora vyložených důvodů odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným, a to včetně nákladových výroků, a proto jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl podle § 142 dost. 1 o.s.ř. za užití § 224 odst. 1 o.s.ř. a přiznal je v řízení zcela úspěšným žalovaným. Vzhledem k tomu, že žalované nebyly v řízení zastoupeny zástupcem z řad advokátů podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a nedoložily výši hotových výdajů, byla jim přiznána náhrada nákladů řízení podle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. V případě 1. žalované se jednalo o náhradu nákladů odvolacího řízení za dva úkony právní služby (příprava účasti na jednání a účast na jednání) ve výši po 450 Kč (k výši přiznané náhrady srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2638/2025), tedy celkem 900 Kč. Stejně tak tomu je i v případě 3. žalované. U 2. žalované, která se písemně vyjádřila k odvolání žalobce, se jedná o tři úkony (písemné vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání) po 450 Kč a jízdné na trase , adresa, a zpět osobním automobilem v celkové délce 180 km, při ceně pohonných hmot 39 Kč/l, průměrné spotřebě 6,2 l benzínu/100 km a paušální náhradě 5,90/km, celkem ve výši 1 497 Kč.

20. Uloženou povinnost je žalobce povinen splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).