84 Co 117/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců Mgr. Pavla Suchého a Mgr. Lukáše Krause ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 465,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 12. 2024, č. j. 13 C 344/2024-28,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II.:a) v části, v níž byla žaloba zamítnuta co požadavku na zaplacení částky 24 160,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 469,82 Kč, úroku 15 % ročně z částky 33 365,60 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 796,30 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 24 160,60 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje,b) v části, v níž byla žaloba zamítnuta co požadavku na zaplacení částky 10 534,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 305 Kč ode dne 28. 5. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 373,59 Kč od 7. 3. 2024 do 27. 5. 2024, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 770,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 770,60 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení a spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 23,67 Kč za období od 13. 3. 2024 do 27. 5. 2024, výrokem II. žalobu zamítl co do částky 34 695 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 3 469,82 Kč, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 33 365,60 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 146,22 Kč za období od 7. 3. 2024 do 27. 5. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 34 695 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, a výrokem III. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že žalovaný dne 19. 10. 2020 uzavřel se žalobkyní úvěrovou smlouvu číslo , hodnota, na částku 46 000 Kč, na základě této smlouvy měl uhradit 84 měsíčních splátek po 957 Kč, postupně však uhradil pouze 34 695 Kč, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru.

3. Okresní soud se dále věnoval způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále z. s. ú.), přičemž z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 21 000 Kč, náklady 15 000 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti 30 000 Kč. Dále zjistil, že žalobkyně podle metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta pracuje se statistickým modelem, kdy na náklady žalovaného počítala s životním minimem ve výši 3 860 Kč, splátkami dalších úvěrů ve výši 13 836 Kč, splátkami na konsolidovaný úvěr ve výši 752 Kč a splátkami schváleného úvěru ve výši 957 Kč. Celkem tak žalobkyně dospěla k závěru o limitu nejvyšší měsíční splátky (dále MLS) 3 102 Kč. V případě celé domácnosti dospěla žalobkyně obdobným způsobem k MLS ve výši 420 Kč. Pokud jde o celkové úvěrové zatížení žalovaného, okresní soud z úvěrové zprávy zjistil 6 existujících závazků ve výši 73 689 Kč, 58 558 Kč, 120 680 Kč, 136 593 Kč, 168 813 Kč a 6 768 Kč.

4. Z uvedeného okresní soud učinil závěr, že žalovaný sice podepsal úvěrovou smlouvu na částku 46 000 Kč, ta měla být v rozsahu částky 6 768 Kč použita na úhradu jiného úvěru, smlouvu však shledal neplatnou z důvodu ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., když žalobkyně neprokázala řádný přezkum úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Plnění žalobkyně tak okresní soud posoudil jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.). Při stanovení výše bezdůvodného obohacení okresní soud vyšel z částky jistiny požadované žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tedy 35 465,60 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni již zaplatil 34 695 Kč, dospěl okresní soud v k závěru, že bezdůvodné obohacení činí již pouze 770,60 Kč, k němuž ve smyslu ust. § 1970 o. z. přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 770,60 Kč za období od 13. 3. 2024 do 27. 5. 2024 v kapitalizované výši 23,67 Kč a dále od 28. 5. 2024 do zaplacení. Běh úroků z prodlení okresní soud odvodil od odeslané výzvy se zesplatněním úvěru odeslané dne 22. 2. 2024, která se dle ust. § 573 o. z. považuje za doručenou třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný měl podle této výzvy plnit do 14 dnů, tedy do 12. 3. 2024.

5. Pokud jde o náklady řízení, okresní soud o nich rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.), když převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně v rozsahu výroků II. a III. včasné odvolání, v němž nerozporuje závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy a kvalifikaci nároku toliko jako bezdůvodného obohacení, má však za to, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když pro účely určení výše bezdůvodného obohacení vycházel z toho, že žalovaný načerpal pouze 35 465,60 Kč místo částky 46 000 Kč. Žalobkyně upozornila, že i soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaný čerpal 46 000 Kč a postupně uhradil 34 695 Kč. Žalobkyně proto požaduje změnu napadeného rozsudku a přiznání zbývající části bezdůvodného obohacení ve výši 10 534,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 28. 5. 2024 ve výši 14,75 % ročně z částky 11 305 Kč do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 373,59 Kč ode dne 7. 3. 2024 do 27. 5. 2024.

7. Žalobkyně zároveň vzala žalobu částečně zpět co do částky 24 160,60 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 3 469,82 Kč, úrok 15 % ročně z částky 33 365,60 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 796,30 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 160,60 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení. Rovněž žádá o přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Podle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř., vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

9. Podle ust. § 222a odst. 2 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

10. Žalobkyně vzala v odvolání žalobu částečně zpět, žalovaný, ačkoliv mu bylo odvolání s částečným zpětvzetím žaloby doručeno do vlastních rukou dne 17. 2. 2025, do rozhodnutí odvolacího soudu nevyjádřil nesouhlas s tímto postupem, odvolací soud proto v rozsahu zpětvzetí dle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek okresního soudu částečně zrušil a řízení v žalobkyní navrženém rozsahu zastavil.

11. Krajský soud jako soud odvolací dále po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále o. s. ř.), že je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), že bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 věta první z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Okresní soud po provedeném dokazování správně vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věty první z. s. ú., na jeho zjištění a závěry v této souvislosti proto soud odvolací pro stručnost pouze odkazuje. Závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru ostatně žalobkyně v odvolání nezpochybňuje, když žádá přiznání toliko bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení.

16. Existenci bezdůvodného obohacení a jeho výši je však třeba v řízení prokázat. Okresní soud žalobkyni již před jednáním poučil, že bude třeba prokázat řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného, a pokud tato skutečnost prokázána nebude, pak právě existenci a výši bezdůvodného obohacení.

17. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila ve svém vyjádření ze dne 15. 11. 2024 skutková tvrzení a důkazy k úvěruschopnosti žalovaného, samotným poskytnutím tvrzené částky 46 000 Kč se však nezabývala, resp. k této otázce žádný relevantní důkaz nepředložila.

18. Podle § 119a odst. 1 o. s. ř. před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.

19. Žalobkyně se k jednání nařízenému okresním soudem, ač řádně předvolána, nedostavila, okresní soud proto mohl jednat a rozhodnout o věci v nepřítomnosti žalobkyně, resp. jejího zástupce. Okresní soud tak správně při rozhodování o věci samé vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 věty za středníkem o. s. ř.). Z téhož důvodu (absence na jednání) se žalobkyně zbavila dobrodiní poučení ze strany okresního soudu dle § 119a o. s. ř., i dle § 118a o. s. ř. (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 11 Cmo 294/2001), proto se na ni pohlíží jako by poučení dle § 119a o. s. ř. od okresního soudu dostala. Z tohoto důvodu nemohla v odvolacím řízení označit nové důkazy v rozporu s ust. § 205a o. s. ř., resp. označila-li nové důkazy v rozporu s ust. § 205a o. s. ř., odvolací soud k nim nesměl při svém rozhodování přihlédnout (neboť se jedná o tzv. nepřípustné novoty).

20. S odvoláním lze souhlasit potud, že závěr okresního soudu o výši bezdůvodného obohacení není správný, když v odůvodnění napadeného rozsudku (body 3. a 5.) okresní soud uvádí, že žalovaný na základě úvěrové smlouvy obdržel částku 46 000 Kč, aby v jiné části odůvodnění (bod 29.) odůvodnění dospěl k závěru, že žalovanému byla vyplacena toliko částka 35 465,60 Kč odpovídající jistině uvedené v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. V žalobním návrhu totiž žalobkyně kalkulovala s platnou úvěrovou smlouvou, zbývající částka na jistině je tedy poplatná tomu, že část plateb žalovaného byla běžně započítávána také na příslušenství pohledávky, nikoli pouze na jistinu.

21. Zároveň však nelze mít v řízení za prokázaný vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného obecně, nýbrž je nutno skutečnost, že žalovaný finanční prostředky z neplatné smlouvy obdržel, prokázat, když důkazní břemeno tíží toho z účastníků řízení, který tvrdí, že finanční prostředky byly druhé straně vyplaceny (v projednávané věci jde o žalobkyni). Okresní soud na jedné straně před jednáním upozornil žalobkyni na nutnost prokázat výši bezdůvodného obohacení, na straně druhé však vyšel z již dříve předloženého Výpisu čerpání, splátek a úhrad a dále výše jistiny uvedené v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Výpis však poskytnutí finančních prostředků žalovanému neprokazuje, když se jedná pouze o interní evidenci žalobkyně, nikoliv např. výpis z bankovního účtu dokládajícím zaslání prostředků z účtu žalobkyně na účet žalovaného. Žalobkyně tak stran tvrzení, že žalovaný z neplatné úvěrové smlouvy obdržel částku 46 000 Kč, neunesla v řízení před okresním soudem důkazní břemeno a v odvolacím řízení již důkazy označit účinně nemohla, neboť jí v tom brání ust. § 205a o. s. ř. Na neunesení důkazního břemene nic nemění ani skutečnost, že odvolací soud žalobkyni nesprávně vyzval k doložení poskytnutí prostředků žalovanému, neboť tato výzva byla učiněna v rozporu s § 119a a § 205a o. s. ř. a nesprávná výzva, resp. nesprávné poučení ze strany odvolacího soudu nemůže zvrátit účinky plynoucí z obou naposledy citovaných zákonných ustanovení; z těchto důvodů odvolací soud k listinám předloženým žalobkyní na základě nesprávné výzvy nepřihlížel.

22. Odvolací soud z vyložených důvodů rozsudek okresního soudu v rozsahu, v němž byla žaloba zamítnuta co požadavku na zaplacení částky 10 534,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 305 Kč ode dne 28. 5. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 373,59 Kč od 7. 3. 2024 do 27. 5. 2024, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. Vzhledem k částečnému zrušení rozsudku okresního soudu rozhodl o odvolací soud o náhradě nákladů prvostupňového řízení, dále rozhodl rovněž o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., za užití § 142 odst. 1, odst. 3 a § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř.). V řízení před okresním soudem byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný, v odvolacím řízení žalobkyně zčásti zavinila zastavení řízení (částečně zpětvzetí žaloby učinila z důvodu, na němž se žádným způsobem nepodílel žalovaný) a ve zbytku předmětu odvolacího řízení byl plně úspěšný žalovaný, tudíž žalovanému by příslušelo právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení vychází ze skutečnosti, že žalovanému v průběhu celého řízení žádné náklady nevznikly.